Tag: příroda

Články k tagu

Po nás les

Borovice se rozešly s cedry někdy v jurských časech a šly si svou vývojovou cestou. Neměly zdaleka takové štěstí ve své dlouhé minulosti, a i přesto (či právě proto) představují mimořádný rod konifer na naší planetě. Jeho historii formovalo pleistocénní zalednění, které jej vytlačilo do jižních útočišť, kdy vlivem bariér horských masivů došlo k rozdělení areálů jeho výskytu od Maroka po Himálaj. Po ústupu ledového příkrovu přišlo zpětné osídlení a cesta na sever započatá před zhruba dvanácti tisíci lety. Led ovšem neměl být tou zdaleka jedinou překážkou, jež kdy stála cedrům v cestě.

Lublaňská cesta

Zavítat do města plného stop architekta Josipa Plečnika je pro našince mimořádné a pozvání na místní konferenci jsem si velice považoval. Slovinsko je přece jen nevelká země a profesní komunita tomu odpovídá, nicméně žije velmi středoevropsky, s pohledem k jihu a sebejistá atmosféra komunikovaná v angličtině byla milým standardem. Podstatná pro mne byla samozřejmě nejen forma, ale i obsah. Slovinští kolegové nejsou žádná ořezávátka, a přestože v tyto končiny čas od času zavítám, znal jsem spíš pěstitele rostlin než sektor projektantů a zhotovitelů.

Třešňovka

Zimní krajina rozpadlého sadu v posledním tažení vypadá velmi neutěšeně a úplně vidím hejno havranů posedávajících na umrlých větvích. To by se jeden zakopal a označil křížem. Mám k třešním velice blízko, anžto u nás tak trochu lemují rodinný osud. Kdysi je s protierozně hospodářským úmyslem vysadil schwarzenberský šafář na pozemek, který jsme nadechli pozemkovou reformou, dědeček dosázel další dvě generace a z tržeb za ně financoval studia své dcery. To se pak na ně díváte drobínek jinak.

O svetr navíc

Hodně žaludů znamená tuhou zimu a leckterá babička to od pana hajného zaslechla cestou z posledního sbírání hub. Občas se to potvrdí, občas ne, ale pranostiky jsou v tomhle trochu záhadné, protože „když to vyjde“, utvrzujeme se v nich, a když ne, zlehčujeme je. Na letošní zimu to, zdá se, vyšlo, protože teploty padají opakovaně pod deset stupňů mrazu a žaludů bylo jak naseto. Pche, to je houby zima, vykřikne mnohý dříve narozený.

Kácíme parky

Máme šestatřicet let po sametové revoluci a před ní i po ní přece fungovaly správy zeleně, které úpěnlivě pečovaly o naše parkové dědictví. Proč tedy dospíváme často k takto drakonickým řešením? Jak to, že se o parky nestaráme průběžně s náležitou péčí? Naše nejstarší zelené pásy byly kdysi sázeny okrašlovacími spolky na zavezených šancích. Od té doby uplynulo 150 let, a logicky by se tedy dalo říci, že je čas na to, vysázet je znovu.

Krize stmeluje

Notných pár let se probírám archiváliemi a mapuji historii pěstování vytrvalých zahradních květin v českých zemích. Základem jsou zahradnické časopisy, které jsou dochovány a tvoří souvislou časovou osu. Druhým zdrojem jsou pak zahradnické ceníky a katalogy, jež jsou z povahy věci poměrně vzácné, protože pozbytím platnosti je lidi holt většinou zahodili. Pozoruhodné jsou pak pozůstalosti některých osobností chráněné vesměs úzkostlivě a důvodně rodinami, kterým se tu a tam podaří najít pro ně budoucnost – anebo je také nenávratně ztratit. Obé se stále děje. Drobnosti se objevují neustále.

„Brána do pekla“ vyhasíná

Plameny, které po desetiletí šlehaly z jednoho z nejbizarnějších míst planety, rychle slábnou. Turkmenistán nyní oznámil, že má plán, jak slavný hořící plynový kráter Darvaza definitivně uhasit. Symbol země, přezdívaný „brána do pekla“, tak může brzy zmizet z mapy světových kuriozit. Informuje o tom Svobodná Evropa. Návštěvníci, kteří se v posledních letech dostali do turkmenské pouště Karakum, si už všimli, že ohnivá podívaná ztrácí na intenzitě.

Semenáče přežijí

S oblibou se na studijních cestách Evropou zastavím v Heidelbergu. Jak by ne. Člověk odchovaný údolnicí Prahy a výhledem z Mělníka musí zde spočinout se zalíbením. Večerní posezení v baru Hemingway a ranní procházka na terasy hradní zahrady jsou tedy jakousi stálicí, kolem které se točí svět. V posledních letech jsme s kolegy se zájmem sledovali, jak si vede dendrologická sbírka těchto zahrad, protože stromy na vyzděné terase vysoko nad řekou jsou zde vystaveny skutečně extrémní expozici.

Pod tím naším stromem

V témže čase, kdy Petr Macinka coby nový ministr životního prostředí vyjádřil po nástupu do funkce k úžasu nemnohých „konec klimatické změny v Česku“, přišel nám domů poutavý dopis z Odboru životního prostředí Úřadu městské části města Brno-sever, který nám oznamoval, jak smíme zacházet se stromem na své vlastní zahradě, respektive jak s námi hodlá zacházet město a co všechno musíme na základě jeho přání na své vlastní zahradě a v přilehlém parku vykonat.

Pravost a náhražky

Na začátku devadesátek jsme slavnostně donesli z obchodu fungl nové máslo až z Německa coby výdobytek ze Západu s nápisem Goldkern. Tatík k tomu čuchl a zhnuseně prohlásil: „Kunerol, fuj, to jsme museli jíst za Hitlera, to do mě nedostanete…“ A taky jo. Celé roky jí prachsprosté máslo a my jsme se k němu ostatně také časem vrátili. Svět náhražek v otci zanechal trpkou vzpomínku, kterou nevymazal po celý život. Vůči mnoha nešvarům a kazítkům zahradnického světa jsem, řekl bych, imunní a tak nějak jsem přijal „každému, co jeho jest“.

Garden Centre

Zatímco ve Spojených státech má myšlenka centra pro zahradní potřeby či kulturu tradici i ve víc než stoletých rodinných podnicích, v Evropě je podstatně mladší. Mnohá z takových míst vznikla postupně ze školek, zahradnictví, ale také z farmových krámků, ba dokonce i z řeznictví. Jak šel čas, proměňovaly se krámky se zeleninou a vejci zvolna v nabídku všeho souvisejícího se zahradou, po čem byla zrovna poptávka. V Británii mají samozřejmě jasno a jejich nejstarší zahradní centrum slaví letos sedmdesátku.

IKEA kupuje desítky tisíc hektarů lesa

Majitel švédského nábytkářského gigantu IKEA skupuje rozsáhlé lesní plochy v pobaltských státech. Švédové si prostřednictvím své investiční firmy Inter Ikea Group zajišťují ohromujících 24 000 hektarů v Lotyšsku a Litvě. Prodejcem je finská private equity společnost CapMan Natural Capital, píše deník Bild. Transakce by měla být dokončena v první polovině roku 2026, pokud tento velký nákup schválí antimonopolní úřady.

Vědci stále řeší záhadnou houbu: V Černobylské zóně smrti prosperuje zvláštní forma života

Téměř 40 let po havárii reaktoru č. 4 v jaderné elektrárně Černobyl zůstává zóna elektrárny opuštěná, ale život podle vědců neustává – naopak. Výzkumníci v průběhu let objevili unikátní houby, které dokáží prosperovat v oblastech silně kontaminovaných radiací, jak uvádí Bild. Studie ukázaly, že nejde jen o prospívání v přítomnosti radiace, ale i schopnost ji částečně blokovat, což by mohlo být užitečné například pro ochranu astronautů ve vesmíru. Přesný mechanismus stále zůstává předmětem zkoumání

Hospodařím

Je to už několik let, co byla kolegyně kdesi na americkém venkově a před řadou místních krámků vyfotila docela obyčejné áčko, které říkalo asi tohle: „Každá stovka, kterou utratíte u nás, půjde na kroužky našich dětí, jídlo od farmářů z okolí a zůstane v místní komunitě. Stovka, kterou utratíte v řetězcích, zmizí nadobro.“ Ihned se strhla diskuse, kroužící vesměs kolem toho, o jak více či méně zjednodušující obraz souboje lokalizace s globalizací jde. Nicméně vrtalo mi to hlavou, protože odpůrci i příznivci byli neméně skalní a nachytávali se navzájem ve stylu „A k tomu sedlákovi pojedeš na kole, co sis sám vyrobil, jo?

Etnobotanika

Před dvaceti lety jsem díky svému spolužáku Štěpánu Špoulovi měl šanci nahlédnout do Etnobotanické zahrady v mexickém městě Oaxaca de Juárez. A co víc, nahlíželi jsme rovnou s jedním z autorů. Alejandro de Ávila mi utkvěl v paměti jako rozvážný lysohlavý chlapík, který nám zvolna upředl před zraky příběh celého díla, které spojilo úsilí botanika a umělce. Francisco Toledo a Luis Zárate vnímali prostor a rostliny především z pohledu výtvarného.

Zoo Praha hledá adoptivní rodiče pro opomíjená zvířata

Pražská zoologická zahrada hledá adoptivní rodiče či sponzory pro některá svá opomíjená či méně populární zvířata. Před vánočními svátky zahájila tradiční kampaň Adoptuj mě, díky níž mohou takzvaní zvířecí sirotci získat finanční podporu i pozornost. Tento rok zoo vybrala deset zvířat, jde o čtyři savce, tři ptáky a po jednom plazu, obojživelníku a rybě. Podrobnosti o projektu zveřejnila zoo na svém webu.

Jsem, co pěstuji

V rámci tradice zahradnictví jsem dlouho udržoval tzv. Alfonsův záhon, kde bylo několik brukvovitých zelenin. Ty pravidelně s nástupem podzimu zplenil kolemjdoucí zajíc a bylo takříkajíc po sklizni. Když se na podzim ozvala povědomá střelba, známý hopkal před honci, hodil floka u nás pod vraty a byl v bezpečí. Bohužel, jak už to tak v nepohádkových příbězích bývá, jednou přišel den, kdy to nestihl a skončil na pekáči. Tehdy se na záhoně urodilo a uspořádal jsem první beznákupový týden, kdy jsem téměř vyžil z toho, co zahrada dala, sůl, pepř a podobně v to nepočítaje.

Eroze

Díváme se z necelých tří tisíc metrů dolů do údolí a vidíme vesnici s jejími políčky kukuřice, brambor či buráků obklopenou desítkami hektarů naprosto zerodovaných svahů. Můžeme se podívat do všech světových stran a nabídnou nám stejný obraz, kam oko dohlédne. Liší se jen tím, zdali eroze dosáhla svého dna až na skalní podklad, anebo pracuje se zvětralinou, kterou voda a vítr sunou postupně kamsi do údolí. Záhyby tzv. badlandů tu a tam spoře obývá ta nejotrlejší vegetace, která vcelku libovolně mizí stejně, jako se objevuje.

Smrtící ohniví mravenci se poprvé dostali do Evropy, své oběti bodají

Smrtící mravenec ohnivý dorazil k evropským břehům, napsal dnes ve svém článku americký server CNN a doprovodil jej výmluvnou grafikou. Ohniví mravenci (Solenopsis invicta) jsou jedni z nejinvazivnějších druhů a kontrolovat jejich populaci je velmi nákladné. V Evropě byl jejich výskyt potvrzen zatím na Sicílii a italské úřady se rozhodly jednat. Tento druh mravence pochází z Jižní Ameriky. Ve Spojených státech byli ohniví mravenci poprvé zaznamenáni ve 30. letech a od té doby po jejich bodnutí zemřelo podle CNN více než 80 lidí.

Oliverovo

Docela nenápadnou odbočku z hlavní silnice lemovanou platany docela snadno přejdete a vůbec nebudete tušit, že jste právě minuli místo, kde se rodí jedny z nejproslulejších britských perry a ciderů. Tom Oliver se léta staral o různé kapely a prý, jak říká, dělá „promo“ dál, akorát hruškám a jablkům v hrabství Herefordshire. Zatímco v českých zemích je ciderová scéna znovuzrozeným nováčkem se zapomenutými kořeny i tradicemi, na ostrovech za kanálem se pije z jablek a hrušek kdeco.

Záhada v Černobylu. Kolem elektrárny pobíhají modří psi

Na místě jedné z největších jaderných katastrof v dějinách se objevila nová záhada. Dobrovolníci, kteří pečují o smečky psů žijících v černobylské vyloučené zóně, zaznamenali několik zvířat s nápadně modrou srstí. Jde o první takový případ od havárie v roce 1986. Organizace Dogs of Chernobyl, která se o zdejší psy stará, zveřejnila na sociálních sítích video, na němž je vidět několik smeček – alespoň jeden z psů je přitom zcela modrý, píše americký deník The New York Post.

Árbol del Tule

Putovat po nejstarších stromech světa vyžaduje značnou trpělivost a bezpochyby půjde o cestu kolem světa. Sekvoje a obecně konifery v Kalifornii, duby v Británii, lípy v Německu, jinany v Číně a Koreji, kryptomerie v Japonsku či blahočety a pabuky na jižní polokouli. A to není samozřejmě vše. Výčet déle než tisíc let žijících dřevin by byl daleko delší, včetně například známého lesa Pando, který není ničím jiným než tisíce let starou osikou rozrůstající se kořenovými odnožemi.

Kakao, káva i kaučuk. EU zmírnila zákon o odlesňování

EU zmírnila zákon o odlesňování. Hojně diskutované nařízení o odlesňování vstoupí v platnost ještě letos 30. prosince, jeho pravidla budou nicméně zmírněna tak, aby se snížily povinnosti především pro malé podniky, informovala Evropská komise. Normu v minulosti kritizovalo mnoho zemí včetně České republiky. Komisařka pro životní prostředí Jessika Roswallová původně v září oznámila roční odklad pravidel. Jako důvod uvedla obavy kolem funkčnosti systému, který normu doprovází.

Pochod dubů

Konferenci International Oak Society navštěvuji rád již po léta zejména pro velmi ojedinělou celosvětovou komunitu, která se kolem dubů točí. Koná se obvykle jednou za tři roky a letos se po mnoha létech vrátila do Mexika, kam jsem kdysi mezi dubaře zavítal poprvé. Měl jsem poměrně závažný úkol. Totiž seznámit se během několika dní s co nejvíce lidmi a vytipovat ty nejzajímavější pro budoucí spolupráci. Tehdy jsem již čtyři roky pracoval na projektu privátní sbírky dubů, známé coby „quercetum“. Coby člověk s extrémně nízkou seznamovací schopností jsem trnul v obavách, jak tenhle sociální experiment dopadne.

Člověk směrnicový

Psal se rok 2018 a do letadla nastoupil pasažér s pávem. Muž trpěl fobií z létání a zvíře mu prý pomáhalo překonávat těžké chvíle. Když nevěřícný personál letiště v americkém Newarku zakročil s tím, že středně velký opeřenec nemůže absolvovat let, nevěřil svým uším ani pasažér: proč by jej nemohl doprovodit páv? Muž navíc tasil lékařské osvědčení, podle něhož mu zvíře skutečně umožňuje zvládat stres. Nemohl by bez něho létat. Stroj s pávem nakonec nevzlétl. Ale zástupci letecké společnosti se rozhodli směrnice vylepšit. Na zákaz středně velkých opeřenců skutečně nepomysleli. Jejich chyba.

Los Emil žije. Pochutnával si na jablkách, policie mu pomohla utéct do lesa

Los Emil, který v létě putoval po několika zemích a teď se pohybuje na Šumavě u hranic Česka a Německa, přišel v pondělí dopoledne na zahradu ve vesnici u Nýrska na Klatovsku, kde pojídal jablka. Žena ze sousedního pozemku to oznámila na policejní linku 158, řekla policejní mluvčí Pavla Burešová. Pohyb zvířete nebyl od 1. října monitorován, protože se mu vybila baterie v GPS lokátoru.

Veřejná pěšina

Docela obyčejná pěšina nám někdy může zkrátit náhle a vítaně trasu, jindy může být součástí naší každodenní cesty kamkoli. Anebo je vzpomínkou, kterou rádi po letech najdeme vyšlapanou přesně tam, kde ji čekáme. Inu, pěšina není jen tak, tu musí lidi soustavně vyšlapávat, jinak se zapomene, zaroste a zmizí. Bez lidí není pěšin. To je jejich zajímavým vzestupem a pádem. Na adresu tuzemských turistických značek bylo napsáno mnoho dobrého, a jak je naším dobrým zvykem, vychvalujeme je pokud možno jako světový unikát.

Ztracené srdce posvátné Vltavy

Čechy neleží na mořském pobřeží, které jim daroval Shakespeare v Zimní pohádce, ale je to země řek. Řeky zde pramení, protékají, vlévají se do řek větších, odtékají přes hranice; dávají ráz krajině, poskytují jí živiny, vytvářejí její charakter a tvar. Soužití s řekou je základní předpoklad vzniku civilizace a kultury, je zdrojem imaginace a fantazie, citového vztahu, jenž patří k těm nejsilnějším a nejvřelejším. Šťastná země a lid, které mají svou milovanou řeku. V Čechách je jí bezesporu Vltava, Moldau, Wulda, Wilth Ahwa…

Úřady zřídily kvůli medvědovi speciální e-mail. Veřejnost má hlásit pohyb šelmy

Policie se společně s ochránci přírody obrátila na veřejnost a kvůli neobvyklému možnému výskytu několika medvědů v ČR zřídila speciální email. Na adresu medved@aopk.gov.cz se lidé mají úřadům ozvat v případě, že v přírodě na medvěda narazí. Reagují tak na neobvyklý výskyt medvědů na třech místech v ČR, kde se standardně nevyskytují. Agentura ochrany přírody a krajiny vyzvala k opatrnosti při případném setkání se zvířaty. V posledních týdnech byly v České republice zaznamenány tři případy výskytu medvědů

Medvědi v Česku: Myslivci se obávají, že je někdo do přírody záměrně vypouští

Myslivci varují před nebezpečím, které mohou představovat medvědi v české krajině, a mají za to, že nedávné nálezy zvířat na třech odlišných místech v republice nejsou možná náhodné. Předseda Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Janota upozornil, že přirozená migrace medvědů přes hustě osídlené území je téměř nemožná. Stejně tak myslivci zpochybňují, že jde o jedince uniklé z chovů. Situace podle nich vyžaduje rychlou a transparentní reakci úřadů, aby byla zajištěna bezpečnost obyvatel a hospodářských zvířat.