Autor následujícího textu před dvěma měsíci seděl v restauraci s kolegou ze slovenského webu Postoj.sk a s redaktorem německého listu Frankfurter Allgemeine. Slovák vymlouval Němcovi jeho představu, že Británie nemůže opustit Evropskou unii bez nějaké katastrofy, že odejít z EU je v podstatě nezvládnutelný úkol. „Když se za dva měsíce dokázali na rozdělení státu dohodnout Klaus s impulzivním Mečiarem, proč by to za dva roky nemohly zvládnout Brusel a Londýn.“
Je to exemplární ukázka, jak prosazuje velmi motivovaná, ideologicky pevně přesvědčená menšina své zájmy. Nová vlna šíření progresivního dobra se jmenuje Koncepce udržitelných financí Evropské unie. Tak jako v roce 1977 donutili politici novou regulací známou jako Community Reinvestment Act (CRA) popřít princip rizika a půjčovat na bydlení lidem, u nichž bylo zjevné, že hypotéky nebudou schopni splácet, teď chtějí donutit banky, aby půjčovaly na „trvale udržitelné“ a „společensky zodpovědné projekty“, které nemají potenciál samy o sobě vydělávat. Pravidla pro to, jak se vykazuje riziko a zisk, se tudíž musí úplně postavit na hlavu přes nové ratingy a zelené úvěry a dluhopisy. Je jsou to nechvalně proslulé sociální hypotéky, které stáhly svět do těžké finanční a hospodářské krize po roce 2008 v nové verzi 2.0.
Vánoce opět budou rekordní. Dárky a zásoby na svátky se podle obchodníků nakupují už od října a předem je jisté, že tržby maloobchodu překročí za poslední čtvrtletí 300 miliard. Dalších víc než padesát miliard Češi utratí v restauracích a příjmy okolo 130 miliard očekávají obchodníci s automobily. Hranice půl bilionu bude pokořena, užijeme si o čtvrtinu víc než při prvních bohatých Vánocích v roce 2015. Požadavky na konzum připomínáme příběh rybářovy ženy z pohádky bratří Grimmů.
V zemi, kde se o větších veřejných investicích už přestalo i mluvit, nemá plán Zlínského kraje obdobu. Poblíž krajské metropole vyroste Nová Baťova nemocnice, postavená podle nejmodernějších parametrů. Monoblok obsahující nejdůležitější zdravotnické specializace a pokoje s maximálně dvěma lůžky hodlá vybudovat nejvýraznější místní politik, lidovecký hejtman Jiří Čunek. „Chceme měnit hranice standardu zdravotní péče a být zakladatelem změny v celé České republice,“ ohlašuje hejtman v dokumentu, který má přesvědčit krajské zastupitele, aby investici za šest miliard schválili. Už v tom je problém. Pro kraj střední velikosti je šest miliard astronomická částka a přitom nemocnici rozměrů, jaké navrhuje Čunek, nelze za takové peníze postavit.
Ministerstvo obrany Ruské federace v listopadu 2018 rozhodlo o dodavateli nového bojového vrtulníku. Jde o rozhodnutí vskutku příznačné, protože svým způsobem odráží obavy, které se v ruských ozbrojených silách množí a které se týkají techniky nové generace, kam náleží také například tank T-14 Armata nebo stíhačka Su-57 PAK FA. Ačkoli se většina ruských médií stále předhání v chvalozpěvech, mnozí odborníci tvrdí, že se tyto ambiciózní programy změnily na předražené a v praxi nakonec jen málo užitečné „hračky“.
Československý stát vznikl 28. října 1918, delší dobu však nebylo jasné, jak budou vypadat jeho definitivní hranice. Početné sudetské obyvatelstvo v pohraničí se nechtělo smířit s českou nadvládou, Maďaři na jihu Slovenska také ne, osud Podkarpatské Rusi byl nejistý. V Paříži bojoval za československé územní zájmy ministr Beneš. Celkově byl úspěšný, některé změny se mu však do mírových smluv prosadit nepovedlo.
Putim je starobylá obec jižně od Písku, kam se dá dojít lehce pěšky, jak je známo ze Švejka, kterého z Putimi vedl závodčí na písecké bezirksgendarmeriekommando, kde ho měl předat jako odhaleného ruského špiona. Normálně by to trvalo tak dvě hodiny, jenže se po cestě stavili v hospodě, kam zašli na jedno štamprle, ale těch bylo nakonec dvanáct. Zatímco Švejk byl v rámci svých nadpřirozených vlastností neožratelný, soucitný závodčí, domnívaje se, že Švejk je ruský agent, kterého vede na smrt, se lítostí opil. Když už za tmy vyšli z hospody a vydali se rovnou za nosem do Písku, strážník stále padal do závějí, takže ho Švejk požádal o želízka, kterými ho k sobě připoutal a namol opilého ho pak přitáhl do Písku na stanici.
Pokud při čtení nebo poslechu ranních zpráv máte pocit, že vás někdo pokládá za idiota, znamená to, že jste dobře integrováni do informačního obrazu světa. Není to vaše chyba, jestliže neumíte rozeznat pravdu od fejku: bude to tím, že na vás již bylo soustavně popracováno. Sdělovací prostředky za to nemohou, že vás mají za idiota, je to jen vedlejší efekt jejich spolehlivého fungování. Představa, že jinak smýšlející smýšlejí jinak jen proto, že nějaké zásadní skutečnosti jim byly záludně utajeny, je přinejmenším naivní.
Stávkami, demonstracemi, pouličním násilím s rozbíjením výloh a zapalováním aut proslulá Francie zažila v posledních týdnech nejsilnější vlnu protestů od roku 1968. Tři mrtví. Devět set zraněných. Z toho sto padesát policistů. Poškozená ekonomika v jedné z hlavních turistických sezon, kdy do Paříže, jež je nejatraktivnější turistickou destinací na světě, přijíždí značná část z téměř 89 milionů lidí, kteří zemi každoročně navštíví. Zničená Paříž včetně Vítězného oblouku.
Sympatie k Číně a jejímu režimu český prezident nepředstírá. Miloš Zeman se v říši středu cítí jako doma a létá tam, kdykoli se naskytne příležitost. V základě má být snaha o podporu českého exportu, důležitější však může být, že si ho Čína váží. Počátkem listopadu vystoupil na veletrhu v Šanghaji hned po čínském vůdci Si Ťin-pchingovi, premiéři Dmitrij Medveděv a Viktor Orbán přišli na řadu až po něm. „Cítím se tu jako přítel,“ pochvaloval si podle agenturních zpráv. Tím deklaroval přátelství mladé středoevropské demokracie
Kulaté výročí mnichovské dohody opět vyvolalo intenzivní diskuse o „Žábách“, tedy o slavné knize, která popisuje scénář úspěšné obrany ČSR. V polovině listopadu se na pultech objevila další originální česká publikace z oboru alternativní historie, a sice sbírka povídek Verschluss. A v televizi sklízí aplaus seriál Muž z vysokého zámku, ve kterém nahlížíme do Ameriky pod nacistickou okupací. Proč vlastně kontroverzní žánr ptající se Co kdyby…? dosahuje takové popularity? Co je na „hře s dějinami“ tak přitažlivého?
V pondělí a v úterý bude svět v Marrákeši přijímat podivuhodný dokument známý jako migrační pakt. Jeho autoři a příznivci vytvářejí dojem, že pakt je dobrý, protože je nezávazný. Asi i dítě pochopí, že na této argumentaci něco nesedí.
Kontrast mezi Georgem Bushem, zemřelým jedenačtyřicátým prezidentem Spojených států, a jeho současným nástupcem je takovým vtipem, kterým z nás historie dělá blbce. Psát o Bushovi a nepropadnout syndromu, že „všechno je o Trumpovi“, je těžké, stejně jako vyhnout se celému katalogu dalších klišé. Ale není vyhnutí.
Eduard Bass říkal, že správný novinář má o všem vědět něco a o něčem všechno. On věděl, jak známo, všechno o cirkuse. Já se hned přiznám, že nevím o cirkuse skoro nic, zato jsem si jist, že to je obdivuhodná věc a ti lidé, kteří mu zasvětili život, si zaslouží naši úctu. Protože je to kus mizející krásy, byť třeba krásy oprýskané a šminkami zmalované, krásy možná uvadlé, ale krásy, která je poctivá a nedá se ošidit a jen tak nahradit. Bez cirkusů, těch s pilinami, akrobaty, šašky, a ano, s divou zvěří a jejími krotiteli, svět o kus té krásy přijde. To vím zcela jistě.
Každý sudý rok na podzim fanoušci vojenské a letecké techniky zbystří, jelikož v listopadu se v čínském Ču-chaj koná výstava Airshow China. Tato událost nepochybně patří do „extraligy“ v tomto prestižním oboru, což potvrdil i letošní ročník, jenž proběhl od 6. do 11. listopadu. Na návštěvníky čekalo impozantní množství technických novinek, jenže pozorný divák si nemohl nevšimnout četných pozoruhodných paradoxů.
Dnešní děti rozumějí tomu, co čtou, výrazně méně než před patnácti lety. Hůř počítají a mají horší přehled v základních vědách. Oni i jejich rodiče ale zároveň urputně touží po formálních potvrzeních, že dosáhli určitého stupně vzdělání. Po maturitních vysvědčeních a vysokoškolských diplomech. Tím vytvářejí společenskou poptávku na snižování nároků pro získání formálních dokladů o vzdělání.
Část lesa je vykácená, na zbytku stromů šedne jehličí. Na kopci brzy nezbude žádný porost. Nejde o krajinu v Nízkém Jeseníku, kde kůrovec hospodaří už několik let, ale o pahorkatinu na Havlíčkobrodsku. Vysočina je dnes dalším regionem, kde dřevokazný brouk způsobil kalamitu. Postupně se přidávají další, vedle Beskyd také hraniční oblasti s Rakouskem a Bavorskem nebo Příbramsko. Lesníci propadají vizím nastupující katastrofy. Namísto lesů zůstanou ve většině republiky holé svahy, případně porosty mrtvých stromů. Pozemky už nebude možné znovu zalesnit, protože se ztratí podzemní voda a půda podlehne erozi. Odnesou to především smrky, které tvoří víc než čtyřicet procent zdejších porostů, odumírají ovšem také borovice nebo jasany.
Salcburk je bílým marcipánem obalená sladká koule s pistácií uvnitř. Je to bílý nugát vtisknutý mezi tři kopce: Mnišský, Kapucínský a Šibeniční, mezi nimiž teče z Alp namodralá řeka Salice, německy Salzach. Po ní se od antiky, ale vlastně ještě dřív, na evropský jih i sever vozila sůl, která se těžila v bohatých slujích Solné komory, toho tajemného horského okrsku, kde Keltové vytvořili kulturu zvanou halštatskou a jež pak vystřídali Markomani a jiní Germáni, s nimiž na začátku našeho letopočtu vedli Římané války zvané markomanské, při nichž jim posloužil opevněný tábor s tržní osadou Iuvavum, jejíž jméno nahradil asi v osmém století jasně znějící Solný hrad, Salzburg, Solnohrad.
Nejhorší ozbrojený konflikt dosavadních moderních dějin byl sotva u konce, když přišla další rána. „Tito muži vykazují zprvu příznaky zcela běžné chřipky. Když jsou dopraveni do nemocnice, rychle se u nich rozvine ten nejagresivnější druh zápalu plic, jaký jsem kdy viděl. Dvě hodiny po přijetí mají na tvářích tmavě hnědé skvrny a o několik hodin později začínají modrat, nejprve kolem uší, pak se cyanóza šíří po celé tváři. V tu chvíli už je smrt otázkou hodin. Je to strašné. V průměru máme stovku mrtvých za den. Došly nám rakve a těla se začínají vršit na hromadách.“
Andreje Babiše chce za premiéra devadesát poslanců a dalších osmnáct ho ve funkci dokáže minimálně strpět. Takový je výsledek pátečního hlasování o nedůvěře menšinové vládě ANO a ČSSD. Zřejmě ještě důležitější jsou výsledky průzkumu, podle kterého Babišovi věří 37 procent voličů. Pocházejí převážně z jeho vlastního hnutí, jsou tam i příznivci komunistů a v menší míře také sociálních demokratů a SPD, informovala agentura TNS Kantar. Znamená to, že nejméně třetina občanů Andreji Babišovi věří, ať udělá, co udělá, a nic na tom nezměnil ani další skandál napojený na Čapí hnízdo, tedy dosud nevysvětlený případ zavlečení Babišova syna na Krym.
Civilní vláda v císařském Německu nenápadně skončila 13. července 1917, kdy odstoupil říšský kancléř Theobald von Bethmann-Hollweg. Neučinil tak dobrovolně, byl k odstoupení donucen. Poslední civilní politik skutečně řídící německou vládu se stal nepohodlným pro generály Hindenburga a Ludendorffa, protože nesouhlasil s režimem totálního válečného hospodářství. Jeho následovník, neznámý ministr Georg Michaelis, už vojákům žádné vážné překážky nekladl. V dějinách Německa stojí u jeho jména jediná poznámka „první nešlechtic v kancléřském úřadě“, ale faktická moc se s jeho nástupem definitivně přestěhovala do generálního štábu. Na rozdíl od Bethmanna-Hollwega jej generálové ani nemuseli odposlouchávat, tak byl spolehlivý.
Traduje se, že americký prezident Fraklin D. Roosevelt o nikaragujském prezidentovi Anastasiu Somozovi starším řekl: „Je to zkurvysyn, ale náš zkurvysyn.“ Citát pochází z roku 1939, svého zenitu dosáhl ale teprve za studené války, kdy popisoval instinkt USA v globálním zápase se Sověty podporovat v Latinské Americe antikomunistické diktátory. Že tento vzorec chování přežil studenou válku, dnes nejlépe vidíme na Saúdské Arábii.
Nový brazilský prezident Jair Bolsonaro je politický turista a jeho program je tak radikální, že se pro něj při inflaci pojmů jako „populista“ nebo „krajně pravicový“ těžko hledá adekvátní pojmenování. Ač nazýván „tropickým Trumpem“, rétorikou má mnohem blíž k filipínskému prezidentovi Rodrigu Dutertemu. Kriminalitu podle něho vyřeší střílení, zbraně a trest smrti.
Roku 2050 se Praha stává desátým největším městem Evropy. V metropoli a nejbližším okolí žije tři a půl milionu lidí, značná část se přistěhovala z východní Evropy. Nejde jen o Slováky, kteří Prahu dodnes považují za své hlavní město, anebo Ukrajince, pro které je kulturní metropolí, podobně jako pro Srby Vídeň. Praha si uchovala charakter slovanské vzájemnosti, o který se zasloužil nezapomenutelný prezident Miloš Zeman.
Minulý týden, po roce a půl intenzivních vyjednávání, byla konečně představena dohoda o brexitu. Britská premiérka Theresa Mayová předstoupila před národ a prohlásila, že vláda vyjednala nejlepší možnou úmluvu. Takřka souběžně odstartovala asi nejtěžší vládní krize od samotného referenda. Na protest proti dohodě rezignovali dva ministři, včetně ministra pro brexit Dominica Raaba. V parlamentu euroskeptičtí poslanci prohlašují, že tuto dohodu nikdy nepodpoří, k nim se přidali někteří zatrvzelí Proevropané.
Sraz byl na stejném místě jako loni, u nádraží v České Třebové pod homoerotickou sochou Sbratření, na níž ruský oficír objímá a líbá barikádníka. My jsme si decentně podali ruce a řekli si, že se rádi po roce vidíme. A pak už jsem nasedl do škodovky salesiánského opatství v Žabovřeskách, odkud Zdeněk Jančařík přijel, protože on je tam duchovním správcem. Týden po svatém Václavu se našla skulina v jeho nabitém pastoračním programu a my mohli vyrazit za dobrodružstvím do východních Čech, do podhůří Orlických hor.
Ještě nikdy od roku 1989 nebyli policisté a žalobci vystaveni tak tvrdé zkoušce integrity v přímém střetu s osobními, existenčními zájmy člověka, který nad nimi má bezprostřední moc. V té zkoušce selhali a selhávají. Přinejmenším svou pasivitou, ale i konkrétními aktivními kroky se podvolují zájmům trestně stíhaného premiéra Andreje Babiše. Naplno se tak ukazují zvrácené důsledky stavu, kdy v nejvyšší exekutivní funkci sedí trestně stíhaná osoba. Pro tu je přirozeně nejvyšším zájmem ochrana vlastní osobní svobody.
Vypadá to, že Poslanecká sněmovna nemá na vybranou. Premiéra Babiše a jeho ministry může nechat ve funkcích, anebo odhlasovat nedůvěru a pak počkat, až ho prezident Miloš Zeman pověří sestavit novou vládu. Zkušenost uplynulých tří let přesto ukazuje omezené možnosti, které sněmovně zbývají, když chce ochránit demokracii a právní stát před trestně stíhaným premiérem.
Českem obchází strašidlo. Není to strašidlo komunismu, prý však bude mít stejně ničivé dopady na společnost. Hrozí totiž, že Evropská unie zastropuje zemědělské dotace a na velké firmy se nedostane. To podle ministra zemědělství Miroslava Tomana poškodí „naprostou většinu českých zemědělských firem“, které jsou historicky větší, než je zvykem v Unii. Utrpěli by nakonec všichni Češi, protože by přišli o potraviny z tuzemské produkce. Bez dotací se potraviny vyrábět nevyplatí, varoval senátor Jan Veleba. Zemědělství ovšem „pojede dál, jenom té řepky bude víc“. Zničí se tím krajina, jenže na něčem je třeba vydělat.
Nestává se často, aby v americkém mainstreamovém časopise vyšel článek s titulkem Američané silně nesnášejí kulturu politické korektnosti. Právě takový článek se v minulých dnech objevil v časopise The Atlantic – v tom, kde vyšla i u nás široce sdílená esej Anne Applebaumové Varování nejen pro Evropu. Články mají společné to, že jde o pohledy zvenčí – i když Applebaumová, Američanka a naturalizovaná Britka, píše o střední Evropě, kdežto Mounk, narozený v Německu, píše o zemi, jejímž je dnes občanem.
