Tag: literatura

Články k tagu

Ráma a Alláh

Znáte Indii? Víte něco o její historii a kultuře? Určitě! Vždyť každý z nás několikrát za život začal cvičit jógu, všichni máme rádi kuře tandoori, v Šiva shopu nakupujeme vonné tyčinky či esenciální oleje, svého času jsme hledali inspiraci v českém překladu Kámasútry a na Netflixu sledujeme Delhi Crime či aktuálně Sacred Games… Naše znalosti Indie jsou vlastně mnohostranné, ale zároveň stereotypní a povětšinou poněkud konzumní. Pro toho, kdo hledá cestu k hlubšímu poznání, a především pochopení kultury tohoto mnohonárodnostního státu, je tu kniha Indické odlesky.

Zubrnické dožínky, my chlapci z internátu, jak se denně setkat s bohem

Navštivte Muzeum v přírodě Zubrnice a pomozte oživit starý svátek sklizně slavený na konci žní. Pro návštěvníky muzea je k běžným prohlídkám připraven doprovodný program. Zájemci se naučí péct sladké dobroty, nakládat zelí nebo moštovat jablka, ke koupi budou například originální modely z krojového ateliéru Pavly Hampton. Dožínky v Zubrnicích, Muzeum v přírodě Zubrnice, 9. 9. 2023.

James Bond – agent s povolením zabít Viktora Orbána

Mix pobavení a pobouření mezi anglickými konzervativci vyvolal nový knižní thriller o Jamesi Bondovi. Charlie Higson, se souhlasem správců pozůstalosti Bondova tvůrce Iana Fleminga, napsal nový příběh V tajných službách Jeho Veličenstva, ve kterém je 007 vykreslený jako městský liberál, jenž bojuje proti vlivu krajní pravice. Tento Bond má za milenku imigrační právničku, nemá rád nadnárodní společnosti kvůli jejich využívání dětské práce, strachuje se o zdravotní stav svých střev či používá metrický systém místo imperiálních jednotek.

Laureátem 28. ročníku Literární ceny Knižního klubu se stal Martin Sichinger s knihou Zítra přijde Olah

Laureátem 28. ročníku Literární ceny Knižního klubu se rozhodnutím odborné poroty stal Martin Sichinger s knihou Zítra přijde Olah. Jeho rukopis se prosadil v konkurenci 85 zaslaných prací. Odměnou vítězovi je vydání knihy pod renomovanou nakladatelskou značkou Knižní klub, prémie 100 000 Kč a originální skleněná plastika ve tvaru otevřené knihy. Vítězné dílo bylo slavnostně vyhlášeno v úterý 5. září 2023 v Kaiserštejnském paláci v Praze. Slavnostní večer uváděla Monika Valentová.

Když na Hradě seděli vrazi

Michal Lukeš, od roku 2002 generální ředitel Národního muzea, měl nápad. Uspořádat výstavu o padesátých letech dvacátého století, jak je prožili lidé v této zemi. Obrátil se tedy na Michala Stehlíka, svého náměstka „pro centrální sbírkotvornou a výstavní činnost“, a ten „mu“ ji udělal. Nikoli sám, přestože vytvořit stručný a výstižný politický, společenský, kulturní a maličko i sportovní obraz právě této dekády (Zátopek!) by snad v silách jednoho historika být mohlo. Arciť za předpokladu, že by byl po potřebnou dobu soustředěn pouze na tento jistě lákavý úkol.

Když nějaký jazyk vymře, svět ztratí jeden ze svých zvuků

Patří k významným lužickosrbským a východoněmeckým spisovatelům 20. století. Po druhé světové válce studoval na lužickosrbském gymnáziu ve Varnsdorfu. Pracovně formoval Lužickosrbský rozhlas a utvářel moderní lužickosrbskou reportáž. Ale také byl veden jako agent Stasi, a dokonce v roce 1968 působil v redakci okupačního rádia Vltava. S Jurijem Kochem je věru o čem si povídat…

Kaleidoskop města dvojího osudu

Osudem celého širokého pohraničního pásu této země je hluboký zlom v jeho staleté historii. Ten nastal po roce 1945, po vyhnání naprosté většiny obyvatelstva a jejím nahrazením obyvatelstvem novým. Všechna ona města, vesnice i samoty mají proto svou historii „před“ – a „potom“. K této skutečnosti se přistupuje různými způsoby, podle toho, jak ji kdo nahlíží a jak se mu hodí. Historie „Sudet“ je totiž víc než jakákoli jiná v téhle zemi závislá na tom, kdo ji vypráví.

Tradiční staročeský jarmark, prokletí jménem rodina, středověká zábava

Poslední srpnovou sobotu se i letos v Třebízi uskuteční Staročeský jarmark. Nebudou chybět stánky s rukodělnými výrobky, přírodní produkty nebo ukázky řemesel. Pro děti přijede staročeský ručně poháněný kolotoč. Atmosféru dokreslí živá lidová hudba. Vstupné zahrnuje i možnost navštívit stálé expozice muzea. Staročeský jarmark, Národopisné muzeum Slánska v Třebízi, 26. 8. 2023.

Zdeněk Potužil. Režisér jako nadupaný papiňák

Zdeněk byl absolutní šílenec, ale zároveň měl silný smysl pro vedení lidí. Uměl myslet koncepčně. Měl rád velká výrazná gesta, byl odvážný, dravý, nadupaný energií. Byl jako hořící plamen. Miloval poezii, Ivana Diviše, se kterým se osobně přátelil. Měl mimořádný cit pro slovo a pro básnickou metaforu. To dělalo jeho rukopis nesmírně originální a dráždivý. Spojení kultivovanosti a jakéhosi barbarství. Tahle charakteristika v pondělí zesnulého divadelního režiséra Zdeňka Potužila pochází z knižního rozhovoru herečky Evy Salzmannové s divadelní kritičkou Janou Machalickou: kniha se jmenuje Útěkářka.

Kdybych byl opravdu dobrý umělec, nikdo o mně neví

„Moje texty / všechny stejné jsou / však proč by také nebyly / když na dvoře furt sedím,“ píše v jedné ze svých sbírek naivní konceptualista Marian Palla. Přijíždím za ním do Střelic u Brna. Marianova manželka Miriam podává horkou kávu a čerstvé povidlové koláče. Za ustavičného kňučení jezevčíka Bruna, které se mísí s venkovním výskotem větru, zapínám diktafon.

Echoscéna: Jsou rockeři stále rockeři? Ve Všeticích nechyběl ani Karel Schwarzenberg

Festival Krásný ztráty Live odstartoval v pátek svůj sedmý ročník. Hudební část festivalu potěšila diváky nabitým programem, který hostil Michal Prokop. Zazářil ale i Lazer Viking Danielem, který s komentátorem Týdeníku Echo Danielem Kaiserem diskutoval ohledně rockerů a rockové scény vůbec. Echoscéna tak přispěla do festivalového programu i nehudební částí. V sobotu proběhla i zajímavá debata redaktora Týdeníku Echo Jiřího Peňáse s bývalým ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem

Já žádnej plukovník nebudu

Posluchačům rozhlasové stanice Vltava je znám vzpomínkový cyklus Osudy, vysílaný už od roku 2002. V půlhodinových pořadech, jichž bývá buď pět, nebo deset, jsou představovány výrazné osobnosti z různých oblastí, a to buď formou monologu (v pracovní verzi rozhovoru s rozhlasovým redaktorem), nebo četbou memoárů už napsaných; těch pořadů už se odvysílaly stovky, poměr mezi původním a knižním vzpomínáním je zhruba 2 : 1 (mimochodem, právě v těchto dnech čte herec Jan Vlasák ze vzpomínkové knihy Žít a přežít od horolezce Reinholda Messnera).

„Ta, jejíž jméno nesmíme vyslovit.“ Muzeum odstranilo Rowlingovou z výstavy o Harry Potterovi

Autorka knižní ságy Harry Potter J. K. Rowlingová byla kvůli svým „kontroverzním názorům“ odstraněna z výstavy o čarodějnickém učni v Muzeu popkultury v Seattlu. Nikde na výstavě o Harry Potterovi nefiguruje jméno britské spisovatelky kvůli jejím „transfobním názorům a nenávistným komentářům.“ O odstranění Rowlingové se zasadil především projektový manažer muzea, „bývalý potterovský fanatik“ a transexuál Chris Moore, píše magazín Collider.

Fotografie mizející přírody, loutky jedou na výlet, návrat Stínadel

Výstava Czech Nature Photo probíhá v nově vybudovaném výstavním sále v centrální části pražské botanické zahrady. Nabízí výběr 32 nejlepších i oceněných fotografií zkušených českých a slovenských fotografů a 12 snímků z juniorské kategorie, jimž se podařilo zachytit jedinečnost volné přírody. Czech Nature Photo, Botanická zahrada v Troji, Praha, do 1. 10. 2023.

Svět Salmana Rushdieho

„Je legenda“ – řekla o Salmanu Rushdiem jeho afroamerická kolegyně Toni Morrisonová a nemýlila se v tom, že málokterý autor se svým životem a dílem stal symbolem svobody slova tak jako on. Zopakujme jen, že na něj byla krátce poté, co vyšla jeho próza Satanské verše, vyhlášena fatwa. A že loni v létě po útoku ve státě New York přišel o oko, a proto vydání zatím posledního románu Victory City nepodporoval osobně. A že jako umělec narozený roku 1947 v Indii, leč dlouhodobě pobývající ve Velké Británii, odkud před třiadvaceti lety přesídlil do USA, představuje jakýsi civilizační most mezi Východem a Západem.

Odešel Václav Kahuda, „temný zjev české píšící společnosti“

Před několika dny zemřel Petr Kratochvíl neboli spisovatel Václav Kahuda. Zemřel v pouhých sedmapadesáti letech, pro leckoho – přinejmenším pro mě – asi nečekaně a především brzy. Kahuda patřil ke zjevům tuzemské literatury. Jednak stylem velmi bohatého a hutného jazyka a bezbřehé fantazie (jeho texty jsou mocný tok, jenž se valí nekompromisně vpřed, a přitom svedou zpomalit kolem malebných ostrůvků, při nichž si lze odpočinout), jednak nepřehlédnutelnou figurou: obrovský chlap, hřmotný, přitom většinou vesele naladěný smíšek, který rád rozesmál lidi kolem sebe.

Vyměšování, vměšování, směšování

Básnířka Alžběta Stančáková zaujala hned svou první sbírkou Co s tím – obdržela za ni Cenu Jiřího Ortena. Následný (mediální) zájem a neskrývaná očekávání, co přijde dál, ji vyděsily, a tak se na léta stáhla do ústraní a tvořila pro sebe, ne pro ostatní (ochota vzít zpátečku pouze proto, že mi v něčem není dobře, jeví se v posledku jako vzácná komodita). Vracet se do veřejného prostoru autorka začala nedávno, nejprve časopisecky jako básnířka a publicistka, od loňska zase i knižně, a dokonce dramaticky: vyšla jí druhá sbírka Čačak

Zemřel autor Toulek českou minulostí Petr Horejš, který publikoval pod pseudonymem Petr Hora

Zemřel redaktor, spisovatel a scenárista Petr Hořejš, autor rozsáhlé knižní série Toulky českou minulostí. Autor, který dříve psal pod pseudonymem Petr Hora, se dožil 84 let. ČTK o jeho dnešním úmrtí informovala manželka Jitka Hořejšová. Sérii knih o české historii začal psát v roce 1979. Když se Toulky poprvé jako příloha Mladého světa objevily, okamžitě si čtenáře získaly. Autor, který není historikem, se v nich pokusil tehdy o novinku – na rozdíl od oficiálních „dějepisů“ českou historii vyprávět polyfonně.

Quentin Tarantino o filmu, románová historie Vietnamu, krása hedvábí a rostlin

Quentin Tarantino v rozhovorech mluvil o tom, že se jednou vrhne na psaní knih o filmech. Konečně nastal ten správný čas a výsledkem je kniha uspořádaná podle klíčových filmů ze sedmdesátých let. Je to zároveň filmová kritika, filmová teorie, reportážní počin i osobní historie. Quentin Tarantino: Filmové spekulace, přeložili Iva Hejlíčková a Michael Málek, Universum, 320 str.

Truchlivý bůh smíchu a románu

Milan Kundera odešel do světa svých postav, které vytvářel lusknutím prstů a vodil na špagátech své racionální imaginace. Sám byl jednou z nich. Na začátku románu Nesmrtelnost poslouchá vypravěč rozhlas a usíná. Do spánku se mu prolínají zprávy s hudbou a reklamou, která mu postupně splývá v jedno. Opět usíná, ale mezitím vyslechne zprávu o obzvlášť tragické nehodě, kterou způsobila sebevražedkyně, která si sedla na noční silnici. Odnesla to tři auta, ona odešla bez zranění. Místo ní zemřela Agnes, možná nejosobnější Kunderova ženská postava, která se zrodila na začátku knihy z jednoho gesta staré ženy u bazénu.

Kundera a hlídací psi

Milan Kundera po naprostou většinu života neznal (nemohl znát) internet, a jak známo, když komunikoval, používal fax. Zcela ho minuly sociální sítě, a tedy i sociální bubliny, které nesmírně zesílily potřebu a spotřebu sdílených obrazů (obětí, stejně jako idolů). Nejspíš k němu ani nedolehly vlny různých sociálních lynčů, vylučování a šikan, to už byl nejspíš ponořen do své šťastné nevědomosti… Byl to zatím starý svět papírových novin, rozhlasu a televize, kde pracovali novináři, jejichž sláva se kdysi dala symbolizovat velikými jmény Ernesta Hemingwaye, George Orwella nebo E. E. Kische.

Milan Kundera a disent

V knize Román a dějiny, kterou se v Týdeníku Echo zabývala Tereza Matějčková (viz č. 31/2022 – pozn. red.), věnoval Pavel Barša Milanu Kunderovi rozsáhlou pozornost. Zaměřil se mimo jiné na jeho vztah k politice a konstatoval, že na své počáteční společenské angažmá rezignoval. Barša je přitom toho názoru, že naší situaci sedmdesátých a osmdesátých let minulého století politicky odpovídá postoj disidentů. Kundera se pro něj nerozhodl. Je to autorské omezení a ochuzení?

Robinson na kraji velkoměsta

„A jsme tady, pravil muž kocourovi a postavil ho na zem. Zároveň sundal ze zad těžký batoh a odechl si. Sedl si na hromadu starých prken z rozvalené boudy nebo kůlny. Zdálo se mu, že od posledně se tu nic nezměnilo, byl tu asi před půl rokem, pouze kocour je tu poprvé. Nedůvěřivě všechno očichává, každou rostlinku i rezavý hřebík v prknech, muž pohlédl na mobil, signál žádný, nebo jen velice slabý. K podobně uspokojivému výsledku zřejmě dospěl i kocour a rozvalil se na vyhřáté fošně, bradu si spokojeně opřel o tlapy. Založíme zde novou civilizaci, usmál se na něj povzbudivě.“

Jak se stát Francouzem

Vzpomínáte na jednadvacáté století? Na tu krátkou éru, která přežívá setrvačností ve slovníku, ale ve skutečnosti skončila někdy mezi velkou finanční krizí a brexitem? Byla to doba „užívací nálady“ u nás a triumfu neoliberalismu na Západě. Byla to zlatá doba konzultantů – chytrých lidí, kteří dávali rady, jak nastavit parametry systémů a jak zužitkovat všechny ty rojící se nové nápady (a sami nenesli za nic odpovědnost).

Milan Kundera měl v Paříži kremaci. Na pohřbu zněl Janáček

Milan Kundera, který minulé úterý ve věku 94 let zemřel v Paříži, měl ve středu ve francouzské metropoli kremaci. Manželka zesnulého Věra Kunderová to řekla českému velvyslanci Michalu Fleischmannovi, který se s ní setkal. Fleischmann informoval ČTK, že urnu s literátovým popelem si Kunderová chce ponechat ve svém pařížském bytě až do své smrti; teprve poté ji bude moci převzít Kunderovo rodné město Brno, kde si spisovatel přál být pohřben.

Jak se stavět k zemřelým velikánům na příkladu Milana Kundery

Úmrtí Milana Kundery jistěže přineslo mnoho ohlasů, rychlých, spontánních, ale už i propracovanějších, které se vztáhly k jeho životu a dílu a nějak ho přiblížily, vyložily, shrnuly. Nic neobvyklého, dělá se to tak vždy, když zemře někdo významný, je to slušnost i nutnost. Zároveň ale souhrn těchto příspěvků vždy vyjeví něco o jejich pisatelích a skrze ně o společnosti. Bylo poutavé sledovat tento obraz u Kundery, totiž postavy problematické a spisovatele, který i přes svou půlstoletou fyzickou nepřítomnost v českém veřejném prostoru v něm snad jako jediný slovesný tvůrce dokázal v posledku pravidelně probouzet velké.

Když na Manhattanu začal podzim

Je velmi pravděpodobné, že před sto padesáti lety by Woody Allen byl potulným chasidem a vypravěčem vtipů na jarmarcích někde ve východní Evropě a občas by ho ztloukli antisemité. Pak by emigroval do Ameriky a před sto lety by vedl nějaké židovské divadlo v Brooklynu a psal pro ně lidové hry v jidiš, ale už by asi zkoušel prorazit s anglickými na Broadwayi. Díky relativnímu pokroku (a židovskému spiknutí, které ovládlo showbyznys) se před padesáti lety stal tím, kým je, tedy klasikem kinematografie, režisérem desítek filmů s nejvtipnějšími dialogy, nejvynalézavějšími zápletkami, nejinteligentnějšími herečkami a nejsmutnějším vyzněním.

Jak se stát hodným psychopatem, propojte se s přírodou, mrazivá kronika volyňských Čechů

Psycholog Dutton a elitní voják McNab se ve své příručce pojednávající o tom, jak se stát hodným psychopatem, zaobírají různými oblastmi života (práce, odpočinek, zdraví, vztahy, čas, životní úkoly) a nabízejí velmi praktické a přehledné kroky na cestě ke spokojenosti. Kevin Dutton, Andy McNab: Trénink hodného psychopata, přeložila Miroslava Kopicová, Portál, 216 str.

A na konci je Kunderova… nesmrtelnost

Když před pětadvaceti lety zemřel Bohumil Hrabal, Milan Kundera řekl, nebo spíš z Paříže vzkázal: „Jednou bude zapomenuta ruská intervence roku 68 a bude zapomenut normalizační režim, ale bude se připomínat, že v těch letech napsal český spisovatel Bohumil Hrabal Něžného barbara. Byla to samozřejmě nekrologová nadsázka a vlídné gesto vůči autorovi, který byl do jisté míry Kunderovým protikladem, ale ne konkurentem. Oba psali úplně jinak a oba vycházeli z úplně jiného prostředí, jinak i vnímali a popisovali svět, povahou, stylem života i každou větou byli vlastně úplně odlišní a jiní.