Na obzoru se rýsuje možný rozkol mezi stranami vládní koalice, konkrétně mezi ODS, KDU-ČSL a Piráty. Předseda Pirátské strany a ministr pro místní rozvoj a digitalizaci Ivan Bartoš totiž podpořil iniciativu evangelických influencerů Pastoral Brothers, která požaduje vyloučení konzervativního hnutí Aliance pro rodinu ze státních struktur a poradenských orgánů. Nejedná se o první výpad Pirátů proti Alianci.
Lze dnes vyslovit slovo elita bez přízviska „takzvaná“? V onom zákeřném „takzvaná“ nezřídkakdy spatřujeme výbavu člověka, pro něhož se našlo ohavné slovo dezolát. Nevěří institucím, médiím, jede si konspirační teorie. Francouzský filozof a politolog Olivier Roy, profesor na European University Institute sídlícím poblíž Florencie, přichází v knize Zploštění světa s novým pohledem na zmíněný atribut – a tou interpretací činí „dezoláty“ z nás všech, obyvatel západního světa. Hranice mezi šarlatánem a vědcem se stírá,“ poznamenává Roy a ilustruje to na debatě o vědecké hodnotě argumentů proti očkování.
Bible je krutá kniha, zvlášť ve svých sociologických analýzách. Aspoň takto, tedy jako popis sociálních neduhů, se mnohdy interpretuje výrok z evangelia podle Matouše: „Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.“ Jinými slovy, bohatí bohatnou, chudí chudnou. Prý se to netýká zdaleka jen peněz: samovolně se rozhojňuje sláva, vztahy a úspěchy. I kdyby si chudí na konexích či výdobytcích polepšovali, relativně k rostoucímu náskoku těch silnějších, jsou bez šance. A co víc, rozhojňující logika platí i ve zlém. Čert prý kálí na jednu hromadu… Dnes je takzvaný Matoušův efekt součástí sociologického inventáře.
V sobotu 15. dubna v súdánském hlavním městě Chartúmu vypukly boje mezi silami rychlé podpory (RSF), a regulérní súdánskou armádou. Když přestřelky neustávaly a začalo být jasné, že v Súdánu se schyluje k další občanské válce, západní země dramaticky evakuovaly své občany. Proč po sobě RSF a armáda začaly střílet a jaké jsou dělicí čáry v súdánské společnosti, vysvětluje orientalista a honorární konzul Súdánu v ČR Petr Pelikán.
Ne každý sociolog má to štěstí, že na základě jeho díla vznikne film. Hartmut Rosa takové štěstí měl. Film Speed / Hledání ztraceného času od Floriana Opitze se zabývá základní tezí myslitelova díla: Zběsilá rychlost nás, moderní lidi, připravuje o radost ze života. Víme, jak zpomalit? „Příští rok budeme muset běžet zas o něco rychleji než letos,“ píšete ve své poslední publikaci. Vy sám jste připraven na vyšší tempo? " Rádi si nalháváme, že příští rok budeme méně pracovat, budeme mít více času (...)."
V pátek třetího února uběhlo právě osmdesát let ode dne, kdy byl v koncentračním táboře Dachau zavražděn ve svých osmadvaceti letech lužickosrbský římskokatolický kněz Alojs Andricki. Zatčen byl v lednu o dva roky dříve za to, že v kostele kázal proti nacismu – oficiální vysvětlení znělo „za zákeřné útoky na stát a stranu“. Jeho osud připomíná, jak se nacistický režim choval ke své slovanské menšině, ergo k nejmenšímu slovanskému národu.
Ruský kněz a představitel tamní pravoslavné církve Andrej Tkačev během bohoslužby agitoval za válku a prohlásil, že smrt se zbraní v ruce je nejlepší varianta. „Smrt ve válce je tou nejlepší smrtí ze všech,“ prohlašuje pop na videozáběrech, které zachycují kázání. „Lidé umírají jako prasata, když se udusí zvratky nebo spadnou ze střechy během focení,“ cituje Tkačevův projev zpravodajský server Censor. Představitel ruské pravoslavné církve uprostřed bohoslužby obhajoval smrt „hrdinných ruských vojáků“ na ukrajinském bojišti.
Řidič dálkového autobusu z Aix-en-Provence do Marseille pouštěl po celou dobu jízdy cestujícím hlasitě do reproduktorů verše z koránu. Pouze dva se odvážili protestovat, muslim za volantem je ale nevybíravě odbyl s tím, že pokud se jim to nelíbí, mají vypadnout. Regionální dopravní úřad nyní věc vyšetřuje.
Pražské arcibiskupství nabízí k prodeji za 75 milionů korun památkově chráněnou Jindřišskou věž v centru hlavního města. Vyplývá to z informací na webu arcibiskupství. Cílem prodeje je racionalizace majetku, řekl Deníku N generální vikář pražského arcibiskupství Jan Balík. Jindřišská věž je součástí pražské památkové rezervace zapsané na seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Bývala zvonicí blízkého kostela svatého Jindřicha a svaté Kunhuty. Stavba z 15. století je vysoká téměř 66 metrů a vybavená výtahem.
Je zamračené sobotní odpoledne, mně je tak pět let, hraji si se sousedovic holkou na ulici a obě tančíme do rytmu pohřební hudby, protože bydlíme blízko hřbitova. Pohřby jsou krásné, důstojné, obřadné. Průvod kráčí z kostela, farář je v černé sutaně, nese se rakev. Muži hrají na trubky klasickou pohřební píseň. Uběhlo přes třicet let a já bydlím v Praze v místech, odkud mé procházky směřují i na Olšanské hřbitovy. Kde je klid, sem tam v tichosti proběhne pohřeb, většinou se nese nebožtík v malé urně a pak se tiše odchází.
Katolická církev to nikdy neměla v této zemi snadné, ale dalo by se říct, že to snadné s katolickou církví neměli ani její obyvatelé. Přesto patří do dějin, bez ní by byly nemyslitelné, stejně tak zdejší kultura, architektura, krajina, asi i mentalita. V dobrém i horším. Tuto debatu proto věnujeme jí… Sešly se (on-line) antropoložka zabývající se církvemi a náboženstvím Barbora Spalová a publicistka Hana Svanovská, prezenčně pak sázavský farář Radim Cigánek, politolog Roman Joch a právník a novinář Tomáš Němeček.
U mešity Al-Aksá v Jeruzalémě vypukly v pátek ráno střety mezi izraelskou policií a Palestinci. Podle zdravotníků bylo zraněno 150 Palestinců, izraelská policie má tři raněné. V oblasti se v posledních týdnech zvýšilo napětí a sílí izraelsko-palestinské srážky, ty dnešní jsou největší od začátku muslimského postního měsíce ramadánu.
Dobrých zpráv není dost nikdy, v posledních týdnech zvlášť. Jedna dobrá přišla ve středu z Finska. Poslankyně Päivi Räsänenová a luteránský biskup Juhana Pohjola byli u soudu zproštěni obžaloby z podněcování nenávisti. Räsänenová, bývalá předsedkyně Křesťanských demokratů (dnes malá opoziční strana), na svém twitterovém účtu před necelými třemi lety citovala z Nového zákona pasáž proti homosexualitě.
V Česku ubývá lidí, kteří se hlásí k nějaké církvi či náboženskému směru. Naopak přibývá nevěřících či věřících bez konkrétní církve či společenství. Ukázaly to první výsledky loňského sčítání lidu, které v lednu zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ). Z údajů vyplývá, že římskokatolická církev za poslední desetiletí přišla téměř o třetinu věřících, tedy o více než 340 000. Výsledky sčítání se nelíbí arcibiskupovi Dominikovi Dukovi, který je označil za „fake news“. Přesnější jsou podle něj matriky.
Jen málokterému architektovi se podařilo zrealizovat svatostánky tří hlavních monoteistických náboženství. „Abyste mohli správně navrhnout kostel nebo synagogu, musíte mít v první řadě opravdu silnou víru v architekturu,“ říká osmasedmdesátiletý architekt ze Švýcarska. Dne 25. května 1986 zavalila jednu malou alpskou vesnici na jihu Švýcarka lavina, srovnala se zemí několik domů včetně kostela ze sedmnáctého století.
Zhruba pětina lidí v Česku věří v Boha, byť někteří s pochybnostmi, v nějakou vyšší moc věří 35 procent dotázaných a v ani jedno nevěří 23 procent lidí. Více než polovina dotázaných také míní, že víra v Boha lidi více rozděluje, než spojuje. Vyplývá to z aktuálního průzkumu zaměřeného na otázky víry, který provedla agentura STEM/MARK na zadání křesťanské neziskové organizace Maranatha. Průzkumu se zúčastnilo přes 1500 lidí nad 18 let formou internetového nebo telefonického dotazování.
Čtyřmetrový dřevěný kříž, který byl před týdnem vztyčen na vrcholu jménem Vozka v Jeseníkách, nakonec dostane nové místo. Iniciativa několika nadšenců, kteří ho na skalnatém vrcholu vztyčili „z lásky k horám, přírodě a lidem“, se totiž nelíbí Správě CHKO ani části pohoršených horalů. Svůj záměr totiž skupina nikomu neoznámila a nepožádala o povolení ani vlastníka pozemků Lesy ČR. Podle vedoucího Správy CHKO by kříž na tomto místě přitahoval zbytečně velkou pozornost lidí.
Zaměstnavatelé mají za určitých okolností právo zakázat muslimským ženám zakrývat si v práci hlavu či obličej v souladu s požadavky jejich víry. Ve čtvrtek 15. července Soudní dvůr EU, který řešil spor dvou německých muslimek postihovaných zaměstnavateli za nošení šátků. Soud zákazy islámských šátků umožnil již prvním podobným verdiktem v roce 2017. Soudci nyní konstatovali, že národní soudy mohou při rozhodování sporů přihlížet ke specifickým místním podmínkám, které mohou být například vůči projevům víry vstřícnější.
Proč by si vlastně fotbalisté nemohli kleknout na začátku utkání na chvíli na trávník? Aspoň jedním kolenem. Chvíli by to vydrželi, nic jim to neudělá. Jsou to přece profesionálové, zvyklí dělat, co se po nich chce. Angličtí fotbalisté to dělají, a to hrají v zemi, která přece je demokratická a vyspělá a nejspíš pořád ještě i civilizovanější než ty země východní Evropy, které s tím mají asi problém, což bude projev té jejich zaostalosti.
Spor o karikatuře proroka Mohameda na škole v britském hrabství West Yorkshire se prohlubuje. Po nejmenovaném učiteli, který svým studentům v rámci výuky náboženství karikaturu předváděl, střední škola Batley suspendovala další dva pedagogy. Údajně pouze kvůli tomu, že věděli, že zmíněný učitel hodlá obrázek studentům ukázat, informuje britský Daily Mail. Učitel ukázal žákům karikaturu na hodině minulý týden. Ihned to vyvolalo protesty místních muslimů.
Papež František byl na začátku března několik dní na návštěvě v Iráku. Konala se za mimořádných bezpečnostních opatření, ale vše proběhlo v klidu. Svatý otec se sešel s nejvyššími představiteli země, soukromě ho přijal ajatolláh Alí al-Sistání (irácký Chomejní), pozdravil se se zástupci náboženských menšin, mezi nimiž chyběli zbylí iráčtí židé, kteří odmítli plnit roli stafáže: v průběhu minulého století prakticky ze země zmizeli.
Včera zemřel Svatopluk Karásek, evangelický farář, někdejší disident, politický vězeň a undergroundový písničkář, kterého StB donutila k emigraci.
Vždy když se ve Francii, ale platí to i pro jiné země, zase něco stane, přicházejí vedle velkých slov ke slovu také sociologické průzkumy. Ty přinášejí docela znepokojivá data, jež přitom nejsou žádným překvapením. Aspoň pro ty, kdo se o vývoj v naší společné Evropě trochu zajímají a mají oči otevřené.
V první části Salonu Týdeníku Echo o Bílé hoře (viz č. 44/2020) jsme mluvili o tom, co rozhodlo o porážce vzbouřených českých stavů. Došli jsme k tomu, že stavovskému vojsku chyběla motivace, morálka a možná i náboženský zápal, to naopak nepostrádala druhá strana. Každá taková historická událost, která skončí vítězstvím jednoho a porážkou druhého, vyvolá důmyslné úvahy, co by se stalo, kdyby to bylo naopak. V případě Bílé hory, od níž 8. listopadu uplyne rovných 400 let, je to obzvlášť lákavé – i když také zavádějící.
Před sto lety, v roce 1920, to bylo snadné. Češi se právě zbavili „třísetleté poroby“, jak se tehdy všeobecně psalo a možná i věřilo. A „pohroma bělohorská“ se zdála pro převládající (nikoli celou!) část společnosti jasným milníkem, kterým ta „poroba“ začínala a která je vznikem republiky konečně překonána. Jenže dějiny šly dál a máme za sebou dalších sto let, které měly být bez té poroby, jenže se ukázalo, že to není tak snadné, neboť po habsburském útlaku přišly ještě horší poroby, takže se zdálo, že ta rakouská byla docela snesitelná.
Sotva utichla napjatá diskuze okolo návratu Mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí, znovu se vynořila myšlenka na obnovení pomníku maršála Josefa Václava Radeckého z Radče. Ten stál do roku 1921 na Malostranském náměstí a s jeho místem se počítá i po plánované rekonstrukci celého prostoru. Podle architekta a předsedy spolku Jana Bárty se spuštění kampaně plánuje na duben. Očekává však, že podobně jako u diskuze o návratu Mariánského sloupu se zvedne velká vlna nevole některých kritiků.
A dodnes myslím na světici, / na její ústa šeptající, / ne ústa, ale spíše květ. Jaroslav Seifert, jak jistě každý poznal, autor těchto veršů, byl velký ctitel gotických madon. Báseň Prsten Třeboňské madoně napsal v roce 1946, když mu bylo pětačtyřicet, což je takový věk, kdy si snad může muž začít dovolit být lehce sentimentální.
Za rozsudek hodný bývalého socialistického tábora označil kardinál Dominik Duka rozhodnutí soudu, podle nějž se brněnská divadla nemusejí omlouvat za uvedení dvou kontroverzních her.
Tisíce lidí v sobotu dorazily na Národní svatováclavskou pouť do Staré Boleslavi, kde byl před 1084 lety zavražděn kníže Václav. Odkaz světce a patrona země si připomněly davy poutníků na Mariánském náměstí při tradiční poutní mši. Bohoslužbu poznamenalo deštivé počasí, lidé na náměstí stáli v pláštěnkách a schovávali se pod deštníky.
Samotná smrt Jeffreyho Epsteina nebyla příliš překvapivá. To, že miliardář obviněný z pedofilie, kterému hrozí, že stráví zbytek života za mřížemi, spáchá sebevraždu, je jaksi logické vyústění tohoto příběhu.
