Intelektuálně jsou Zeman i Drahoš za zenitem
Máme si vybírat ze dvou kandidátů, kteří se k Římskému klubu hlásili dávno poté, co lidem s aspoň trochu kritickým myšlením mělo být jasné, že na něm je špatné úplně všechno.
Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Máme si vybírat ze dvou kandidátů, kteří se k Římskému klubu hlásili dávno poté, co lidem s aspoň trochu kritickým myšlením mělo být jasné, že na něm je špatné úplně všechno.
Proč v mezičase mezi dvěma koly prezidentských voleb, ve dnech, kdy ve sněmovně probíhají manévry kolem policejní žádosti o vydání Andreje Babiše, sledovat německou politiku?
Když se Miloš Zeman stal premiérem, zažil i Babiš konečně, jaké to je, když vám jde vláda na ruku.
Minulý týden skupina vnitrostranických kritiků představila opoziční platformu s názvem Zachraňme ČSSD. K nejznámějším členům platformy patří dlouholetý jihočeský hejtman Jiří Zimola.
Nejpamátnějším okamžikem kampaně před prvním kolem prezidentských voleb byl 6. listopad, kdy vstup do prezidentských voleb na poslední chvíli oznámil Mirek Topolánek. Na Twitteru prof. Jiřího Drahoše vyšlo jeho nejostřejší sdělení do té chvíle i od té chvíle: „Hrubost, vulgarita a nedostatek respektu k názorovým odpůrcům, to tyto dva matadory české politiky spojuje."
Když Václav Klaus st. otevře pro českou debatu nějaké téma, nastává rozpočítávání: někdo bez váhání podepisuje, co Klaus řekl, většina zaujme a priori odmítavý postoj
Kritika politické korektnosti, genderové ideologie a takzvané politiky identit přichází většinou zprava. Naopak hvězda soudobé rakouské filozofie Robert Pfaller přichází zleva.
Existuje názor, že Čapí hnízdo je bagatelní problém, aféra, do níž Babišovi protivníci nainvestovali přehnané naděje. Padesát milionů korun, navíc z 90 procent dodaných z evropských fondů, není velká suma, aby udělala dojem na voliče, kteří si myslí, že tradiční strany rozkradly desítky a stovky miliard.
Že Pohotovostním plukem v letech 1988 a 1989 prošel i čerstvý ministr vnitra Lubomír Metnar, je informace veřejná, ale nevzbudila zatím pozornost žádnou.
Pomalu končí první rok Donalda Trumpa v Bílém domě a bez nadsázky můžeme napsat, že byl ve znamení tzv. ruské stopy.
Nápadným rysem letošních českých Vánoc je móda betlémského světla. Děje se tak v době, kdy je existence starobylých křesťanských církví na Blízkém a Středním východě ohrožena jako nikdy za celých těch 2000 let.
Prezidentský kandidát Michal Horáček se v rámci předvolební profilace (nic proti) minulý týden ujal kauzičky Zdeňka Ondráčka, poslance a kandidáta KSČM na předsedu sněmovního výboru pro GIBS.
O událost českého politického víkendu se postaral prezidentský kandidát Pavel Fischer. Objevilo se asi dva týdny staré video z debaty s občany Blanska, kdy na otázku po pedofilii a ochraně rodiny kandidát odpověděl rozvinutou úvahou. Nejprve zkritizoval genderovou ideologii, způsob, jakým někteří chtějí znormálnit pedofilii, posléze se dostal k tzv. právům homosexuálů. Nakonec celou svou úvahu pěkně shrnul pojmem, který v 80. letech razil polský papež Jan Pavel II.: Civilizace smrti. Je to klasický konzervativní pohled na moderní svět, v němž prý zastáncům tradičních hodnot mizí půda pod nohama, v němž po zrušení Boha lidé zbožštili lidské konstrukty jako například tzv. lidská práva, radikálně rozšířená a přeinterpretovaná.
Loni 19. prosince večer Německo zažilo svůj první velký atentát ve jménu Alláha.
Jiří Drahoš se dopustil názoru a Mirek Topolánek ho za něj stírá.
Benedict Rogers je nezvyklá kombinace: lidskoprávní aktivista, autor několika knih o Barmě a současně politik britské Konzervativní strany.
Máme tu další fake news, ale není ani z Ruska, ani od okamurovců.
V pondělí se konalo klíčové jednání o brexitu. Theresa Mayová v Bruselu rokovala s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem. Servery se předtím hemžily nejmenovanými zdroji z evropských struktur, že tento týden má Británie poslední šanci. Pokud prý se Mayová nepodřídí, EU na svém summitu 15. prosince nedá zelenou k jednáním o volném obchodu, po němž Britové tolik touží.
Prezident Zeman včera jmenoval Andreje Babiše premiérem.
Doyen české policie Oldřich Tomášek, bývalý policejní prezident a krajský ředitel v Karlových Varech, odešel do civilu letos v dubnu.
Ať mi už nikdo neříká, že Česká televize nepodporuje Jiřího Drahoše.
Včera před dvaceti lety dva klíčoví členové vládní strany veřejně vyzvali svého předsedu a premiéra k rezignaci.
Frank Schäffler (48) je poslanec liberálů, který ve straně už se svými nesmlouvavými názory během eurokrize vytvořil názorový potipól vůči stranickému establishmentu.
Při obtížném porodu nové české vlády rozehrál Andrej Babiš hned dvakrát církevní téma. Nadhodil, že by se církevní politika převedla zpod ministerstva kultury na ministerstvo financí. A nadhodil i možnost zdanění náhrad. Ty mají církve v rámci restitucí celkem 20 let dostávat za majetek, který jim nebylo možné vrátit. Šlo by to právně?
TOP 09 si o víkendu zvolilo nové vedení. Miroslav Kalousek v sobotu přednesl ještě z funkce předsedy svůj poslední projev. Byla to přísně vzato bilance za poslední dva roky, po něž stranu vedl, ale taky to byl projev na rozloučenou, pro dějiny. Je čas zhodnotit Kalouska a jeho kapitolu s TOP 09.
Sedmnáctého listopadu večer na Václavském náměstí v rámci akce Festival svobody, která na tomto místě sklidila zaslouženou kritiku, vystoupil Petr Pithart, jenž občas podléhá patosu a představě o svém řečnickém umu, za což už taky sklidil nějakou tu zaslouženou kritiku.
Sedmnáctý listopad to má mezi českými svátky nejtěžší. Hrozí mu nezájem, jakým veřejnost historicky významné dny častuje.
V Rakousku mají po volbách a sestavují vládu. Tak jako před 17 lety toto překlápění výsledků demokratických voleb vyvolává napříč Evropskou unií bolehlav. Na rozdíl od tehdejší situace už nehrozí diplomatický bojkot ze strany ostatních členských států, ale neoficiální izolací Rakouska v unijních strukturách se podle zákulisních zpráv vyhrožuje.
Babišovo ANO a Okamurova SPD se shodují na zákonu o obecném referendu. Martin Stropnický o něm v neděli v České televizi zauvažoval takto: „Referendum je dobrý nástroj, ale musí být jasně stanovené hranice, na co ho lze využít. Britské referendum (měl na mysli lidové hlasování o vystoupení z EU – pozn. red.) by pro nás mělo být mementem.“ Podobně včera pro Novinky.cz promluvil i Stropnického nadřízený Andrej Babiš.
Stále zřetelněji se rýsujícím společenstvím ANO, Okamurovy SPD a KSČM zdůvodňují Piráti svůj obezřetnější postoj vůči Babišovu hnutí. Ačkoliv po víkendovém rokování i nadále setrvávají u rozhodnutí pomoci ANO zvolit do čela sněmovny Radka Vondráčka, začali teď žádat, aby s výjimkou organizačního vedl všechny výbory ve sněmovně člen jiné strany než ANO. Postavení Pirátů v povolebních jednáních, na politické scéně i jejich dlouhodobé směřování vysvětluje šéf poslaneckého klubu Jakub Michálek.