Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, Prezident, vyšel také v Pasece roku 2014. V překladu kniha vyšla v Kyjevě a ve Vídni.
Pro ovzduší, v němž se rodí česká politika posledních let, je typické, že o tak zásadní otázce – v tomto případě: Proč přesně je otevření vrátek Ukrajině do Aliance v českém zájmu? – neproběhla předtím žádná veřejná, dokonce ani odborná diskuse hodna toho jména a že neprobíhá ani v posledních dnech před summitem.
Otázka přistěhovalectví, tzv. uprchlických kvót, zaujme v české politice větší prostor než dosud. Andrej Babiš si pro první zahraničněpolitický střet s vládou nevybral česko-americkou smlouvu o vojenské spolupráci, ale souhlas Fialovy vlády s přerozdělováním azylantů napříč EU. Petr Fiala se kritice svého předchůdce brání argumentem, že Babiš buď lže, nebo nerozumí materii, neboť žádné přerozdělování fyzických osob dohodnuto nebylo. Implicitně samozřejmě bylo, jen se z povinnosti odebírat lidi bude možné vykoupit.
Vlnu zájmu, účasti až soucitu vyvolala i u nás zpráva ze Slovenska, že tamní prezidentka Zuzana Čaputová už nehodlá znovu kandidovat. Spojení s ní očekávaná vedou k otázkám, jaké proudy ve společnosti prezidentka zastupuje a nakolik jsou slovenské názorové spory přenosné k nám. Peter Weiss je veteránem slovenské politiky od roku 1989, byl i velvyslancem v Budapešti a v Praze. Ovšem starý politický praktik Weiss podrobuje slovenskou politiku několika posledních let kritice, aniž by se omezoval jen na dosud vládnoucí, jak říká, populistickou pravici.
Kritici pochodu Evropské unie vstříc takzvané uhlíkové neutralitě dělají dobře, pokud sledují vývoj v Německu. Přesvědčení, že jsme na prahu jakési klimatické krize, se neomezuje na Němce, je dnes zakotveno po celé západní Evropě, směrem na severozápad ho přibývá a směrem na jihovýchod ubývá. Ale pokud by nadvláda tohoto kultu dostala citelný zásah v Německu, budou na unijní úrovni možné korektury, na které se například předáci naší „ach-tak-realistické“ vlády dnes bojí byť jen pomyslet.
Jsou v Evropě volení politici v parlamentech členských zemích a pak je Evropská unie, která národní politické reprezentace trvale oslabuje, například posilováním tzv. neziskového sektoru. Volební politici tomu často nejsou schopni nebo ochotni zabránit. Exemplárním a odstrašujícím příkladem budiž český zákon o hromadném řízení, rozuměj o hromadných žalobách. Už brzy by o něm měla jednat vláda. Institut hromadných žalob po nás chce Evropská unie, příslušná směrnice Evropského parlamentu a Rady EU (2020/1828) se týká zástupných žalob na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů.
Máme tu nové znepokojivé hlášení z Českého statistického úřadu: strmý propad porodnosti pokračuje. Zatímco nadúmrť se u nás naštěstí vrací na předcovidovou úroveň – ačkoli proti letům 2016–2019 byla loni pořád vyšší, byla nižší než v nejhorším roce 2021, a to se počítá –, dětí přichází na svět stále méně, za první čtvrtletí letošního roku o 11 procent méně než před rokem. Je to prudký pokles pátým kvartálem po sobě. Neboli porodů je méně i ve srovnání s číslem, které už samo bylo dramatické.
Týden Společnosti nedůvěry se jmenuje před několika dny skončený projekt Českého rozhlasu. Je to soubor článků o dezinformacích a konspirátorech v české společnosti a čerpá z velkého průzkumu, který si objednal rozhlas u Národního institutu SYRI. Podívejme se, na co se v časech údajného škrtání zbytných výdajů ve veřejném sektoru také propalují peníze. O české společnosti nám velký průzkum se 4000 účastníků nevyjevil mnoho nového.
Vláda pětikoalice tento týden odesílá do parlamentu k ratifikaci Istanbulskou úmluvu (IÚ), oficiálně Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Roku 2011, kdy úmluva vznikla, se ještě vážně vedla přístupová jednání Turecka s Evropskou unií (byť úmluva vznikla v rámci Rady Evropy, která s EU nemá nic společného). Muslimské společnosti se vyznačovaly a dosud vyznačují ultrapatriarchálním modelem rodiny, podřízeností ženy a fyzickým násilím, jaké jsme na Západě vesměs dávno opustili.
Některé zásadní věci, které se promítnou do našeho každodenního života, se jak známo rozhodují na půdě evropských institucí. Předmětem veřejného zájmu se častou stanou, až když už je pozdě. S chystanou expanzí větrníků do české krajiny tak daleko ještě nejsme, příslušná směrnice EU má být definitivně schválena zhruba za rok. A ministerstvo životního prostředí pod vedením lidovce Petra Hladíka se plánem osázet větrníky českou krajinu nijak netají.
Takzvané uprchlické kvóty před sedmi lety byly pokusem německé vlády utéct před vlastní neschopností. Angela Merkelová nakonec odmítla zavřít německé hranice před stovkami tisíc migrantů, kteří k ní proudili přes Maďarsko a Rakousko. U nás by bez tehdejšího pokusu Berlína prosadit kvóty silou na radě ministrů vnitra (kde proti tomu český ministr Milan Chovanec marně hlasoval) zřejmě ze sněmovny vypadl Tomio Okamura. Spolková kancléřka mu kvótami nevědomky připravila podmínky pro comeback. V odporu proti prvním kvótám se také restituovala visegrádská čtyřka,
Petr Pavel oslavil sto dní na Hradě jak tiskovou konferencí, jejíž obsah ve zkratce nelze postihnout, tak rozhovorem pro Rádio Svobodná Evropa, v němž se naopak lze chytit hned dvou výroků. Za prvé tu český prezident navrhuje sledovat všechny Rusy žijící v našem kulturním okruhu: „Všichni Rusové žijící v západních zemích by měli být sledováni mnohem víc než v minulosti, protože jsou občany národa, který vede agresivní válku. To je prostě cena války.“
Hanse-Georga Maassena bylo před pěti lety plné zpravodajství. V Saské Kamenici tehdy po ubodání jednoho místního proběhly demonstrace proti kriminalitě azylantů, načež kancléřka Angela Merkelová a s ní média hlavního proudu unisono odsoudily štvanice na cizince, k nimž v tomto východoněmeckém městě mělo dojít. Tehdy se do diskuse přihlásil ředitel Spolkového úřadu pro ochranu ústavy Maassen s lakonickou poznámkou, že žádné solidní důkazy o štvanicích na cizince nejsou. Za deset dnů už Maassen nebyl ředitelem služby.
Desáté výročí razie na Úřadu vlády trávil Petr Nečas u soudu. Zatím nepravomocně dostal bývalý premiér podmíněný trest a pokutu jednoho milionu korun. To a podobný, byť mírnější, trest pro Janu Nagyovou-Nečasovou jsou jediné plody větve známé jako „trafiky pro poslance“. Nečas je kriminalizován za politický obchod, které se uzavíraly za všech vlád, předtím i potom. Ostatní větve té razie také zrovna nevykvetly. Sledování premiérovy manželky na popud milenky Vojenským zpravodajstvím vedlo ke čtyřem podmíněným trestům.
Nedávno francouzský prezident Emmanuel Macron apeloval na kolegy v Evropské unii, aby si po letech potírání klimatické změny a snižování emisí všeho možného dali regulační pauzu. Nejdůležitější souboj s regulátory se dnes vede nad návrhem normy Euro 7 pro emise aut. Drama vrcholí v těchto týdnech, s významnou českou účastí. Už od normy Euro 1 z roku 1992 míří tato řada předpisů pro auta nikoli na emise oxidu uhličitého, ale na emise látek, které mohou bezprostředně ohrožovat zdraví.
Dobrá zpráva z minulého týdne, kterou jste skoro určitě neslyšeli: ledovcových šelfů kolem Antarktidy nejenže neubývá, jejich objem se za jedenáct let (2009-2019) mírně zvětšil. Vyplývá to ze studie vědců z univerzity v anglickém Leedsu. Studii založené na satelitních snímcích se dostalo asi tolik pozornosti jako před časem zprávě ze severu: že lední medvědi – místo aby vymírali – trhají rekordy. Skoro nikdo o tom nepíše.
Včerejší protržení přehrady Nová Kachovka na spodním Dněpru je – kolikátým už? – projevem eskalace války, která může, ale také nemusí zůstat lokálním konfliktem dvou zemí. Okamžitě vypukla další informační bitva v informační válce. Ukrajinské úřady tvrdí, že útok provedli Rusové, Rusové naopak ukazují na Ukrajinu.
Horkým trendem politické Evropy je propad preferencí Zelených v Německu a souběžný vzestup pravicové Alternativy pro Německo (AfD). Otázka dnes ani tak nestojí, zda mají tyto dva pohyby potenciál změnit složení německé vlády. Jednak nemají, nejsilnější zůstávají křesťanští a sociální demokraté s 28, respektive 20 procenty. A jednak to při pohledu zvenčí není ta úplně klíčová věc. Klíčová otázka je, zda tyto trendy mají potenciál změnit jakési základní nastavení v zásadním členském státě EU.
Minulou sobotu se sto let dožil Henry Kissinger. Jeho fyzická přítomnost není jen neuvěřitelná, je důležitá i jako připomínka, že v mezinárodní politice se dá přemýšlet jinak. Kissinger v americké tradici zosobňuje realistický přístup jako protiklad k wilsonovskému idealismu. Úcta, která je starému pánovi ze setrvačnosti prokazována, zastírá, jak radikálně se starý pán svými názory liší od hlavního proudu. Už jako akademikovi, autorovi knih o vestfálském míru nebo metternichovské Evropě, mu byla blízká představa rovnováhy sil několika mocností. Každá mocnost má své zájmy a hodnoty, a druhá je má do nějakého stupně respektovat.
Je to bianko šek k vzniku základen americké armády na našem území, nebo snad dokonce komplot Fialovy garnitury na potlačování nastávajících protivládních nepokojů americkými vojáky? Jana Černochová minulý týden ve Washingtonu podepsala Dohodu mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany (DCA). Podle naší ministryně to je moment srovnatelný se vstupem do NATO či EU. Po bližším ohledání smlouva tak přelomový význam, jaký jí přisuzuje naše ministryně obrany a z druhé strany radikálnější kritici vlády, nemá.
Věru Jourovou rozčílil Elon Musk. Nebo ji možná pobavila Muskova snaha uniknout předpisům o potírání dezinformací, takže česká komisařka ukáže nejbohatšímu muži planety, zač je toho loket. Na svém twitterovém účtu, tedy na Muskově platformě, Jourová tuto sobotu napsala „Bye, bye birdie“. Reagovala tak na zprávu, že Twitter odstupuje od kodexu o dezinformacích. Úplný jeho název zní „Kodex praxe EU v oblasti dezinformace“, do života byl uveden před rokem.
Nejdřív snad bylo možné myslet si, že to je jen formulační nešikovnost. Petr Pavel se s úřadem teprve sžívá, pořád hledá správnou polohu pro prezidentské projevy. Tuto neděli v Terezíně, kde se připomínalo 78. výročí konce druhé světové války, mimo jiné pravil: „Na oběti našich historických chyb nesmíme zapomínat“ a pak ještě: „Odpovědnost za zločiny, které páchali naši předkové, musíme přijmout.“ A protože těsně předtím mluvil o nacistické genocidě Židů, zdálo by se, že ten zjevný nesmysl byl dán nepozorností.
„Konsolidační balíček“ je patrně nejviditelnější akcí Fialova kabinetu po roce a půl vládnutí. Vyjednávání se za ODS účastnil i ministr dopravy Martin Kupka. Další velké pole pro svou aktivitu našel Kupka v posledních měsících na evropské rovině, při jednáních o různých normách pro automobilovou dopravu. Zákaz nových aut se spalovacími motory od roku 2035 se loni dojednal na schůzkách ministrů životního prostředí, ministři dopravy posléze do zákazu vnesli výjimku pro vozy na syntetická paliva.
Jako kdyby do sebe konečně všechno zapadlo. Andrej Babiš, reportoval v pondělí server Euractiv.cz (česká součást polooficiálního serveru Euractiv.com v Bruselu), má potíže ve své evropské politické rodině. Tou, jak je známo, je Renew Europe, respektive ALDE, Aliance liberálů a demokratů pro Evropu. Babišovi v jeho frakci kladou za vinu nedávné vystoupení na sjezdu hlavně amerických, ale taky mnoha evropských konzervativců v Budapešti, který se konal pod názvem CPAC 2023. Dita Charanzová, Babišova dlouholetá tvář v Evropském parlamentu, svého času místopředsedkyně tohoto tělesa, potvrzuje, že nejbližší kongres ALDE bude Babiše „řešit“.
Německým Zeleným snad poprvé trochu popadaly masky. Strana založená koncem 70. let hipíky a neteroristickou částí krajní levice se od těch dob těší pověsti morálních politiků, a i proto stranou pro lepší lidi mezi voliči. Celkově je asi pořád můžeme považovat za idealisty, což jen vynikne poté, co zelený program převzaly tradiční, vesměs bezzásadové strany. Zelení by však mohli posloužit i jako příkladová studie pro hypotézu, že kde se idealismus na jednom místě vyskytuje příliš dlouho, tam nakonec proroste s materiálními zájmy zúčastněných.
Je to až neuvěřitelné. V zemi, kde poslední dva roky klesají reálné mzdy nejvíc z celého 38členného klubu OECD, by politická třída měla být plně soustředěna na: boj s inflací, na odboj proti budoucím inflačním faktorům, a tedy proti zelené politice Evropské unie, na protiútok v zájmu automobilového průmyslu... A neměly by si s tím lámat hlavu jen vládní strany, opoziční ANO, které za inflaci a Green Deal nese historickou spoluzodpovědnost, zrovna tak.
Budapešť už podruhé hostila evropskou variantu sletu konzervativců známého jako CPAC. V USA se konference koná každým rokem od 70. let. Na americké pravici patří k nejdůležitějším myšlenkovým továrnám Nadace Heritage, v níž zas jako přední analytik pracuje Mike Gonzalez, mj. autor knihy o hnutí Black Lives Matter (BLM). Do Budapešti přijel Gonzalez šířit optimismus. Kulturní ofenziva liberální levice, pro jejíž různé fasety se v angličtině používá souhrnné označení woke (probuzený), se prý už ocitla za zenitem a přinejmenším v USA dávno začal lidový protiútok.
Je konec roku 2013, Petr Fiala se chystá stanout v čele demoralizované ODS (nemá pak na kongresu soupeře) a na soukromém večírku přijde řeč samozřejmě i na konec vlády Petra Nečase o pár měsíců předtím. Fiala má kritický názor: trvat na dvojitém zvyšování DPH byla od jejich vlády vážná chyba. Pravice, zdůrazňuje nový lídr, nemá co zvyšovat daně a ODS to pod jeho vedením dělat nebude. Dává najevo, že on jako ministr školství na tom rozhodování neměl podíl, že šlo mimo něj (rozumí se po ose Nečas–Kalousek). Minulý týden premiér Fiala představil ozdravný rozpočtový balíček.
Velké anglosaské noviny často přinášejí zákulisní informace, které sice nepotvrdí nikdo na jméno, ale redakce se odvolá tu na pět, někdy na sedm, i deset různých zdrojů. Je zvykem přistupovat k nim jako k regulérní, plnokrevné zprávě, byť za tím občas budou spíš politické hry té které vlády nebo zpravodajské hry tajných služeb. Před několika dny v rusky psaném médiu svým dosahem nesrovnatelně menším, což ovšem neznamená, že méně důvěryhodným, opoziční, na Západě žijící novinář Ilja Žegulev zveřejnil zajímavý příspěvek k otázce: Proč se Vladimir Putin loni v únoru rozhodl zaútočit na Ukrajinu?
Andrej Babiš, „úspěšný byznysman, konzervativní lídr“ – tak zní popiska u fotografie našeho bývalého premiéra, který včera na konferenci CPAC v Budapešti poněkud překvapivě vystupoval. Zatímco to první je pravda, to druhé existuje jen v představách organizátorů. CPAC je největší a celosvětový slet konzervativců, jeho evropská odnož se letos už podruhé koná v Budapešti. Držitelé franšízy a také většina účastníků a speakerů jsou republikáni nebo šířeji vzato konzervativci ze Spojených států, avšak samotnou organizaci evropské verze CPAC má v rukou jeden Orbánovi spřízněný think-tank v Budapešti.
Poslední tři roky s covidem, uzávěrami, na jejichž konec plynule navázala válka na Ukrajině a mohutná inflace doma, byly zátěžovou zkouškou i pro české pivo. Jednu takovou bilanci prováděli odborníci, historici a fandové národního nápoje v minulých dnech na půdě pivovaru Falkenštejn v severočeské Krásné Lípě. Salon Echa navštívili Martin Altschmied z Cechu domácích pivovarníků, ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven Martina Ferencová, historik Michal Horáček, autor Pivandrů, tedy pivních průvodců českými kraji, Kryštof Materna a pořadatel konference i většinový majitel pivovaru Falkenštejn Jan Srb.
