Tag: hudba

Články k tagu

V Afghánistánu bude znovu zakázána hudba, oznámil Tálibán

Hnutí Tálibán znovu zakáže v Afghánistánu hudbu, protože ji považuje za neislámskou. Bude se ale snažit lidi spíš přesvědčit, aby zákaz dodržovali, než že by se je pokoušel k tomu donutit. Uvedl to mluvčí Tálibánu Zabiulláh Mudžáhid ve středečním rozhovoru s americkým listem The New York Times. Znamená to návrat k jednomu z přísných nařízení, která platila za vlády Tálibánu v letech 1996 až 2001. Hnutí Tálibán se tento měsíc vrátilo v Afghánistánu k moci, snaží se ale vystupovat umírněněji.

Nahé dítě vyrostlo a teď žaluje kapelu Nirvana kvůli sexuálnímu vykořisťování

Nahé miminko z obalu alba Nevermind hudební skupiny Nirvana žaluje bývalé členy kapely kvůli své nahé fotografii. Nyní třicetiletý Spencer Elden tvrdí, že kapela porušila zákony o dětské pornografii a tvrdí, že jeho rodiče s kapelou nikdy nepodepsali žádnou smlouvu o použití této fotografie. Požaduje odškodné 150 tis. dolarů (zhruba 3,25 milionu korun) od každého ze sedmnácti obžalovaných. Informuje například CBS News. Elden tvrdí, že jako nezletilý zažil sexuální vykořisťování

Příběh šílenství současného světa, olympijské Tokio včera a dnes, festival rozezní Kutnou Horu

Douglas Murray vysvětluje problémy, které se objevily v západním světě jako důsledek ztráty smyslu lidské existence. Vznikla utopická ideologie společenské spravedlnosti, jež ovládla veřejný diskurz a stala se novou státní legitimitou. Je však zmatená a absurdní, a tak vede doslova k masovému šílenství.

Odstartoval dvoudenní festival Krásný ztráty

Ve Všeticích ve Středočeském kraji začal dvoudenní hudební festival Krásný ztráty, který mediálně podporuje Týdeník Echo a deník Echo24. Na festivalu se představí několik interpretů, své 75. narozeniny tam také oslaví jeho garant Michal Prokop. Nebudou chybět ani autoři Týdeníku Echo. S divadelní skečí s estrádními parametry vystoupí autor Týdeníku Echo Jiří Peňás a spisovatel Jáchym Topol. Uvede je šéfredaktor Dalibor Balšínek.

Jan Werich na plátně, zažít Brno v noci, filmové a hudební Slavonice

Filmové projekce (65 filmů) Slavonice Festu budou letos soustředěné do centra Slavonic a rakouského Kulturbrücke Fratres, hudební část festivalu proběhne ve Stodole Maříž. Výstavy umění přivítají diváky jak v rakouském Fratres, tak i v mařížské kapli a přilehlé zahradě, ve Spolkovém domě nebo festivalovém centru ve Slavonicích.

Domov jako pocit

Autobiografie Rudyho Linky (nar. 1960) byla ohlášena na loňský rok ke kytaristovým šedesátinám, nakonec měla zpoždění, vyšla až letos, úkaz v pandemické době běžný. Dohromady nic se nestalo. Fotografiemi velmi bohatě vybavený svazek je tady, a jaké čteme vročení v tiráži, nám koneckonců může být jedno. Snad si tím neokázalým vzpomínáním chtěl Rudy Linka postavit pomníček, jako každý, kdo takto rekapituluje svůj životaběh,

Noir Film Festival, hledání lidské podstaty, izolovaný Siegfried Herz nejen o lásce

Během Noir Film Festivalu bude v pěti interiérových sálech a na nádvoří hradu Český Šternberk uvedeno padesát projekcí napříč osmi programovými sekcemi. Dolní nádvoří hradu ponese během festivalu jméno patronky akce Hany Maciuchové (1945–2021). Její tvář uvidíte ve filmech Muž v osidlech (1973) a Načasovaná smrt (1981).

„S neočkovaným zásadně netančím!“ Legálně tancovat nebude tak snadné, platí zvláštní výjimka

Kdo si chce o víkendu řádně „zakřepčit“ a dodržet při tom vládní opatření, může brzy zjistit, že mu dochází testy zdarma. Avizované zlegalizování tance v klubech je totiž možné jen s 24 hodin starým negativním výsledkem. Na úhrady pojišťoven tak mohou lidé legálně tancovat jen šest dní v měsíci. Pro ostatní aktivity přitom testy platí i týden.

Zpověď kajícného opičáka

Jsou projekce, které člověku utkví v paměti nejen kvůli tomu, jaký film se na nich promítal. Nezapomenu na Tenkou červenou linii ve velkém sále pražského Světozoru, plném trampů, čerstvě se – ještě v maskáčích – navrátivších z víkendového vandru, odhodlaných vychutnat velkofilm o bitvě o Guadalcanal a přiváděných lyrizujícím a kontemplativním stylem Terrence Malicka k nelíčenému, hlubokému a hlasitě projevovanému zoufalství.

Realita legendárního Woodstocku. Dva mrtví, 836 zraněných a stovky předávkovaných

Hudba Jimiho Hendrixe, The Who nebo Carlose Santany, statisíce lidí a skvělá atmosféra. První ročník legendárního festivalu Woodstock v roce 1969 je pro mnohé lidi jedním ze zlomových bodů v historii rock ‚n‘ rollu. Došlo při něm ale také ke dvěma úmrtím, stovkám zranění a případů předávkování. Do areálu, kde se festival konal, dorazilo totiž asi pětkrát více lidí, než se očekávalo.

Zemřel písničkář František Nedvěd. S bratrem vyprodali Strahov

Ve věku 73 let zemřel v neděli večer folkový písničkář František Nedvěd. Na facebooku to oznámil jeho syn Vojta Nedvěd. František vystupoval převážně sám, s bratrem Janem tvořil sourozenecké pěvecké duo. V roce 1996 se jim podařilo vyprodat stadion na pražském Strahově. V minulosti vystupovali také ve skupinách Brontosauři a Spirituál kvintet.

Zpěvák se přiznal ke „kondomové lži“. Může být stíhán za pohlavní zneužití

Španělský zpěvák a influencer Naim Darrechi, kterého na TikToku sleduje 26 miliónů uživatelů, vyvolal poprask, když se přiznal ke „kondomové lži“. Řekl, že nemá rád používání prezervativu, a tak sexuálním partnerkám tvrdí, že je neplodný. Španělská ministryně pro rovnost Irene Monterová vyzvala prokurátora, aby Darrechiho tvrzení vyšetřil, napsal zpravodajský server BBC News. Pokud je Darrechiho tvrzení pravdivé, pak jeho podvod podle španělského zákona spadá do kategorie pohlavního zneužití, dodala Monterová.

Písně k letním tripům

Truismus na úvod: žijeme v éře nadbytku hudby. Posloucháme ji i na místech, kde bychom o to třeba ani nestáli (viz mj. dlouholeté boje proti hudebním rádiím v hospodách). A ve chvílích, kdy o ni stojíme, jí máme v dosahu několika málo kliků tolik, že člověk často skončí u věcí, které slyšel tisíckrát, případně se nechá vést počítačovým algoritmem. Jenomže počítačové algoritmy to s námi nemyslí dobře, to je třeba mít na paměti.

Jak se „objevují“ videa?

Jednu dobu byly na sociálních sítích populární skupiny, které měly v názvu slovo přiznání, některé byly a jsou parodické, v jiných se uživatelé svěřují s věcmi, které by o sobě člověk dbalý své dobré pověsti neměl šířit. Učiním jedno takové. V těchto dnech byly zveřejněny fotografie oblečení, v němž bude česká výprava nastupovat při zahajovacím ceremoniálu na olympiádě v Tokiu. A moje první reakce byla něco jako: Trochu divné, to ano, ale vlastně proč ne.

Za umění čistší

O umění včetně literatury se na současném Západě poslední dobou debatuje daleko víc, daleko zaujatěji, do debat se zapojuje širší skupina účastníků, než bylo před několika lety obvyklé. Tvůrce by to mělo potěšit. Jejich ambicí přece často je oslovit lidi – a co může být větším důkazem, že osloveni byli, než to, že o knihách a jejich autorech mluví. Ve velké části případů je ale ta dnešní debata o literatuře velice reduktivní, nevede se tolik o tom, co číst a proč, ale o tom, koho nečíst a proč.

Co se mění od 1. července: v restauracích i živá hudba, ale bez tance, na venkovních akcích až 5000 lidí

Od začátku července přijde další rozvolnění protiepidemických opatření. Maximální počet účastníků na venkovních kulturních akcích bude 5000, uvnitř nanejvýše 2000 návštěvníků. Rozvolnění se týká i maloobchodu, kde bude moci být jedna osoba na deset metrů čtverečních. V restauracích a klubech bude umožněna i živá hudba, ovšem stále bez tance. V bazénech a wellness se zvýší maximální možné zaplnění kapacity z 50 na 75.

Odcházení v kráse

Existují hlasy, u nichž nemusí tolik záležet na tom, co zpívají. Stačí jejich barva, výraz, aby se vyjevilo něco přesahujícího jednotlivou píseň, nějaký obraz života a jeho tíhy. Britská zpěvačka a herečka Marianne Faithfullová má takový hlas a historie, která se v něm ozývá, je skutečně bohatá. Být Faithfullová literární postavou, mohlo by se zdát, že až přehnaně naplňuje stereotyp tragické heroiny, již stíhá pohroma za pohromou (často si je také uchystala sama), aby se pokaždé nějak oklepala, vstala a vlekla se životem dál.

Mistrovy poboční múzy

Národní umělec, což je termín, který v jeho případě snese rehabilitaci, František Skála vystavuje v Praze u Kamenného zvonu. Je to intimnější výstava než před čtyřmi lety ve Valdštejnské jízdárně, je tam méně tajuplných předmětů, sušených tykví a bakelitových rakví, ale víc věcí dvojrozměrných, tedy hlavně ilustrací a komiksů: těch knížek, leporel, zápisníků, skicářů etc. je už hromada, přičemž je to ta řekněme „nenápadnější“ část tvorby – ale o nic méně zajímavá. Skálovi jde vše, na co sáhne, takže kdyby se měl věnovat třeba paličkování nebo funerální plastice – k obojímu má blízko –, bude to stát vždy za to.

Otevřít mohou i diskotéky a kluby. Nesmí se tam ale tančit a lidé musí mít respirátory

Od pondělí se budou moci s režimovými opatřeními otevřít hudební, herní, taneční či společenské kluby a diskotéky. Na rozdíl například od restaurací a dalších služeb návštěvníci budou muset mít antigenní či PCR testy na koronavirus provedené zdravotníkem, nikoli samotesty. Na tiskové konferenci po pátečním jednání vlády to řekl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO).

„Znásilním tu děvku Le Penovou“. Rapper podporuje rozmanitost a teď složil hymnu na EURO

S blížícím se začátkem Mistrovství Evropy ve fotbale, zveřejnila tento týden francouzská reprezentace svou hymnu pro letošní ročník. Autorem skladby „Écris mon nom en bleu“ (Napiš mé jméno modře) je rapper Youssoupha, populární v migrantském francouzském prostředí. Je známý svými kontroverzními texty, kdy například vulgárně zpívá, že znásilní tu "děvku Marine Le Penovou", nebo když nabádal k vyhrožování smrtí komentátorovi listu Le Figaro a televize CNews Ériku Zemmourovi.

Politikum na předsedově hlavě

Dnes spíš ze světa. Žijí tam všelijací lidé, snad vám to neuniklo. Mezi nimi i Justin Bieber. To je, prosím pěkně, populární zpěvák. Kanaďan. Má obrovské množství fanoušků a fanynek, není možné mu upřít, že do svých písní dává srdíčko. Taky je oblíbeným objektem okázalé nenávisti ze strany těch, kdo potřebují dát nějakým snadno srozumitelným způsobem najevo, že jim vadí hudební průmysl a jeho marketingově vytvářené hvězdičky a tak dále a tak podobně.

Nahrávky pro časy pozdního lockdownu

Život v izolaci je možné optimisticky vnímat jako pobídku ke kultivování ducha (vím sice, jak to aspoň v mém případě většinou dopadá, ale nesmí se ztrácet naděje), například poslechem hudby. Koncerty se sice už měsíce nekonají a kapely mohou mít problém už jen s tím, aby se během lockdownu sešly na zkoušku. Desky ale vycházejí pořád – aspoň nějaké. Následuje výběr několika nahrávek z posledních týdnů a měsíců, které by snad mohly čtenáře osvěžit na duši, samozřejmě je to výběr ryze subjektivní

Mladí rapeři to nemají lehké

Člověk netknutý subkulturami posledních let bere do ruky „thriller o českým hip hopu“ Malej NY Přemysla Krejčíka (1991) proto, aby nahlédl do toho tajuplného světa mimo jeho obzor. Autor evidentně s takovými čtenáři počítá, takže jeho text nepostrádá edukativní rozměr a tam, kde je třeba, což je každou chvíli, zasvěceně nezasvěcené zasvětí. Třeba hned na obálce vidíme kšiltovku, které se v knize říká bejska a je to docela důležitý identifikační znak oné subkultury, celé založené na symbolice.

„Největší podraz.“ Arenberger nesplní Blatného slib, koncert v Lucerně nebude

Žádné rozvolnění současných omezení v oblasti kultury se podle ministra zdravotnictví Petra Arenbergera (za ANO) nyní nechystá. Ministr tak nedodrží ani slib svého předchůdce Jana Blatného (za ANO), který dal příslib výjimky z opatření iniciativě Cesta ze tmy, která několik posledních měsíců připravovala sérii koncertů v pražské Lucerně. Pilotní projekt měl být doprovázen testováním všech návštěvníků a přísnými protiepidemickými pravidly.

Balkon s vyhlídkou na konec světa

Začalo jaro a svět i díky tomu vypadá trochu líp, i rozčepýřený profesor Flegr předpovídá ústup viru, až rozkvetou pampelišky. Člověk si pomalu začíná připouštět možnost, že lockdown jednou skončí, představovat si, jaké dny asi nastanou, až se tak stane, a co si v nich počne on. Jestli bude celé noci trojčit v zařízeních zábavního charakteru a užívat si tam společnosti známých i neznámých, nebo se jen mátožně ploužit ulicemi jak popletený brouk a podvědomě očekávat další neohlášenou ránu.

Milostnou písničku, já nechci hit

Rozdíl je to nenápadný, ale významný: ekvivalentem francouzského slova chanson není náš šanson, ale píseň vůbec: každá a kterákoli. U nás ovšem například píseň Hastrmane tatrmane, jak to spolu uděláme nenazve šansonem ani ten, kdo ji dovede ocenit. Šanson je přece z Paříže a zpívá z něj lidské srdce, a nejen zpívá: vyznává se a zpovídá ve své zranitelnosti.

Zemřela Hana Hegerová, královna českého šansonu

Ve věku 89 let zemřela populární československá zpěvačka Hana Hegerová, mnohdy nazývána královnou šansonu. Informoval o tom server Blesk.cz. Hegerová se v posledních letech potýkala se zdravotními potížemi. Hegerová se v posledních letech na veřejnosti objevovala jen zřídkakdy. V minulých dnech pobývala v Nemocnici Na Homolce. „Bohužel, je to tak. Poslední měsíc byl složitý, měla nějaké závažnější zdravotní potíže, kvůli kterým podstupovala dialýzu,“ uvedl zdroj Blesku.

Muž, který utekl ze své knížky

Nejdřív, snad ještě na podzim 1969, mi Zuzanka Pražáková, spolužačka z prvního ročníku gymnázia, půjčila malou knížku, na jejíž bílé obálce bylo jakoby dětskou rukou (ve skutečnosti zkušenou rukou Libora Fáry) načmáráno S úsměvem idiota. Jméno autora jsem neznal, Zuzanka však správně odhadla, že by se mi jeho texty mohly líbit. Četl jsem je poprvé v tramvaji, levou rukou zavěšen na tyči, palcem pravé obraceje listy, na přeskáčku a opatrně, aby mi knížka neupadla na blátivou podlahu.

Žaluji! Za smrt básníka Vodňanského

Kdyby býval žil v některé zemi, která svojí vakcinační strategií zajistila, aby byli lidé ve věku 79 let proti smrtelnému nebezpečí očkováni rychleji, mohl v létě oslavit nádherným koncertem v Činoherním klubu své 80. narozeniny.