Zabývá se politikou a ekonomikou. Těmto tématům se věnovala ve všech hlavních denících. Pracovala jako redaktorka a vedoucí ekonomické rubriky MF Dnes. Poté vedla ekonomickou rubriku týdeníku Respekt. Od roku 2003 do roku 2009 byla hlavní analytičkou Hospodářských novin. Stejnou pozici zastávala od roku 2009 do října 2013 v Lidových novinách. Pravidelně komentuje ekonomiku pro Český rozhlas a Českou televizi.
Ještě před pár měsíci by tato zpráva zněla jako fake news. Dnes je to realita. A v evropských poměrech nic výjimečného. Ceny základních strategických surovin od plynu přes ropu k elektřině letí prudce vzhůru. Okamžitě se promítají do cen všeho dalšího zboží. Inflace by podle guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka už v dohledné době mohla dosáhnout 13 až 14 procent. Jiní ekonomové nevylučují horší čísla, kolem 16 procent.
Architektům bezuhlíkové ekonomiky se naplnily jejich představy o zdražení fosilních paliv víc a rychleji, než si kdy představovali. Najednou jsou elektřina, ropa i plyn tak drahé, že ženou všechny vyspělé ekonomiky do nebezpečných stagflací. Stavů, kdy se prudce zdražuje a ekonomika zároveň stagnuje, nebo se přímo propadá. Zdražování bylo umělé a cílené. Na klasické emisní zdroje se uvalovaly přirážky v podobně emisních povolenek. Banky a pojišťovny jim dávaly trestné, neudržitelné úroky v rámci takzvané zelené taxonomie. Uměle zvýhodňovaly zdroje obnovitelné.
Střední Evropa v nové realitě po ruském útoku na Ukrajině. Ve veřejném Salonu Týdeníku Echo a Knihovny Václava Havla ve spolupráci s Polským institutem v Praze a s polskou revuí Wszystko Co Najważniejsze o ní diskutovali Przemysław Żurawski vel Grajewski,Michał Kłosowski, Mirek Topolánek a Karel Schwarzenberg, Debatu moderovala analytička Echa Lenka Zlámalová. Odehrála se v úterý 29. března. Dva dny předtím, než Vladimir Putin vyhlásil, že bude za plyn přijímat jen platby v rublech.
Od začátku ruského útoku na Ukrajinu 24. února se zeměmi Evropské unie šířily obavy, kdy Kreml pod vlivem sankcí v odvetě vypne dodávky plynu a ropy. Je to past vzájemné závislosti, ze které se oběma závislým těžko odchází. Rusové si nemohou dovolit přijít o poslední přísun eur a dolarů. Zastavit proudění do Evropy navíc není jednoduché. Těžební zařízení se nedají libovolně vypínat a zapínat a Rusko neumí technicky dodat plyn, který by neposlalo do Evropy, jiným zákazníkům. Chybějí plynovody, terminály, zásobníky. Stavba je na roky.
Ekonomická izolace Ruska jako odveta za napadení Ukrajiny se dostala do zlomového bodu. Začíná se hrát o to, jestli bude mít silnější nervy Evropa, nebo Vladimir Putin. Ruský prezident ve čtvrtek podepsal dekret, že za plyn a ropu bude od zemí, které označuje za „nikoliv přátelské“, žádat výhradně platby v rublech. Do této skupiny patří komplet celá Evropská unie, která uvalila už několik balíků sankcí a tlačí Rusko do ekonomické izolace. Moskva už s nuceným převedením plateb vyhrožovala několik dní.
Volkswagen se připravuje na svět po globalizaci. Hlásí titulek nejvlivnějšího globálního deníku světa, amerického Wall Street Journal. V detailní analýze popisuje, jak německá automobilka, která stejně jako tento deník byla jedním ze symbolů globalizace, zásadně mění strategii. Ta by měla stát v budoucnu na „resilienci“, větší odolnosti před globálními riziky. V poslední době svět zasáhla hned tři. Válka, pandemie a obchodní spory.
Neplánujeme zaútočit na jiné země. Ani na Ukrajinu jsme nezaútočili. Prohlásil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov ve čtvrtek 10. března po schůzce se svým ukrajinským protějškem Dmytrem Kulebou v Turecku. Při pohledu na agresi, kterou Rusko na Ukrajině předvádí, znějí ta slova tragikomicky. Jestli si Lavrov pod neútočením představuje to, co Moskva na Ukrajině předvádí, je to výzva k nejvyššímu stupni ostražitosti.
„Evropská komise bude urgentně posuzovat soulad krátkodobých vládních zásahů se situací jednotlivých zemí.“ Je to fakticky generální pardon na to, aby se vlády s cenami elektřiny zařídily, jak potřebují. Zásadní změny často začínají pozvolna. Krok po kroku, salámovou metodou. Je to čas na psychologickou přípravu. Čas na to, zvyknout si na změnu, která mění styl, jenž se donedávna prosazoval bytostně.
Opoziční Andrej Babiš a Tomio Okamura vydrželi hru na soudržnost české společnosti a otevřenosti vůči uprchlíkům z Putinem napadené Ukrajiny necelý měsíc. Včera, přesně měsíc od začátku ruské invaze, už si nemohli pomoci s tím, že s vládou drží stejnou linii, a rozjeli se. Nedovolí si přímo kritizovat, jak je kabinet otevřený Ukrajincům (přesněji řečeno Ukrajinkám s dětmi). Oba pánové jsou experty na průzkumy, takže dobře vědí, že společnost drtivou většinou otevřenost vůči Ukrajincům podporuje.
Státní zástupce Jaroslav Šaroch posílá před soud za dotační podvod v případu Čapí hnízdo expremiéra Andreje Babiše. Nechme teď stranou samotnou podstatu případu. O ní se napsalo a ve chvíli, kdy bude snad veřejnosti otevřené soudní jednání, ještě napíše dost. Nevíme, jak dopadne soud. Nevíme ani, jak soudce rozhodne o projednávání obžaloby. To všechno se dozvíme v příštích týdnech. Už v této chvíli se ale dá říct, že ostudnou roli v celém případu sehráli pražští státní zástupci.
Růst ekonomiky koncem letošního roku na nule a inflace kolem 13 až 14 procent. Tak vidí guvernér centrální banky Jiří Rusnok kondici České republiky v době, kdy bude banku přebírat jeho nástupce. A to je ještě odhad, do něhož se úplně nepromítla válka na Ukrajině, která zvedá už tak rekordně vysoké ceny elektřiny, ropy a plynu. Je to dost tvrdá verze stagflace. Nebezpečného stavu, kdy ceny rostou výrazně rychleji než výkon ekonomiky. Znamená to pád životní úrovně. Za to, co si vyděláme, si koupíme méně než loni. Do této těžké doby musí prezident Miloš Zeman vybrat na jaře nového guvernéra a dva členy bankovní rady.
Vladimir Putin všemi těmi dramatickými projevy přiznává, že ekonomická izolace, kterou použil Západ, je skutečně silnou zbraní, na niž Rusko moc nemůže odpovědět. Mohlo by udělat jedinou věc, která by některé země v čele s Německem v Evropě skutečně bolela. Odstřihnout Evropu od dodávek plynu. To ale Moskva neudělala a ani se k tomu nechystá. Do Evropy naopak nyní proudí víc ruského plynu než před invazí na Ukrajinu. Strach, že Putin zavře plynové kohoutky, byl lichý. Platby za proudící plyn a ropu jsou v této chvíli fakticky jediné v dolarech a eurech, k nimž se Rusko dostává.
Čím dál víc se začíná mluvit o tom, jak se Rusko bude snažit obchodní blokádu obejít přes třetí země, které na něj sankce zatím neuvalily. Izrael, arabské země, jihovýchodní Asii. Lavírovat se dá do chvíle, než vás někdo s jasným zájmem a velkou silou donutí se rozhodnout. Do této pozice se teď dostala Čína. Od ruského útoku na Ukrajinu před téměř měsícem lavírovala a manévrovala. Jestli se někomu Putinův atak opravdu nehodil do jeho plánů, byl to Peking.
Česká společnost drží pod vlivem ruské agrese a války proti Ukrajině pohromadě jako už dlouho ne. Strach a solidarita s Putinovými oběťmi spojují. Podle průzkumu agentury Median pro deník MF DNES z tohoto týdne má 73 procent lidí obavy z další Putinovy agrese. Stejná část společnosti by chtěla, aby se Ukrajincům pomáhalo ještě víc než dnes. 65 procent podporuje dodávky zbraní a 43 procent lidí by si ukrajinské uprchlíky vzalo k sobě a nabídlo jim bydlení. Soudržnost a solidarita společnosti ukazují, že máme správně nastavený kompas a umíme poznat vážný dějinný moment.
Rusko si pro rozpoutání války na Ukrajině vybralo dobu, kdy byl Západ a hlavně Evropa nejzranitelnější za dlouhé roky. Politicky i ekonomicky. V časech, kdy ve Washingtonu seděl Donald Trump a v Berlíně Angela Merkelová, by si Vladimir Putin nejspíš takový atak nedovolil. Teď vsadil na to, že na Západě vládne slabá garnitura. Že v Londýně vládne oslabený Boris Johnson, na něhož doléhají následky odstřihávání Británie z jednotného trhu Evropské unie, symbolizované dlouhými frontami kamionů na hranicích.
Ocitli jsme se ve spirále zdražování, jakou Česká republika ve své historii zažila jen párkrát. Byli jsme v ní předtím, než Rusko vtrhlo na Ukrajinu. Byli jsme v té chvíli jedni z nejzranitelnějších v Evropě. Měli jsme už v únoru před invazí jednu z nejvyšších inflací. Zároveň patříme k pětici zemí Evropské unie, kde účty za bydlení včetně všech energií s ním související spolknou největší část rozpočtu. Současná energetická krize nás proto ohrožuje víc než ostatní.
Tak náhle, najednou vám řeknou: Jste Rus? Pak vám v Evropě zavřeme účet a odstřihneme vás od vašeho majetku. To je nová železná opona?“ nadával v neděli večer oligarcha Vladimir Solovjev, vrchní propagandista Vladimira Putina, ve svém televizním pořadu Nedělní večer s Vladimirem Solovjevem na prvním programu ruské státní televize. Byl večer 27. února a krátce předtím se dověděl, že ho západní sankce kvůli ruskému napadení Ukrajiny odřízly od jeho luxusní vily u Lago di Como kousek od italského Milána.
Za posledních pár dní se toho v Evropě změnilo víc než za předchozích třicet let. Veřejnosti otevřený Salon Týdeníku Echo v Knihovně Václava Havla se konal v úterý 22. února 2022 večer. V den, kdy Vladimir Putin vyslal ruské jednotky do dvou separatistických oblastí v Doněcku a Luhansku. Napadení Ukrajiny se očekávalo každou hodinou. Nikdo ale přesně nevěděl, kdy přijde a jak bude vypadat. Přišlo ve čtvrtek 24. února 2022 nad ránem.
Čtvrtá, zásadní linie zatím chybí. Chybí proto, že kromě Ruska bude velmi bolet i Evropu. Pokud se má ale Vladimir Putin dostat do úplné ekonomické izolace, která je pro Západ nejlepším základem vyjednávání o příměří na Ukrajině, musí se zastavit tok plynu a ropy na Západ a platby za ně směrem do Ruska. Po týdnu bezradného přešlapování kolem sankcí, kdy se demonstrovala jednota, ale pod její fasádou se v zásadě nezasahovalo ničím, co by Rusko skutečně ohrožovalo, přišel přes víkend obrat. Alespoň částečný.
Všichni západní politici se shodují, že Rusko brutálně, agresivně napadlo suverénní zemi. Co je horší, z jejich slov zní pochybnost, že to tažení tím nekončí. Veřejný prostor je plný pochybností, co přijde dál. Co rozjeté Rusko předvede zítra, za týden, za měsíc za půl roku? Kdo se může cítit v bezpečí a kdo je Putinem ohrožený? Jasné jsou dvě věci. Do chvíle, než by Rusko napadlo některou z členských zemí NATO, žádná ze západních armád nepůjde do války.
Česká republika je jedinou zemí v Evropě, která nemá prezidentský systém, ale prezidentské volby jsou v ní vnímány jako nejdůležitější ze všech. Vyvolávají největší mediální zájem i největší aktivitu všemožných angažovaných podnikatelů a finančních skupin. Každý chce mít svého prezidenta. Češi k Pražskému hradu vzhlížejí a symbolicky si projektují do prezidenta větší moc, než jakou skutečně má. Je to také volba, která je ze své podstaty výrazně víc vzrušující. Vítěz musí sebrat aspoň polovinu hlasů těch, kteří ve druhém kole k volbám přijdou.
Západ se rozhodl potrestat Vladimira Putina za vpád na Ukrajinu sankcemi. Dohodl se na nich poměrně rychle. Demonstruje na nich jednotu. Zásadní problém je, že ty sankce nebudou fungovat. Nezaberou, protože jsou slabé. Vladimir Putin se jim směje. Přes mluvící hlavy ze svého okolí vysílá signály, že ho to nepřekvapuje. Že je to přesně to, co očekával. Že je na to připraven. Můžou to být prázdná slova. Nikdo moc neví, co Putin čekal a na co je připraven. V každém případě pokračuje v demonstraci síly.
V posledních hodinách přibývá západních státníků tvrdících, že ruský prezident Vladimir Putin už se rozhodl pro invazi na Ukrajinu. Ujišťují, že stále věří v diplomatické řešení. Pro případ, že by se Moskva rozhodla k jakémukoli agresivnímu kroku, ale už Západ hrozí velmi tvrdými sankcemi. Vypadá to navíc, že po prvotním lavírování začínají být západní země soudržné. Už i Německo je soudě podle prohlášení premiéra Scholze a jeho ministryně zahraničí na tvrdé sankce připraveno.
Rusko je na Západu závislé víc než on na něm. Sankce ho poškodí výrazně víc. Je to stejné jako před pár lety ve chvíli, kdy se rozjela obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou. Bylo zřejmé, že Peking může ztratit výrazně víc. Podle toho se choval. V posledních hodinách přibývá západních státníků tvrdících, že ruský prezident Vladimir Putin už se rozhodl pro invazi na Ukrajinu. Ujišťují, že stále věří v diplomatické řešení.
Silné poryvy větru, ale také velmi vysoké teploty neobvyklé pro tuto roční dobu přinesla bouře Ylenia, která dorazila do Česka v noci na čtvrtek. Jak pro deník Echo24 popsal meteorolog Jan Šrámek, takové teploty jsou velmi neobvyklé a počasí i teplá zima souvisejí s hlubokými tlakovými nížemi, které vznikají nad Atlantikem. Bouře Ylenia podle něj odezní během pátku, se silným větrem je však třeba počítat i v dalších dnech.
Když se v roce 2016 na světlo poprvé dostal unijní návrh „udržitelných zelených financí“, málokdo tomu věnoval pozornost. Pohled do archivu nejen českých médií ukazuje, že o tom téměř nikdo nereferoval. V bruselských kuloárech ale naplno jely pracovní skupiny a sepisovaly se různé pracovní návrhy. Princip byl od začátku jasný. V rámci tažení za bezuhlíkovou ekonomiku zcela regulací proměnit hodnocení rizika.
Život v Česku se za poslední rok prodražil skoro o desetinu. Ceny zboží a služeb se v lednu oproti předchozímu roku zvedly o 9,9 procenta. Jen za poslední měsíc se zvýšily o 4,4 procenta. Rychlejší zdražení z měsíce na měsíc zažila Česká republika jen jedinkrát v historii. V roce 1993, kdy se zásadně měnila struktura daní a byla zavedena DPH. Největší roli hraje zdražování energií. Účty za elektřinu stouply o 18,8 procenta, u plynu o 21,5 procenta a u tepla a vody o 12 procent.
Rozpočet, který ve středu 9. února představila vláda Petra Fialy, je zjevně už na první pohled nesrovnatelně lepší než ten, co jí po sobě zanechal kabinet Andreje Babiše. Začít vládnout na pár měsíců s rozpočtovým provizoriem bylo velmi prozíravé. Už jen proto, že první Fialův rozpočtový schodek je téměř o 100 miliard korun nižší než původní babišovský. To není žádný účetní trik. Úplně konkrétně to znamená, že státní dluhy si nezvýšíme o dalších 100 miliard korun.
Vláda Petra Fialy už několik týdnů investuje obrovský politický kapitál do pandemického zákona, který je nesrovnatelně restriktivnější než ten současný, jehož platnost skončí 28. února. Dovoluje vládě výrazně tvrdší restrikce a zásah do svobody lidí. K obrovské politické ceně se včera přidal debakl v Senátu. Tam má vládní koalice pohodlnou většinu. Přesto horní komora restriktivní zákon s hodně ostrou kritikou odmítla a vrátila zpět do sněmovny.
Dostali jsme se do zvláštního stadia, které obrací celou ekonomiku vzhůru nohama. Česká republika je země, která má aktuálně dost zdrojů energie, které nejsou drahé. Samotné suroviny do nich a jejich provoz by nemusely podléhat prudce kolísajícím světovým cenám. Energie v Česku by nemusela být drahá. Největší část, 37 procent elektřiny, se u nás vyrábí z jaderných zdrojů. Ty jsou samy o sobě velmi nákladné kvůli vysokým investicím při výstavbě. Ve chvíli, kdy už stojí a jsou zaplacené, provoz naopak nepatří k drahým.
