Římská říše těsně před pádem. V opulentních palácích císařů probíhá obžerství, orgie a bezstarostná zábava. Mezi senátory se motají podivné postavičky, trpaslíci, transvestité a prostitutky. Na hranicích se mezitím šikují barbarské hordy. Tato značně zjednodušená představa římského úpadku mohla leckomu vytanout na mysli při sledování letošního ročníku mezinárodní pěvecké soutěže Eurovision Song Contest.
Žijeme v době čím dál rychlejšího toku informací. Společenské trendy a fenomény se šíří stále především z anglosaského světa. Zatímco některé přicházejí se zpožděním několika let, inkubační doba jiných je výrazně kratší. K nim patří progresivní ideologie, která je posedlá skupinovou identitou, za vším hledá agresi, nenávist, diskriminaci a sugeruje pocity, že by se lidé měli cítit jako oběti. Z veřejného prostoru se snaží vytlačit jakoukoli kritiku, aby se náhodou někoho nedotkla.
Nedávno publikované údaje Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) ukazují, že Německo představuje čtvrtého největšího vývozce zbraní na světě. Navzdory tomu však jeho podíl na trhu už několik let klesá, což znamená potíže nejen pro tamní průmysl, ale i pro zahraniční politiku Berlína. Německo totiž svými kroky značně irituje další evropské státy a v podstatě samo omezuje svůj mezinárodní vliv.
Pražané mohli v uplynulých dnech v ulicích svého města pozorovat dvě společenská hnutí, v nichž se o slovo hlásí zástupci mladších ročníků. Pátky pro budoucnost (Fridays for Future) inspirované šestnáctiletou Švédkou Gretou Thunbergovou ovládají i v České republice studenti středních škol. Pak je tu skupina pražských vysokoškoláků, kteří svolávají demonstrace proti Andreji Babišovi a jeho nové ministryni spravedlnosti Marii Benešové.
Lanškroun je město kousek za kopcem na východ od České Třebové, kde jsme měli na nádraží jako obvykle sraz. Katolický kněz bez kolárku Zdeněk Jančařík nepřijel již ve škodovce, jako jezdil dosud, ale ve fordu a já se ptal, jestli se mu na něj složili farníci. Ale Zdeněk řekl, že to mají jeho brněnští saleziáni kolektivní, a je to kára navíc ojetá a koupili ji ve slevě.
Volby do Evropského parlamentu nemají jednoznačný výsledek a analytici po celém kontinentu se při hledání jejich výkladu museli docela namáhat. Ale v jednom ohledu si tyto volby určitě zaslouží přídavné jméno „historické“. Ještě nikdy za uplynulých čtyřicet let nevytvářel unijní establishment během kampaně tak apokalyptickou náladu jako letos.
Cena uhlí opět roste, důlní firma OKD inkasuje zisk, přesto pro město Orlovou v epicentru těžební oblasti nastávají těžké časy. Kraj se minulý měsíc definitivně rozhodl zbavit místní nemocnice, protože zdravotní pojišťovny platí málo. Sama Orlová nemá peníze, aby na provoz doplácela, a tak bývalí i současní horníci mohou hledat při zdravotních potížích pomoc, kde chtějí. Kraj vyrabovaný extenzivní těžbou byl ponechán osudu, proto lidé tradičně hledají naději ve slibech levicových a populistických stran, které se ovšem nikdy nesplní. V časech Jiřího Paroubka vyměnila tradiční podporu komunistů za sociální demokraty, kteří tehdy slíbili modré z nebe a dostali za to přes polovinu hlasů.
Potřebujeme Spojené státy evropské? Anebo jen přes naši mrtvolu? Spojené státy evropské jsou dlouhodobý projekt, konejší jeho zastánci. USA byly koneckonců založeny na konci 18. století a teprve od války Jihu proti Severu se považují za plně konsolidovaný stát. Nad nesjednotitelností Evropy nemá cenu lomit rukama. Chce to čas!
Ruské dezinformace, manipulace, fake news, hybridní válka, to jsou jedny z největších nebezpečí, kterým dnes čelí Západ. Ruští trollové dokázali zařídit brexit, dostat do Bílého domu Donalda Trumpa, zvolit Miloše Zemana. Neúspěšně se pokusili zasáhnout ve prospěch Marine Le Penové ve Francii. Toto je názor, který je rozšířený ve velké části společnosti. I když ruské snahy o ovlivňování politického dění v zemích Západu nepochybně existují, jejich reálný dopad je značně pochybný. I
Zámek ve Veltrusech, o kterém tady byla nedávno řeč, má o trochu staršího sourozence v zámku v Liblicích. Leží od něj třicet kilometrů východněji, v kraji kdysi cibulových polí, dnes samozřejmě řepkových, nedaleko Palachových Všetat, na okraji jézeďácké vesnice a na cestě z Mělníka do byšické Vitany, jejíž maggický parfém je vstřikován po okolí, takže při východním větru může mít člověk trochu pocit, že se polil polívkou
Skupina lidí v čele se dvěma muži na koních prochází branou ve velké zdi a vyráží na cestu divokým krajem, bůh ví, co je tam čeká, jeden z jezdců si asi v duchu promítá tu dlouhou cestu, která ho přivedla až sem. Střih do černé. Titulky. A je dohráno. Po osmi letech od premiéry prvního dílu skončil seriál Hra o trůny, adaptace knihy George R. R. Martina. Díla, které získalo globální popularitu a jeho vyvrcholení miliony fanoušků očekávaly s velkým napětím.
„No More Mister Nice Guy“, v překladu „Už dost, pane slušňáku“, tak zní heslo, se kterým objíždí Nigel Farage, zakladatel Brexit Party, anglický venkov. Těžko říci, jak zabírají právě slova vypůjčená z rockového šlágru Alice Coopera, jisté je, že v průzkumech před evropskými volbami dostává Brexit Party přes třicet procent. Farage svým tažením pranýřuje „slušňáky“, kteří za tři roky nedokázali odvést Velkou Británii z Evropské unie, i když jim to lidé v referendu přikázali.
Nespokojená vláda by si měla zvolit jiný lid, navrhoval Bertolt Brecht východoněmecké vládě ve verších, které zlidověly, tedy alespoň v politicko-komentátorských lidových vrstvách.
Začátkem dubna se o přistání na Měsíci pokusila izraelská sonda Berešít. Izrael to prožíval jako nové Apollo 11, přistání bylo streamované naživo. K velkému zklamání sonda při přistání selhala a do povrchu Měsíce tvrdě narazila. Izrael to i tak prohlásil za částečný úspěch, stal se totiž teprve sedmou zemí, které se podařilo umístit objekt na Měsíc. Pokud něco takového dokáže Izrael, mohla by se o něco podobného pokusit i Česká republika? I
V turistické ubytovně v Zubrnicích, kam přijeli autobusem z nedalekého Ústí nad Labem, se ubytovala horda mužů s padesátkou už za sebou. Byli to staří přátelé, kteří tak jednou za půl roku spolu někam jedou, večer posedí v hospodě, přespí, od rána pak jdou krajinou, povídají si o všem možném, několikrát se během cesty pohádají, pak se zase udobří. Možná se mají i tak nějak plaše rádi, hlavně jsou na sebe ale zvyklí.
Zásadním tématem Andreje Babiše v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu je kvalita potravin. Společně s dalšími politiky vytváří představu, že za špatnou kvalitu potravin na českých talířích může především Brusel. „Jo, jsme pro ně popelnice Evropy,“ prohlašuje premiér a nepřímý majitel firmy, která patří mezi největší producenty potravin v republice. Jednu skutečnost však pravidelně zapomíná zmínit. Popelnicí Evropy se Česko stalo i kvůli potravinám, které pravidelně opouštějí brány továren Agrofertu.
Koncem dubna dorazil premiéru Andreji Babišovi zajímavý dopis. Psalo mu osmnáct velkých známých firem. Lobbovaly. To nebývá překvapivé. Je přirozené, že se firmy při přípravě zákonů snaží obhájit své vlastní zájmy. Vodafone, Česká spořitelna, Amazon ani RegionJet Radima Jančury ale nevyzývaly ministerského předsedu ani ke snížení daní, ani k omezení drahé byrokracie, ani k vyšším investicím do veřejné inferastruktury, které by jim pomohly k vyšším ziskům. Dokonce nešlo ani o vyšší speciální dotace, pobídky nebo úlevy. Nepsaly jménem svým, ale jménem progresivistických aktivistů z LGBT komunity.
Letos v únoru se opět prudce zvýšilo napětí mezi Indií a Pákistánem. Teroristé, kteří se zřejmě těší podpoře druhé zmíněné země, zaútočili v Indii, jejíž letectvo pak udeřilo na pákistánském území. Situace byla několik dní hodně nebezpečná a vyskytly se zprávy, že obě země chystaly k použití své raketové arzenály. Svět si znovu připomněl, že hrozba vypuknutí atomové války v jižní Asii by se rozhodně neměla podceňovat.
Školní dítka Republiky československé byla k desátému výročí vzniku státu obdarována hezkým dárkem za několik milionů tehdejších československých korun. Každá škola v republice obdržela v roce 1928 sérii závěsných obrazů s názornými výjevy z národních dějin. Kněžna Libuše věští slávu Praze. Kníže Bořivoj a kněžna Ludmila přijímají křest. Učitel národů Jan Amos Komenský obklopen žáčky a žačkami.
Bret Weinstein byl profesorem biologie na malé vysoké škole ve státě Washington, která se jmenuje The Evergreen State College. Nijak se nevymykal profilu typického amerického levicového akademika. Sympatizoval s hnutím Occupy Wall Street a během prezidentské kampaně v roce 2016 podporoval socialistu Bernieho Sanderse. Přesto se dostal do křížku z radikálními studenty.
Lze-li věřit profesoru Profousovi, klasikovi české onomastiky, pak původně se Veltrusy nazývaly Velprdi, což skutečně mělo znamenat, že zde lidé trpěli velmi plynatostí, tady „perděli“. Už ve 13. století to bylo korektně změněno na „trousili“, tedy pomalu defekovali čili odpadával z nich trus, což nevím, je-li lepší.
Žili jsme na stejné úrovni a pod stejným komunistickým režimem, dnes však mají „soudruzi z NDR“ dvojnásobné platy a řádově kvalitnější infrastrukturu. Češi místo toho usilovně pracují, aby uživili expandující byrokracii, prostřednictvím dotací zvyšovali rentu největších oligarchů a každoročně odváděli do ciziny dividendy v řádu stovek miliard. Něco se na tom musí změnit a jednu z cest ze současné šlamastyky nabízí východní Německo.
Samozřejmé věci jako kočka, voda, lišejník či kyslík většinou vůbec nejsou samozřejmé. Pochopitelně že na nich záleží víc než na volebních preferencích nebo na novém mobilu, který vás dokáže sledovat mnohem účinněji a maskuje to několika novými aplikacemi, které do měsíce zestárnou.
Je to oficiální – prezident Trump není ruský agent. Práce zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera je konečně u konce. Máloco mohlo v posledních dvou letech poskytnout Američanům zadostiučinění, že systém, aspoň nějaká jeho součást, ještě zodpovědně funguje.
Srí Lanka se vzpamatovává z řádění islámských teroristů, kteří za sebou zanechali až tři stovky obětí – číslo není přesné, protože úřady za týden nedokázaly spolehlivě poskládat části těl. Útoky zasáhly hotely a kostely plné věřících slavících Velikonoce. Atentáty se připisují islamistické skupině Národní Tauhíd Džamáate (NTJ) vedené kazatelem Zahránem Hašímem.
Byla už tma, když vláček, nejmenší, kterým jsem v Maďarsku jel, dokodrcal na malé nádraží na maďarské straně Komárna. Na slovenskou stranu se šlo dostat jen pěšky po Alžbětině mostě, pod nímž se valily temné vody Dunaje, toho středoevropského veletoku, který byl, aspoň pro mě, spolu s Tatrami největším důvodem k lítosti za Československem. Češi přišli o velehory, i když kapesní, i o veletok, i když hraniční.
Tavistocká klinika patří k elitním institucím zabývajícím se mentálním zdravím v Británii. Založena byla v roce 1920, aby léčila vojáky, kteří trpěli traumaty z první světové války. Od začátku to nebyla pouze nemocnice, ale také výzkumné centrum, kde docházelo k novým průlomům v oblasti psychiatrie. V posledních měsících však klinikou otřásá série skandálů, které vedly k rezignaci několika vysoce postavených představitelů a lékařů a vrhá to stín na profesionalitu zařízení.
Bývalý ministerský náměstek po mrtvici dobře chápe, co mu personál LDN chce říci. Když však chce reagovat, z úst se řinou pouze nesrozumitelné slabiky. Záhy si uvědomí marnost svého počínání a sklesne rezignovaně do křesla. Pravděpodobnost, že člověk musí čelit podobnému osudu, roste v určitém věku vysoko. Přesné statistiky neexistují, obecně uznávané odhady však uvádějí, že ročně mrtvici dostane padesát tisíc Čechů. Z toho třetina zemře, třetina přežije bez komplikací a třetina s trvalými následky.
Před padesáti roky přinesla média po celém světě nejasné zprávy o ozbrojeném konfliktu mezi Sovětským svazem a Čínou někde na Sibiři. Boje sice trvaly jen krátce, avšak vztahy Moskvy a Pekingu byly napjaté poměrně dlouho, což hodně kontrastuje s tím, že se dnes Rusko a Čína tváří jako nejbližší spojenci. Za touto clonou se ale nachází velice komplikovaná realita, která nabízí spoustu důvodů pro pochyby o této alianci.
