Eseje

Rok 2008 rozdělil svět na my a oni

Letos koncem května přijel do Prahy stratég vítězství Donalda Trumpa Steve Bannon. Jeho myšlení a rozhodování utvářela pestrá životní dráha, na níž stihl být velitelem v Pentagonu, investičním bankéřem v kultovní bance Goldman Sachs i scenáristou v Hollywoodu. Málokdo z politických poradců viděl americkou společnost z tolika různých úhlů. Bannon precizně popsal, proč události, které následovaly po černém zářijovém pondělí roku 2008, kdy padla investiční banka Lehman Brothers, rozložily západní společnost. Tehdy lidé nejen v Americe, ale v mnoha dalších západních zemích zanevřeli na elity. Nejdřív jim přestali věřit, časem se proti nim začali bouřit a jen čekali na někoho, kdo tu nechuť a vzdor zvedne a udělá z ní politické téma.

Michael Jackson: sám sobě Frankensteinem

Koncem srpna by se Michael Jackson dožil šedesátky. Třeba by touhle dobou byl už trochu zapomenutý, a proto i trochu šťastnější. Třeba by – a to už je skutečně těžké si představit – v něčem dospěl. Dovolil si vyrůst, uznal konečně, že to dětství, které ztratil, si už zpětně nemůže vynahradit. Jenomže protahovat životy těch, kdo už odešli, k nějaké zvnějšku určené pointě je až moc snadné a taky zbytečné. Michael Jackson je už devět roků mrtvý.

Bosna v hledáčku světa

Země uprostřed balkánských hor je místem, kde se střetávají vlivy tří velkých civilizačních okruhů: západoevropského, pravoslavného a islámského. Před sto lety byla tato její rozštěpenost jednou z rozbušek první světové války. Islám přišel do Bosny spolu s armádami osmanské říše v roce 1463. Pouhé meče by však k jeho rozšíření nestačily; na mnoha jiných místech Balkánu se víra Mohamedova nikdy široce neujala ani přes staletou vládu Turků. Hromadná konverze Bosňáků na islám měla i jiné důvody.

Červený kohout u Kohoutů

V úterý 7. srpna jsem otevřel oči a spatřil z postele jen mlhu. Devadesátník počítá se vším za trest, že se odvažuje dál žít i pracovat. Bílá tma mi ujasnila, že se splnil nejhorší strach spisovatele – ztráta zraku. Zahalil jsem vyhaslé oči pokrývkou, jako bych je chtěl ještě chvilku ušetřit pravdy. Tu se optala má žena Jelena – Nehoříme…? Vzbudil se i můj nos a poznal, že mlha je kouř.

Vysycháme vlastním přičiněním

Prožíváme další suchý rok. Počet tropických dnů se znásobil. Meteorologové vysvětlují sucho tlakovou výší, která se vytvořila nad Evropou a rozpouští se v ní fronty postupující od Atlantiku. Klimatologové ve svých modelech předpovídají pokračování sucha a vzestup průměrné teploty i v dalších letech a volají po snižování emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, aby nevzrůstal skleníkový efekt. Heslem je „low carbon society“, tedy společnost s nízkou produkcí oxidu uhličitého a metanu. Evropa si vytkla za cíl zvyšovat podíl obnovitelné energie, zvyšují se daně na uhlí, podporují se větrné elektrárny, fotovoltaika. V ČR se zaměřujeme na produkci bioplynu, řepkového oleje, který se přidává do nafty, spalují se dřevní štěpky a sláma. Věříme, že biomasa, kterou spalujeme, za rok zase naroste, takže nezvyšujeme množství oxidu uhličitého, jak by tomu bylo, kdybychom spalovali uhlí.

Hrad Stolpen aneb Uvězněná milenka

Jméno hradu Stolpen je prý zkomolenina slovanského výrazu pro sloup, který připomíná čedičová vyvřelina, jež tvoří homoli kdysi Slovany osídlenou. Ti v tom kraji byli již v raném středověku přetlačeni Sasíky, kteří na kopci zřídili hrad, ze kterého se v 17. století stala vojenská pevnost, která měla chránit Sasko před Čechy. Ve skutečnosti bylo častěji napadáno ze severu Prusy, což je na vztahu obou kmenů dosud patrné.

Do britské politiky se vrátila nenávist k Židům

Koncem července se tři hlavní britské židovské noviny odhodlaly k bezprecedentnímu kroku. Za normálních okolností tvrdě konkurenční listy, Jewish Chronicle, Jewish News a Jewish Telegraph, publikovaly na přední stránce totožný úvodník, který varoval před narůstající nenávistí vůči Židům v Británii. „Existuje jasné a bezprostřední nebezpečí, že muž, který je slepý k obavám židovské komunity a který nedokáže rozeznat problém, že nenávistná rétorika vůči Izraeli se může lehce přehoupnout do antisemitismu, se může stát naším příštím premiérem,“ upozorňoval editorial. Varování nebylo namířeno proti žádnému představiteli krajní pravice, ale proti lídrovi hlavní levicové partaje Jeremymu Corbynovi. Jeho Labouristická strana si pod jeho vedením právem vysloužila cejch hlavní antisemitské síly v zemi.

Poslední zhasne

Poděbrady mají neobvyklý primát. Klidné starobylé město s hradem, kde se narodil král Jiří, s lázněmi a množstvím kulturních atrakcí je místem, kde se dobře bydlí, musí usoudit každý náhodný návštěvník. Přesto hlásilo v uplynulém volebním období nejmenší nárůst obyvatel ze všech větších obcí, které leží do padesáti kilometrů od pražského centra. Příliv obyvatel zvětšil osídlení ve správním obvodu Říčan, Černošic, Brandýsa a Lysé nad Labem o desetinu, v dalších regionech včetně okolí Neratovic a Dobříše o 3–6 procent, jediné Poděbrady měly přírůstek obyvatel o méně než procento. I když Poděbrady spojuje s Prahou dálnice, stejně prosperita měřená počtem těch, kdo ve městě chtějí bydlet, nedosahuje obcí typu Čáslavi nebo Hořovic, které jsou od hlavního města ještě dál.

Nepoučitelní

Uzná-li někdo chybu, je třeba to ocenit. Zvlášť pokud jde o rozhodnutí německých politiků, jejichž kroky v posledních letech hned v několika zásadních případech výrazně zhoršily vztahy v Evropě a štíply ji nejdřív na ose sever–jih v krizi eurozóny, později na ose západ–východ v krizi migrační. Hlavní představitelka těch rozhodnutí, německá kancléřka Angela Merkelová, nikdy chyby neuznala.

Asia Argentová: oběť i pachatel?

Italská herečka Asia Argentová patřila mezi první, které zveřejnily v článku Ronana Farrowa v New Yorkeru obvinění ze sexuálních útoků proti hollywoodskému mogulovi Harveymu Weinsteinovi, přispěla tak ke startu kampaně #MeToo. Na letošním festivalu v Cannes vystoupila se zapáleným projevem, v němž Weinsteinovi předpovídala, že si u filmu neškrtne, komunita, která ho dřív uznávala a kryla jeho zločiny, ho zavrhne. Pro ostatní sexuální násilníky „z oboru“ měla varování: „Víte, že jste to vy. A my víme, že jste to vy.“ Ty skutky i ta slova se jí teď vracejí (nejen) pro ni nečekaným způsobem.

Svět se zbláznil nebo co

Nevím, jak teď, ale v minulém století vědci nejen z oboru psychoanalytiky ochotně pracovali s pojmem „pud smrti“. Geniální Sabina Spielreinová objevila v lidské psychice sebedestruktivní pud – neodbytné nutkání k smrti, které označila termínem thanatos, podle jména příslušného řeckého božstva. Sigmund Freud zahrnul thanatos do své teorie nevědomí: „Cílem veškerého života je smrt.“ Karl Menninger ve svém díle Lidská mysl prozkoumal nespočet forem sebezničujícího chování člověka a v každém zjistil přítomnost jakési touhy po smrti. Pud smrti je vlastní také některým větším skupinám, kulturám, společnostem, národům, civilizacím.

Tradice, revoluce, nebo oligarcha

Málokde po minulých komunálních volbách slavili jako ve stranické buňce ANO v Praze 11. Výsledky nově založeného hnutí se v takřka stotisícovém sídlišti známém jako Jižní Město přiblížily třiceti procentům a ve čtvrti Háje mezi stanicí metra a dálnicí dosáhly 29 procent. Výsledky Prahy 11 a několika dalších velkých sídlišť, v první řadě Prahy 14 a 15, zajistily pro ANO primátorské křeslo na magistrátě.

Mokré sny v Hellbrunnu

Je vlahý letní večer, začátek sedmnáctého století, za pár let začne třicetiletá válka, ale tady, v krásné krajině kousek jižně pod Salcburkem, je klid a mír. Panstvo se přijelo podívat na Hellbrunn, nový lusthaus čili letní sídlo mocného solnohradského arcibiskupa, který je zároveň knížetem, tedy dalo by se říct vládcem bohatého Solnohradska, samostatného církevního knížectví.

Katolické #MeToo?

Zdálo se, že katolická církev v Americe má největší vlnu skandálů se zneužíváním mladistvých kněžími za sebou. Případ kardinála Theodora McCarricka zasadil americkým katolíkům další citelnou ránu, dlouho sušenou. McCarrickovi je 88 let, většina kauz z šesti diecézí ve státě Pensylvánie, které jsou předmětem rozsáhlé zprávy tzv. velké poroty, spadá do období 60., 70., a 80. let, asi dvě třetiny obviněných už ani nežijí a ve většině případů uplynula promlčecí doba.

Edison naší doby má problémy

Málokdy se stane, že by jeden post na Twitteru vzbudil mezi dospělými lidmi takové pozdvižení jako tweety Donalda Trumpa. Nedávno se to povedlo Elonu Muskovi, šéfovi automobilky Tesla. V úterý 7. srpna ráno kalifornského času oznámil ve dvojici tweetů svým dvaadvaceti milionům sledovatelů: „Uvažuju o tom, že bych Teslu stáhl z veřejného obchodování za 420 $. Financování zajištěné. Akcionáři by se buď mohli nechat vykoupit za 420, anebo si akcie nechat a pokračovat v soukromé společnosti.“

Potupná cesta do eurozóny

Bulharsko znají Češi nejspíš jako příjemnou destinaci pro letní dovolenou. Někteří našinci si tam vyzkoušeli i zimní lyžování. A zájemci o svět byznysu zase asi sledují investiční dobrodružství domácích firem tamtéž (ČEZ, PPF). Avšak nejen laici, ale ani mnozí ekonomičtí fajnšmekři si nevšimli, že letošní prázdniny přinesly veledůležitou zprávu, která nečekaně spojila do jednoho příběhu tuto balkánskou zemi, euro a naši republiku. A vlastně i další země Evropské unie, které nemají na zavedení společné měny vyjednanou trvalou výjimku.

Karel Gott: Hlas

K řadě letních povyražení na české scéně, která umožňovala konzumentům médií a uživatelům sociálních sítí přežít vlnu veder, přispěla Asociace spisovatelů svou snahou dosáhnout zrušení anoncovaného vystoupení Karla Gotta na plese u příležitosti Roku české kultury v Lipsku. Forma protestu v tomhle případě výrazně přebila jeho obsah.

Vládcové písku a ropy

Nadžd čili „vysočina“ je jméno pro jádro Arabského poloostrova, vyschlou poušť o rozloze čtyř Francií. Až do příchodu moderních technologií se zde téměř nedalo žít, větší osady mohly vznikat jen v místech, kde se nalézala voda – a těch bylo málo. S nízkým počtem obyvatel nemohl Nadžd vysílat do boje velké armády a po většinu dějin lidstva byl bezvýznamnou periferií. Poušť však také místní kmeny chránila před vojenskou expanzí silnějších národů.

Hrdinka ženského proletariátu bojovala za legální potraty. Skončila v Osvětimi

Na domě v ulici Na Šumavě 3 na pražském Smíchově visí nenápadná pamětní deska se slovy: „Zde žila / Betty Karpíšková / soc. dem. senátorka / bojovnice za práva dělnických žen / * 14. VI. 1881 v Praze † 31. X. 1942 v Osvětimi.“ Stručný text nevystihuje šíři aktivit političky, jejíž život se uzavřel v plynové komoře koncentračního tábora, kam byla deportována po takřka rok a půl trvajícím vyšetřování gestapem a věznění v Praze na Pankráci a v Terezíně. Gestapo se snažilo dostat z ní informaci, kam strana ukryla majetek a finanční fondy. Marně.

Stojí nám to za to?

Toho muže určitě viděl v čele jdoucí afghánský voják, který zaklekl a zamířil jeho směrem. Skoro určitě ho zaregistrovali i naši vojáci. Mohl vzbudit jejich podezření, ale rozhodnout se ve zlomku vteřiny, zda zmáčknu spoušť jen na základě nejistého podezření, není jen tak. V dalším zlomku vteřiny zazněla exploze a zbytek známe. Tři čeští vojáci byli na místě mrtvi, tři spojenečtí jsou v kritickém stavu. Zahynul samozřejmě i atentátník. Počet padlých českých vojáků tak dosáhl čísla třináct. Naposledy jich zahynulo pět při podobné situaci v roce 2014 – také v okolí základny Bagrám. Jediný rozdíl byl v tom, že atentátník jel na kole.

Sadisté v krásné Sandoměři

Na cestě do Lublinu jsme měli přenocovat v Sandoměři a já se až v autě od historika Pavla Zemana, znalce temné historie východního Polska, dozvěděl, že v tom městě se odehrává mysteriózní thriller Zrnko pravdy od hvězdy polské „severské detektivky“ Zygmunta Miłoszewského. Kniha byla před třemi lety zfilmována a je v Polsku slavná možná stejně jako knihy Dana Browna.

Rok, kdy sociální sítě ztratily charisma

Sociální sítě jsou něco víc než jen úspěšné firmy. Jsou symboly doby. Tím, že změnily náš svět, způsob, jak spolu lidé komunikují, jak prožívají své spojení se světem a lidskou blízkost. Tím, že představují svět budoucnosti, která nastala. A pak tím, jak symbolizovaly americkou převahu. Ty firmy vznikly v USA a jejich potenciální konkurence se mohla zrodit zase jen v USA. Politici v jiných zemích mohli organizovat periodické pokusy, jak za státní peníze napodobit Silicon Valley, a různými regulacemi a pokutami americkým gigantům znepříjemňovat život – ale to je tak všechno.

Proč euro rozděluje Evropu?

Před týdnem  jsem uváděl některé základní teze německého sociologa Wolfganga Streecka o konci kapitalismu. Chytrých a promyšlených analýz, se kterými nemusíme souhlasit, ale měli bychom o nich vědět, není v éře zábavného žurnalismu nikdy dost, a proto se v této reflektované recenzi vracím k problematice eura. Peníze jsou totiž něco víc než prostředek, díky kterému můžeme nakupovat. Peníze představují svobodu pro ty, kteří s nimi umějí zacházet, ale třeba i základ národní identity. Umíte si představit, že by Švýcaři přešli na euro? Bylo by to ještě Švýcarsko, kdyby se vzdalo svého franku?

Muž, který nechtěl být odsouzen k bezvýznamnosti

Jak připomněly s téměř povinnou uniformitou nekrology, ve V. S. Naipaulovi odešel velký, ovšem kontroverzní spisovatel. Tím „kontroverzní“ měli uniformně na mysli, že byl rasista. Tak jako velká část lidí označených někdy za rasisty si Naipaul tuto kontroverznost vysloužil ve skutečnosti něčím jiným. V jeho případě šlo o svého druhu zradu. Jakožto dítě kolonialismu narozené v jedné britské kolonii, Trinidadu, rodičům, kteří se tam přistěhovali z jiné britské kolonie, Indie, byl předurčen podat marxistickou kritiku postkoloniální situace. To Naipaul odmítl. Ne proto, že by se poangličtil a přijal optiku bílých kolonizátorů, jak je obviňován (známý progresivní intelektuál Edward Said ho opovržlivě nazval „domorodým informátorem“). Ale protože nebyl ochoten nevidět.

Tunel do penzí

Smíšené pocity musí vzbudit člověk, který si před vstupem do řeky přivazuje na krk balvan a chlubí se tím, jak je odvážný. Nemusí to být nutně někdo blízký nebo sympatický, přesto nemůže být nikomu příjemná představa, že tento dobrodruh nebo podivín bude co nevidět bojovat ve vlnách o život. Takový pocit vzbuzují aktivity současné vlády a sněmovny, které během srpna a září rozhodnou o historickém zvýšení penzí.

Únos ve státním zájmu

Necelý půlrok po krizi vyvolané vraždou novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně, která vyvrcholila pádem vlády Roberta Fica, je slovenská politická scéna zasažena dalším skandálem. Slovensko se mělo podílet na únosu vietnamského občana z Německa. Vše začalo 23. července minulého roku v Berlíně. Trinh Xuan Tranh se procházel po ulici ve čtvrti Tiergarten se svou přítelkyní, když byl unesen dvěma muži z dodávky s českou poznávací značkou.

Paul Schrader: tvůrce odtažitý a osobní

Paul Schrader asi nepatří mezi nejvýznamnější filmové tvůrce posledních desetiletí. Je to ale ten typ autora, který ani v nezdaru neztrácí přesvědčivost, alespoň v určité míře. Jeho filmografie se může zdát nevyrovnaná, opravňuje ale víru, že i v těch nejslabších chvílích o něco skutečně usiloval, snažil se k něčemu dostat (někdy třeba cestou ne zrovna pochopitelnou).

Zpět na hlavní stranu