Když se svět, jak jsme ho znali, zhroutí, musí se každý postarat sám o sebe, nevěří nikomu a ničemu. Matka Kuráž viděla to nejhorší a dávno přišla o iluze. Dívá se na historii zezdola a pociťuje ji na vlastní kůži. Z neznalosti a nemohoucnosti se stává součástí zla. Z něj žije, ale z něj také pramení její bolest. Bertolt Brecht: Matka Kuráž a její děti, divadlo ABC, Praha, 20. 10. 2021.
Snad ještě není tak pozdě, když s třídenním zpožděním, zato v neděli si to tady autor přihasí s pozdravem k narozeninám Jiřímu Suchému. Jde o to, že když se klasik dožije devadesátky, je to ku prospěchu jeho i celku, neboť ten celek, tedy my, máme to štěstí, že již delší dobu s klasikem žijeme. A Jiří Suchý je klasik tak od svých třiceti let, takže vlastně je to šedesát let s klasikem, takže je nemálo těch, kteří ho jinak než jako klasika nezažili, a to jsou sami už dost staří, třeba ten autor.
Populární americká zpěvačka Billie Eilish si v rozhovoru pro časopis Elle postěžovala, že od června přišla na svém instagramu o 100 tisíc sledujících. Důvodem je podle ní zobrazení jejího dekoltu na fotkách pro časopis Vogue a na dalších odhalujících fotkách, které sdílela právě na oblíbené sociální síti, kde má nyní přes 92 milionů sledujících. Devatenáctiletá hvězda se donedávna na veřejnosti ukazovala výhradně ve volném oblečení, které mělo za úkol odvracet pozornost od její postavy.
Hudební život se k normálu vrací pomalu. Koncerty se konají, není jich ale nijak moc a návštěva často nebývá velká, promotéři zatím mohou v to světlo na konci tunelu spíš doufat, než že by ho skutečně viděli. Zvěsti o návratu nějaké formy uzavírek na klidu zrovna nepřidají. Ani nových desek se neobjevuje nějaké závratné množství, pořád ale něco vychází. Ondřej Štindl v produkci posledních týdnů našel několik titulů, v nichž by ucho posluchače nezatíženého generačními předsudky mohlo najít zalíbení.
Přesně před třiceti lety byla poprvé vydána jako single píseň Smells Like Teen Spirit. Píseň, která se na začátku devadesátých let stala symbolem generace. Překvapivě nebyla jako hit koncipována, zpočátku byla z alba více propagována píseň Come as you Are. Po vydání průlomového alba Nevermind, se však stala grálem nového směru grunge. „Píseň definovala ducha doby. Pobláznila lidi. Takové nahrávky jsou vzácnost,“ uvedl producent přelomového alba Nevermind Butch Vig.
Švédská popová skupina ABBA se bezmála 40 let po rozpadu dala opět dohromady a vydává nové album. Hudebníci to ve čtvrtek oznámili v online přenosu, podle kterého příští rok v Londýně chystají i digitální koncert. „Nahráli jsme nové album," uvedli 76letý Björn Ulvaeus a 74letý Benny Andersson, představitelé mužské poloviny legendární čtveřice.
Výsledkem toho rozhovoru byla pro jeho autora výprava do Ostravy, kam přijel v sobotu (28. 8.) na závěrečný koncert festivalu nové a experimentální hudby Ostravské dny. Dojmy z koncertu v něm ještě teď rezonují a všem, kteří se tzv. soudobé vážné hudby bojí, doporučuje: Zkuste to! U zrodu toho festivalu byl výjimečný muž naplněný energií a vůlí něco lidem přinést, něco jim nabídnout. Třeba krásu z nezvyklého a nevšedního, ze současné hudby. Jmenuje se Petr Kotík.
Hnutí Tálibán znovu zakáže v Afghánistánu hudbu, protože ji považuje za neislámskou. Bude se ale snažit lidi spíš přesvědčit, aby zákaz dodržovali, než že by se je pokoušel k tomu donutit. Uvedl to mluvčí Tálibánu Zabiulláh Mudžáhid ve středečním rozhovoru s americkým listem The New York Times. Znamená to návrat k jednomu z přísných nařízení, která platila za vlády Tálibánu v letech 1996 až 2001. Hnutí Tálibán se tento měsíc vrátilo v Afghánistánu k moci, snaží se ale vystupovat umírněněji.
Nahé miminko z obalu alba Nevermind hudební skupiny Nirvana žaluje bývalé členy kapely kvůli své nahé fotografii. Nyní třicetiletý Spencer Elden tvrdí, že kapela porušila zákony o dětské pornografii a tvrdí, že jeho rodiče s kapelou nikdy nepodepsali žádnou smlouvu o použití této fotografie. Požaduje odškodné 150 tis. dolarů (zhruba 3,25 milionu korun) od každého ze sedmnácti obžalovaných. Informuje například CBS News. Elden tvrdí, že jako nezletilý zažil sexuální vykořisťování
Douglas Murray vysvětluje problémy, které se objevily v západním světě jako důsledek ztráty smyslu lidské existence. Vznikla utopická ideologie společenské spravedlnosti, jež ovládla veřejný diskurz a stala se novou státní legitimitou. Je však zmatená a absurdní, a tak vede doslova k masovému šílenství.
Ve Všeticích ve Středočeském kraji začal dvoudenní hudební festival Krásný ztráty, který mediálně podporuje Týdeník Echo a deník Echo24. Na festivalu se představí několik interpretů, své 75. narozeniny tam také oslaví jeho garant Michal Prokop. Nebudou chybět ani autoři Týdeníku Echo. S divadelní skečí s estrádními parametry vystoupí autor Týdeníku Echo Jiří Peňás a spisovatel Jáchym Topol. Uvede je šéfredaktor Dalibor Balšínek.
Filmové projekce (65 filmů) Slavonice Festu budou letos soustředěné do centra Slavonic a rakouského Kulturbrücke Fratres, hudební část festivalu proběhne ve Stodole Maříž. Výstavy umění přivítají diváky jak v rakouském Fratres, tak i v mařížské kapli a přilehlé zahradě, ve Spolkovém domě nebo festivalovém centru ve Slavonicích.
Autobiografie Rudyho Linky (nar. 1960) byla ohlášena na loňský rok ke kytaristovým šedesátinám, nakonec měla zpoždění, vyšla až letos, úkaz v pandemické době běžný. Dohromady nic se nestalo. Fotografiemi velmi bohatě vybavený svazek je tady, a jaké čteme vročení v tiráži, nám koneckonců může být jedno. Snad si tím neokázalým vzpomínáním chtěl Rudy Linka postavit pomníček, jako každý, kdo takto rekapituluje svůj životaběh,
Během Noir Film Festivalu bude v pěti interiérových sálech a na nádvoří hradu Český Šternberk uvedeno padesát projekcí napříč osmi programovými sekcemi. Dolní nádvoří hradu ponese během festivalu jméno patronky akce Hany Maciuchové (1945–2021). Její tvář uvidíte ve filmech Muž v osidlech (1973) a Načasovaná smrt (1981).
Kdo si chce o víkendu řádně „zakřepčit“ a dodržet při tom vládní opatření, může brzy zjistit, že mu dochází testy zdarma. Avizované zlegalizování tance v klubech je totiž možné jen s 24 hodin starým negativním výsledkem. Na úhrady pojišťoven tak mohou lidé legálně tancovat jen šest dní v měsíci. Pro ostatní aktivity přitom testy platí i týden.
Jsou projekce, které člověku utkví v paměti nejen kvůli tomu, jaký film se na nich promítal. Nezapomenu na Tenkou červenou linii ve velkém sále pražského Světozoru, plném trampů, čerstvě se – ještě v maskáčích – navrátivších z víkendového vandru, odhodlaných vychutnat velkofilm o bitvě o Guadalcanal a přiváděných lyrizujícím a kontemplativním stylem Terrence Malicka k nelíčenému, hlubokému a hlasitě projevovanému zoufalství.
Hudba Jimiho Hendrixe, The Who nebo Carlose Santany, statisíce lidí a skvělá atmosféra. První ročník legendárního festivalu Woodstock v roce 1969 je pro mnohé lidi jedním ze zlomových bodů v historii rock ‚n‘ rollu. Došlo při něm ale také ke dvěma úmrtím, stovkám zranění a případů předávkování. Do areálu, kde se festival konal, dorazilo totiž asi pětkrát více lidí, než se očekávalo.
Ve věku 73 let zemřel v neděli večer folkový písničkář František Nedvěd. Na facebooku to oznámil jeho syn Vojta Nedvěd. František vystupoval převážně sám, s bratrem Janem tvořil sourozenecké pěvecké duo. V roce 1996 se jim podařilo vyprodat stadion na pražském Strahově. V minulosti vystupovali také ve skupinách Brontosauři a Spirituál kvintet.
Španělský zpěvák a influencer Naim Darrechi, kterého na TikToku sleduje 26 miliónů uživatelů, vyvolal poprask, když se přiznal ke „kondomové lži“. Řekl, že nemá rád používání prezervativu, a tak sexuálním partnerkám tvrdí, že je neplodný. Španělská ministryně pro rovnost Irene Monterová vyzvala prokurátora, aby Darrechiho tvrzení vyšetřil, napsal zpravodajský server BBC News. Pokud je Darrechiho tvrzení pravdivé, pak jeho podvod podle španělského zákona spadá do kategorie pohlavního zneužití, dodala Monterová.
Truismus na úvod: žijeme v éře nadbytku hudby. Posloucháme ji i na místech, kde bychom o to třeba ani nestáli (viz mj. dlouholeté boje proti hudebním rádiím v hospodách). A ve chvílích, kdy o ni stojíme, jí máme v dosahu několika málo kliků tolik, že člověk často skončí u věcí, které slyšel tisíckrát, případně se nechá vést počítačovým algoritmem. Jenomže počítačové algoritmy to s námi nemyslí dobře, to je třeba mít na paměti.
Jednu dobu byly na sociálních sítích populární skupiny, které měly v názvu slovo přiznání, některé byly a jsou parodické, v jiných se uživatelé svěřují s věcmi, které by o sobě člověk dbalý své dobré pověsti neměl šířit. Učiním jedno takové. V těchto dnech byly zveřejněny fotografie oblečení, v němž bude česká výprava nastupovat při zahajovacím ceremoniálu na olympiádě v Tokiu. A moje první reakce byla něco jako: Trochu divné, to ano, ale vlastně proč ne.
O umění včetně literatury se na současném Západě poslední dobou debatuje daleko víc, daleko zaujatěji, do debat se zapojuje širší skupina účastníků, než bylo před několika lety obvyklé. Tvůrce by to mělo potěšit. Jejich ambicí přece často je oslovit lidi – a co může být větším důkazem, že osloveni byli, než to, že o knihách a jejich autorech mluví. Ve velké části případů je ale ta dnešní debata o literatuře velice reduktivní, nevede se tolik o tom, co číst a proč, ale o tom, koho nečíst a proč.
Od začátku července přijde další rozvolnění protiepidemických opatření. Maximální počet účastníků na venkovních kulturních akcích bude 5000, uvnitř nanejvýše 2000 návštěvníků. Rozvolnění se týká i maloobchodu, kde bude moci být jedna osoba na deset metrů čtverečních. V restauracích a klubech bude umožněna i živá hudba, ovšem stále bez tance. V bazénech a wellness se zvýší maximální možné zaplnění kapacity z 50 na 75.
Existují hlasy, u nichž nemusí tolik záležet na tom, co zpívají. Stačí jejich barva, výraz, aby se vyjevilo něco přesahujícího jednotlivou píseň, nějaký obraz života a jeho tíhy. Britská zpěvačka a herečka Marianne Faithfullová má takový hlas a historie, která se v něm ozývá, je skutečně bohatá. Být Faithfullová literární postavou, mohlo by se zdát, že až přehnaně naplňuje stereotyp tragické heroiny, již stíhá pohroma za pohromou (často si je také uchystala sama), aby se pokaždé nějak oklepala, vstala a vlekla se životem dál.
Národní umělec, což je termín, který v jeho případě snese rehabilitaci, František Skála vystavuje v Praze u Kamenného zvonu. Je to intimnější výstava než před čtyřmi lety ve Valdštejnské jízdárně, je tam méně tajuplných předmětů, sušených tykví a bakelitových rakví, ale víc věcí dvojrozměrných, tedy hlavně ilustrací a komiksů: těch knížek, leporel, zápisníků, skicářů etc. je už hromada, přičemž je to ta řekněme „nenápadnější“ část tvorby – ale o nic méně zajímavá. Skálovi jde vše, na co sáhne, takže kdyby se měl věnovat třeba paličkování nebo funerální plastice – k obojímu má blízko –, bude to stát vždy za to.
Od pondělí se budou moci s režimovými opatřeními otevřít hudební, herní, taneční či společenské kluby a diskotéky. Na rozdíl například od restaurací a dalších služeb návštěvníci budou muset mít antigenní či PCR testy na koronavirus provedené zdravotníkem, nikoli samotesty. Na tiskové konferenci po pátečním jednání vlády to řekl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO).
S blížícím se začátkem Mistrovství Evropy ve fotbale, zveřejnila tento týden francouzská reprezentace svou hymnu pro letošní ročník. Autorem skladby „Écris mon nom en bleu“ (Napiš mé jméno modře) je rapper Youssoupha, populární v migrantském francouzském prostředí. Je známý svými kontroverzními texty, kdy například vulgárně zpívá, že znásilní tu "děvku Marine Le Penovou", nebo když nabádal k vyhrožování smrtí komentátorovi listu Le Figaro a televize CNews Ériku Zemmourovi.
Dnes spíš ze světa. Žijí tam všelijací lidé, snad vám to neuniklo. Mezi nimi i Justin Bieber. To je, prosím pěkně, populární zpěvák. Kanaďan. Má obrovské množství fanoušků a fanynek, není možné mu upřít, že do svých písní dává srdíčko. Taky je oblíbeným objektem okázalé nenávisti ze strany těch, kdo potřebují dát nějakým snadno srozumitelným způsobem najevo, že jim vadí hudební průmysl a jeho marketingově vytvářené hvězdičky a tak dále a tak podobně.
Život v izolaci je možné optimisticky vnímat jako pobídku ke kultivování ducha (vím sice, jak to aspoň v mém případě většinou dopadá, ale nesmí se ztrácet naděje), například poslechem hudby. Koncerty se sice už měsíce nekonají a kapely mohou mít problém už jen s tím, aby se během lockdownu sešly na zkoušku. Desky ale vycházejí pořád – aspoň nějaké. Následuje výběr několika nahrávek z posledních týdnů a měsíců, které by snad mohly čtenáře osvěžit na duši, samozřejmě je to výběr ryze subjektivní
Člověk netknutý subkulturami posledních let bere do ruky „thriller o českým hip hopu“ Malej NY Přemysla Krejčíka (1991) proto, aby nahlédl do toho tajuplného světa mimo jeho obzor. Autor evidentně s takovými čtenáři počítá, takže jeho text nepostrádá edukativní rozměr a tam, kde je třeba, což je každou chvíli, zasvěceně nezasvěcené zasvětí. Třeba hned na obálce vidíme kšiltovku, které se v knize říká bejska a je to docela důležitý identifikační znak oné subkultury, celé založené na symbolice.
