Tag: Československo

Články k tagu

Zemřel československý válečný veterán Charles Gad Strasser, bojoval i u Dunkerque

V pondělí 10. června zemřel veterán československé armády druhé světové války Charles Gad Strasser, bylo 97 let. O jeho úmrtí dnes informovalo ministerstvo obrany v tiskové zprávě. Strasser, který v 17 letech dobrovolně vstoupil do československé armády ve Velké Británii, se účastnil bojů u Dunkerque a byl členem československé delegace tribunálu soudícího válečné zločince v Norimberku. V minulém týdnu se ještě v Normandii účastnil 80. výročí vylodění spojenců.

Český historik

V požehnaném věku 91 let skonal 27. dubna v Lomnici nad Popelkou významný český historik Robert Kvaček. „Český historik“ je sousloví, které si nechal dát na parte a které vystihuje jeho působení a životní dílo. A to nejen proto, že nepěstoval příliš intenzivní styky se zahraničními historiky, které jsou samy o sobě skvělá věc, možnost tříbit si mozek. Kvaček byl český svým vědeckým zájmem.

Kvůli zabitým na hranicích půjde k soudu v Praze komunistický plukovník

Státní zástupkyně obžalovala plukovníka Pohraniční stráže Jana Muzikáře kvůli zraněním a usmrcení několika lidí při snaze o přechod československé hranice v době komunistického režimu. Viní ho ze zneužití pravomoci úřední osoby. Muzikářovi hrozí až desetiletý trest vězení. Uvedla to ve středu Česká televize (ČT) a napsal server iROZHLAS.cz, kterému to sdělil advokát pozůstalých Lubomír Müller. Obžalobu státní zástupkyně Katarína Kandová podala 2. dubna u Obvodního soudu pro Prahu 1.

„Za zhoršení vztahů může pouze Fico.“ Přes hranice dál létají vzájemné narážky

Slovenský premiér Robert Fico (Smer-SD) schytal kritiku za svůj výrok, že tuzemská vláda hrubě zasahuje do slovenských vnitropolitických věcí. Premiér se domnívá, že tuzemští politici se rozhodli obětovat cenné slovensko-české vztahy a připomněl, že Československo už neexistuje. "Na Pražském hradě si stále neuvědomují, že Praha už není hlavním městem Československa," uvedl Fico. Proti premiérovým slovům se ohradil europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) s tím, že vztahy mezi Českem a Slovenskem nejsou na bodě mrazu.

„Odpor bude brutálně potlačen.“ Před 85 lety padli Čechoslováci do rukou Německé říše

Přijetím mnichovského diktátu koncem září 1938 skončila v Československu éra první republiky, kdy velká část pohraničí připadla Německu, v říjnu abdikoval prezident Edvard Beneš, kterého vystřídal šestašedesátiletý právník Emil Hácha. Takzvaná druhá republika však přežila necelý půlrok. Německým cílem byla úplná likvidace československého státu a ta přišla 15. března 1939 spolu s německými okupačními vojsky.

Nechme Slováky jít

Mírové rozdělení Československa bylo něco ve světových dějinách nevídaného. Zatímco na Balkáně se v krvavých orgiích rozpadala Jugoslávie, Češi a Slováci se domluvili na poklidném rozpuštění státu. Odměnou jim byly nějakých třicet let trvající nadstandardní vztahy. Nyní jsou ale obě země na pokraji války, tedy alespoň pokud můžeme soudit z reakcí na ohlášení premiéra Petra Fialy, že přerušuje společné konzultace s kabinetem Roberta Fica. Odůvodnil to rozdílnými názory na klíčová zahraničněpolitická témata, hlavně ohledně konfliktu na Ukrajině.

Proč strany prohrávají s hnutími? (2. část)

Také Edvard Beneš na konci 2. světové války prosazoval a prosadil v Košickém vládním programu (de facto šlo o novou ústavu) nepolitickou, arbitrárně danou redukci stranického systému, totiž aby politické strany byly jen tři a zakotvilo se to v ústavě (nakonec byly čtyři, ale další už vznikat nesměly). Co horšího, na tom přiškrceném stranictví byl ve společnosti patrně většinový konsenzus. Všechna odbojová hnutí už na začátku protektorátu, pravicová i levicová, psala ve svých programech, že se nechtějí vracet k politickému, stranickému systému meziválečného Československa,.

Selský stav je základ státu a zdroj prosperity

Nedaleko obce Ždánice na Kolínsku je takový zvláštní pomník složený z pylonů, k němuž vedou dlouhé schody. Pomalu se to rozpadá, ale kdysi to mohlo působit monumentálním dojmem. Kdyby něco mělo symbolizovat, co se stalo se selským stavem v téhle zemi, mohlo by to být tohle. Pomník, který měl do daleka hlásat jeho nevykořenitelnost a nezničitelnost, se rozpadá a nikdo už dávno neví, proč ho tam postavili a k čemu měl sloužit.

Po československé „Domobraně“ jde policie. Na protivládní demonstraci hlídkovali v uniformách

Vojenská uniforma české armády, včetně hodnosti a státní vlajky, a na hlavě černé barety. Tak vypadala stráž pod pódiem, z kterého v pondělí před sněmovnou řečnil organizátor „ukradeného“ protestu nespokojených zemědělců Zdeněk Jandejsek. Nešlo však o příslušníky vojenské policie, jak by barva baretu napovídala, nýbrž o členy samozvané „Národní domobrany“. Spolek Jandejskův protest podpořil a připojil se k zemědělcům.

Nepředstavitelný zjev František Vláčil

Je ještě hodně pamětníků Františka Vláčila, ale jako by už opravdu patřil do úplně jiné epochy. Včera se jeho jméno zařadilo mezi ty, kdo už mají sto let za sebou, což je samozřejmě jen takové symbolické rozhraní, ale vždycky to něco znamená. U osobností, jako je on, zvlášť. Vláčil zemřel na konci ledna 1999, bylo mu necelých pětasedmdesát. Bylo ho možné v osmdesátých a devadesátých letech potkávat na cestě mezi filozofickou fakultou a Klementinem, kam chodil do knihovny, taky se stavoval v hospodách na Starém Městě,

Rozhovor s Putinem je senzací internetu. Mluvil o Ukrajině, Muskovi i Československu

Rozhovor amerického novináře Tuckera Carlsona s ruským prezidentem Vladimirem Putinem budil kontroverze už poté, co bylo oznámeno, že vzniká. Zájem o něj pak potvrzují vysoká čísla sledovanosti napříč všemi platformami, jedná se totiž o první Putinův velký rozhovor se zahraničním novinářem od začátku války. Ruský prezident ve zhruba dvouhodinovém rozhovoru odmítl, že by Rusko bylo na Ukrajině poraženo, nebo že by mohlo napadnout další země Evropské unie, velkou část rozhovoru pak mluvil i o historii

„Když zlu nastavíte lidskou tvář.“ Sériový vrah řádí v normalizačním Československu

Na videotéce Voyo měl premiéru šestidílný seriál Metoda Markovič: Hojer, který vypráví příběh slavného českého kriminalisty Jiřího Markoviče a sériového vraha Ladislava Hojera. Minisérie se odehrává hned v několika časových rovinách a kromě děsivých vražd jí kraluje pošmourná a šedivá atmosféra normalizačního Československa a Prahy 70. a 80. let. Detektivní seriál nese podnázev „Co se stane, když zlu nastavíte lidskou tvář?“

Kompenzace za Husáka?

„Jedni ho milují, druzí ho zatracují, ale takový už je lidský život. Důležité je, že něco vytvořil, něco po sobě zanechal.“ Tak takhle by asi na Gustáva Husáka žádný český ústavní činitel nevzpomínal. Ale na Slovensku ano, jsou to slova místopředsedy slovenského parlamentu Andreje Danka. Spolu s premiérem Ficem a dalším místopředsedou národní rady se na Husákovy narozeniny vypravil poklonit se mu k jeho hrobu. Někdo si možná i odplivne, lze si taky představit, že kdyby Česko vedlo agresivnější, takříkajíc putinovskou zahraniční politiku, tak by se okázale ozvalo – Husák zničil životy pěkné řádce Čechů.

Fico se poklonil u hrobu Husáka. „Z jeho odkazu žijí dnešní generace,“ uvedl poslanec Danko

Slovenský premiér Robert Fico a dva místopředsedové slovenské sněmovny, Ľuboš Blaha a Andrej Danko, položili věnce a kytici k hrobu posledního komunistického prezidenta někdejšího Československa Gustáva Husáka (1913-1991), u kterého se trojice politiků také poklonila. Nahrávku z pietní akce zveřejnil Danko, jenž je také předsedou vládní nacionalistické Slovenské národní strany (SNS).

Prezident Pavel na svátek 28. října oslavoval EU a NATO. Potřebujeme nový plán, řekl

Česká republika má podle prezidenta Petra Pavla nejpevnější bezpečnostní ukotvení v historii. Vstup do Severoatlantické aliance (NATO) i Evropské unie považuje za úspěchy. Vědomí, že je Česko součástí nejsilnějšího obranného uskupení na světě, které budí respekt, je základem naší jistoty, řekl prezident v projevu před předáváním státních vyznamenání ve Vladislavském sále Pražského hradu.

Mnichovský kompromis, který by byl zradou

Mnichov je město v Bavorsku, ale pro nás je synonymem zrady a pro civilizovaný svět, který aspoň trochu ví, o co šlo, pedagogickým důkazem toho, že se zlu nemá ustupovat a nejspíš s ním ani vyjednávat. Což už je tedy přece jen otázka. Hitler byl zajisté zlo, ale byl v roce 1938 absolutní zlo? A bylo Československo jednoznačné dobro? Nyní znovu, tváří v tvář tragédii na Ukrajině, se takové otázky nutně vynořují. Nemohlo se přece jenom udělat před několika lety víc, aby k válce nedošlo? A chtělo se to udělat? A pomohlo by to?

Putin označil sovětskou invazi do Československa za chybu

Ruský prezident Vladimir Putin na ekonomickém fóru ve Vladivostoku označil intervenci sovětských vojsk v Maďarsku v roce 1956 a v Československu v srpnu 1968 za chyby sovětské politiky, uvedla ruská média. Politiku zjevně namířenou proti zájmům jiných zemí označil za nepřípustnou, ale Západ podle něj dělá ve své zahraniční politice stejnou chybu jako Sovětský svaz. O válce proti Ukrajině, kterou na jeho rozkaz rozpoutala ruská vojska, se prezident Ruské federace v této souvislosti nezmínil.

Posílají vlasy úřadům a pořád žijí v Československu. Kdo jsou výtržníci ze soudu s Peterkovou

Věří, že Československo nikdy nezaniklo a Česká republika není legitimní stát, nýbrž obchodní korporace. Co ještě vloni začínalo spíše jako nevinná bizarnost, přerůstá v poslední době i v násilné incidenty u soudů nebo ve vládních budovách. Společenství legitimních věřitelů České republiky na sebe strhává pozornost především na sociálních sítích, kde se šíří videa z jeho eskapád, všímají si ho ale i úřady a odborníci jeho členy označují za radikály.

Importovaní šílenci Peterková a spol.

Přiznejme si, Česká republika je klidná, až nudná země. Nežijí tu nebezpečná zvířata, přírodní katastrofy jsou vzácné, kriminalita je tu relativně nízká, i v porovnání s ostatními vyspělými zeměmi, kverulantství je sice národní sport, málokdy však opustí dveře hospody. Proto bylo tak šokující, když v úterý rozbouřený dav vtrhl do soudní síně, kde se projednávala kauza Jany Peterkové, aktivistky souzené za šíření poplašné zprávy. Dav skandoval takové věci jako „Gestapo, gestapo“ a „Zákon jsme my“. Soudkyně i se senátem raději utekla. Náhlý výbuch davového hněvu si pozorovatelé vysvětlovali různě.

Podíl Honzy W. na trvání republiky

Mám takového blízkého příbuzného, bude mu brzo pětadevadesát, to je tedy jen o jedenáct let míň než republika. Je to zajímavý člověk se zajímavým životem. Pokřtěn byl jako Johann, ale celý život je to Honza. Maminka byla asi spíš Češka, ale žila na Jihlavsku, takže měla německé školy, vzala si Němce, se kterým měla toho Honzu čili Johanna, ale ještě před válkou se s ním rozvedla a vzala si Čecha. Ten měl syna, který umřel poslední den války v Terezíně, zatímco její první manžel, tedy Honzův otec, se v uniformě wehrmachtu ztratil někde na východní frontě.

Ranní sekt v dávném létě 1972

Bylo to v létě 1972. Spisovatel psal svůj další román a práce mu šla od ruky. Za dva měsíce napsal celý text, poslední tečku udělal o půl šesté ráno za letního dne. Pak si prý otevřel lahev sektu, celou ji vypil a svým novým autem odjel na jedno z dějišť románu, na lesní oprám, kde pak zažil nejkrásnější plavání svého života. Tak na to vzpomíná v sebeoslavné, místy i příšerné, ale jinak docela zajímavé knize Profesionální muž (1995).

„Jiná doba, stejní okupanti.“ Lidé posílají 1968 korun na pomoc Ukrajině

Země si připomíná 54. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. ODS přirovnává už půl roku trvající invazi ruských okupantů na Ukrajinu právě k našim dějinám. „Jiná doba, stejní okupanti. Diktátorský režim v roce 1968 tvrdě potlačil snahy o svobodu a demokracii v naší zemi,“ stojí na plakátu ODS, který doplňuje koláž fotografií z pražských ulic v roce 1968 a z aktuálního ukrajinského bojiště.

Zemřel československý sériový vrah Rigo. Ženy se kvůli němu bály otevřít okna

V trenčínské věznici, kde si odpykával doživotní trest, zemřel v úterý ve svých 66 letech nejznámější slovenský sériový vrah a nekrofil Ondrej Rigo. Informovaly o tom dnes slovenské servery tvnoviny.sk a DennikN.sk. Rigo byl považován za druhého nejhoršího sériového vraha v poválečném Československu. Odpykával si doživotní trest za vraždu osmi žen a nezletilého chlapce. Nejstarší ženě z jeho obětí bylo 88 let, nejmladší 22 let. Společně s jednou ženou byl zavražděn právě i její 16 letý syn.

Rusové v Mariupolu zničili československé tramvaje T3

Cílem nedávného ruského útoku na poničený Mariupol se staly také tramvaje československé výroby T3. Ukazují to fotografie kolující na sociálních sítích. Moskva v posledních dnech město ostřelovala, zasáhla právě i místní tramvajovou vozovnu. Ruské síly v průběhu války poničily tuzemské vozy i v Charkově. České, respektive československé tramvaje se do Mariupolu dostaly před několika lety, když je pražský dopravní podnik Ukrajině daroval jako jistý humanitární dar městu.

30 let od smrti symbolu normalizace Husáka. Devět let ve vězení, čtrnáct na Hradě

Třikrát byl vyloučen ze stejné strany, přes devět let strávil ve vězení a 14 let byl prezidentem. Poslední komunistický prezident Československa z let 1975-1989 Gustáv Husák byl rozporuplnou osobností s osudem plným zvratů. Byl jednou z vůdčích osobností Slovenského národního povstání, prvním slovenským poválečným „premiérem“, obětí komunistických čistek a posléze hlavním představitelem tvrdé linie téhož totalitního režimu. Politik, který stál v čele země v posledních desetiletích komunistické diktatury.

V troskách sestřeleného letadla se našly ostatky české posádky

Při vykopávkách vraku bombardéru britského Královského letectva (RAF), který byl sestřelen za druhé světové války u nizozemské obce Nieuwe Niedorp, byly nalezeny pozůstatky patřící československé posádce. Uvedlo to na svých stránkách české velvyslanectví v Haagu. „Vrak letadla obsahuje pozůstatky pěti členů české posádky,“ uvedlo české ministerstvo zahraničí. Dodalo, že jde o vrak bombardéru typu Vickers Wellington 1c T2990 patřící 311. československé bombardovací peruti RAF.

Česká špionka z Oxfordu. Vědkyně měla komunistům dodat informace o jaderných zbraních

Vědkyně z Oxfordské univerzity v 80. letech 20. století předávala citlivé informace o britském a americkém jaderném výzkumu agentům ze svého rodného Československa, píše britský bulvární list Daily Mail. Deník se ve své zprávě odkazuje na odtajněné spisy z archivu bezpečnostních složek v Praze. Profesorka Jiřina Stoneová podle listu řekla, že agentům předala pouze bezvýznamné informace a její jednání bylo nezbytné, aby zabránila odplatě komunistického režimu vůči jejím dětem.