Začátek úpadku médií začal v roce 1995. Tehdy Craig Newmark, softwarový inženýr ze San Franciska, spustil e-mailovou službu, spočívající v tom, že lidé mohli svému okolí rozesílat informace o společenských událostech. K Newmarkovu překvapení čím dál víc lidí používalo službu k rozesílání pracovních inzerátů, protože to byl dobrý způsob, jak oslovit velké množství lidí najedou.
Pokud člověka nebaví zprávy o koronaviru a dozvucích amerických voleb, má velmi mnoho možností, jak obohatit svůj život. Na síti se dá poslouchat obrovské množství skvělé hudby a listovat mnoha knihami. Z hudby mne osobně potěšila například Debussyho skladba o zvuku zvonů pronikajících listím a z knih jsem nalezl snad nejvíc obskurní titul, na jaký jsem kdy narazil. Jsem si vědom, že mohu být podezírán z mystifikace, ale existence knihy se dá lehce dokázat.
„Petr Kellner investuje do bitcoinu, podívejte se na jeho okamžité pohádkové výdělky,“ láká jedna z četných reklam, na které lze v poslední době narazit na internetu. A všechny do jednoho jsou podvod. Takový, proti němuž se nemůže bránit ani nejbohatší Čech na světě, ani sociální síť Marka Zuckerberga. Dobře organizovanou skupinu podvodníků, skrývající se pod rouškou internetové anonymity, je totiž téměř nemožné vypátrat, natož potrestat.
Dva europoslanci maďarské vládní strany před týdnem plnili stránky evropských novin. Zatímco u Jozsefa Szájera, přistiženého na ilegální orgii s dvacítkou vesměs nahých pánů, jeho strana rychle vyvodila závěry (Szájer „dobrovolně“ odstoupil), v druhém případě má skandál politický, tedy zcela přípustný základ: Tamás Deutsch podobně jako Szájer patří k disidentské garnituře, která v březnu 1988 zakládala opoziční Svaz mladých demokratů – Fidesz.
Knihtisk. Rotačka. Rozhlas. Televize. Každý z těchto vynálezů přinesl razantní změnu socioekonomických pravidel na globální šachovnici. S každou technologickou novinkou a jejím komunikačním kanálem se musela nejen média, ale také politická scéna i běžní lidé přizpůsobit transformovanému společenskému řádu. Pak přišly počítače, poté internet. A rozkopaly všem hračky.
Příběh rapamycinu začíná podobně jako příběh penicilinu, totiž náhodou. V roce 1964 se skupina kanadských vědců vypravila studovat život obyvatel Velikonočního ostrova, jednoho z nejizolovanějších kousků suché země na naší planetě. Valná většina výsledků jejich práce dnes odpočívá v archivech a sbírá prach. Až na jeden, ten nejzásadnější.
Na žilinském nádraží je omšelá kamenná pamětní cedule s téměř nečitelným nápisem, že odsud v letech 1925 a 1932 odjížděly vlaky s členy „družstva Interhelpo“ na „pomoc výstavbe prvého socialistického štátu“. Kdo neví, o co jde, asi dost tápe – vůbec lze předpokládat, že většině kolemjdoucích je to úplně jedno a nikdy by nevěnovali takové desce ani vteřinu pozornosti.
Bylo jen otázkou času, kdy radikální islamisté využijí koronavirem oslabenou Evropu k útokům. První a nejhorší ránu, přesněji řečeno sérii hned tří vražedných ataků zažila nikoli překvapivě Francie. V posledních letech má právě ona ve srovnání s ostatními evropskými státy s převahou nejvíc útoků islamistů a nejvíce obětí.
Když minulý týden ve středu Donald Trump rozkázal zahájit kroky k předání moci, bylo to vlastně uznání porážky. Skončilo tak třítýdenní drama, kdy prezident bojoval zuby nehty proti realitě ve volebních místnostech. Čas vyplňovaly čím dál šílenější konspirační teorie a řada soudních proher Trumpova týmu. Zároveň se ale začaly rýsovat obrysy nastupující Bidenovy administrativy. Na obojí stojí za to podívat se podrobněji.
Vypadá to jako pozoruhodná snaha o odlákání pozornosti za vládní selhání v krizi čínského koronaviru. Podle aktuálního žebříčku sestaveného agenturou Bloomberg zvládáme krizi jako pátí nejhorší ze třiapadesáti sledovaných zemí světa. Z celé Evropy už je na tom hůř jen Belgie. Máme jeden z nejvíc restriktivních režimů s největším omezením mobility ve společnosti.
Když v roce 2010 kancléřka Angela Merkelová ohlásila, že chce mít do roku 2020 na německých silnicích milion elektrických aut, mnozí si klepali na čelo. Přiznám se, že jsem byl mezi nimi. A prvních pět sedm let uplynulé dekády dávalo skeptikům za pravdu. Jenže pak nastal obrat a segment elektrických aut chytil pořádnou dynamiku.
Měl to být blitzkrieg, ale Arméni dokázali bránit Náhorní Karabach celých 44 dní. Pro Armény válka proti masivní přesile skončila porážkou, uhájili jen malý kousek Arcachu (tak zní arménské jméno Náhorního Karabachu). Prožívají to bolestně, toto území považují za kolébku své historie. Opouštějí zemi a do dobytých území směřují dlouhé kolony ruských mírových sil. I Turecko sem posílá svoje jednotky.
Když ve středu 26. června 2013 miliardář a nastupující politik Andrej Babiš oznámil, že koupil vydavatelský dům Mafra a s ním i dva nejvýznamnější seriózní deníky, Mladou frontu DNES a Lidové noviny, znamenalo to přelom. K postupnému odchodu zahraničních vlastníků z českého mediálního rybníka však začalo docházet mnohem dřív, po roce 2008, kdy započala finanční krize. Povětšinou německé menší hráče, kteří na tuzemský trh s médii od začátku devadesátých let vstupovali, uvrhla krize do problémů, a proto neměli důvod zde svoje investice držet.
Barack Obama dal perfektně načasovaný rozhovor – není lepšího kontrastu než minulý prezident vyrovnaně, poučeně a rozvážně komentující svět, zatímco se jeho nástupce zmítá v hysterických rétorických křečích a utíká před porážkou do fantazie. Rozhovor, který vyšel v časopise The Atlantic, je možná nejzajímavější svými pasážemi o kultuře.
Stříbrnou kulkou proti čínskému koronaviru, na kterou všichni netrpělivě čekají, je vakcína. Bez ní nemá žádná z vyspělých zemí, které nejsou izolované jako Austrálie nebo Nový Zéland, šanci se koronaviru zbavit, aby mohly žít bez vážnějších omezení a restrikcí. Celá už téměř roční historie ukazuje, že normální život s koronavirem zvládají jen společnosti, které dokážou ovládnout technologii, logistiku a vyspělou medicínu. To jsou přesně věci, které oddělují civilizačně nejvyspělejší státy od těch méně vyspělých.
Americké prezidentské volby byly vnímány jako klíčový střet pro další vývoj kulturní války, možná měly být dokonce jejím Stalingradem (nebudu zabrušovat do tématu, kdo je v té analogii Žukov a kdo Paulus). Jaký je ale skutečný význam proběhnuvších voleb pro ten kulturní (hodnotový) střet, jenž se na současném Západě vede a jistě bude vést dál? Co vyhráli vítězové a co ztratili poražení?
Nadace Svoboda slova a myšlení byla založena za účelem podpory nezávislosti médií. Po dlouhých diskusích jsme došli k myšlence propojit individuální akcionářství s předplatným.
Uprostřed newsroomu Washington Post je velká elektronická tabule, která živě promítá nejdůležitější informace o webu, jako je aktuální počet návštěvníků, nejčtenější články a podobně. Tabule byla jednou z inovací Jeffa Bezose, zakladatele Amazonu, nejbohatšího člověka na světě a od roku 2013 majitele deníku Washington Post. Bezosova akvizice se od té doby stala příkladem veleúspěšného příběhu.
Vždy když se ve Francii, ale platí to i pro jiné země, zase něco stane, přicházejí vedle velkých slov ke slovu také sociologické průzkumy. Ty přinášejí docela znepokojivá data, jež přitom nejsou žádným překvapením. Aspoň pro ty, kdo se o vývoj v naší společné Evropě trochu zajímají a mají oči otevřené.
V závěru americké volební kampaně začaly sociální sítě s čím dál větší frekvencí opatřovat posty prezidenta Trumpa a jemu blízkých lidí varovnými cedulkami ve smyslu, že tento post obsahuje neověřené nebo nepravdivé informace. V televizích se tato sdělení začala objevovat v „chyronech“ (takových těch páskách na dolní straně obrazovky, kde běží text). Nejvíc však veřejnost zaujalo, když některé zpravodajské stanice krátce po začátku prezidentovy čtvrteční tiskové konference ustřihly její přímý přenos s tím, že prezident šíří lži.
Konec října byl v Evropě ve znamení ohlašovaných lockdownů. Co den, to projev premiéra, prezidenta nebo kancléře k občanům s oznámením, co všechno se zavírá kvůli šíření čínského koronaviru a obavám, že nemocnice nezvládnou velké přívaly pacientů. Sérii odstartovala německá kancléřka Angela Merkelová, oznamující na evropský standard poměrně měkké vypnutí. Bary a restaurace se zavírají. Obchody zůstávají otevřené, žádný večerní zákaz vycházení.
„Bude to dlouhá noc.“ Takové bylo poselství, které se začalo šířit na všech amerických televizních stanicích poté, co začalo být jasné, že Donald Trump uhájí Floridu. Bez ní by bylo téměř vyloučeno, aby Trump dosáhl na nutných 270 hlasů volitelů, a Biden by tak směřoval k jasnému vítězství. To se však nestalo a místo toho jsme se dočkali nervy drásajícího finiše, kdy Amerika – a zbytek světa s ní – napjatě několik dní sledovala, zda Biden dožene Trumpův náskok v klíčových státech. V sobotu již bylo jasné, že Trumpova éra končí a nastupuje Joe Biden. Chaos střídá velká nuda.
Naproti Faustovu domu na Karlově náměstí v Praze se tyčí pomník badateli a obchodníkovi, jehož jméno je laické veřejnosti nepříliš známé. Stojící muž s kloboukem a v rozepjatém kabátě drží v pravé ruce knihu, v levé pozlacenou květinu. Na přední straně piedestalu stojí nápis: BENEDIKTU ROEZLOVI (12. 8. 1824 – 14. 10. 1885) / SLAVNÉMU BOTANIKU A CESTOVATELI / VĚNUJÍ / JEHO CTITELÉ. Sousoší dotváří nahý indiánský chlapec s mačetou tulící se k Roezlovým nohám. Je to kreace sice idylická, dnes ovšem mimořádně kontroverzní.
Vyděláváte aspoň pět tisíc dolarů (cca 115 tisíc korun) měsíčně, ale nebaví vás platit daně a Praha vám přijde příliš studená? Pak je to nabídka přesně pro vás. Spojené arabské emiráty oznámily plán, jak k sobě nalákat bohaté z celého světa. Lidé, kteří mají platný pas minimálně šest měsíců, prokážou, že jejich příjem činí pět tisíc dolarů a víc, a zaplatí si zdravotní pojištění v Emirátech, se mohou přestěhovat do Dubaje nebo Abú Zabí a neplatit tam žádné daně. Emiráty sázejí na rozvoj práce z domova a digitální spojení, kdy je jedno, jestli pracujete v témže městě jako vaši klienti, nebo jste na druhé straně planety.
Objev, za který dostaly dvě vědkyně letošní Nobelovu cenu, mění svět. Bude to vždycky změna k dobrému? Zkušenost říká, že ne, ale kladné efekty snad převáží. Boj zvaný infekce začal na této planetě dávno předtím, než první pračlověk dostal rýmičku a kašel a musel se z nich vypotit pod šakalími kůžemi. Vzájemné napadání je běžné i mezi organismy, které nejsou pouhým okem vidět. Bakterie, které už jsou na světě miliardy let, si za tu dobu stihly nasbírat početnou množinu nepřátel – virů, které se na jejich napadání specializují. Říká se jim bakteriofágy.
Před několika lety poslal Adam Kucharski, zabývající se na Londýnské škole hygieny a tropických nemocí matematickým modelováním šíření nemocí, tweet, který mohl znázorňovat drogového dealera, ale ve skutečnosti byl záběrem z dokumentárního filmu. Během velice krátké doby si jej přeposlalo 50 tisíc lidí. Napsal opravný komentář, ale jako matematika jej začalo zajímat, jak je možné, že některé zprávy (a viry) se šíří tak rychle, a zda je nějaký druh korekce skutečně zastaví, či proč nakonec samy vyzní.
Ministerstvo zdravotnictví mimořádným opatřením nařizuje plošné testování všech v domovech seniorů a sociálních ústavech. Ne pouze klientů, nýbrž všech, kdo s nimi přijdou do kontaktu. Nejen ošetřovatelů, lékařů, ale také kuchařů či uklízečů. Výborná zpráva, ukazující, že ten, kdo s ní přichází, chápe, v čem a proč je čínský koronavirus nebezpečný a koho ohrožuje. Byla by ta zpráva skvělá, kdyby se objevila v březnu, dubnu, ještě i v červenci.
Od doby, kdy byla lidem dána možnost spolurozhodovat o svém osudu, snažili se je ovlivňovat ti, kteří se ucházeli o jejich přízeň. Již Perikles pronášel plamenné řeči, aby získal podporu athénských občanů. S rozvojem nových technologií se měnil i způsob oslovení voličů. S masovým rozvojem tisku si strany pořizovaly vlastní noviny, nacisté podporovali vývoj levných rozhlasových přijímačů, aby mohli šířit svoji propagandu do každého domu.
Podle všech ukazatelů platných ve starých dobrých časech se novým americkým prezidentem stane Joe Biden. Jenže v minulých volbách v roce 2016 Donald Trump všechny konvenční zásady popřel. A tak analytici letos počítají s „faktorem X“ – s tím, že v jejich analytických nástrojích může být něco špatně, i když nevědí co.
Na Českou republiku dopadla další tvrdá opatření, ušitá narychlo a v rozporu s tvrdými daty. Obchody a služby dostaly sotva celý den na to, aby zavřely krám, jiné nedokázaly ze zmatečných formulací dešifrovat, zda vůbec mohou zůstat otevřené. A do toho všeho na sebe podivnou noční schůzkou strhl obrovskou pozornost ministr zdravotnictví Roman Prymula. Země se dusí v politické, ekonomické a společenské nejistotě a nic nenasvědčuje tomu, že se to rychle zlepší. V nouzovém stavu pravděpodobně zůstaneme ještě déle, než bylo původně v plánu.
