Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Jasně, to téma se jakoby nehodí do vypjaté atmosféry před duelem Andrej Babiš – Petr Pavel. Oba postupující pánové se k němu ani nechtěli vyjádřit, když jim – stejně jako všem ostatním prezidentským kandidátům – poslala dotazník s otázkami ke covidové krizi Iniciativa 21.
Po sobotě se zdá, že za dva týdny bude prezidentem zvolen generál v.v. Petr Pavel. Andreje Babiše dokonce těsně porazil, ačkoliv protibabišovský tábor byl rozštípnut do více jednotlivých kandidatur než tábor opoziční. Pokud platí, že voličstvo je rozděleno zhruba do dvou bloků, muselo by k Babišovi přeběhnout více než 500 tisíc voličů z druhého břehu. V této poznámce vycházíme z pracovního předpokladu, že vyhraje Pavel, za nímž se sešikuje tzv. Česko A (výraz je převzat z polštiny, kde ovšem Polska A neznamená automaticky to lepší; konzervativní hodnoty jsou zastoupeny mnohem víc v Polsce B).
Letošní prezidentské volby můžeme uchopit jako výběr z nabídky (málo zajímavých) kandidátů nebo třeba jako příležitost k úvaze o rozdílech napříč sociálními vrstvami i napříč republikou. Zatímco na venkově a hlavně v pohraničí nadprůměrně boduje Andrej Babiš, ve vnitrozemí a hlavně velkých městech stačí kandidátovi naznačit, že je nabídkou pro lepší lidi, a ti, kdo se za ně považují, ho zahrnují do svých úvah. Hudebník a bavič Xavier Baumaxa se pohybuje mezi oběma světy. Rozhovor byl veden tak, abychom se vyhnuli přímému hodnocení jednotlivých kandidátů a hodnotili spíš stav společnosti.
Ve stínu bitvy titánů o Hrad včera pětikoalice přistoupila k prosazení zákona o České televizi a Českém rozhlasu. Přesněji řečeno jde o tzv. malou novelu zákona o ČT a ČRo. Vekou novelu, která bude řešit velké věci, třeba způsob vybírání koncesionářských poplatků (tendence: koncesionářskému poplatku už se nevyhnete), nechává vládní většina patrně až na příští rok. Důvod spěchu na malou novelu je prozaický: blíží se volba nového generálního ředitele ČT.
Prezident se rozhodl nejmenovat kandidáta strany lidové Petra Hladíka ministrem životního prostředí. Lidovci prezidentovu vůli obejdou, Hladík se v pondělí stane prvním náměstkem na ministerstvu. Vzhledem k tomu, že skutečným pracovištěm přechodného ministra životního prostředí Mariana Jurečky je ministerstvo práce, stane se Hladík šéfem MŽP i z této pozice. A bude se čekat na příštího prezidenta, aby roli jedničky Hladíka na ministerstvu formalizoval předáním ministerské listiny.
Echo24 včera přineslo obsáhlý článek o nařízení komisařky Věry Jourové, které je už z podzimu, ale zasloužené pozornosti se mu dostává teprve časem. Norma nese orwellovsky zavádějící název Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků. Řeší toho mnoho najednou, mj. ustavuje jakéhosi evropského mediálního regulátora, posiluje redakční nezávislost vůči vydavateli, slibuje spravedlivé rozdělování veřejné podpory mezi soukromá média atd. Komisařka Jourová tuto normu, která by Evropské komisi dovolila zasahovat i do médií, odůvodnila už tradičně.
K hlavním, byť nedoceňovaným pravomocím českého prezidenta patří jmenování soudců. Především nominace k Ústavnímu soudu a výběr jeho předsedy jsou politikum nejvyššího stupně. Miloš Zeman to připomenul, když před Vánocemi vyvolal spekulace, že příštího předsedu ÚS by mohl jmenovat ještě před vypršením termínu předsedy dosavadního. Tím je Pavel Rychetský, který ovšem bude končit letos v srpnu, tedy skoro půl roku po Zemanovi. I kdyby se dosluhující prezident naznačeného kroku odvážil, nový prezident bude muset ještě letos navrhnout šest nových soudců z celkových patnácti.
Petr Fiala končí první rok u vlády a bilancuje. Je to rok pro posudek vlády – její srovnávání s vládami předchozími – ne zrovna optimální, protože krajně netypický. Válka na Ukrajině a energetická krize, která začala dlouho před ní, jsou něčím, co při pohledu ze Strakovy akademie svou dramatičností jasně přesahuje průměr posledních 20 let. Fiala bilancuje přesto. Premiérova sebeprezentace roku 2022 je k nalezení v rozhovorech z poslední doby (typický je ten zveřejněný na iDnes.cz 23. 12.) i na jeho Twotteru. Tady za největší výkon posledních 12 měsíců vyhlásil energetickou politiku své vlády.
Blackouty, tedy déletrvající výpadky elektřiny, jsou oblíbený dystopický žánr v pravicovém až reakčním prostředí, tedy mezi lidmi, kteří s podezřením sledují snahy o Velkou transformaci, známou i pod heslem uhlíková neutralita. Pravda je, že ta záliba nabývá u některých jejích nositelů takového stupně, až to vypadá jako tužba. Dlouhotrvající výpadek proudu by možná vyprovokoval velké politické posuny ve společnosti zpátky „doprava“. Cena za to však může být úděsná (i u nás státní správa propočítává, po kolika málo dnech už by začala anarchie a nastaly by poměry jak v občanské válce).
Začátkem prosince se stalo něco, co lze vysvětlit snad jen předvánoční atmosférou a hnutím myslí k větší lidskosti, které v lidech advent umí vyvolat. Pětice slovutných médií – New York Times, Guardian, Spiegel, Le Monde a El País – se obrátila na amerického prezidenta Josepha Bidena s výzvou, aby upustil od stíhání Juliana Assange. Tento australský novinář a internetový vydavatel už třináctým rokem žije jako psanec, z toho devět let nepřímo a poslední tři roky přímo, totiž těžkým vězením, omezený na svobodě.
Praha se s předsednictvím Evropské unie loučí způsobem, který i největšího sympatizanta Fialovy vlády nenechá na pochybách o tom, jak s tím předsednictvím po celou dobu nakládala. Předsednictví bylo pasivní a nevýbojné, naše vláda připomínala střelu s plochou dráhou letu: mezi startem (1. července) a cílem (31. prosince) nízko nad zemí víceméně kopíruje terén, jen při dopadu místo exploze nastala imploze. Summit ve dnech 16.–18. prosince, pravda, dotlačil Němce k přijetí mechanismu umožňujícího zastropovat podle okolností ceny plynu.
Když na přelomu let 2020 a 2021 probíhala nejvážnější vlna infekce koronavirem, byla hlavním argumentem našich zavíračů vysoká nadúmrtnost oproti předcházejícím rokům. Profesor Jan Konvalinka v březnu 2021 do jednoho rozhovoru zdůraznil, že toto alarmující číslo „vůbec nesouvisí s žádnou diagnózou“, nedá se ovšem vysvětlit jinak než působením viru. To je sice zavádějící formulace, ztrácí se v ní, že hodně z těch mrtvých má na svědomí zanedbaná primární péče.
Pouhých několik tisíc kilometrů od nás, totiž v subsaharské Africe, mají lidé úplně jiné problémy, než jsou nepatrné posuny v teplotě atmosféry, genderová identita, bezlepkové potraviny nebo muka vybírání mezi Danuší Nerudovou a Petrem Pavlem. Nejmladší stát světa, Jihosúdánská republika, se od Súdánu odtrhl v roce 2011, avšak teprve před dvěma lety země došla určitého klidu. Odtržení tohoto území je příběhem osamostatnění křesťanských kmenů a obranným reflexem proti islamizaci ze strany většinově arabského Súdánu (někdy severního Súdánu).
Praha se s předsednictvím EU loučí pro ni charakteristickým způsobem. Déle než pět měsíců bylo naše předsednictví pasivní a místo pokusu hájit zájmy vysoce průmyslové země jako kdyby jen naplňovalo vůli vznikající úplně jinde. Teď ze soboty na neděli se pod českým předsednictvím podařilo dosáhnout cenových stropů na plyn (a tedy dalšího zadlužování; fakt ovšem je, že ani tohle skeptici pro odpor Německa nečekali), vedle toho ovšem i dalšího rozšíření „trhu“ s povolenkami, kterými se uměle zdražuje všechno fosilní.
Minulý týden prošla Senátem bez úprav novela autorského zákona, načež ji obratem podepsal prezident. Kromě takových změn, jako je odpuštění autorských poplatků živnostníkovi, který má v obchodě puštěné rádio, obsahuje jednu změnu třaskavou a vysoce spornou. Jde o způsob, jak velké (novela říká: dominantní) platformy typu Google přimět platit českým vydavatelstvím, jejichž zprávy přebírají a ve svých vyhledávačích zobrazují. Před rokem Google začal v programu News Showcase, česky Výběr zpráv, platit za obsah vybraným médiím.
V táhlé válce Bruselu proti Budapešti Evropská komise dosud zadržovala Orbánově Maďarsku celkem 13,3 miliardy eur z evropských fondů. Bitva měla vyvrcholit příští týden na Radě ministrů financí. Ale v pondělí se velvyslanci členských zemí se svým maďarským protějškem dohodli na jakémsi kompromisu, který je pro Budapešť úleva tady a teď, ale hra může – a bude – pokračovat. Na první pohled je bitevní pole dosti nepřehledné. Oněch 13,3 miliardy musíme rozdělit na dvě hromádky, z nichž jednu o velikosti 7,5 miliardy tvoří platby jaksi normální, „běžné“ (strukturální fondy atd.).
Rainer Zitelmann je renesanční muž: promovaný historik a sociolog, v druhém životě konzultant na trhu s nemovitostmi, autor řady knih, ve svém zatím posledním životě misionář kapitalismu. Financuje překlady svých knih do různých jazyků a jezdí je propagovat po světě. Česky mu vyšly dvě, obě letos: Kapitalismus není problém, ale řešení a Deset největších omylů odpůrců kapitalismu. Zvlášť zajímavá bude pro českého čtenáře ta druhá, Zitelmann totiž do českého vydání připojil kapitolu o postojích Čechů k volnému trhu.
Když letos v únoru a březnu česká vláda čelila kritice, že nic nedělá s cenami pohonných hmot, bylo jí za vzor dáváno Maďarsko. Orbánova vláda ještě před válkou (totiž v listopadu 2021) stanovila maximální ceny a rozdíl byl takový, že začala benzinová turistika ze sousedních zemí a následně diskriminace aut s cizí SPZ. Fialova vláda Maďary v cenové politice u benzinek následovat nechtěla, členové vlády v zásadě říkali: To nemohou udržet. Je to jedna z mála chvil, kdy jim v energetické, vůbec hospodářské politice dává vývoj za pravdu. Maďarsku toho času hrozí nedostatek benzinu a nafty
Od pondělí státy Evropské unie uvalí embargo na ruskou ropu a ropné produkty dovážené po moři, takže jako cesta do nádrží aut v Evropě zůstávají jen jižní a severní větev ropovodu – horní přes Polsko, spodní přes Ukrajinu do Maďarska, na Slovensko a nepřímo na Moravu. Jakýmsi předstupněm k pondělnímu evropskému embargu byla včerejší shoda mezi 27 členskými státy na stropu pro ruskou ropu přepravovanou po moři do zbytku světa. Shoda je na stropu 60 dolarů za barel (lehce nad aktuální tržní hodnotou). Evropská unie se tu coby kolektivní člen G7 pokouší dirigovat zbytek světa.
Po Andreji Babišovi a Danuši Nerudové přinášíme rozhovor s dalším účastníkem prezidentských voleb, senátorem Pavlem Fischerem. Bývalý úředník prezidentské kanceláře a diplomat už před pěti lety kandidaturou na prezidenta překvapil – a překvapil i poměrně dobrým výsledkem. Půl milionu hlasů mu tehdy vydalo na víc než deset procent v prvním kole. Brzy nato pronikl do Senátu, kde se zaměřil na zahraniční politiku a dnem i nocí varuje před Ruskem a Čínou. Má pověst oddaného stoupence americké zahraniční politiky.
Oslněni skutečností, že máme naplněno 99 procent objemu zásobníků plynu na českém území (údaje ze závěru relativně teplé části roku, kdy teplota nepadá pod nulu), možná tolik nevnímáme pesimističtější zprávy ze světa. Japonské ministerstvo obchodu si dalo vypracovat studii o světových obchodech se zkapalněným plynem LNG. Závěrem studie, kterou minulý týden zachytila agentura Bloomberg, je, že dlouhodobé kontrakty na LNG nabíhající před rokem 2026, už nepůjde uzavřít. Jsou vyprodané. Země jako Českou republiku, jejíž firmy, natož stát žádnými dlouhodobými kontrakty na jakýkoli plyn nedisponují a jimž zemní plyn z Ruska z politických důvodů přestává proudit, tato situace odsuzuje žít pod diktátem spotových trhů.
Pět dní uplynulo od chvíle, kdy do světa pronikly první záběry demonstrací proti lockdownové politice v Číně. Přinejmenším do včerejška platilo, že protesty v mnoha městech – od Pekingu až po ten Wu-chan – pokračují v zásadě neztenčenou měrou. Odvaha účastníků demonstrací ve státě, který se lidstvu rozhodl ukázat, že společnost je možné podrobit digitálnímu dohledu, ve státě, kde už dnes lidem v různých jeho částech za nevhodné chování hrozí, že jim budou odepřeny veřejné služby, vzdělání pro děti, cesty do ciziny atp., je obdivuhodná.
K rusko-ukrajinské válce z Evropy zaznívají dosud neslýchané tóny, zatímco válka samotná se proměňuje v humanitární katastrofu. Rusové systematicky vyřazují z provozu energetickou infrastrukturu, což bude znamenat nejen potíže s dopravou pro ukrajinskou armádu, ale pro hodně civilistů tvrdou zimu: život potmě a v mrazu, bez vody, s nefunkčními toaletami a podobně. Evropa na západ od Ukrajiny bude padat z větší výšky jinak než Ukrajina, ale pád to bude nebo už je také.
Postřeh, že pozornost je limitovaný statek, platí zřejmě kromě jednotlivců i pro veřejný prostor a média. Příkladem tu budiž další migrační vlna směřující na starý kontinent, která se letos naprosto ocitla ve stínu války na Ukrajině a energetické krize. A to přesto, že vedle právě ukrajinské složky obsahuje i silnou složku blízkovýchodní, která je sice v absolutních číslech pořád několikrát menší než za první migrační vlny 2015–2016, ale jinak Evropa přijímala víc běženců naposledy v roce 1993, za válek v bývalé Jugoslávii.
Co je útok na demokracii? Někdo by jmenoval nefunkční volební systémy, k nimž se při špatně provedeném rozšíření korespondenčního hlasování můžeme dostat. Nebo když vláda neposlouchá parlament. Nebo když prezident sestavuje vládu navzdory aktuálním většinám ve sněmovně (Miloš Zeman v roce 2014).
Spor o prodloužení provozu jaderných elektráren v Německu nám může připadat jako něco, čím nemá cenu se podrobněji zabývat. Koneckonců ty tři zbývající reaktory pokryjí letos Němcům jen šest procent roční spotřeby elektřiny. Nicméně s vypnutím jaderných reaktorů v Německu svázali svou pověst Zelení, druhá nejsilnější vládní strana. Oni sami z vlastního rozhodnutí proměnili ty tři reaktory v jakýsi svůj Verdun, kótu, kde by snad byli schopni i vykrvácet. Pokud touto energetickou krizí projdou bez ztráty moci, bude to naopak důkaz, že hypnóza Zelenými je tak silná, že s ní nezatřese ani demonstrace naprosté ideologické zaslepenosti.
Čím dál častěji člověka může napadnout, že žijeme v éře, kdy zkušenost přestala hrát roli. Čerstvým příkladem je zasedání G20 v Indonésii. Vedle nepochybně zajímavých aspektů, jako byl způsob, s nímž v Bali přijímali ruského ministra zahraničí, nebo jak dlouho trvala schůzka čínského prezidenta a kanadského premiéra (několik sekund, Číňan pokračoval v chůzi), se do závěrečného komuniké dostal i záměr regulovat cestování po světě během nějaké příští pandemie: „Shodujeme se na důležitosti sdílených technických standardů a způsobů ověření... pro usnadnění plynulého mezinárodního cestování.
Sérii rozhovorů s prezidentskými kandidáty začínáme s předsedou ANO Andrejem Babišem, který je ale podle dosavadních průzkumů pro většinu společnosti jako prezident republiky nepřijatelný. Rozhovory s dalšími kandidáty s šancí na slušný výsledek v prvním kole budou následovat. Za týden přineseme interview s Danuší Nerudovou, pak s Pavlem Fischerem. Jediný, kdo odmítl rozhovor poskytnout, je Petr Pavel.
Poprvé od listopadu 1989 se na našem území ve větším rozsahu odehrávají na vysokých školách okupační stávky. Děje se to v rámci akce „Univerzity pro klima“, akční těžiště je, zdá se, v Brně na Masarykově univerzitě. Asi nevyhnutelně se studenti-okupanti dovolávají étosu roku 1989 (byť nikoli toho, co bezprostředně následovalo, tedy 90. let): „Minulé okupační stávky hrály klíčovou roli v událostech, které vedly ke svobodě a obnovily naději na budoucnost.“ Je to ukázková uzurpace slavné historické události, kdy se intence dokonale míjejí.
Čerstvý nabyvatel Twitteru Elon Musk zažívá nepříjemné dny. Ohlásil a pak zase stáhl nápad, že držitelé účtů budou mírně, ale přece zpoplatněni. Prezident Biden odpověděl kladně na otázku novináře, jestli by se americké federální úřady neměly podívat na jeho vztahy s cizími vládami. Několik celebrit oznámilo, že už u Twitteru nebude mít svůj účet (nejznámější je patrně Whoopi Goldbergová), některé korporace jako Disney, farmaceutický Gilead Sciences nebo „náš“ Volkswagen stahují z této platformy placenou inzerci, jakkoli zrovna u Volkswagenu v tom vedle politické uvědomělosti zřejmě bude i starý dobrý motiv konkurence vůči Muskově Tesle.
