Tag: film

Články k tagu

„Everest, který musím zdolat.“ Jude Law v novém filmu ztvární Putina

Vzniká filmová adaptace úspěšného bestselleru Mág z Kremlu o vzestupu mladého Vladimira Putina. Ruského prezidenta a někdejšího agenta KGB ztvární britský herec Jude Law ve filmu francouzského režiséra Oliviera Assayase. Herec to oznámil v rozhovoru pro web Deadline. Připravovaný film je adaptací stejnojmenného románu italsko-švýcarského spisovatele Giuliana da Empoliho. Snímek bude zachycovat vzestup Vladimira Putina skrze jeho šedou eminenci a politického poradce Vadima Baranova, kterému se říkalo "Mág z Kremlu."

Českým lvům vévodí Vlny Jiřího Mádla. Následuje Amerikánka a debutový Mord

Dnes byly představeny finální nominace na Českého lva. Žebříčku vévodí dobové drama Vlny od Jiřího Mádla s 14 nominacemi, následuje dlouho připravovaný filmový projekt Amerikánka Viktora Tauše s 13 nominacemi a tragikomedie o vesnické zabijačce Mord od Adama Martince s 10 nominacemi. Rovněž s deseti nominacemi postupuje do druhého kola hlasování minisérie platformy Voyo Metoda Markovič: Hojer v režii Pavla Soukupa, která ukazuje reálnou policejní práci v bývalém Československu.

Emilia Pérez? Nejotravnější chlap na světě

Právnička Rita dostane neobvyklou nabídku. Má pomoci šéfovi drogového kartelu skoncovat s jeho krvavým byznysem a stát se tím, kým celý život chtěl být – ženou. Umím si představit, že taková premisa leckoho spolehlivě odradí hned zpočátku. I když si ale jako já řeknete – budu na sebe trošku tvrdý, tohle přece zvládnu –, přijde další překážka, tentokrát už téměř nepřekonatelná. Nový film Jacquese Audiarda Emilia Pérez je totiž i muzikál. Ano, trans-krimi-kartel muzikál!

Nový Soros

Nerozhodli náhodou Britové v referendu v roce 2016, že chtějí být zemí, jejíž demokratická suverenita není omezována z ciziny? Pak je tedy dost zvláštní podívaná, jak Nigel Farage, který v tom rozhodnutí měl výraznou roli, dnes vítá, když Britům nějaký cizinec říká, jak si mají doma vládnout. Tím cizincem je Elon Musk, a dokonce konkrétně určuje, který člen britského kabinetu by měl jít do vězení, kdo by měl být z vězení propuštěn a že by měl král rozpustit parlament (ačkoli parlamentní volby proběhly v Británii před necelým půlrokem). Takhle konkrétní požadavky Brusel na Británii nikdy nevznášel.

Hromy divo bijú

Pokud jste stejně jako já nemístně dlouho váhali, jestli si pustit nejúspěšnější slovenský film loňského roku Miki, teď je nejlepší doba, kdy tuhle zbytečnou chybu můžete napravit. Už na konci ledna totiž do kina zamíří Černák, jeho pokračování. Příběh ve zkratce: Miki, původním povoláním řidič autobusu, v sobě postupně objevuje schopnosti k tomu, aby vybudoval jednu z nejobávanějších mafiánských skupin v zemi a posléze pronikl i do politiky. O čemž bude druhý díl, jde tedy spíše o jeden film rozdělený do dvou částí. Reflexe 90. let je v československé kinematografii poměrně smutnou podívanou, o nějaké alespoň trochu upřímné snaze zachytit ducha té doby nemůže být řeč. Miki se o to pokouší.

Zlaté glóby v hlavních kategoriích získaly filmy Brutalista a Emilia Pérez

Zlatý glóbus v kategorii nejlepší filmové drama získal na slavnostním vyhlašování amerických filmových den v noci na pondělí životopisný snímek o architektovi maďarského původu Brutalista. V kategorii komedie či muzikál obdobně zvítězil film Emilia Pérez, který vypráví o změně pohlaví mexického drogového bosse. Oba vítězné filmy patřily mezi favority. Film Brutalista amerického režiséra Bradyho Corbeta se prosadil v konkurenci dalšího životopisného filmu Bob Dylan:

Starý známý mrtvý svět

Dracula (Nosferatu) je pro dnešního diváka něco jako starý známý, mile staromódní prapředek monster, jimiž se strašíme dnes, postava tak důkladně „vytěžená“, že jakékoli její další zpracování nemůže nikoho překvapit nebo hlouběji zasáhnout, otřást jím. Je jako domestikovaná šelma, asociující spíš pohodu a příjemné teplo domova než hrůzu. Dracula je retro strašák. V jeho příběhu se může umírat a srdce (ne)mrtvých čekají na vysvobození zásahem ostrého kůlu, v knize Brama Stokera a mnohých jejích adaptacích to je ale taky romantická story.

Nepozornost jako nový standard

Copak nám asi přinese rok 2025? Tu otázku touhle dobou dostávají experti v nejrůznějších oblastech, mně ji neklade – z dobrých důvodů – nikdo. Nevadí. Položím si ji sám. A moc toho neřeknu. Troufám si ale odhadnout, že na konci toho roku budeme trochu hloupější než dnes, na počátku ledna, kdy po českých městech a vesnicích svěží vánek rozfoukává úpornou rýmičku. Nemusí to ani tolik souviset s tím, jaké má kdo vrozené dispozice. Ale člověk je přizpůsobivá bytost, má ve zvyku vycházet vstříc očekávání okolí. A to okolí, svět, v němž žije, od něj dnes očekává značnou míru stupidity, alespoň to tak vypadá.

Stíhání herce Baldwina za tragickou střelbu během natáčení definitivně skončilo

Pokračování soudního procesu s hercem Alecem Baldwinem kvůli fatální střelbě během natáčení westernu Rust je definitivně zažehnáno. Prokurátorka v pondělí upustila od odvolání proti předchozímu soudnímu zamítnutí obžaloby, informovala agentura Reuters. Alec Baldwin byl obviněn z neúmyslného zabití. Při natáčení nedaleko Santa Fe v Novém Mexiku 21. října 2021 vystřelil z revolveru, v němž byl ostrý náboj. Zastřelil při tom kameramanku Halynu Hutchinsovou a postřelil režiséra Joela Souzu.

Zapomenutý fotograf v New Yorku

Monografie absolventa oboru fotografie FAMU Jana Douši mapuje detailním, přitom velmi náruživým způsobem všechny oblasti života a tvorby českého exilového fotografa a kulturního organizátora Bohumila Krčila, mimořádné osobnosti české kultury. Jádro knihy je možno hledat v reprodukcích desítek fotografií z Krčilova života i dosud nepublikovaných snímků autorských. Krčil tu vystupuje jako jedinečná osobnost 70. a 80. let, jejíž přínos české kultuře není doceněn.

Když se remake (ne)podaří

V kinech se hraje animovaná Pyšná princezna, dokonce v 3D provedení. Úspěch filmu těžko predikovat, sází na nostalgii rodičů, kteří snad znají hranou verzi z padesátých let (ostatně trailer novinky byl pečlivě poskládán snad jen ze záběrů kopírujících původní film). A sází možná na předpoklad, že černobílý film malého diváka nezaujme, jelikož jako médium ho už nezná. Zároveň mu film starý skoro tři čtvrtě století může připadat pomalý a znalejším zatížený dobovými reáliemi. Stará filmová pohádka se zkrátka může jevit málo srozumitelná.

Božský Blixa v Arše, nejkrásnější záchodky, sám a bez peněz

Jestli je už jen jeden koncert, na kterém byste do konce roku neměli chybět, je to právě tenhle. Pokusím se vysvětlit proč, ale hudba téhle dvojice je tak jedinečná a podivná, že se vzpíná snad veškerým příměrům. Jejich třetí deska vyšla letos na konci října, jmenuje se Christian & Mauro a pražský koncert se bude týkat především jí, což je dobře, je totiž jejich nejlepší. Na pódiu budou oni dva, německý dekadent a italský skladatel, doprovází je violoncellistka, klarinetistka a smyčcové kvarteto.

Nuda a žraloci v Římě

Karel Marx v našich končinách právem nemá nejlepší pověst. Ale občas ten člověk na něco kápl. Například na jeho poučce, podle níž se historie opakuje nejprve jako tragédie a podruhé jako fraška, něco je a taky je široce aplikovatelná. Dá se uplatnit třeba i na čerstvě premiérovaný film známého režiséra Ridleyho Scotta Gladiátor II. Jistě je možné klást si otázku, zda je fraškovitost toho filmu záměrná, jak se někteří kritici domnívají, nebo se do něj dostala nepozvána v důsledku některých sporných autorských voleb, nadbytku témat, protichůdně působících záměrů, nejednotné stylizace.

Přichází nejpřekvapivější film roku: narkomuzikál Emilia Pérez. Tady Vary potřetí

Celorepubliková přehlídka Tady Vary pokračuje trans-krimi-kartelovým muzikálem Emilia Pérez, který aspiruje na titul „nejpřekvapivější film roku“ a o němž se říká, že hlasitě promluví do výsledků příštích Oscarů. Snímek si odnesl z Cannes Cenu pro nejlepší herečku, kterou poprvé v historii festivalu získaly všechny tři hlavní představitelky najednou – Selena Gomez, Zoe Saldana i transgender herečka Karla Sofía Gascón. Režisér filmu Jacques Audiard získal v Cannes Cenu poroty a po tamní premiéře se Emilii Perez tleskalo devět minut.

Ten Donald není špatný chlap, a bude tu ticho, raketa letí dál

Na novém filmu o byznysových začátcích Donalda Trumpa je fascinující, že se s trochou dobré vůle může líbit jak jeho odpůrcům, tak jeho obdivovatelům. Sám Trump se ve svém stylu vyjádřil k režisérovi a scenáristům, když řekl, že jsou to „strašní, opravdu strašní lidé“, a pokusil se uvedení filmu zastavit. Je dobře, že se mu to nepovedlo. Příběh začíná ve chvíli, kdy je Trump ambiciózní, ale poněkud nervní a vyplašený mladík, a končí na jeho podnikatelském vrcholu, kdy otvírá svůj megalomanský projekt Trump Tower.

Proč jsou umělci často tak mimo

Jak známo, až na výjimky podporoval Hollywood Kamalu Harrisovou a možná i upřímně se děsil Donalda Trumpa. Nejspíš tyto sympatie a antipatie nekončily u herců a hereček, spíš by se dalo předpokládat, že kdo má v Americe blízko k umění nebo se umělcem být cítí, tomu bušilo srdce pro Kamalu. Podle letmých pohledů na sociální sítě to u nás bude podobné, však mi jeden známý režisér, jehož si opravdu vážím, uštěpačně popřál, ať toho Trumpa pěkně v Echu oslavíme.

Pošetilost bezmocných

Americký režisér Sean Baker patří mezi nejvýraznější filmové tvůrce současnosti, je to filmař s velmi osobitým viděním, čímž nemyslím jen styl, formální stránku filmového díla, ale také pohled na svět, který se tím stylem zprostředkovává. V něčem je to typický „nezávislý“ filmař – jeho snímky jsou velice levné, často do nich obsazuje neherce, jeden z jeho filmů (Tangerine, v české verzi Transdarinka) je natočený na iPhone. I témata, která si Baker vybírá, tomu obrazu odpovídají, jeho filmy bývají o lidech ze společenského okraje, nemálo Bakerových postav nějak prodává svoje tělo.

Po revoluci jsme měli pocit, že můžeme všechno, říká režisérka Třeštíková

Muzeum paměti XX. století pořádá již V. ročník filmového festivalu Nezlomní a obětovaní v pražském kině Atlas od 5. do 8. listopadu. Letos je program věnován 35. výročí sametové revoluce v Československu a ostatních státech sovětského bloku. Režisérka dokumentárních filmů Helena Třeštíková v rozhovoru hovoří nejen o metodě časosběrného natáčení a filmech, které vznikaly v roce 1989.

Jak jsem si jel pro Oscara

Stejnou sošku má Robert Zemeckis, Spike Lee, John Lasseter nebo Jan Svěrák. Cena Student Academy Award, kterou každoročně uděluje americká Akademie filmového umění a věd, je tím nejvyšším oceněním, jaké může získat student filmové tvorby. Je to obrovská čest a současně velká zodpovědnost. A teď jsem se do této vybrané společnosti dostal i já se svým kolegou, režisérem a kameramanem Pavlem Sýkorou.

Dějiny sovětského bloku jsou plné příběhů lidí, kteří se střetli s vládnoucím systémem, říká historik Blažek

Muzeum paměti XX. století pořádá již V. ročník filmového festivalu Nezlomní a obětovaní v pražském kině Atlas od 5. do 8. listopadu. Letos je program věnován 35. výročí sametové revoluce v Československu a ostatních státech sovětského bloku. Program a vstupenky naleznete na stránkách kina Atlas. Historik Petr Blažek, ředitel Muzea paměti XX. století, v rozhovoru přibližuje, jakou transformací si festival během let prošel a proč je důležité si připomínat události roku 1989.

O Horákové. Té, co milovala Juráčka

Včera měl v České televizi premiéru filmový portrét spisovatelky, novinářky, disidentky Dani Horákové. Film režisérky Olgy Sommerové dostal název Juráček je můj osud, což je poněkud zvláštní volba, které ale rozumí lidé obeznámení se životem Horákové – a Pavla Juráčka, filmového režiséra, hvězdy nové vlny, kterého zničil režim i jeho vlastní vlohy.

Ďábel se vrací do Moskvy

V dusném jarním podvečeru se vynořili na Patriarších rybnících dva muži. Pro čtenáře mnoha generací ta věta byla na počátku zkušenosti až iniciační – setkání s velkým dílem světové literatury, jež v nich zanechalo stopu, možná ještě jinou, než člověku přináší setkání s mistrovstvím. Je to první věta románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka, díla vytvořeného v časech strašných represí v Moskvě konce dvacátých a ve třicátých letech. Jeho autor na něm pracoval, jednu verzi spálil.

Bez touhy není nic

Pokud jste ten film ještě neviděli, určitě jste o něm slyšeli. Amerikánka vtrhla po extatickém premiérovém týdnu do kin a vyráží i na mezinárodní kolbiště. Její protagonistka už zdolala dětský domov, pěstounskou péči i pasťák – to vše v době, kdy proti ní stál i totalitní režim tehdejšího Československa. Vizuálně a obsahově výjimečný, důležitý film Amerikánka o jedné cestě za svobodným dospělým životem přivedl na svět režisér Viktor Tauš. Jeho Amerikánku přímo inspirovala dívka, kterou potkal v 90. letech na ulici.

Netflixu se daří. Zdražuje předplatné v Evropě a očekává příliv nových diváků

Streamovací gigant hlásí rekordní čísla. Netflix získal ve třetím čtvrtletí 5,1 milionu nových předplatitelů, čímž překonal odhady Wall Street o více než milion, píše agentura Reuters. Společnost očekává další růst předplatitelů během svátků, kdy se vrátí populární korejský seriál Hra na oliheň. Akcie Netflixu po zveřejnění zprávy o výsledcích vzrostly téměř o 6 procenta, přičemž od začátku roku si připsaly zhruba 47 procent.

Velký úklid

Minulý týden měli čtenáři deníku Guardian příležitost přečíst si doporučení na jeden z nejlepších válečných filmů, britský film Zulu z roku 1964. Zachycuje dvanáctihodinovou bitvu britské posádky 135 mužů hájících v Jižní Africe osamělou základnu proti čtyřtisícové armádě kmene Zulu. Odehrává se v roce 1879, kdy pušky Britům ještě neposkytovaly takovou technologickou převahu jako později kulomety. Tísnivé drama střetu, jemuž se nelze vyhnout, a nemilosrdné boje muže proti muži jsou zde ztvárněny s nebývalou intenzitou, jakož i společenské vzorce umožňující britské posádce vytrvat.

Vědci strhali „převratný“ film o Kolumbovi. Pochybují o věrohodnosti výzkumu

Přední vědci a experti na genetiku a antropologii kritizují závěry dokumentárního filmu odvysílaného španělskou veřejnoprávní televizí TVE o víkendu, podle kterého Kryštof Kolumbus nepocházel z Itálie. Vědci poukazují na to, že studie DNA, na kterou se film odkazoval, nebyla zveřejněna ve vědeckém časopise, a nemohla být tak podrobena revizi dalších specialistů, píše dnes deník El País. Podle nich není ani jisté, že lze na základě DNA přesně určit etnický původ nějakého konkrétního člověka.