Od Nového roku vládne na sítích ještě ostřejší režim

Pohled k sousedům: cenzura na Facebooku je tu

Od Nového roku vládne na sítích ještě ostřejší režim
Pohled k sousedům: cenzura na Facebooku je tu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Když Václav Klaus st. otevře pro českou debatu nějaké téma, nastává rozpočítávání: někdo bez váhání podepisuje, co Klaus řekl, většina zaujme a priori odmítavý postoj. V neděli na Primě se Klaus kromě obligátních prezidentských voleb dotkl mazání příspěvků na sociálních sítích v sousedním Německu. Zákon, který tam vstoupil v platnost na Nový rok, přirovnal k bývalé komunistické cenzuře. Prý ta novodobá cenzura do budoucna čeká po vzoru  Evropy i Českou republiku. Než ve věci Klausova vyjádření zaujmeme stanovisko, není od věci podívat se, jak daleko Němci skutečně zašli.

Citlivost na tzv. hate speech (nenávistná řeč) a na tzv. fake news v sobě kabinet Angely Merkelové odhalil na podzim 2015 během migrační krize, kdy sice média v zemi pohodlnou většinou agitovala za politiku otevřených hranic bez kontroly, ale pod tímto příklopem to bublalo na sociálních sítích. Kancléřka samozřejmě nemohla vědět, jaký rozsah opozice na Facebooku nabere. Z té doby pochází nahrávka pořízená omylem na konferenci OSN v New Yorku, kde po skončení panelu kancléřka griluje na dané téma Marka Zuckerberga. Svou roztomilou angličtinou se ho ptá: Are you working on this?, načež šéf Facebooku odpovídá: Oh yes. Nicméně spolková vláda začala být s FB a dalšími online giganty nespokojená, giganti byli málo iniciativní. Takže vláda připravila zákon a loni v červnu ho prohnala parlamentem. 

Od 1. ledna 2018, kdy zákon vstoupil v platnost, jsou Němci už zase v něčem pionýři. Zatím jejich zákon ve světě nemá obdobu, ale snad bude nakažlivý. Ve Francii Emmanuel Macron naznačil, že vykročí stejným směrem. Německý zákon s elegantním názvem Netzwerkdurchsetzungsgesetz nařizuje online firmám, které v Německu mají nad dva miliony uživatelů, mazat po udání „zjevně protiprávní“ obsah. Stěžovat si může kdokoliv, a pokud firma nezareaguje do 24 hodin, ve sporných případech do týdne, hrozí jí pokuta až 50 milionů eur. Původní návrh byl trochu rozředěn, pokuta už nevzniká automaticky, ale teprve když firma své mazací povinnosti neplní opakovaně. Německá pobočka Facebooku si najímala mazače kontroverzního a nahlašovaného obsahu už v roce 2016, jenže ani 600 lidí v berlínském centru nemělo šanci tu horu práce zvládat. Přes tajnůstkářství firmy prosákly na veřejnost informace, že v průměru musí jeden najatý cenzor posoudit až 2000 příspěvků denně. I tak se ale dařilo zareagovat jen asi na 40 procent došlých udání.

V samotném Německu má Facebook aktivních uživatelů přes dvacet milionů, takže procházet oceán příspěvků  a hledat něco tak difúzního, jako jsou nenávistný obsah a fake news, nemůže být v lidských silách. Je jediná možnost. Sociální sítě budou paušálně mazat většinu nahlášených postů a jejich autorům zavírat účty (už pro to vzniklo i speciální slovo: overblocking). 

Za poslední dva roky víme o řadě příkladů, kdy firma zcenzurovala i známé osoby nikoliv za podněcování násilí nebo nenávisti, ale třeba za kritiku politického islámu, či dokonce za kritiku přistěhovalecké politiky vlády. Overblockingem už byli postiženi disidenti zevnitř muslimského světa, jako je Imad Karim, stejně jako bývalá disidentka komunistického režimu a později poslankyně CDU Vera Lengsfeldová.

Od Nového roku vládne na sítích ještě ostřejší režim. Jedna z prvních ho pocítila poslankyně Alternativy pro Německo Beatrix von Storchová. Tweet policie v Kolíně nad Rýnem, který přál vše nejlepší v novém roce kromě němčiny, francouzštiny a angličtiny ještě arabsky, vyprovokoval von Storchovou k ironické otázce, jestli chce policie arabštinou ukonejšit „barbarské muslimské mužské hordy skupinových násilníků“. Ačkoliv z kontextu bylo zřejmé, že von Storchová tím nemyslí všechny muslimské muže, kteří se na veřejnosti vyskytnou ve skupině, ale ty, které u kolínského dómu vyhlížely zásahové jednotky policie s úkolem zabránit masivnímu obtěžování žen ze Silvestra 2015, Twitter von Storchové na základě několika tisíc oznámení od jiných uživatelů přechodně zablokoval účet.

Člověka v tom orwellovském revivalu povzbudí už jen to, že nová cenzura nezasahuje pouze AfD, respektive „pravici“. Humoristický a spolehlivě doleva orientovaný časopis Titanic byl zablokován hned 2. ledna. Pokrokovým satirikům se vymstil falešný účet von Storchové,  kde ji parodují. Najatý robot reaguje na určité kombinace slov, není v jeho silách rozlišit vážný příspěvek a satiru. A Titanic nebyl jediný zásah nové cenzury od středu doleva. Z druhé strany zase udavači do centrály nahlašují sebemrskačské posty typu „dneska večer mám chuť si dát nějaký film, kde masově chcípají Němci“ (tedy z druhé světové války). 

Liberální FDP v parlamentu těsně před Vánocemi oficiálně podala návrh, jímž by se cenzura na internetu zrušila. Kromě opravdových liberálů a reakcionářů zákon kritizují i novinářské organizace. Chaos na sítích pokračuje. Vypadá to na slušný debakl. Což neznamená, že Klaus neměl pravdu a že zase bezdůvodně přeháněl. Skutečnost, že v Evropě 21. století nějaký stát hodí do jednoho pytle trestné verbální činy s trochu ostřejšími názory v politicky citlivých záležitostech a že potom vytahování z pytle a rozhodování, který případ spadá do první a který do druhé kategorie, vezme soudu a vnutí ho soukromé firmě, by ještě před pár lety vypadala úplně neskutečně.