Česká společnost drží pod vlivem ruské agrese a války proti Ukrajině pohromadě jako už dlouho ne. Strach a solidarita s Putinovými oběťmi spojují. Podle průzkumu agentury Median pro deník MF DNES z tohoto týdne má 73 procent lidí obavy z další Putinovy agrese. Stejná část společnosti by chtěla, aby se Ukrajincům pomáhalo ještě víc než dnes. 65 procent podporuje dodávky zbraní a 43 procent lidí by si ukrajinské uprchlíky vzalo k sobě a nabídlo jim bydlení. Soudržnost a solidarita společnosti ukazují, že máme správně nastavený kompas a umíme poznat vážný dějinný moment.

Podepisuje se na tom i fakt, že Ukrajince dobře známe. Mnoho jich tady žije. Jsou nám blízcí. Vstřícnost umocňuje a silné emoce vyvolává i to, že většina uprchlíků před ruskou agresí jsou ženy a děti. Jen dětí do 18 let už přišlo podle dat Všeobecné zdravotní pojišťovny přes 80 tisíc.

Musíme doufat, že lidem ta vstřícnost a otevřenost dlouho vydrží. Uprchlíci tady nejspíš nebudou týdny, ale spíš dlouhé měsíce.

Válka přitom přišla do těžké doby, kdy se oslabená Evropa probírá z dvou let covidových lockdownů, které kulminovaly do rekordního růstu cen. U nás rychlejšího než jinde v Evropě. Jen ve dvou zemích – Estonsku a Litvě – se už před válkou zdražovalo víc.

Důvodů prudkého růstu cen je řada a všude se o nich mluví a píše. Jedním z těch zásadních je vzestup cen energií. Ten pak přirozeně zvyšuje všechny další ceny. Prudké zdražování, které fakticky bude znamenat pokles životní úrovně, protože příjmy porostou pomaleji než ceny, v kombinaci s válkou v Evropě a stovkami tisíc uprchlíků, o něž se chceme a musíme postarat, je vleklá nálož.

Vláda Petra Fialy se musí postarat o to, aby zásahy do životní úrovně byly v daných podmínkách co nejmenší. Na většinu cen žádný vliv nemá ani mít nemůže. Ropu a plyn dovážíme a jen se můžeme starat, aby to bylo za co nejnižší ceny.

Na co ale kabinet kompletní vliv mít může, jsou ceny elektřiny. Té si vyrábíme dost sami. Dokonce výrazně víc, než potřebujeme. Jsme čistý vývozce. Vyrábíme za poměrně levné ceny. 37 procent elektřiny bylo loni z jádra, 36 z uhlí, jen 8 procent je dovozový plyn, zbytek obnovitelné zdroje.

Vyrábíme si elektřinu za násobně nižší cenu, než za jakou se samotná vyrobená energie nyní prodává. Včera to bylo 155 eur za MwH. To je takzvaná silová elektřina. K ní se v účtu, který člověk dostane, připočte ještě poplatek za přenos a distribuci. Ty jsou ale regulované. Pak se ještě dodá dotace na obnovitelné zdroje. V té samotné ceně silové elektřiny se ale už platí potřeba emisní povolenky. Ty jsou příjmem státního rozpočtu. Získává na nich miliardy. Čím jsou dražší, tím víc.

Elektřina v Evropě kvůli všem regulacím od emisních povolenek po zelenou taxonomii, jimiž se zdražuje, dávno přestala být trhem. Zbyla jen hra na trh, která dnes nesmyslně zvedá účty. Evropa kdysi chtěla liberalizovat trh s energiemi, pak se ale vydala na tvrdě regulovanou cestu k bezuhlíkové ekonomice a trh úplně zničila.

Vláda by proto měla ztratit zábranu k razantnímu zásahu do cen elektřiny. Měla by přijít s regulací ve stylu, že energetické firmy budou lidem muset silovou elektřinu prodávat za výrobní náklady plus přiměřený zisk. Na to je potřeba změnit zákon, protože i státní ČEZ má soukromé akcionáře, kteří na něco takového nikdy nepřistoupí. Připraví se o obrovské zisky.

Do doby, než se to podaří změnit, by měl kabinet začít lidem plošně kompenzovat rozdíl mezi skutečnou výrobní cenou elektřiny v zemi a pseudotržní cenou, za niž se kvůli všem regulacím obchoduje. Ty kompenzace by se neměly platit z daní ve státním rozpočtu, ale z toho, co tento pseudotrh s elektřinou přináší. Z dividend elektrárenské společnosti ČEZ a příjmů z emisních povolenek. To dá dohromady několik desítek miliard.

Doba je příliš těžká na to, hrát si na trh tam, kde už dávno není.