Nejenže jsou hlučné a plné smrkajících a pokašlávajících lidí, otevřené kancelářské prostory mají podle některých vědců nepříznivý vliv i na vzpomínky. Nehledě na to, že se v nich lidé méně soustředí. Proto už některé podniky znovu stavějí mezi zaměstnanci zdi - a dávají do nich dveře, které jdou zavřít.
Meryl Streepová v proslovu při přebírání Zlatého glóbu kritizovala Donalda Trumpa, lidé v sále jí nadšeně aplaudovali. Reakce na její vystoupení byly podobným způsobem předvídatelné – a často taky podobným způsobem pomýlené.
Domácí násilí na ženách a dětech by v rámci ruského trestního zákoníku již nemělo být zločinem. Návrh zákona prošel zatím prvním čtením a pro přijetí hlasovalo 368 poslanců proti jednomu nesouhlasnému hlasu, informuje server Politico. Stojí za ním poslankyně Jelena Mizulinová, která se snaží o ochranu tradiční ruské rodiny založené na autoritě rodičů.
Dívky ve školách, ženy v šatech, hrající si děti a smějící se muži. Nikde ani známka po válečném utrpení. Univerzitní profesor Bill Podlich zachytil na fotografiích v šedesátých letech Afghánistán takový, na jaký nyní lze jen vzpomínat. Bezstarostný život vystřídala invaze Sovětského svazu, občanská válka, krutovláda Tálibánu i válka na začátku milénia. Na snímky se podívejte ve fotogalerii.
Do patové situace s vymáháním menších dluhů by se kvůli plánované vyhlášce mohly dostat obce, dopravní podniky i další instituce. Resort ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) totiž plánuje zavést tzv. minimální zálohy na exekuce, které bude muset platit věřitel. Podle kritiků se tak ale některé nižší dluhy stanou prakticky nevymahatelné, protože záloha bude vyšší než samotný dluh.
Papež František podnítil ženy, které se zúčastnily obřadu křtin v Sixtinské kapli, aby se nestyděly a bez ostychu v kostele své děti kojily. Řekl, že by své děti měly ošetřovat stejně, jako Panna Marie ošetřovala Ježíše Krista, píše The Guardian.
Myslím, že všem pokusům vysvětlovat nám, že náš subjektivní pocit je neplatný a že objektivní čísla jasně říkají něco jiného, je třeba čelit – byť jen cvičně a ze zvyku.
Konec starého a začátek nového roku přišlo do centra Prahy oslavit několik tisíc lidí, většinou cizinců. Větší zájem byl o dění na Staroměstském náměstí, kde v 17:00 odstartoval zábavný program. Václavské náměstí patřilo spíše pyrotechnice, kterou začali lidé odpalovat už krátce po setmění a pokračovali ještě dlouho po půlnoci. Na dění dohlížely desítky policistů, záchranářů a hasičů. Podle nich byly silvestrovské oslavy poměrně klidné.
V nejzanedbanějších oblastech této země mají novorozenci naději na podobně dlouhý život jako jejich vrstevníci v zaostalých afrických zemích.
Británie se ve čtvrtek oficiálně stala první zemí na světě, která výslovně povoluje počít dítě s genetickými informacemi od tří dárců. Uvedla to agentura DPA. Ratifikační proces, který začal loňským souhlasem parlamentu, ve čtvrtek ukončil úřad pro fertilizaci a embryologii HFEA, který metodu schválil. Úprava buněk umožňuje předejít přenosu některých genetických onemocnění z matky na dítě.
Málokdy se podaří sociologům otevřít Pandořinu skříňku a odhalit temné proudy společenského vědom. Tentokrát to dokázala agentura Median jednou prostou otázkou: „Nahlásili byste podnikatele, který EET obchází?“
Lidstvu zbývá maximálně tisíc let, aby našlo novou planetu pro život. V opačném případě mu hrozí katastrofa a zánik. Řekl to známý teoretický fyzik Stephen Hawking. S vývojem technologií se kromě nových systému totiž vytváří i nové zbraně, což bude podle něj příčina vyhynutí, informuje server CNN.
„Ve Spojených státech také není beztrestné pálení vlajky,“ hájí nově zveřejněný návrh zákona o trestání občanů za veřejné hanobení prezidenta republiky poslanec Stanislav Huml (ČSSD). V rozhovoru pro Český rozhlas zdůvodňuje návrh tento bývalý policista tím, že „je potřeba společnost umravnit“.
Nejhorší ze všeho je uzavírat nespokojenost a frustraci v sobě. Podvolit se strachu ji projevit. Z takových dlouhodobě potlačovaných frustrací a dlouho neventilované nespokojenosti vznikají nejhorší traumata, výbuchy a životní tragédie.
K desítkám mých oblíbených a také velmi osvětlujících momentů ze seriálu Simpsonovi patří i tahle drobná perla: Homer spí, ze sna se vztyčí, otevře oči a zahlásí: „Marge, myslím, že nenávidím Videostop!“ Zase zalehne a spí dál.
Kritika elit včetně těch intelektuálních se stává významným tématem veřejné diskuse. Lenka Zlámalová se ve své eseji „Krach elit“ (Týdeník Echo č. 28/2016) přiklonila k poměrně rozšířenému názoru, že žijeme v době pseudoelit, které se názorově odcizily většinové společnosti
Módní vlna barefootové obuvi, tedy tzv. bosého obouvání, již dorazila i do Česka. Odborníci však varují uživatele, že pokud ji neužívají pouze v přírodním terénu, hrozí jim vážné zdravotní komplikace.
Generace lidí kolem padesátky může mít v dnešním Česku dojem jakéhosi déjà vu. V době, kdy vstupovali do dospělého života, se zhroutil systém, ve kterém vyrůstali a byli přesvědčeni o jeho trvalosti, nezměnitelnosti (alespoň v těch zásadních věcech), byli radostnými svědky jeho bleskového rozpadu.
Žijeme v éře nedůvěry a vzpoury proti „establishmentu“, „elitám“ či „expertům“. V červnu britští průzkumníci YouGov zjišťovali, čím názorům lidé při rozhodování o hlasování v referendu naslouchají.
Príbeh ozajstného človeka je zoufalá knížka, tu ani nevzpomínejte. Je odporná. Nevím proč, ale je.
Když se zamýšlíme nad stavem dnešní společnosti, vidíme, že tu máme před očima zvláštní fenomén, obrovský soubor svobodných osob s rozmanitými charakterovými vlastnostmi, inteligencí, výchovou, vzděláním, které jsou přesvědčeny, že uvažují, že se rozhodují a řídí jen podle své svobodné vůle. Tito jednotlivci žijí v rodinách, v obcích, jsou členy politických seskupení – to vše je ovlivňuje. Rozhodující také je, v jakém žijí nebo žili politickém seskupení či systému, který je mnohdy také velmi silně ovlivňuje, máme-li na mysli širší dějinný kontext, třeba půl století.
Čtvrtstoletí po roce 1989 Česko sílilo. Samozřejmě – listopadová revoluce měla své vítěze i poražené. Jinak to ani být nemohlo, ale v souhrnu a ve výsledku se lidem v této zemi nikdy nežilo lépe než poslední dvě a půl dekády. Československo, které nám odkázali Masaryk se Štefánikem, sice nepřežilo, ale vztah Čechů i Slováků je od rozdělení bezproblémový a přátelský.
Brusel, Evropský parlament. Europoslance z polské vládní strany PiS náhle vytrhne z hovoru pohled na neoholeného muže středního věku s delšími vlasy stojícího v hloučku opodál. „Vidíte támhletoho? To je Kijowski! Ten, který řídí KOD!“ ukazuje rozčileně. „Ještě před rokem byl nic, bezvýznamný člověk, a teď najednou svolává desetitisícové demonstrace proti vládě. Určitě má peníze od Sorose. Co tu dělá, kdo ho sem pozval? Před rokem byl nula, a teď jezdí do europarlamentu!“
Zamyslíme-li se nad posunem celkové atmosféry ve společnosti za posledních šestadvacet let, je patrné, jak nesmírně vzrostla touha po jednoduchých odpovědích a řešeních. Na širší zamyšlení se nad jakoukoli záležitostí není prostor – vaše řeč ať je: „Ano, ano, ne, ne!“ Je jistě pravda, že na dlouhé akademické „okecávání“ některých věcí není v určitých případech místo a občas je načase uhodit pěstí do stolu a zařvat „merde!“.
Francouzský spisovatel konžského původu Alain Mabanckou patří k nejúspěšnějším a nejprodávanějším. Uspěl v Severní Americe, kde na několika univerzitách vyučoval právě literaturu.
Při sledování diskuse ve společnosti člověka napadá, že by tu mohla mít slušný úspěch strana s programem zrušení této země. Ne masový, na volební vítězství to není. Ale jako podnik na slušnou a dlouhodobě spolehlivou obživu by to muselo obstát.
Režisér, herec a do loňska umělecký vedoucí pražského Dejvického divadla Miroslav Krobot dává rozhovorů poskrovnu. Klid kolem jeho osoby mu prý vyhovuje.
V jedné nepříliš vznešené, ale už značně načaté společnosti podnikatelského polosvěta jsem byl překvapen nevšední otázkou: „Hele, ty to musíš vědět, vám to určitě říkají, na kolik let byla východní Evropa postoupena Američanům?“ Když tazatel viděl můj nechápavý pohled, upřesnil: „No jak tenkrát na Maltě – nebo to bylo v Reykjavíku – nás Gorbačov zaprodal Amíkům. To bylo na třicet let, že?“
Žijí Češi v rozdrobené, fragmentarizované společnosti, která nesdílí prakticky žádný společný jmenovatel a lidé v ní vedou zhusta osamělý život ve svých „sociálních bublinách“?Obraz české společnosti, jak ho známe z médií, působí, mírně řečeno, nesoudržně. Mluví se o jejím ostrém rozdělení – například ve vztahu k uprchlické krizi nebo osobě prezidenta Zemana.
Kdo sleduje veřejnou debatu, odnese si z ní dojem, že žije v zemi, kde je společnost rozdělena nějakou tvrdou civilizační linií. Na její jedné straně stojí síly „dobra“, které jsou velmi často vydávány za „západní“. Na druhé straně jsou líčeny východní síly, které nás mají stále více stahovat do východní, autoritářské sféry, vlády pevné ruky. Je to vyhroceně a fatalisticky škatulkováno na dělení mezi Brusel a Moskvu.
