Krátce po prvních úspěších knihtisku se tento vynález rozšířil do mnoha míst v západní Evropě. Tzv. bamberská bible byla vytištěna na konci padesátých let 15. století, ve Štrasburku byla první kniha vytištěna roku 1460, v roce 1465 v Subiaku a Kolíně nad Rýnem, 1467 v Eltville a v Římě, 1468 v Augsburgu a snad i v Basileji, 1469 v Benátkách, v roce 1470 byla založena univerzitní tiskárna na pařížské Sorbonně.
Je léto – a to odjížděl Jan Werich z Kampy do Velhartic na Šumavě, kde měli Werichovi chatu či menší vilu, ale hlavně tam teče potok Ostružná, kam chodil na pstruhy. Potok, či tedy strouha Vltavy, Čertovka, teče i za vilou, v níž bydlel po zbytek roku – pokud nebyl na cestách v zahraničí, kde se, když to šlo, scházel s Voskovcem.
Německo je velice úspěšná země, a to vedle mnoha jiných věcí i v tom, jak svou úspěšnost dokáže ve vší skromnosti inzerovat. Ne že by se vytahovali, ale rady, co dělat, aby ostatní byli tak úspěšní jako oni, jim neschází. Takovým měřítkem toho, jak důkladně Německo odčinilo své viny z druhé světové války, je, že i přijímání této odpovědnosti dovedlo k dokonalosti, již lze pomalu vydávat za příklad.
Sídliště Vltava patří v Českých Budějovicích k dobrým adresám, i když paneláky dosahují až dvanácti pater. Na východě je sídliště odděleno od světa silničním tahem do Rakouska, na severu a jihu zabraly půdu rozlehlá parkoviště a obchodní zóny. Další čtyřproudá komunikace dělí sídliště uprostřed a překonat se dá jen po mostě.
Na webu Opedemocracy.net se nedávno objevil zajímavý článek nazvaný „Podivuhodný vzestup ‚bílé levice‘ jako čínské internetové urážky“. Autorka, akademička čínského původu žijící v Kodani, v něm informuje o tom, jak se v posledních dvou letech na čínských sociálních sítích rozšířila nová urážka, baizuo, což znamená „bílý levý“.
Svéráznou postavou staré republiky byl Karel Kramář. Propadl politice, ale neživila ho. Stejně jako TGM, i jeho uhranula láska k cizince. Byla to pouze politická známost. V soukromí by na sebe nikdy nenatrefili. Starší dorazil do Prahy z rodiny vesnických proletářů a s vídeňským doktorátem z filozofie v kapse, aby si na univerzitě konečně trochu vydělal.
Byli jsme opravdu v hospodě U Sejků, které jsou v Hrusicích dvě, jedna na pití, druhá přes silnici na jídlo. Přebíhali jsme tedy z jedné do druhé, vždy si kousli tlačenky a běželi to zapít pivem do druhé. Na silnici mezi hospodami jsme si dali šluka. Tento systém se nám zdál dobře vymyšlený.
Velmi často se lidé zamýšlejí nad tím, co vlastně znamená moderní Evropa či západní svět a kde hledat jejich počátky. Možných odpovědí je nepochybně vícero, já se na tomto místě přikloním k variantě, že za formování Evropy se vším dobrým i zlým může do značné míry vynález knihtisku v kombinaci se zámořskými objevy, k nimž došlo o několik desetiletí později.
Když 16. června přišla zpráva, že zemřel Helmut Kohl, současní i bývalí světoví státníci hodnotili jeho odkaz v superlativech. Angela Merkelová ocenila jeho „výsostný státnický um ve službě lidu a míru“ a přiznala, že bývalý kancléř „zásadně změnil její život“. Odešel „velký Evropan“, zdůraznili papež František, Emmanuel Macron i Jean-Claude Juncker.
Jeden rok, dva měsíce a 12 dní potřeboval devětatřicetiletý Emmanuel Macron k tomu, aby dokázal ovládnout Francii a kompletně překreslit mapu páté republiky, založené generálem Charlesem de Gaullem v roce 1958. Po vítězství v květnových prezidentských volbách získal teď se svým politickým startupem Republika v pohybu přes šedesát procent v Národním shromáždění. Dosáhl na 380 z 577 křesel. Spolu se spojenci z centristické strany MoDem drží 355 křesel. Ze startupu se stal během 438 dní politický monopol.
Bývalý socialistický ministr Emmanuel Macron se stal vládcem Francie. Starosocialista Jeremy Corbyn vzkřísil čtyřiceti procenty ve volbách britskou Labouristickou stranu. V říjnu bude o slávu české sociální demokracie bojovat Lubomír Zaorálek. Jaký může být výsledek? Automatické očekávání, že též ČSSD dopadne výborně, není na místě.
O Latinské čtvrti v Paříži má povědomí každý trochu kulturnější turista. Jejím centrem je univerzita Sorbonna a kdysi se tam opravdu mluvilo latinsky, neboť to byla čtvrť studentů a vůbec vzdělanců. Má Praha svou latinskou čtvrť? Hypoteticky má. Není na levém břehu jako Quartier latin, nýbrž na pravém a sídlí na v několik humanitních fakult, především filozofická a právnická.
Bedřich Machulka patřil mezi vyhlášené znalce africké přírody. Zažil přechod na všeobecnou motorizaci a proměnu romantických dobrodružství v turistiku exotických zážitků.
Jeden můj kolega, který pracuje v ochraně přírody, mi občas říká, že na světě už mu dělá radost jenom jeden člověk, a tím je Donald Trump – pro svoji odvahu řešit věci novým, byť někdy kontraproduktivním způsobem. Americké odmítnutí Pařížské dohody způsobilo na celém světě káravé reakce a někdy i poprask, ale je vůbec namístě? Upřímně řečeno, myslím si, že na vládním americkém rozhodnutí proti omezení emisí příliš nezáleží už z toho důvodu, že vypovědět smlouvu trvá celé roky a ani uhelný průmysl nebude schopen nové doly a tepelné elektrárny otevřít ve větším měřítku dřív než za několik let.
Projíst všechno, co vydělám, a na budoucnost nemyslet. Kdo tento přístup k životu odsuzuje, musí první nástřel státního rozpočtu na rok 2018 považovat za tak špatný, jak jen může být. Přesto ministerstvo financí a jeho šéfové Andrej Babiš a Ivan Pilný (oba ANO) své dílo představují jako něco velkolepého. Kdo může být proti vyšším důchodům, dávkám pro rodiny a dotacím pro zdravotnictví?
Viděno od nás, jarní masivní protesty v Rusku přišly zcela znenadání. Bereme-li vážně statistiky, podle nichž je 86 % Rusů s vládnutím Vladimira Putina navýsost spokojeno a nic jiného si nepřeje, pak pro nás musí být záhadou, kde se vzaly ty desítky tisíc demonstrantů, kteří příležitostně vycházejí do ulic od Vladivostoku až po Petrohrad?
Theresa Mayová rozehrála vysokou hru. A prohrála. Jinak se její slabé vítězství a ztráta konzervativní většiny v britském parlamentu popsat nedá. Chtěla silnější mandát do brexitu. Bude ho mít nesrovnatelně slabší, než když se den po Velikonocích rozhodla předčasné volby vyhlásit.
Tomáši Garriguovi Masarykovi táhlo na 65. rok, když odešel do exilu, a teprve jeho podíl na rozbití Rakouska z něho udělal národního politika, postavu kultovní. Příběh z růžové knihovny to jistě nebyl. Určitě ne ve strohém Masarykově podání, jak ho zaznamenal Karel Čapek. Text ještě cenzurovala prezidentova dcera Alice, která se vůbec pasovala do role velekněžky tatíčkovství.
Tak jako jinde ve světě mají i čeští youtubeři, nové hvězdy mediálního prostoru, nejvíc příznivců mezi dětmi a školní mládeží. Přesto je domácí YouTube scéna již nepochybně dávno dospělá. Nejpopulárnější tvůrci monetizují desítky tisíc korun měsíčně za počty zhlédnutí, prodávají doprovodný merchandise a umějí si vyjednat výhodné podmínky se sponzory.
Skvělý příklad účinnosti léčebných procedur z východní Asie předvádí závěr firmu Kill Bill. Hlavní hrdinka stiskne pět akupresurních bodů na těle svého zrádného manžela, a tomu hned pukne srdce. Fascinace východní moudrostí je také důvodem, proč Češi podléhají dovozu tzv. tradiční čínské medicíny, a dokonce z ní hodlají vytvořit privilegovanou část zdravotnictví.
Devětadvacátého května 2010 ve dvě hodiny odpoledne se zavřely volební místnosti a objevily se první odhady výsledků voleb do Poslanecké sněmovny. První záběry televizních štábů a živé vstupy mířily do Lidového domu. Očekávalo se drtivé vítězství sociální demokracie.
Zatímco politická reprezentace zprava doleva řešila vládní krizi, na náměstích českých měst demonstrovaly tisíce občanů za lepší Česko bez Babiše a prezident republiky se chystal na cestu do bratrské Číny, sešla se ve čtvrtek 11. května v parlamentní kavárně Demokracie skupina lidí, jíž leží na srdci docela jiné problémy.
„Je nebezpečno v Čechách cokoli ironisovat,“ poznamenal v prologu k vydání Buřičů a smíření literát, šachista, právník a politik Viktor Dyk. Ironie a provokace byly jeho životní styl. V jeho mladých letech to s „ironisováním“ v Praze bylo opravdu těžké. Pro gymnaziálního studenta žila česká metropole dosti intenzivně. Když se v 90. letech 19. století nebouřili Češi, řádili po ulicích Němci.
Když před několika měsíci přeskočily hranici Francie fotografie Emmanuela Macrona a jeho o dvacet čtyři let starší manželky Brigitte a svět se seznamoval s jejich příběhem, mnozí se zatvářili… Ach, ti Francouzi, ti labužníci, ti bonviváni, ti zvrhlíci, od koho jiného než od těch podivných erotomanů, kteří nikdy nemohou nic dělat normálně, něco takového čekat?
Co se dělo před rokem 2010 na železniční trati Praha–Ostrava, porušovalo všechna pravidla svobodného trhu. V jiné evropské zemi by na frekventované trati dopravci s přehledem vydělávali, u nás stát dotoval státní podnik České dráhy 24 miliony ročně. Hlavním kritikem byl tehdy brněnský podnikatel Radim Jančura. Poměry se od té doby změnily.
Novým hitem západního světa posledních let je nesvéprávnost. Postupná rezignace na kdysi základní hodnoty, jako je vůle, řád, schopnost odolat pokušení, vede k tomu, že k dospělým lidem se začínají vlády chovat jako k nesvéprávným jedincům, kteří nejsou schopni mít kontrolu nad svým životem. Snaží se je zbavit odpovědnosti a chránit před sebou samými.
Byla to nádhera, jak zrod republiky popisuje Alois Rašín. Celou noc prý nespal. Ještě jednou probíral s manželkou, zda na něco nezapomněl, poněvadž byl přesvědčen, tak to napsal, že to zítra, 28. října, praskne. „Šel jsem k museu přes Městské sady, abych se trochu prošel. Nad museem známý bratr sokol pozdraví, stiskneme si ruce a ptá se šeptmo: Bude to? – Bude. – Vidím jasně, stráž!”
Evropa si už dlouho tak slyšitelně nevydechla jako po vítězství Emmanuela Macrona. A nejen Evropa. Politika se paradoxně právě v době povzbuzeného nacionalismu pozoruhodně internacionalizovala. A to na obou koncích spektra. Lidé jako Marine Le Penová, Nigel Farage, Donald Trump a Vladimir Putin si navzájem fandí, navštěvují se nebo si aspoň posílají úsměvy.
Také zdejší demokracii ohrožují autoritáři, přitom originálním způsobem. V Česku neboří křehký demokratický systém výbojný nacionalismus, agresivní sousedé, populističtí politici ani všemocní mafiáni. Hlavním nástrojem k návratu vlády silné ruky jsou média, přesněji likvidace jejich nezávislosti, bez níž demokracie nemůže fungovat. Právě o tom bude prvního června rokovat Evropský parlament.
Dvě desítky let ovlivňoval tuzemský svět podnikání a financí. Právník Jaroslav Preiss mluvil do politiky a všeho možného, miloval krásné věci, ale snob to nebyl. Politika národní potřebuje rovněž banky národní. Teprve s národním kapitálem a národně uvědomělými kapitalisty stává se národ skutečně autonomním. Bankéř Preiss to asi takhle nikdy neřekl, ale konal. A se všemi, kteří se krachu své radikální národovecké politiky dožili, musel hérós českého kapitálu vytrpět triumf nacionalistů silnějších a brutálnějších.
