Periodické krize amerického systému rozpočtování vedou někdy až ke krátkému zavření vlády. Tyto kritické situace jsou jako stvořené k vydírání – jedna strana či frakce podmíní souhlas s pokračujícím financováním vlády nějakým zcela nesouvisejícím, ale jí drahým požadavkem. Ledy se pak mohou pohnout překvapivě rychle.
Už nějakou dobu je zřejmé, že Rusko vymírá. Podle uzávěrky ruského státního statistického úřadu Rosstat zveřejněné na konci ledna se v zemi v roce 2017 narodilo o 200 tisíc dětí méně než v roce předchozím, což zní skutečně jako varování. A ani prognózy do budoucna nedávají moc nadějí.
Spekulant George Soros to s daty a čísly umí. Díky preciznímu porozumění a schopnosti vidět a odhadnout to, co jiní nevidí, dokázal během čtyřiadvaceti hodin 16. září 1992 vydělat miliardu dolarů a vyhodit britskou libru z Evropského systému směnných kurzů (ERM). K téměř pětadvaceti miliardám amerických dolarů se dopracoval díky finančním spekulacím se svým Quantum Fund.
Většina politiků je v pasti. Voliči mají proměnlivé nápady. Političtí soupeři sídlí nejenom v ostatních stranách, ale ti nejnebezpečnější nejspíš i ve vlastním stranickém sekretariátu. Je obtížné být neustále populární, a tedy nechat se znovu zvolit. Média čekají na jejich omyly, protože čtenáři a diváci chtějí slyšet, že politici chybují.
Na krátké a všestranně pozoruhodné tiskové konferenci Miloše Zemana po jeho vítěství ve druhém kole prezidentských voleb položil první otázku Vladimír Keblúšek, v sále byl hluk a novinář neměl mikrofon, musel křičet. Prezident reagoval s obvyklou epickou šíří podaným vtipem na barvu žurnalistova hlasu v tu chvíli, doporučil mu, aby nemluvil „hlasem mutanta“ (zjevně tím chtěl říct, že redaktor mluví, jako kdyby mutoval, a použil nepřesný výraz, jak se Miloši Zemanovi velmi často stává). Urazit novináře, navíc takovým hloupě ponižujícím a vlastně i nízkým způsobem – to by mohlo politikovi způsobit problémy.
Minulý týden se premiér v demisi Andrej Babiš představil v Bruselu, vrcholem jeho návštěvy byla hodinu a půl trvající audience u šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera, a přestože to byla jakási nástupní audience, o migraci a přerozdělování lidí se na ní přirozeně mluvilo. Je zřejmé, že z Dublinu IV se stává zásadní test Babišova premiérování v zahraniční politice. Rozhodne se ještě letos.
Oceňovaný politický komentátor Steve Richards, který pracuje pro BBC a další významná média, napsal jednu z klíčových knih této doby, analýzu situace, kdy strany hlavního proudu ztrácejí svoje pozice a na místo nich přicházejí lidé původně stojící mimo politiku. Jmenuje se The Rise of Outsiders. How Mainstream Politics lost its Way a vyšla v nakladatelství Atlantic Books.
Ten příběh krásně vystihuje paradoxy Donalda Trumpa. Developer a milovník okázalého luxusu vždycky toužil po tom, aby se stal příslušníkem světové ekonomické elity. Protože se mu to nepodařilo a ti lidé, o jejichž přízeň tolik stál, ho považovali za výstředního exota, úspěšně se vyvezl k moci pod sloganem boje proti establishmentu. Establishmentu, jehož příslušníkem chtěl být. Jedním z výsostných znaků příslušnosti ke globální elitě jsou pozvánky na Světové ekonomické fórum do Davosu. Donald Trump ji jako byznysmen nikdy nedostal.
Nejdřív jsem si myslel, že je to cvok. Ve vlaku Tatranské elektrické železnice z Popradu do Starého Smokovce pobíhal starší muž v bílém tričku od jednoho okna k druhému a fotil ostošest. Neměl digitál, ale starý fotoaparát na filmy – ty během dvaceti minut cesty spotřeboval asi čtyři. Cívky s nimi mu padaly na zem a on je střídavě sbíral a zase fotil a u toho se chytal za hlavu a něco si mumlal a kroutil hlavou, jako že tomu nemůže uvěřit, že taková krása snad ani nemůže existovat.
Obdivovatel Vladimíra Putina bude dalších pět let následníkem Václava Havla. Radikální pravičák na postu prezidenta drží vládu pravicového populisty Babiše. Extrém se stává také v Česku normou, o jednotné Evropě si můžeme nechat jen zdát. Takové výroky se běžně používají v západoevropských médiích, když informují o tom, že Miloš Zeman vyhrál se ziskem 51,4 procenta prezidentské volby.
V únoru to bude už šest let, co americkou veřejnost vyburcoval případ úmrtí černošského teenagera Trayvona Martina. Chlapce zastřelil člen občanské hlídky a poloviční běloch George Zimmermann. Navzdory tlaku části politického spektra a médií byl Zimmermann osvobozen. Hvězdou obžaloby měla být Martinova přítelkyně Rachel Jeantelová. A tou se stala, ačkoli trochu jinak, než bylo zamýšleno.
Tatry byly v těch lednových dnech plné lyžařů. Sněhu bylo tak akorát, to znamená, že začínal až na těch sjezdovkách, kvůli nimž jsem ale já do Tater nepřijel. K nim naopak směřoval lyžařský lid, převládalo domácí obyvatelstvo, hned po nich Poláci a samozřejmě také Češi, kterých bylo ale podstatně méně než těch prvních – aspoň mně se to tak zdálo.
Parlament je žvanírna a ztráta času. Nechce nám dát důvěru. Nemáme v něm většinu. Tak ho obejdeme a budeme si to dělat po svém. Když jsme nedostali možnost měnit zákony, budeme tytéž věci měnit bez nich. Podzákonnými normami a vyhláškami, které nám nikdo schvalovat nemusí.
Mimořádné volby před Vánocemi nepřinesly rozuzlení, v Katalánsku je opět těsná politická většina pro nezávislost. Madrid o tom nechce ani slyšet.
Strana vyhrála volby suverénním způsobem, přesto za dvanáct měsíců po volbách už podruhé mění premiéra. Její šéf má totiž problém s trestním stíháním kvůli dotačnímu podvodu a sám do čela nového kabinetu nastoupit nemůže. Proto pověřil postem předsedy vlády jednoho ze stranicky níže postavených kolegů s pochopitelným zadáním, ať to s justicí vyřeší, a k premiérství mu tak uvolní cestu.
Prezidentskými volbami se Česko posune buď na Západ, nebo na Východ. Rozhodnutí je na hraně, protože žádný z předvolebních průzkumů nedává jasnou přednost „západnímu“ Drahošovi ani jeho soku Zemanovi, který je příznivcem východních autoritářských vládců. Tento pohled na víkendové volby razí zahraniční média.
Spojení politiky a ekonomiky funguje. Dokázal to svou lesnickou ofenzivou podnikatel Andrej Babiš. Do vlády vstoupil v roce 2014 a za čtyři roky se jeho firmě Uniles podařilo na trojnásobek rozšířit počet zakázek, které má od státní firmy Lesy ČR. Tyto zakázky jsou hlavním zdrojem příjmů pro Uniles i sesterskou firmu Wotan Forest. Vzestup těžařů z holdingu Agrofert dokumentují výsledky tendrů pro letošní rok, které státní lesní podnik zveřejnil v minulém týdnu.
Ve světě americké pravice došlo minulý týden ke seizmické události. Steve Bannon, muž, kterému byla přičítána záchrana Trumpovy prezidentské kampaně a jenž aspiroval na titul „Trumpův mozek“, je vyřízený. Jeho osud zpečetila kniha Oheň a zuřivost, jeden z nejzajímavějších pohledů do zákulisí americké vysoké politiky, jaký americká žurnalistika v posledních letech vyprodukovala.
Ovládnutí elektrárenské společnosti ČEZ, největší a nejmocnější státní firmy, je snem Andreje Babiše, který se mu nesplnil při jeho účinkování v minulé vládě. Od nástupu na ministerstvo financí podnikal pokusy, jak odstranit vedení firmy a dosadit tam své lidi. Nikdy se mu to nepodařilo. Předseda představenstva Daniel Beneš a jeho tým přežili první vládní babišovskou etapu.
Zemanovsko-babišovská koalice zaměřená proti dosavadnímu systému parlamentní demokracie utrpěla překvapivou porážku. Málokdo to čekal necelé tři měsíce poté, co suverénně vyhrála volby do sněmovny. V říjnu získaly antisystémové strany ANO, SPD a KSČM společně 48 procent hlasů, což stačilo k suverénní většině poslanců. Minulý víkend měl jejich prezidentský kandidát Zeman o deset procent méně. Kam se tyto hlasy ztratily? Tak zní klíčová otázka před druhým kolem prezidentské volby, doprovázená ještě podotázkou, proč se na stranu současného prezidenta nepřidali někteří voliči sociální demokracie, jejíž levicové křídlo netají zemanovské sympatie. Odpověď rozhodne druhé kolo prezidentské volby.
Centrální banka zatím odmítá, aby čínská firma CEFC získala polovinu v bance J&T. Právě tato firma se přitom chystá spolu s Pentou ovládnout nejvlivnější českou televizi. V Americe skončil její člověk ve vězení kvůli korupci.
Angela Merkelová v jednom projevu zdůraznila, že evropská populace tvoří jen 7 % té světové, ale vytváří 25 % světového HDP a na sociální výdaje vydává 50 % světových sociálních výdajů. Není divu, že tato situace již desetiletí přitahuje přistěhovalce, kteří se pak chovají jinak, než jsme si představovali, a navíc stárnou stejně jako my všichni ostatní.
Bylo to roku 1998, v předjarní Moskvě tály ledy, zemi vládl Jelcin, divoká svoboda a bezbřehá anarchie, takže lidé nedostávali třeba půl roku výplatu, ale mohli si z továrny odnést třeba soustruh. České velvyslanectví pořádalo jakousi literární akci, na niž byli pozváni ruští bohemisté a také několik českých novinářů a literárních kritiků. Tak jsem se tam dostal i já. Byl jsem poprvé v Moskvě.
Nejpamátnějším okamžikem kampaně před prvním kolem prezidentských voleb byl 6. listopad, kdy vstup do prezidentských voleb na poslední chvíli oznámil Mirek Topolánek. Na Twitteru prof. Jiřího Drahoše vyšlo jeho nejostřejší sdělení do té chvíle i od té chvíle: „Hrubost, vulgarita a nedostatek respektu k názorovým odpůrcům, to tyto dva matadory české politiky spojuje."
V kavárně malého města dopíjejí své šálky dvě dámy, pak požádají číšníka a majitele v jedné osobě o účet. Vytiskne ho z pokladny EET a položí na stůl. „Co to děláte? Účtenku musíte zákazníkovi dát do ruky!“ vykřikne jedna ze zákaznic. Druhá mezitím paragon studuje a upozorní, že v údaji o čase chybí vteřiny. „Tak zaplatíte dva tisíce korun,“ shrnuje bilanci návštěva z finančního úřadu.
Za výrok, že by nejmenoval soudcem Ústavního soudu homosexuála, který žije v partnerství, se Pavel Fischer omluvil, protože v jistých kruzích vyvolal bouřlivé reakce. Téma tradiční rodiny a výchovy dětí v takové rodině pro kandidáta na prezidenta zůstává prioritním. Jak by měla Česká republika fungovat v rámci Evropské unie nebo zda se Pavlu Fischerovi podařilo přerodit se z diplomata na politika?
Roky s osmičkou přinášejí změnu. Přijde i letos, kdy se bude rozhodovat o příští podobě zdejšího politického systému. Tandem Zeman–Babiš hodlá posílit roli prezidenta a premiéra na úkor parlamentu a ve své radikální podobě může tento pokus přinést nejen oslabení, ale i konec zastupitelské demokracie.
Donald Trump slaví první velký triumf v prezidentském úřadě. Čtyři dny před Vánocemi prosadil v Kongresu největší snížení daní za posledních jednatřicet let. Na konto si připsal nejvýraznější reformu od chvíle, kdy jeho republikánský předchůdce Ronald Reagan zásadně proměnil americké daně. Americké firmy a domácnosti celkově na daních díky Trumpově reformě ušetří 1,5 bilionu dolarů (33 bilionů korun). „Vracíme Američanům jejich peníze,“ prohlásil Trump.
Česká pirátská strana jako první oficiálně už před Vánocemi požádala o zprávu evropského úřadu proti podvodům OLAF, týkající se případu Čapího hnízda, v němž chce policie obvinit premiéra Andrej Babiš, šéfa poslanců ANO Jaroslava Faltýnka, Babišovu manželku Moniku a dospělé děti z dotačního podvodu.
Spojené státy rok po zvolení Donalda Trumpa stále vypadají jako Spojené státy. Socha Svobody pořád stojí a naprostá většina státních úředníků zůstává na svých místech, Donald Trump nerozpoutal válku ani jadernou, ani obchodní, ba ani nezačal zavírat své odpůrce do vězení. Neuzavřel spojenecký pakt s Ruskem. Ani nepostavil zeď na hranici s Mexikem.
