Tag: společnost

Články k tagu

Poslední národní vzepětí?

„Brandon Shanahan musí dát. Pokud ne, jsme tam!“ sděluje vzrušeným hlasem Robert Záruba televizním divákům, následuje nájezd jmenovaného kanadského hráče na českého gólmana, ten vykrývá zamýšlený blafák, načež vytryskne radost zmíněného sportovního komentátora v páru a souzvuku s kolegou Petrem Vichnarem: „Jóó! Je to tady! Je to tady! Jsme ve finále! Jsme ve finále! Dominik chytil! Dokázali jsme to!“ Nehleďme na rozpor posledních dvou vět vyjadřující suverénní přechod od uznání singulárního výkonu k přivlastňovacímu plurálu, z něhož pramení pověst Nagana coby synonyma pro údajné poslední zdejší celonárodní vzepětí.

Bomby sestrojené v osmašedesátém vybuchují až dnes

Krátce před svým odchodem do důchodu v roce 2018 se musel Norbert Bolz, profesor mediálních studií na Technické univerzitě v Berlíně, zodpovídat rektorovi za své provokativní tweety. Dnes patří k nejhlasitějším kritikům vysokoškolského prostředí a současné politiky. Zatímco mnozí ho obviňují, že se v posledních pěti letech zradikalizoval, on tvrdí, že si pouze užívá absolutní svobody člověka, který se již nestará o svůj společenský status. S Norbertem Bolzem hovoříme u příležitosti vydání jeho nové knihy Starý bílý muž: obětní beránek jednoho národa.

Eutanazie a návrat trestu smrti

V Evropě jsou v současné době už jenom dvě země, které stále mají trest smrti. Ruská federace, jež však uvalila na praxi moratorium a nikoho nepopravila od roku 1996, a pak ještě Běloruská republika. Nyní se k nim překvapivě přidalo Belgické království, i když jaksi neplánovaně. Vražedkyně Genevieve Lhermitteová požádala o eutanazii a bylo jí vyhověno. Fyzicky přitom byla zdravá a rozhodně neumírala. Případ Lhermitteové je obzvlášť tragický. V únoru 2007 zavraždila svých pět dětí, nejmladšímu byly tři roky, nejstaršímu čtrnáct, v době, kdy byl jejich otec pryč.

Kompost

Z osmdesátých let se nám zachovalo číslo o produkci kompostu čítající 2,8 milionu tun, dnes jsme se došplhali zhruba na třetinu. Přece jsou nové kompostárny na každém rohu a rostou jako houby po dešti? Jak se to vezme. Kompostujeme necelá tři procenta odpadu. Biologicky rozložitelných by bylo přitom až 40 % odpadu. Je to pozoruhodná a barvitá problematika plná protikladů. O prospěšnosti kompostování přitom není pochyb, protože skládkováním bioodpadu uvolňujeme zejména metan a CO2. Skleníkové plyny. Přitom naše pole by komposty potřebovala jako prase drbání.

Sociální sítě jako akcelerátor zla?

Jaká je role sociálních sítí v dnešním světě? Nestal se z dobrého sluhy zlý pán? Prospívají, nebo škodí demokracii? Na tyto a další otázky hledali odpovědi hosté veřejné debaty, která proběhla 21. února v Knihovně Václava Havla. Pozvání šéfredaktora Týdeníku Echo Dalibora Balšínka přijali filozofka a vysokoškolská pedagožka Tereza Matějčková, neurobiolog a profesor psychiatrie Jiří Horáček, datový analytik a sémiotik Josef Šlerka a redaktor Deníku N Jan Moláček.

„Ztracená generace.“ Bortící se systém penzí dopadne na nynější lidi pod 40 let

Česko čelí velkému problému stárnoucí populace, nynější lidé mladší 40 let ponesou následky bortícího se důchodového systému. Uvedli to odborníci oslovení deníkem Echo24. Kromě konkrétních ekonomických problémů může výraznější počet penzistů, tudíž velká voličská základna, vést k tomu, že se politické strany budou na tento elektorát čím dál více zaměřovat. I proto nynější mladší generaci označuje například hlavní ekonom společnosti Roklen Pavel Peterka za „ztracenou“.

Potomci lidí

Stejnojmenný, dnes už starší anglický film se odehrává v roce 2027. Lidstvo je z neznámého důvodu sterilní, už asi patnáct let se nenarodilo jediné nové dítě. Když se protagonisté filmu dovědí, že v utečeneckém táboře na pobřeží jihovýchodní Anglie byla spatřena těhotná žena, začíná boj o to, kdo se těhotné ženy a tím i budoucnosti lidstva zmocní. Ačkoli kolektivní neplodnost naštěstí i nadále zůstává neuvěřitelnou dystopií, loňský rok rok 2022 je pro řadu zemí vyspělého světa ve znamení dramatického propadu porodnosti.

Moralizací k nenávisti

Nenávidí vždy ten druhý. Ale těch druhých je hodně, aspoň soudě podle toho, jak čile se mají úvahy o nenávisti k světu. Hate speech je termín, který se za posledních několik let zabydlel ve filozofii i veřejných debatách. Označuje nenávistnost směřující k sexuálním, etnickým, ale stále častěji i názorovým menšinám. K pádu zábran vedl souběh sociálních sítí a společenských krizí od pandemie po dopady války na Ukrajině. V souvislosti se sociálními sítěmi však nejde o exces, ale o normu. Již označení „Facebook“ poukazuje na to, že v debatách nepůjde o věcnost, ale o tvář. Ani bubliny, které trestají jinak smýšlející, nejsou druhotným projevem.

Země tartanu hledá náčelníka

Kulturní války jsou často považovány za nafouknutou, ale bezvýznamnou část politiky. Je to zábava zajištěných intelektuálů, kteří se hádají o nejrůznější gendery, míru rasismu a utrpení zvířat, zatímco většinové obyvatelstvo řeší, kolik ho bude stát nájem a jestli mu inflace nezlikviduje úspory. Na tom je mnoho pravdy. Zároveň se ale ukazuje, že otázky kulturních válek mohou stát kariéru politiky v těch nejvyšších pozicích a ovlivnit směřování celé země možná na desítky let. Příkladem je pád šéfky skotské vlády Nicoly Sturgeonové ze Skotské národní strany (SNP).

Okruh

Coby studenti jsme jezdívali osazovat dálnice keři a stromy. Tou dobou se stavěla teplická i hradecká, a jakkoli to byla dřina, dvacka na hodinu byl slušný peníz. Úkol byl tehdy vlastně docela jednoduchý, totiž jizvu v krajině „ozelenit“ maximálním množstvím vcelku libovolného „křoví“ doplněného o pár stromů. Technologie to byly velmi hrubé, protože se všeobecně očekávalo, že pečovat bude pouze „příroda“ a nejméně polovina rostlin se neujme.

Nezbylo z nás než chodící klišé

Ta kniha je o tom, co následovalo po jejím vydání. Krátce po něm totiž vyšel rozhovor s oběma autory v Neue Zürcher Zeitung. Nevinně se jevil jen na první pohled. Vždyť Juli Zehová v jedné pasáži tvrdí: „Ten klid devadesátých a nultých let byl pozoruhodný. Naše generace nebyla aktivistická, byla to veskrze optimistická doba.“ A Twitter šel do kolen. Juli Zehová, bestsellerová autorka a ústavní soudkyně spolkové země Braniborsko, vydala svůj nový román Zwischen Welten (Mezi světy), který napsala spolu se spisovatelem Simonem Urbanem.

Není to nad naše síly?

Pravidelně po volbách se na mapě republiky její nejzápadnější část vybarví tak, že si toho všimnou i v Praze a začnou se ptát, co je to v těch Sudetech za zvláštní lidi? A pak si možná všimnou, že tam jsou také nejnižší platy, nejvíc lidí v exekucích, nejhorší lékařská dostupnost, nejméně vysokoškoláků, největší únik mozků, nejvíc sociálněpatologických jevů. Existuje něco jako homo sudeticus bohemicus, český člověk sudetský? A má jinou volbu? Na to jsem do Salonu pozval lidi se sudetskou zkušeností: Veroniku Bendovou, Alenu Zemančíkovou, Petra Mikšíčka, Michaela Runda a Pavla Vondráčka.

Poslední hodinka

Vlastimil Kubeš, kterému lékaři v 56 letech diagnostikovali rakovinu slinivky, nejen že doma umíral, ale taky tam umřel. Podle ředitele Centra paliativní péče Martina Loučky polovina lidí z těch, kteří by si přáli dožít doma, nakonec ale skoná v sanitce nebo na jednotce intenzivní péče. Většina pacientů trpících vážnými chorobami (90 procent) si přeje znát svůj zdravotní stav, tedy i informaci, že už je konec na dohled (...). Podle zkušenosti paliativních pracovníků jsou pacienti rádi, když se jim stručně a citlivě vysvětlí, jak jsou na tom. Dají si věci do pořádku, rozhodnou se, jak chtějí umřít.

Vítězové a poražení doby covidové

Budou tomu 1. března už tři roky, kdy v Česku začala pandemie. V době covidové stáli proti sobě obhájci dvou názorových přístupů. Ti první, oficiální strážci dobra, hájili zdraví a životy lidí za pomoci radikálních opatření proti covidu. Ti druzí, neoficiální strážci dobra, kritizovali přijatá opatření jako příliš destruktivní vůči ekonomice, politice, psychice, a tedy zdraví. Ti první pak namísto hledání společného řešení vyhlásili druhé straně studenou občanskou válku.

Čtvrtina domácností v Česku je bez úspor, ukázal průzkum

Více než čtvrtina domácností v Česku nyní svými příjmy sotva pokryje výdaje a úspory nemá na více než dva měsíce. Vyplývá to z lednového průzkumu agentury PAQ Research a Českého rozhlasu. I domácnosti řadící se příjmy do nižší střední třídy nedokážou výdělkem pokrýt rostoucí inflaci, tedy růst cenové hladiny, a přicházejí tak o úspory. Český statistický úřad dnes uvedl, že spotřebitelské ceny v Česku v lednu meziročně stouply o 17,5 procenta. Tempo inflace zrychlilo, v prosinci činila 15,8 procenta.

Demokracie potřebuje hlas, ale také uši a srdce

Ne každý sociolog má to štěstí, že na základě jeho díla vznikne film. Hartmut Rosa takové štěstí měl. Film Speed / Hledání ztraceného času od Floriana Opitze se zabývá základní tezí myslitelova díla: Zběsilá rychlost nás, moderní lidi, připravuje o radost ze života. Víme, jak zpomalit? „Příští rok budeme muset běžet zas o něco rychleji než letos,“ píšete ve své poslední publikaci. Vy sám jste připraven na vyšší tempo? " Rádi si nalháváme, že příští rok budeme méně pracovat, budeme mít více času (...)."

Vláda se chystá sáhnout na věc nejcitlivější

Po prezidentské volbě se otevřelo unikátní okno příležitosti do chvíle, než začne kampaň na parlamentní volby na podzim roku 2025. Vládní koalice má většinu ve sněmovně, v Senátu. Na Hradě už brzy usedne prezident Petr Pavel. Kabinet Petra Fialy už začal testovacími balonky ministra financí Zbyňka Stanjury a ministra práce Mariana Jurečky sondovat nálady společnosti na zamýšlené kroky. Veřejnou debatou už proudí nápady na zvýšení daní z přidané hodnoty nebo na daně z nemovitostí. Vypustilo se ale i téma nejcitlivější. Změny ve starobních důchodech.

Vize versus realita

Jako kosmická loď ze sci-fi filmu schovaná za štukovanými fasádami historického činžovního domu. Tak působil dnes již neexistující interiér bytu vlivného londýnského kritika architektury, který pro něj začátkem 80. let vypracoval Jan Kaplický. Teď se na toto málo známé dílo neofuturistického architekta zaměřuje výstava v pražské Winternitzově vile.

Přestala jsem číst sociální sítě. Kvůli duševnímu zdraví

Na to, že nově zvolený prezident Petr Pavel získal s 3 359 151 nejsilnější mandát v historii České republiky, měla velký vliv i aktivní podpora jeho poražených soupeřů z prvního kola v čele s Danuší Nerudovou a téměř 14 procenty voličů, kteří dali hlas jí. A podle modelů po prezidentské volbě drtivá většina z nich v druhém kole podpořila Petra Pavla. Právě s Danuší Nerudovou diskutovali v úterý 24. ledna, tři dny před druhým kolem, ve veřejném Salonu Týdeníku Echo a Knihovny Václava Havla duchovní otcové tohoto projektu a aktivní pozorovatelé voleb Dalibor Balšínek a Michael Žantovský.

Velký návrat hněvu

Udeřila hodina zloby. Ne že by se lidé nezlobili odjakživa. Vždyť takto znějí první slova západní literatury: „O hněvu Achilleově, tak zhoubném, nám zpívej, ó Múzo,“ čteme ve válečnickém eposu Ilias. Zloba, závist, zášť nemají pominout. Zloba je projevem božské síly, cestou hrdinů, nejen v homérském eposu, platí to pro četné proudy antické kultury.

Vysoký účet za strašení

Strach je mimořádně silná emoce, která manipuluje s politikou i ekonomikou. V politice to právě teď v přímém přenosu sledujeme jako z učebnice pro manipulátory. Andrej Babiš bez zábran zneužívá strachu lidí z války, o jehož síle ho pečlivě přesvědčily průzkumy. V ekonomice má strach ještě rychlejší a bezprostřednější projevy. Okamžitě manipuluje cenou. Všechny prudké vzestupy a pády měn, cen i celých ekonomik mají na svědomí strachy.

Takže teď se zase všichni uklidníme

„Skončili jsme jasná zpráva, proč o tebe zakopávám dál,“ zpívá v jedné z nejznámějších písní skupiny Olympic její frontman Dalibor Janda na text Pavla Vrby a je to samozřejmě píseň milostná, která pojednává o smutku po partnerském rozchodu. V nastalých chvílích jde ovšem citovaný text aplikovat na povolební situaci Ti, kteří se dočkali svého prezidentského vítězství a kteří před jeho završením šturmovali emoce kupříkladu tvrzením, že zastánci opačného názoru jsou zlo, by se teď, když už se nedokázali ovládnout dřív, měli fofrem uklidnit a zpytovat svědomí.

Oslnivý žvanil ChatGPT

Možná jste i vy v posledních týdnech podvědomě zaznamenali zvýšení zájmu o umělou inteligenci, i když se o ni jinak vůbec nezajímáte. Způsobil ho ChatGPT. Je to internetový chatovací program, v němž si můžete povídat s umělou inteligencí. Umělá inteligence zaměstnává již dlouho určitý typ lidí, v posledních letech i profesionálně – do tohoto oboru se lijí velké peníze a přičítá se mu strategický význam. Ovšem pro laickou veřejnost to zůstávalo dost vzdálené. Slýchávali jsme o strojovém učení, dovídali jsme se o specifických aplikacích, třeba o strojovém rozpoznávání obličejů, o samořídicích autech nebo o šachových programech.

Kdo se bojí bezpečí?

Pojem bezpečného prostoru, tzv. „safe space“, se vyšvihl. Ve Spojených státech se původně pojil „jen“ s prostory, v nichž se zástupci sexuálních menšin mohli svobodně bavit bez odsudků, či dokonce hrozby násilí. Od roku 2013 se začíná psát nová kapitola. Ve Spojených státech se ozývají hlasy volající po tom, aby se v takový prostor proměnily univerzity. Lze vůbec něco namítat? Přeje si snad někdo, aby studenti čelili nebezpečí? Problém nastává, když se s bezpečím pojí nejen nepřítomnost šikany nebo násilí, ale rovněž nárok na emocionální komfort. Právě to se děje a nejde jen o americký fenomén.

Strašení mobilizací: První jsou na řadě aktivní zálohy, obyčejní lidé až nakonec

Mobilizace se stala hojně skloňovaným tématem posledních dní. A to zejména v souvislosti s válečným konfliktem odehrávajícím se na Ukrajině, nedaleko našich hranic. Všeobecný rozruch vyvolalo, když se o ní, byť jen v teoretické rovině, zmínil náčelník generálního štábu české armády Karel Řehka, který připustil „výběrovou mobilizaci“ v případě války mezi NATO a Ruskem.

Babiš využívá strach, který tu už je

Druhé kolo prezidentské kampaně začalo velmi ostře. Andrej Babiš se rozhodl tu svou postavit na naznačování, že jeho oponent Petr Pavel zatáhne Česko do ozbrojeného konfliktu. Vyvolalo to pozdvižení. Prezident nemá pravomoc vyhlásit sám od sebe válku, ani kdyby chtěl, což Petr Pavel nechce. Zároveň se v temných zákoutích internetu začala šířit zpráva, že se chystá vyhlášení mobilizace, pokud Pavel bude zvolen. To vedlo k osočování Babiše, že šíří dezinformace a nahrává Rusku. Nakolik šíření pochybných zpráv ovlivňuje politickou debatu, popsal Vojtěch Bahenský, analytik Asociace pro mezinárodní otázky, expert na tzv. hybridní hrozby.

Konec antikomunismu v Čechách?

Lidé, kteří Andreji Babišovi víc než soužití s dotačním světem EU vyčítali komunistickou minulost, v poslední době kritizují každý hlas upozorňující i na dosud málo známou předlistopadovou minulost jeho soupeře Petra Pavla. Asi největší nálož v posledních dnech obdržel Michael Kocáb po svém vystoupení na Českém rozhlase. Už delší dobu Pavlovu minulost tematizuje historik Petr Blažek. Naopak herec David Vávra ve prospěch generála oživil formát Alles Gute a nedávno s Milanem Šteindlerem natočil předvolební skeč na jeho podporu. Sestavu Salonu Echa uzavírá ředitel nevládní organizace Post Bellum Mikuláš Kroupa.

Referendum o Babišovi

Andrej Babiš je nejvíc polarizující, odpor většiny společnosti vyvolávající figurou, jakou česká politika po roce 1989 zažila. Tím, že se rozhodl kandidovat v přímé volbě hlavy státu ve většinovém dvoukolovém systému, se v ostrém světle obnažilo, co dlouhodobě ukazovaly průzkumy. Míra odporu vůči němu neklesala. V kampani se naopak jeho ostrou hrou s vyvoláváním strachu z války začala hrotit. Dávno pryč byl smířlivý strýc Andrej Babiš, jak se snažil prezentovat po ohlášení prezidentské kandidatury. Na scéně řádí Andrej Babiš, tak jak ho všichni znají od nástupu do politiky.

Co tak ještě přestat jíst?

Třiatřicetiletý Lukáš z Prahy si dává velký pozor na to, co sní. Zná složení každé potraviny, kterou kupuje, ví (nebo si aspoň myslí, že ví), odkud jídlo pochází, a mezi jednotlivými pokrmy si dopřává pauzu nejméně tři hodiny. Pozvat Lukáše na oběd je pro hostitele výzva. Patří mezi ty, kdo si důkladným výběrem jídla chrání své zdraví. „Už nejsem zvyklý trávit některé potraviny, když sním sýr, cítím se divně,“ přiznává. Podle něho za většinu nemocí může přemíra masa, mléka a všeho smaženého. To je důvod, proč lpí na zdravé stravě. A není sám.