Petr Pavel podepsal zákon, jímž vláda brzdí tempo valorizace důchodů. Zároveň prezident nevyloučil, že se kvůli novele obrátí k Ústavnímu soudu. Je to snaha nerozházet si to s velkými bloky v politice i mezi voliči.

Pak prezident svůj podpis doprovodil gestem, které má věcný základ a konvenovat bude všem (voličům). Kritizoval pětikoalici za to, že před pár dny nepřistoupila na návrh ANO zmrazit platy ústavních činitelů, a vyzval ji k nápravě. Napravit to obratem slíbil vicepremiér Marian Jurečka.

Pak jsou tu nemravnosti, které na rozdíl od platů ústavních činitelů nestojí rozpočet nižší jednotky miliard, ale vyšší desítky miliard korun ročně. V době, kdy pětikoalice vyráží na lov rozmařilých důchodců, je český internet plný reklamy a výzev lidem podávat si žádosti o dotace na nové solární panely. Program Nová zelená úsporám umožňuje dotaci až 225 tisíc korun na rodinný dům.

O podmínkách dotačního programu čteme, že dotace sice může pokrýt nanejvýš polovinu všech nákladů na pořízení fotovoltaiky, „dotaci lze ale významně navýšit kombinací s dalšími podporovanými opatřeními –⁠ například pokud s fotovoltaickou elektrárnou realizujete i zateplení domu, výměnu zdroje tepla nebo pořídíte dobíjecí stanici elektromobilů“.

Elektromobil je snad poslední indicie pro toho, kdo by pochyboval, že tu jde o program pro bohatší vrstvy, podle principu: chudým brát, bohatým dávat. Příjmově slabší domácnosti nemohou ani uvažovat o výdaji několika desítek až stovek tisíc korun na kofinancování panelů, natož tepelného čerpadla, natož elektroauta. Každá schválená žádost –⁠ a schvalování se novelou zákona významně zjednodušilo –⁠ znamená do budoucna vyšší nároky na rozvodnou síť a její provoz, znamená státní výdaj, je tedy v éře obřích schodků státního rozpočtu proinflační. A přesto se tyto programy pro bohatší vrstvy navzdory tomu, že žijeme v době zoufale hledaných úspor a v době klesající životní úrovně, dál rozšiřují. (Ročně teď přibývá nad 100 tisíc žádostí.)

Ovšem tak jako všichni ostatní členové EU jsme i my zavázáni k určitému podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny –⁠ a ten podíl poroste. Zní to jako nutnost. Proti tomuto ústřednímu cíli Evropské unie představují čeští ústavní činitelé se svými platy snadný terč. Argument Evropou působí fatalisticky, neprůstřelně. Až na to, že v demokracii fatalismus z principu nemá místo.

Nizozemsko předevčírem prodělalo menší politické zemětřesení, kdy volby do tzv. provinčních parlamentů zřejmě vyhrála strana BBB, založená přednedávnem sedláky protestujícími na traktorech před úřady a dalšími občany, jimž se nelíbily plány vlády vykoupit nuceně část statků a vybít podstatnou část chovné zvěře. Dělo se to ve jménu emisních závazků, k nimž i Nizozemce zavazuje EU (zrovna v jejich případě má vysoký podíl na ekonomice, a tedy i emisích živočišná výroba). Výsledek této „nutnosti“ z Bruselu: v tělese které volí horní komoru parlamentu, obsadí zradikalizovaní sedláci 15 křesel ze 75, zatímco strana premiéra Marka Rutteho pouhých deset (a dalších 15 ostatní vládní strany).

Média různě po Evropě sahají při zprávě o holandských provinčních volbách po slovu šok. Setrvačnost systému, síla establishmentu, prostoupenost institucí klimatickou politikou jsou tak velké, že takové lidové vzpoury se většinou vyčerpají a odezní. Ale volební šoková terapie, to je teoreticky možná a prakticky jediná cesta, jak i v České republice odbourat nemravnosti typu: snížím životní úroveň 225 důchodcům, abych mohl dotovat jednoho žadatele o solární projekt.