Týden Společnosti nedůvěry se jmenuje před několika dny skončený projekt Českého rozhlasu. Je to soubor článků o dezinformacích a konspirátorech v české společnosti a čerpá z velkého průzkumu, který si objednal rozhlas u Národního institutu SYRI. Podívejme se, na co se v časech údajného škrtání zbytných výdajů ve veřejném sektoru také propalují peníze.

O české společnosti nám velký průzkum se 4000 účastníků nevyjevil mnoho nového. Když pracovně přistoupíme na jeho zaujatou metodiku, vidíme, že i těmto zaujatým badatelům nezbývá než konstatovat, že česká společnost velkou většinou není proti systému a že lidí, kteří jsou v zajetí protisystémových představ a dnes například odmítají pomoc ukrajinským uprchlíkům, je velmi málo (silných příznivců konspirací šest procent).

Jiná tvrzení byla zformulována tak, že z nich na dálku čpí zlá vůle, potměšilost kladečů pastí, o jejichž vlastním stupni poznání můžeme pochybovat. Ujetosti věty, že Istanbulská úmluva „bezprostředně povede ke zničení tradiční rodiny“, bylo dosaženo slovem „bezprostředně“, jenom tato vsuvka zařazuje lidi k Istanbulské smlouvě skeptické mezi konspirátory. Částečný souhlas s tvrzením „Rusko bylo dotlačeno do války ma Ukrajině kvůli nepřátelskému chování států NATO“ by například Henryho Kissingera v očích českých vědců zařadil do skupiny mírných konspirátorů.

Z charakteristiky všech osmi skupin, do nichž badatelé respondenty rozčlenili, vyplývá, že pouze skupiny silných a mírných konspirátorů si dopřávají skutečnou informační a názorovou pluralitu. Tyto dvě skupiny totiž vedle „konspiračních a dezinformačních“ stránek dosti konzumují i média veřejné služby a zaběhnuté zpravodajské weby. Což ale znamená, že za poslední tři roky, od covidu-19 až po průběh války na Ukrajině, byli několikrát víc v obraze než přesvědčení odpůrci konspirací, které Český rozhlas s nechtěnou komičností definuje slovy „Věříte systému a myslíte kriticky“.

Ten průzkum by snad nestál za tolik pozornosti, kdyby se současně nezačaly na různých serverech, od Aktuálně po Seznam, objevovat články na stejné téma a podle stejné šablony. Ve všech jsou zmatení nebo i jen pochybující občané předmětem starostlivosti a péče, jakou by asi vyvinul kříženec mezi policistou, vychovatelem a psychologem. Hitem se stal článek „Do hospody nechodí, peníze nosí, je laskavý otec, ale je dobrý člověk? Žena příznivce dezinformací tápe“, dosud k nalezení na stránce iROZHLAS.cz.

Jestli je to dobrý člověk, se nepozná z jeho chování vůči bezprostřednímu okolí, ale podle názorů na rusko-ukrajinskou válku a to, co tam válce předcházelo. Tomu muži dokonce hrozí, že pokud se jeho názory příliš odchýlí od veřejnoprávních, manželka se s ním dá rozvést.

Celá ta absurdní mediální vlna nakonec víc než o náladách ve společnosti vypovídá o náladách držitelů klíčů od veřejného prostoru. Je to varianta jevu známého jako panika elit: elity sice dosud ovládají veřejný prostor a drží moc, ale přesto se jich zmocňuje obava, že se chystá jejich hromadná výměna. Fact-checkeři, badatelé o konspiračních teoriích, redaktoři specializovaní na boj s dezinformacemi jsou tu jen jakýmisi předskokany.

I v České republice už se vytvořil ekosystém, který fenoménu dezinformací nedá spát a nikdy nepřipustí, že by problém vymizel. Národní institut SYRI sdružuje vědce z Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity a Akademie věd a je pro ně jednou z bran ke grantům. Václavu Moravcovi a spol. na FSV UK zase Google na studium dezinfoscény poskytl 23 milionů korun. Moravec kromě toho působí v jakési Středoevropské observatoři digitálních médií, jejímž cílem je identifikovat, rozuměj skandalizovat, „hlavní zdroje a příčiny nežádoucích informačních poruch ve střední Evropě“. Kdo se usnáší, co je nežádoucí informační porucha? Evropská komise, bez jejíhož grantu by žádná Středoevropská observatoř nevznikla.

Celý tento ekosystém, jehož jsou Moravec a SYRI pouze nejviditelnějšími představiteli, charakterizují vysoká míra paternalismu a nízký průměrný věk. Členové ekosystému mají tedy menší životní zkušenosti než lidé, které zkoumají a pak rozřazují do úhledných kategorií. Bylo by to směšné, kdyby to už nebylo tak rozrostlé.