Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Při pohledu na to, v jakých koalicích se pravice chystá na podzimní volby, je zřejmé, že vyloučení Václava Klause mladšího nebyl pouze příběh z řetězu utrženého ega, jak to před dvěma roky vykládali lidé z ODS, ale čehosi o poznání hlubšího.
Sasko, Bavorsko a Durynsko posílají do těžce zkoušených západních Čech rychlotesty a především tisíce dávek vakcíny AstraZeneca.
Pondělkem 1. března počínaje zažívá Česká republika něco jako stanné právo pro 21. století, prozatím na tři týdny. S druhou heydrichiádou to nelze srovnávat potud, že dnes už odpůrci režimu, natož narušitelé zákazů nejsou stříleni, na druhou stranu stejně jako tehdy platí zákaz vycházení od 21. hodiny a k respektování jiného zákazu (překračování hranic okresů) má sloužit silná přítomnost ozbrojených složek v terénu: výhledově až pět tisíc policistů a pět tisíc vojáků.
Dneškem vstupujeme v boji s čínským virem do fáze, kdy proti „nepřizpůsobivým“ občanům nasazuje vláda policii a armádu. Vymáhat budou zákaz cestování z okresů do okresů autem, případně mimo obec pěšky. Vzniknou nebo právě teď už možná vznikají nelidské situace: rozdělené širší rodiny, rozdělení partneři žijící každý jinde; obyvatel domu stojícího v nějakém katastru, který chodí nakupovat jídlo do obchodu v jiném katastru a podobně.
Už jen ze skladby zpravodajství včera přes den a vpodvečer se dalo tušit další přitvrzování v takzvaném boji vlády proti covidu-19. Přinejmenším tři týdny, oznámili premiér s ministrem zdravotnictví, „potřebujeme, aby lidi chodili jenom do práce“, což znamená nechodili do škol, do školek, do obchodů, natož někam do přírody mimo vlastní okres či kraj.
Před čtrnácti dny se zdálo, že do neúspěšného Babišova boje s covidem přichází pohyb. Jedenáctého února sněmovna vládě poprvé od podzimu neprodloužila nouzový stav. Měla k tomu dobrý důvod: kabinet stejně neslyší na žádné návrhy změn, co hůř, žádné si ani nevyslechne. Mezi požadavky opozice předtím zformulované se dostalo otevírání škol a maloobchodu.
Hejtmani minulý týden podali pomocnou ruku vládě, když jí sněmovna odmítla prodloužit nouzový stav. Tento krok vyvolal moře kritiky, v neposlední řadě z vedení politických stran, k nimž pánové krajů patří (netýká se nominantů ANO a ČSSD). Výraznou mladou tváří mezi hejtmany je lidovec Jan Grolich (36).
Napříč českým obyvatelstvem panuje dnes sotva v něčem tak masivní shoda jako v potřebnosti vrátit žáky do škol. Česká televize se po nějaké době rozpomněla na to, že ze svého obřího rozpočtu může být veřejně prospěšná, a objednala si k zavírání velký průzkum u společnosti STEM/MARK. Jeho výsledek je jednoznačný: devět z deseti Čechů chce začít vracet žáky do škol od začátku března.
Byť by se to zdálo skoro nemožné, ministr zdravotnictví a mediální aparát, jímž disponuje (tady není myšlen tiskový odbor ministerstva, nýbrž značná část mediální scény), včera svou dovednost v buzení hrůzy ještě vystupňovali. Situace se prý do dvou tří týdnů zhorší tak, že bude třeba zavřít další okresy po vzoru Chebu, Sokolova či Trutnova.
Před deseti dny v německém nedělníku Welt am Sonntag vyšel výbušný text o tom, jakým způsobem spolková vláda loni v březnu uměle zvyšovala a šířila strach z covidu mezi občany. Fungovalo to tak, že si vláda objednala analýzu od navenek nestranných vědeckých ústavů se zadáním, že odhady mají být co nejkatastrofičtější. Vědecké ústavy dodaly požadované zboží.
Významnou postavou koronakrize v České republice je muž, který do ní nepromlouvá ani z politické funkce, ani z nějakého státního či vědeckého ústavu, dokonce většinou ani z České republiky. Datový inženýr Petr Ludwig tráví většinu času v Dubaji, kam se přesunul z New Yorku. Je autorem bestselleru Konec prokrastinace. Přednáší o kritickém myšlení, které prý před rokem aplikoval na spor o nošení roušek. Popularizační klip k rouškám mu zajistil ohlas i v zahraničí.
Včerejší dohoda vlády s Asociací hejtmanů má dvě roviny, které je třeba držet od sebe. První je ústavní, respektive týká se věčné otázky dělby moci v parlamentním režimu. Druhá je věcná: co hejtmani od vlády za svou ochotu hodit vládě lano dostali? Nejprve ústavní rovina: vláda se tváří, že prodlužovat nouzový stav na žádost hejtmanů podle krizového zákona je ta nejnormálnější věc na světě. Parlamentní opozice ji upozorňuje, že to je obcházení ústavy, nejlépe z pera předsedy Senátu Miloše Vystrčila.
Tento text vzniká ve středu před půlnocí a teoreticky je možné, že průběh čtvrteční schůze sněmovny zaskočí i politické matadory. Nicméně ve středu večer mezi nimi převládalo mínění, že tentokrát nouzový stav skutečně padne. Andrej Babiš toho dne ani nebyl v Praze, aby vedl politická jednání, byl v Srbsku kvůli jejich know-how, jak po světě nakoupit rychle různé vakcíny. A nejde jen o jeden vytížený den v premiérově programu.
České školy měly za poslední rok zavřeno sedm měsíců z deseti, přičemž ze slov ministra školství Roberta Plagy (ANO), pronesených minulý týden, vyplývá, že aspoň ještě dva měsíce, do Velikonoc, se neotevřou. Ze všech vládních zákazů je zákaz výuky ve školách, kroužků, sportů společensky nejkontroverznější. Ministr školství opatrně připouští, že by se nejprve do školy vrátili maturanti – ale i oni až od 1. března.
Jak to, že Plagovo ministerstvo od svých rakouských kolegů nic nezjistilo a nepořídilo si u nich know-how? U nás mezitím Úřad vlády natáčel edukativní klipy s influencerkou Annou Šulc o očkování, které teenageři upřímně řečeno vůbec nepotřebují.
Zatímco počty hospitalizovaných s covidem-19 v českých nemocnicích sice zvolna, ale klesají, ministr zdravotnictví Jan Blatný si stoupá před kamery s dramatickým popisem situace, která se zhoršuje a zhoršuje. Vláda realisticky vzato už nemá kam zpřísňovat (poněvadž velká část veřejnosti se dostala na hranu nebo za hranu občanské neposlušnosti; takhle to pan ministr ovšem neformuloval), proto nás vyzývá k důslednému dodržování stávajících zákazů.
Naše mentální spřízněnost s Německem je patrně daná a nic s ní neuděláme. Nasvědčovalo by tomu velmi podobné chování našich vládních politiků v posledních týdnech a měsících. Tam i tady pozvolna, avšak trvale klesají čísla nákazy i hospitalizací, tam i tady si to politici vykládají jako pobídku dál udržovat přísný epidemický režim.
Jen s malou mírou zjednodušení by se dalo napsat, že pokud kabinet Bartoš–Fiala–Rakušan–Jurečka vznikne, přejde moc na mladší generaci, než která nepřímo vládne dnes.
Doyen českého veřejného života, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský (77) má na pandemii covidu-19 dvousečný pohled: většinu vládních opatření považuje osobně za nezbytná a současně se obává jejich dlouhodobých dopadů na společnost, především na mládež. Mluvíme o tom, jaké Ústavní soud skýtá možnosti lidem, kteří se lockdownem cítí poškozeni. V jeden moment přichází řeč i na téma s pandemií nesouvisející, a přitom vysoce aktuální – volební zákon.
Poprvé od roku 1989 jsou lidé velkými médii a vládou vedeni k pocitu, že oznámit spoluobčana je v zájmu jakéhosi vyššího dobra.
Ministr zdravotnictví Jan Blatný a potažmo celá vláda si udělali dobrý den z komunistů, kteří hlasy pro poslední prodloužení nouzového stavu před týdnem podmiňovali otevřením škol.
Nekončící lockdown se s postupem času stává víc a víc i právní krizí. Specialista na zdravotnické právo Ondřej Dostál na jaře úspěšně napadl stav, kdy v zastoupení za vládu vydávalo zákazy omezující normální život ministerstvo zdravotnictví. Po zásahu Městského soudu v Praze pak vláda musela přejít na nouzový stav. Nicméně Dostálovi se nelíbí ani způsob, jakým si vláda nechává nouzový stav parlamentem prodlužovat.
Máme ministra zdravotnictví, který patří k zastáncům tvrdého lockdownu, když mu jeho vlastní Protiepidemický systém řekne, že nás má pustit do mírnějšího stupně, drží republiku v nejvyšším, pátém stupni, který včera oznámil, že minimálně další tři týdny nemůže být o uvolnění ani řeči.
Estéti mezi námi mohli včera ohrnout nos nad osobou pošťáka (Ondráček je jak známo „mlátička“ z Pohotovostního pluku VB během Palachova týdne). Věcně projevu komunisty nebylo co vytknout.
Dokonce i podle přísného Protiepidemického systému PES přichází čas na to, abychom přešli do mírnějšího, čtvrtého pásma, tedy k otevřeným základním školám, otevřeným obchodům atd.
Martin Kuba je chodící důkaz toho, že comebacky jsou možné i v české politice. Bývalý ministr průmyslu ve vládě Petra Nečase, která byla před sedmi lety smetena policejní razií, tehdy zmizel z vysoké politiky s pověstí spojence „kmotra z Hluboké“, lokálního politika ODS Pavla Dlouhého. V dalších volbách nepronikl ani do sněmovny, dokonce ani do zastupitelstva Českých Budějovic. Před čtvrt rokem ale výrazně zabodoval v krajských volbách.
Armin Laschet je přitom sympatický člověk, k čemuž donedávna přispívala i jeho ochota dopouštět se neortodoxních názorů.
A v úterý vědecká rada Přírodovědecké fakulty skutečně vydala krátké oznámení. „Neztotožňuje se“ s opakovanými výstupy rektora ke covidu-19, v nichž – tady přichází klíčová formulace – se rektor „hlásí k některým překonaným přístupům“, jako je například „v praxi vyvrácená teorie ‚promořování‘“.
Na lačnosti, s níž se snad celý veřejný prostor vrhl do odsuzování vpádu Trumpových fanoušků do Kapitolu, něco nehraje. Těžko se zbavit podezření, že za tou sborovou rozhořčeností je touha naskicovat dnešní pravici, respektive její nepoddajnou část, jako agresora ohrožujícího přímo ústavní pořádek, přestože ona ve skutečnosti ohrožuje jen konsenzus „elit“.
Na to, jak bylo shromáždění proti lockdownu v neděli na Staroměstském náměstí v Praze nevelké a spořádané, má docela slušný skandalizační potenciál.
