V posledním čísle roku 2020 by se slušelo ohlédnout se za rokem 2020 a bilancovat, až se z hlavy zakouří. Přehánět to nehodlám, konsenzus dnes existuje ve velice málo věcech, ale na tom, že ten rok byl strašný, se shodnou prakticky všichni. Někdy mám až trochu obavu, jestli ta superlativně negativní hodnocení nejsou důsledkem jisté omezenosti imaginace hodnotících. No nic.
V letní přestávce mezi karanténami se bouřlivě debatovalo o názorech děkana FF UK, historika Michala Pullmanna, na normalizaci a charakter pozdně komunistického režimu u nás. Diskusi otevřel rozhovor v Týdeníku Echo, Pullmann v něm mj. dovozoval, že po roce 1969 klesal ve společnosti význam hlavní tanků a rostl význam sociálního kapitálu, že na rozdíl od disidenta netrápila uklízečku ze Žďáru nad Sázavou nemožnost volně cestovat nebo že pro velkou část veřejnosti byly důležité novomanželské půjčky a přístupnější lékařská péče, nikoli chybějící svoboda slova.
Zvláště teď v povánočním čase lze docenit, co bychom si počali bez herců. Nějak bychom to přežili, ale byl by to smutný a prázdný svět. A taky samozřejmě bez hereček, bez kterých by to už vůbec nešlo.
Opatření proti šíření nemoci covid-19 v Česku se od neděle 27. prosince zpřísnilo. Musí se uzavřít většina obchodů a všechny provozovny služeb, o dvě hodiny se prodlužuje zákaz nočního vycházení. Začal platit nejvyšší, pátý stupeň pohotovosti protiepidemického systému PES. Při předchozím stupni platilo z opatření několik výjimek, nyní se bude vláda podle ministra zdravotnictví Jana Blatného (za ANO) snažit počet výjimek minimalizovat.
Smažený kapr v trojobalu, bramborový salát, hromada vánočního cukroví a nějaká ta česká pohádka puštěná na pozadí. Takto si většina lidí představí české Vánoce, přestože v posledních letech nabírá na popularitě kuřecí řízek místo rybího masa. Češi žijící v zahraničí se snaží letité tradice dodržovat, jakkoliv je mnohdy těžké sehnat správné ingredience, a to včetně kapra.
Česko od neděle 27. prosince přejde do pátého stupně rizikového skóre PES. Oznámil to ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) na středeční tiskové konferenci. Podle Blatného by bez restrikcí mohlo koncem roku dojít k nárůstu na zhruba 15 tisíc nakažených denně. Výjimky na Silvestra ani na jiné dny dle Blatného slov nebudou, ochrana zdraví občanů má podle ministra přednost. Cílem vlády je udržet počet hospitalizovaných mezi čtyřmi a pěti tisíci.
Čínský koronavirus nerespektuje rovnost pohlaví. Je to mužská nemoc. Všichni lékaři z první linie jednotek intenzivní péče po celém světě popisují typického pacienta s těžkým průběhem nemoci covid-19 stejně. Muž staršího věku. Obézní, s několika nemocemi. Cukrovkou, vysokým tlakem, nemocným srdcem. Muž zasažený civilizačními chorobami, k nimž si sám výrazně přispěl svým životním stylem. Nezdravým jídlem, přemírou alkoholu, nedostatkem pohybu, stresem.
Poslanci odhlasovali prodloužení nouzového stavu. Nově bude trvat až do 22. ledna. Poslanec Zdeněk Ondráček již dříve oznámil, že jeho strana KSČM návrh vlády podpoří, ale že by bylo vhodné, kdyby na Silvestr platila výjimka ze zákazu nočního vycházení. Pro prodloužení hlasovalo 55 ze 104 přítomných poslanců. Opoziční strany návrh nepodpořily.
Jestli něco v tomto podivném roce šlo nad očekávání dobře, tak to byl vývoj vakcíny. Možná až příliš dobře, neboť rychlost, se kterou byla vyvinuta, vzbuzuje v lidech (nejspíše neoprávněnou) obavu.
Ačkoliv v pátek přechází Česká republika teprve na čtvrtý stupeň protiepidemického systému, čísla už ukazují na stupeň pátý. Rizikový index PES se dostal až na číslo 76, což odpovídá pátému, nejhoršímu stupni. Po dvou týdnech tak musí opět zavřít restaurace, hotely a penziony, bazény, posilovny a další vnitřní sportoviště, stejně jako muzea, galerie, památky či knihovny
Vládní opatření kvůli koronaviru vedla ke konci nepřetržitého růstu počtu sňatků, který se odehrával v posledních několika letech. V březnu padlo uzavírání nových svazků dokonce na více než stoleté minimum a jarní útlum už lidé letos podle Českého statistického úřadu nedoženou. Počet nově uzavřených manželství stoupal nepřetržitě od roku 2014, letos však ženichům a nevěstám zkomplikovala plány koronavirová situace.
Titul rozhovoru je rozhodně míněn jako nadsázka. Petra Nárožného se možná lidi trochu bojí (říká to jeho žena), ale ještě více ho milují. Nebo aspoň mají rádi. Děti, ke kterým promlouvá z kouzelného sluchátka, i starci, ke kterým vlastně taky. Jeden z nejoriginálnějších herců své generace je ovšem znám též jako sečtělý a přemýšlivý člověk, který sice na vývoj světa hledí skepticky, ba se smutkem, ale to ještě neznamená, že je u toho nuda.
V celém Německu se ve středu kvůli nepříznivému vývoji pandemie covidu-19 zavřou obchody, které neprodávají zboží každodenní potřeby. Neotevřou se ani školy. Zpřísněná opatření proti šíření koronaviru začínají platit také v Londýně. V britské metropoli se opět zavřou hospody, kina či divadla. O zpřísnění karanténních omezení ve středu pravděpodobně rozhodne také slovenská vláda. V Německu, Anglii i na Slovensku se v poslední době epidemická situace zhoršila.
V průběhu roku 2020 jsme zase jednou byli svědky údajného vědeckého konsenzu, tentokrát o unikátnosti viru SARS-CoV-2, známého jako nový koronavirus. Reálný svět vědy je plastičtější. Nejvýznamnějším projevem disentu ve vědecké obci se stala tzv. Barringtonská deklarace (podle místa Great Barrington v americkém Massachusetts, kde provolání vzniklo). Toto provolání vychází ze základní premisy, že vyhlašovat lockdown „do doby, než bude vakcína, působí nenapravitelné škody, které nepřiměřeně zasáhnou společensky znevýhodněné vrstvy“, především chudé, mladé a obyvatele rozvojových zemí. Lepší je dosáhnout kolektivní imunity, ideálně tak, že „ty, kdo čelí nejmenším rizikům, necháme, aby své životy žili zcela normálně, a tím, jak se přirozeně nakazí, vytvářeli společnou imunitu pro všechny“.
Česko patří ve vztahu k vakcíně k vůbec nejskeptičtějším. Podle aktuálního průzkumu agentury STEM pro ministerstvo zdravotnictví se chce ve chvíli, kdy bude existovat ta možnost, nechat očkovat 39 procent lidí. Dalších 19 procent si není jistých a není rozhodnuto, 45 procent to odmítá.
Jednou z mála pražských galerií, které nepostihla koronavirové opatření, je Avoid Gallery na vltavské náplavce. A to díky tomu, že je celá ponořená do prostoru, do nějž lze nahlížet velkým vypouklým oknem. V ní je od září vystavena zvláštní, dalo by se říct magická sešlost tajených soch: jelen, rohaté ženy, jacísi tajemní ptáci, v pozadí barokní krucifix… Výstava se jmenuje Par Force a jsou to díla sochařky Pauliny Skavové, která má zálibu v amatérském boxu, což je na jejích sochách znát.
Historie se opakuje, poprvé jako fraška, podruhé jako LARP – jak kdosi nedávno přetvořil oblíbený Marxův výrok. A skutečně i na naší veřejné scéně můžeme v poslední době zaznamenat podivný pocit, jako by před námi defilovali zombies. Někteří už jsou světem nemrtvých přetvořeni do neurčitých, přibližných typů, u jiných pod potrhanou pokožkou jasně rozeznáváme konkrétní osobnost.
Rizikové skóre v protiepidemickém systému PES k dnešnímu dni stouplo o sedm bodů na 64 stupňů ze sta. Vyplývá to z aktualizovaných dat ministerstva zdravotnictví. Ráno systém PES zkolaboval. Za sobotu bylo hlášeno 3308 nových pozitivních případů čínského koronaviru. Minulou sobotu bylo přitom evidováno 2667 případů.
Číst si o přežívajícím primitivismu a předsudcích v zaostalých oblastech světa patří k drobným neřestem, jež nám nikdy nezevšední. Jsme koneckonců děti osvícenství, projektu osvobození lidstva od nadvlády předsudků, pověr, tmy nerozumu. Jak člověka třeba pobaví reportáž o tom, že ve Středoafrické republice tvoří až padesát procent případů, které tamní justice řeší, obvinění z čarodějnictví.
Někdejší americký prezident Barack Obama vždycky působil jako „slušňák“, muž založený spíš intelektuálně a racionálně, od něhož se nedá moc čekat, že by podléhal pudovým impulzům. V čerstvě vydaných pamětech ale vyjevil svou skrytou pravou tvář – tvář sexuálního predátora. Aspoň se tak domnívá část pokrokových amerických uživatelů Twitteru.
Stříbrnou kulkou proti čínskému koronaviru, na kterou všichni netrpělivě čekají, je vakcína. Bez ní nemá žádná z vyspělých zemí, které nejsou izolované jako Austrálie nebo Nový Zéland, šanci se koronaviru zbavit, aby mohly žít bez vážnějších omezení a restrikcí. Celá už téměř roční historie ukazuje, že normální život s koronavirem zvládají jen společnosti, které dokážou ovládnout technologii, logistiku a vyspělou medicínu. To jsou přesně věci, které oddělují civilizačně nejvyspělejší státy od těch méně vyspělých.
Americké prezidentské volby byly vnímány jako klíčový střet pro další vývoj kulturní války, možná měly být dokonce jejím Stalingradem (nebudu zabrušovat do tématu, kdo je v té analogii Žukov a kdo Paulus). Jaký je ale skutečný význam proběhnuvších voleb pro ten kulturní (hodnotový) střet, jenž se na současném Západě vede a jistě bude vést dál? Co vyhráli vítězové a co ztratili poražení?
Od března zpracovává v pravidelných intervalech velký průzkum, jak žijí Češi v pandemii čínského koronaviru. Zjišťuje nejen, jak hodnotí a přijímají vládní restrikce, ale hlavně to, jak jim ty restrikce proměnily život. Jaké mají motivace, jak se rozhodují, čeho se bojí. Daniel Prokop z agentury PAQ Research je aktuálně hlavním sociologem lockdownu.
Vždy když se ve Francii, ale platí to i pro jiné země, zase něco stane, přicházejí vedle velkých slov ke slovu také sociologické průzkumy. Ty přinášejí docela znepokojivá data, jež přitom nejsou žádným překvapením. Aspoň pro ty, kdo se o vývoj v naší společné Evropě trochu zajímají a mají oči otevřené.
Kdy skončí epidemie čínského koronaviru, vypínání společnosti a ekonomiky, zavírání škol a obchodů a vrátíme se k normálnímu životu? Jak se pozná, že jsme v tom bodě? Kdy politici a média ohlásí, že je konec? Tím bodem zlomu, na který celý svět čeká přidušovaný v různých typech lockdownů, je lék nebo očkování.
Vyděláváte aspoň pět tisíc dolarů (cca 115 tisíc korun) měsíčně, ale nebaví vás platit daně a Praha vám přijde příliš studená? Pak je to nabídka přesně pro vás. Spojené arabské emiráty oznámily plán, jak k sobě nalákat bohaté z celého světa. Lidé, kteří mají platný pas minimálně šest měsíců, prokážou, že jejich příjem činí pět tisíc dolarů a víc, a zaplatí si zdravotní pojištění v Emirátech, se mohou přestěhovat do Dubaje nebo Abú Zabí a neplatit tam žádné daně. Emiráty sázejí na rozvoj práce z domova a digitální spojení, kdy je jedno, jestli pracujete v témže městě jako vaši klienti, nebo jste na druhé straně planety.
Před několika lety poslal Adam Kucharski, zabývající se na Londýnské škole hygieny a tropických nemocí matematickým modelováním šíření nemocí, tweet, který mohl znázorňovat drogového dealera, ale ve skutečnosti byl záběrem z dokumentárního filmu. Během velice krátké doby si jej přeposlalo 50 tisíc lidí. Napsal opravný komentář, ale jako matematika jej začalo zajímat, jak je možné, že některé zprávy (a viry) se šíří tak rychle, a zda je nějaký druh korekce skutečně zastaví, či proč nakonec samy vyzní.
V první části Salonu Týdeníku Echo o Bílé hoře (viz č. 44/2020) jsme mluvili o tom, co rozhodlo o porážce vzbouřených českých stavů. Došli jsme k tomu, že stavovskému vojsku chyběla motivace, morálka a možná i náboženský zápal, to naopak nepostrádala druhá strana. Každá taková historická událost, která skončí vítězstvím jednoho a porážkou druhého, vyvolá důmyslné úvahy, co by se stalo, kdyby to bylo naopak. V případě Bílé hory, od níž 8. listopadu uplyne rovných 400 let, je to obzvlášť lákavé – i když také zavádějící.
K charakteristikám dneška má patřit i vysoký stupeň generačního neporozumění, především mezi akademicky orientovanou mládeží (v širším slova smyslu) a vrstvou jejích rodičů. Přes tu propast jako kdyby jedna strana viděla jenom „boomery“ neodpovědně ničící zeměkouli a ani v nejmenším nechápající současný svět a způsob, jakým ho ti mladší vnímají, ta druhá zas může vnímat nevděčnost generace nedoceňující možnosti, jichž se jí dostalo.
Před sto lety, v roce 1920, to bylo snadné. Češi se právě zbavili „třísetleté poroby“, jak se tehdy všeobecně psalo a možná i věřilo. A „pohroma bělohorská“ se zdála pro převládající (nikoli celou!) část společnosti jasným milníkem, kterým ta „poroba“ začínala a která je vznikem republiky konečně překonána. Jenže dějiny šly dál a máme za sebou dalších sto let, které měly být bez té poroby, jenže se ukázalo, že to není tak snadné, neboť po habsburském útlaku přišly ještě horší poroby, takže se zdálo, že ta rakouská byla docela snesitelná.
