Tag: literatura

Články k tagu

Smrtící jízda za láskou

Na letošním 57. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary bude mít premiéru snímek Citlivý člověk. Filmová adaptace stejnojmenného románu Jáchyma Topola natočená Tomášem Kleinem se utká s jedenácti filmy z celého světa o Křišťálový glóbus. Režisér říká, že se inspiroval filmy Pavla Juráčka a Jana Němce, a tvrdí, že dílo bude podobně jako román rozdělovat diváky. Citlivý člověk vypráví o návratu rodiny kočovného herce z Itálie. „Psaní scénáře bych popsal jako scenáristickou road movie. Chvílemi je to sociální thriller, chvíli dětské dobrodružství a pak pohádka,“ říká režisér pro Týdeník Echo.

Být milován všemi není smysluplný cíl

Nejdřív mě přivítala Philomena, bostonská teriérka, nato se ozval ženský hlas: „Doufám, že vám nevadí psi.“ Teprve pak jsem uviděla Virginii Despentes, která mě zve do svého pařížského bytu. I kdyby mi psi vadili, dnes bych se ovládla. Virginie Despentes je přední literátka nejen francouzské umělecké scény. Její kniha Vernon Subutex se stala kultovní, prodalo se jí na milion a půl výtisků, na jejím základě vznikl seriál, komiks a divadelní hra. První část trilogie nyní vychází i v češtině.

Angličanova cesta za zimní pohádkou

Na začátku prosince roku 1933, to už byl v Německu Hitler skoro rok u moci, se osmnáctiletý Angličan Patrick Leigh Fermor vydal na pěší cestu napříč Evropou, z Londýna do Konstantinopole, jak se tehdy pořád ještě říkalo Istanbulu. V deštivém Londýně se rozloučil se spolužáky („Skvělé odpoledne na cestování,“ řekl mu jeden) a nechal se převézt lodí do Rotterdamu. Pak už se víceméně opravdu snažil jít pěšky, po svých okovaných botách a s rancem na zádech, cestami, které ještě nekřížily dálnice a kdy se dalo z jednoho města po cestě dojít do dalšího.

Svět žádnou pravdu nemá

Petra Hůlová vydala Nejvyšší kartu, svou dvanáctou knihu. Její alter ego, hlavní vypravěčka románu Sylvie Novak, v ní slovně osahává jemné hranice mezi autobiografií a fikcí. A provokuje, jak je u Hůlové už zvykem, když pojednává o feminismu z trochu jiných vypravěčských perspektiv, než jsme v současné próze zvyklí. Asi i proto se próza stala předmětem literárních diskusí, v nichž kritici namísto analýzy popisovali své ideální představy o literatuře.

Čurdova cesta na Golgotu

Slyšel jste to, že zabili Reinharda? pronáší s vytřeštěným zrakem posluhovačka Troníčková k panu Jiráčkovi, který sedí na kolečkovém křesle a též vytřeští oči do publika. Dál už to (skoro) každý tak nějak zná: Kterýho? Já znal dva… Parafráze vlastně idylického začátku Švejka do protektorátní hrůzy, v níž už se moc švejkovsky tlachat nedalo. Babku hraje Ivana Uhlířová, čističe bot s mudrlantskými sklony Robert Mikluš, oba jsou skvělí a hned vtáhnou diváka do zvláštní atmosféry inscenace režiséra Davida Jařaba Čurda, hrdina jedné prohry v pražském divadle Rokoko.

Knihovna Václava Havla zveřejnila finalisty Ceny Toma Stopparda

Odborná porota Ceny Toma Stopparda zveřejnila jména pětice finalistů letošního ročníku, který pořádá Knihovna Václava Havla. Mezi finalisty soutěže o nejlepší původní esej je Marie Iljašenko, Petr Placák, Magdaléna Platzová, Radim Seltenreich a Marek Orko Vácha. Tříčlenná odborná porota uděluje cenu za knižně nevydanou esej v českém jazyce, která přispívá k pochopení stavu současné společnosti, civilizace, lidských práv, literárních a uměleckých děl nebo moderní historie a procesů, které se odehrávají v lidské duši. Informuje o tom Knihovna Václava Havla na svém webu.

Pražské Quadriennale, dvě ženy a jeden muž, portrét vyšinutého člověka

Aktuální Pražské Quadriennale nabídne bohatý program též ve Veletržním paláci Národní galerie Praha. Uvede výstavní okruh několika programovými sekcemi PQ: výstava Fragmenty II oslavuje rozmanitost scénografického přístupu k práci s měřítkem prostřednictvím modelů; Výstava divadelního prostoru představí místa kulturních setkání. Pražské Quadriennale, NGP, 8.–18. 6. 2023.

Provokatér obsahem i formou

Říká, že „performerem“ byl dlouho předtím, než se to slovo dostalo do oběhu. Na náš sraz dorazil s taškou plnou knih a performerství dostál. Záhy vytahuje z tašky knihu, nabízí mi ji, ale než mi ji definitivně předá, začne v ní divoce škrtat. „Ty škrtnuté věty nečtěte, ať si nemyslíte, že jsem blbec,“ vysvětluje. Dosud poslední kniha Jana Faktora se jmenuje Trottel a byl za ni oceněn německou cenu Wilhelm Raabe Preis.

„… a vůbec: co je pravda? A co je člověk?“

Je to vskutku pozoruhodné, ale vztah české kulturní veřejnosti k osobnosti dirigenta Václava Talicha je i po víc než šedesáti letech od jeho úmrtí stále poněkud složitý. Vinu na tom má velká setrvačnost některých ideologizujících hodnocení, která souvisela s Talichovým poválečným obviněním z kolaborace a která často latentně přežívají dodnes díky své podbízivé bulvárnosti.

Kulturní tipy

Cirkulum je mezinárodní festival, který zahrnuje prezentaci uměleckých žánrů, jako jsou nový cirkus, tanec, hudba, pantomima či pouliční, pohybové a improvizační divadlo. Nový cirkus se stal fenoménem dneška. Představení propojují disciplíny: akrobacii, žonglování, moderní tanec, divadlo, hudbu a připojují divadelní režii a dramaturgii.

Každý den je kreslený

Lucie Lomová (1964), známá a úspěšná autorka komiksů pro děti i dospělé, se rozhodla podělit s čtenáři o své privatissimum: zveřejnila kreslený (denno)deník, který si vedla v roce 2017. Věříme jí, že chronologická posloupnost všech glos a kreseb je autentická, byl by to opravdu laciný podvod, netvořit takovou knížku průběžně, nýbrž až post factum, po uplynutí celého vybraného roku, a nahlížet přitom do zápisků v diáři, připomínat si události jejich mediálními reflexemi apod.

Čeští umělci v Paříži, dějiny jako pestrá vitráž, případ vousatých žen

Národní galerie v Praze (Grafický kabinet) představuje kresby českých umělců, kteří ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století pobývali v Paříži, tehdejší Mekce umění. Umělci zachycovali nejen městská zákoutí, ale především pulzující život velkoměsta s bulváry, kavárnami, výstavami a divadly. Mezi Paříží a Prahou – kresby „českých Pařížanů“, NGP (Veletržní palác), do 30. 7. 2023.

Jak liberál poznal své Slováky

Už dlouho jsem nebyl v české vesnici a kráčeje jí jsem si pomalu uvědomoval, že jsem svědkem civilizačního rozdílu, který musel vzniknout v poslední dekádě. Před několika dny jsem takhle šel Dobrou Vodou a jevila se mi jako důkaz toho, že Slovensko se nemá zle. Až při pohledu na tuhle vesnici podobné velikosti mi došlo, jak daleko nám Češi utekli. Ten odstavec překládám z knížky Príhody tuláka po Slovensku, kterou jsem si koupil v jednom bratislavském knihkupectví a na jeden zátah přečetl.

Vyprávění stříbrného zahradníka

Jindřich Mann vydal přednedávnem svou třetí beletristickou knihu, jmenuje se Stříbrný kouzelník a je již zcela odpoutaná od spisovatelovy biografie, jež byla základem vzpomínek Poste restante (2012) a zčásti i novelistické knihy Lední medvěd (2017). Tady už jde o román vytvářený samostatně a nezávisle na autorově rodokmenu a životaběhu, který je mimořádný, vždyť kdo disponuje v blízkém příbuzenstvu dvěma klasiky německými (bratry Mannovými) a jedním českým (Ludvíkem Aškenazym)… Plus všemi těmi okolnostmi z toho plynoucími: Mann po roce 1968 žil v Západním Berlíně, zčásti tam žije dosud, zčásti v Praze.

HaDivadlo v Praze, krajina minimalistického bydlení, zkus cirkus i ty

HaDivadlo působí ve funkcionalistických prostorách brněnské Alfa pasáže, v Praze odehraje dvě představení v prostředí stejného architektonického stylu. Na programu jsou inscenace ze Sezony 48: Blízkost. V rámci ní tvůrci ohledávají různé podoby blízkosti (geografickou, kulturní, osobní). HaDivadlo (Moravský kras, Požár v šťastném Rakousku) v Divadle Archa, Praha, 19.–20. 5. 2023.

Nulová daň na knihy – co to znamená?

Návštěvník letošního veletrhu Svět knihy Praha setkal se (alespoň v pátek odpoledne) se zajímavým řešením vstupu: jelikož se veletrh rok co rok mění blíž k literárnímu festivalu, což je příjemný trend, byly letos zřetelněji než dřív odděleny živý umělecký program a autorská čtení od prodejních stánků jednotlivých nakladatelů. A tak bylo lze jít se zdarma podívat na vystoupení neznámých i oblíbených autorů, ale chtěl-li si zájemce pořídit nějaké knihy ve slevě, musel si zakoupit vstupenku. Čili chceš za něco zaplatit, zaplať ještě jednou.

Konečná

Nic není tak skličující jako úplná vydání úplně zapomenutých autorů, napsal kdysi Nabokov. Něco na tom bude, avšak náš případ to naštěstí není. Zaprvé Karel Šiktanc (1928–2021), o němž tu je řeč, není zapomenutý autor, jakkoli se o to minulý režim velmi snažil; zapomenuti jsou naopak normalizační ministři kultury, kteří měli na svědomí básníkovo umlčení v letech sovětské okupace, jmenovali se Brůžek, Klusák a Kymlička.

Češtináři popsali dopad státní maturity: „Literatura se stala neoblíbeným předmětem“

Společnost učitelů českého jazyka a literatury kritizuje systém maturit v České republice. Podle ní je výuka literatury na českých školách v úpadku. Na vině má být systém státních maturit. "V roce 2011 do škol vkročila státní maturita, donutila češtináře osekat literaturu do seznamů a studentům přikázala vybrat si z nich směšných dvacet (ve vyšší úrovni třicet) textů k rozborům," tvrdí SUČJL. "Postupně se v nich usazovaly stále ty samé, pokud možno tenké knihy a vytvořila se nová „povinná četba“.

Cestopis v básních

Za svou loňskou sbírku Spatřil jsem svou tvář obdržel její autor Petra Hruška (nar. 1964) letos cenu Magnesia Litera v kategorii poezie. Jde o autorovu v pořadí osmou sbírku a pojednává o cestě portugalského mořeplavce Fernãa de Magalhãese kolem světa roku 1522, respektive vychází ze zápisků Antonia Pigafetta, jednoho z osmnácti přeživších výpravu, jenž je po návratu předložil jako zprávu z cesty. Hruška vychází z tohoto textu, připomíná ho a obrábí po svém – jeho sbírka tedy spadá to kategorie uměleckého komentáře předchozího významného díla, přesněji: je to umělecký zápas s ním.

Výzkumný ústav pro zkoumání Ivana Vyskočila

Ivan Vyskočil je, byl a bude z těch několika velevzácných zjevů a jevů, které se už za svého života, završeného v jeho případě den po 94. narozeninách, proměnily v úkaz, kapitolu dějin, studijní materiál a archeologickou vrstvu. V jiných zemích a v jiných časech by se dal předložit vážně míněný návrh na zřízení Výzkumného ústavu pro studování a zkoumání díla Ivana Vyskočila, zkratka VÚSZDIV. My ho tu předkládáme také, ale moc si od toho neslibujeme, on ostatně už v nějaké podobě existuje.

Grafiky, malba, performance, rtrospektiva K. O. Hrubého, Krutá hra na lásku

Jiří Surůvka, performer, fotograf, kurátor a pedagog, představí v GASKu své grafické práce, ale i malířskou a objektovou tvorbu. Autor prostřednictvím děl se sarkasmem a nadsázkou sobě vlastní podrobuje společnost kritice. Cílí především na lidskou malost a omezenost spojenou s ideologiemi a politickou propagandou. Strůjci války – Jiří Surůvka, GASK, Kutná Hora, do 17. 9. 2023.

Omyl spisovatelky, která to určitě myslela dobře

Česká literatura má svou žhavou kauzu, skoro by se řeklo skandál téměř detektivní. Žije jím internet, tedy sociální sítě, kam se přesunul literární život se svými projevy, k nimž vždy patřila hádka a polemika. Na rozdíl od časů literárních revue a časopisů se to na síti hádá a polemizuje tisíckrát rychleji, a tedy zkratkovitěji a povrchněji. To neznamená, že s menší urputností, spíš větší. Někteří pozorovatelé se diví a říkají si, že na to mají ti lidé chuť a náladu.

Nechť nikdy nespočinou Kosti Ivana Vyskočila

Ve čtvrtek oslavil Ivan Vyskočil devadesáté čtvrté narozeniny – a den nato zemřel. Jeden z nejvýznamnějších tuzemských divadelníků druhé poloviny dvacátého století, spisovatel, dramatik, pedagog, inspirátor, jazykový ekvilibrista. Není třeba nad jeho skonem truchlit, protože patřil k lidem, kteří prožili dlouhý a zřejmě naplněný život. Sluší se ale připomenout, proč byl tak důležitým tvůrcem, třebaže veřejnost ho znala málo a pletla si ho s hercem téhož jména, třebaže spolu nejsou nijak spřízněni.

Vášnivá uměřenost Pavla Švandy

Pavel Švanda (nar. 1936) je profesorem brněnské JAMU, kulturní a lidská autorita, spisovatel z generace tzv. šestatřicátníků (patřil tam mj. Václav Havel), ale především esejista. Eseje jsou žánr, pod který lze schovat kterýkoli delší text, Švandovy eseje jsou ale esejemi v původním smyslu essai, tedy „pokusu“ či „zkoušky“ prostřednictvím myšlení osvětlit nějakou otázku, která se nedá rozlousknout lusknutím prstů. Nebo nějakým bonmotem.

Utrpení mladého Friedricha

„Já, Bedřich Smetana, narozený v Litomyšli 1840 1824 2. března v úterý v 10 hodin ráno, měl jsem otce Františka Smetanu pivovarským sládkem a moje matka byla Barbora Smetanová, rozená Lynková.“ Tato slova stojí na začátku deníku Bedřicha Smetany z roku 1840, avšak takto je šestnáctiletý student nenapsal. Jeho rukopis musel být pro české čtenáře přeložen z němčiny. Also: „Ich, Friedrich Smetana geboren zu Leutomischl 1840 1824 den 2 März Dienstag um 10 Uhr früh hatte meinen Vatter, Franz Smetana zum Bräuermeister, und meine Mutter /war\ Barbara Smetana geborene Lynek.“

Pomoc dětské duši, historie našeho mořeplavectví, expedice do hlubin oceánu

Ordinace dětských psychologů a psychiatrů jsou plné, děti trpí úzkostmi či depresemi… Psychiatrička Alena Večeřová Procházková na základě své profesní i rodičovské praxe vysvětluje příčiny potíží a nabízí východiska. Dětská psychika je křehká a pochopit její mechanismy je prvním krokem k prevenci i řešení problémů. Alena Večeřová Procházková: Pomoc dětské duši, Mladá fronta, 200 str.

Knihou roku 2022 je sbírka Miloše Doležala Jana bude brzy sbírat lipový květ

Knihou roku a hlavním vítězem knižních cen Magnesia Litera se stala básnická sbírka Miloše Doležala Jana bude brzy sbírat lipový květ. Autor v ní zachycuje poslední týdny života své milované ženy i bolestné období po jejím odchodu. Nejlepším prozaickým dílem se v soutěži stal povídkový soubor Viktora Špačka Čistý, skromný život. Pořadatelé v pondělí na Nové scéně Národního divadla předali ceny v dalších sedmi kategoriích a také novou cenu za přínos knižní kultuře.

Bezmoc bezmocných

Vraťme se ještě k tématu platů na humanitních fakultách. Minulý týden na Filozofické fakultě UK proběhla debata na téma „Česká republika by měla zakázat soukromé školy“. Měli bychom v zájmu korektnosti upřesnit, že šlo o soutěžní debatu, vlastně akademický sport, takže to téma nelze brát stoprocentně vážně, na druhou stranu organizátorům se zjevně rojí hlavou samé takové nápady. Ale ukazuje se tu, myslím, ještě něco víc.

Sladké umění v Radosti, Peripetie jednoho života a nový prezident, nová éra?

Dům Radost na pražském Žižkově zaplnila díla českých umělců, kteří se utkali ve výtvarné soutěži Don Papa Art Competition. Ztvárňují svou vizi filipínského ostrova Negros, kterému místní přezdívají Sugarlandia. Umělci v soutěži navázali na počin výtvarnice Elišky Podzimkové, která vytvořila díla inspirovaná tímto koutem světa.

Unesený Západ. Kundera se snažil vrátit střední Evropu, kam patří

Na podzim roku 1983 si i docela mladý Čech mohl klidně představovat, že zbytek života stráví ve státě, který bude podřízen Sovětskému svazu, tedy Rusku. Pokud samozřejmě neemigruje na Západ... Měl smůlu, že se narodil trochu východněji, než začínal Západ, tedy svobodný svět. Brežněv byl sice dva roky po smrti, ale na nějaké změny to moc nevypadalo. Většina lidí si myslela, že tak už to bude pořád a že to vlastně ani nevadí. Mysleli si to i intelektuálové na Západě, které to navíc až na úplné výjimky moc nezajímalo.