Italské levicové strany jsou nakloněny dialogu a chtějí se vyhnout předčasným volbám, vyplynulo z středečních schůzek zástupců parlamentních stran s prezidentem Sergiem Mattarellou. Opoziční Demokratická strana (PD) si sice klade řadu podmínek, ale protestní a dosud vládní Hnutí pěti hvězd (M5S) ji už oficiálně vyzvalo k dialogu o plánovaném snížení poslanců.
Matteo Salvini, šéf italské krajní pravicové strany Liga, která vládne s protestním Hnutím pěti hvězd (M5S), ve čtvrtek poprvé kvůli třenicím v nesourodém vládním spojenectví zmínil předčasné volby. Série sporů vyvrcholila ve středu, kdy se M5S neúspěšně pokusilo v parlamentu zarazit výstavbu vysokorychlostní dráhy mezi Turínem a Lyonem (TAV), kterou pokládá za zbytečnou a příliš nákladnou. Nestranický premiér Giuseppe Conte dnes několik hodin jednal o krizi s prezidentem Sergiem Mattarellou, informovala agentura ANSA.
Je nakonec dobře, že výsledkem první přímé volby prezidenta je Miloš Zeman, který vládne ve svém druhém funkčním období. V plném rozsahu se tak odhalila odvrácená, ale reálná tvář sice možná dobře míněných nápadů vyvolaných mediálním tlakem, povzbuzovaným aktivisty všeho druhu, na zlepšení stavu věcí veřejných.
V těch obhájil svůj úřad Václav Klaus a ti, kdo byli proti Klausovi, začali obratem vytvářet dojem, že tajné volby měly mafiánský průběh a že to bylo prací Klause, respektive ODS.
Silný muž v čele státu je lepší než rozhádané politické strany a parlamentní žvanírna. Takové hodnocení politiky pomohlo mnohému šikovnému populistovi do čela státu, který pak řídil řadu volebních období, pokud nezesílil natolik, aby demokracii přímo zrušil. Nikdo z těch, kdo silné muže podporují, si obvykle nepoloží otázku, co se stane, až jejich lídr zestárne. Odpověď na ni přinesly volby v patnáctimilionovém Istanbulu a je jednoduchá.
V americkém prezidentském klání hraje Florida výraznou roli nejen kvůli počtu volitelů, třetímu nejvyššímu spolu s New Yorkem. Má to i svou symbolickou rovinu, vyhrát Floridu je něco jako polovina úspěchu. Výjimek z pravidla je málo, za posledních šedesát let jen dvě. Není tedy divu, že Donald Trump zahájil svou kampaň za znovuzvolení právě tady. Dělat Ameriku znovu velkou se už po čtyřech letech administrativy moc dobře nedá, a tak nové heslo zní: Udržme ji velkou!
Seznam stran zastoupených v Poslanecké sněmovně se rozrůstá. K zavedeným devíti přibyla nová. Trikolóra – hnutí občanů má kromě poslance Václava Klause ml. i poslankyni Zuzanu Majerovou Zahradníkovou. Jména zástupců nového hnutí z řad současných poslanců či senátorů tím ale končí. Trikolóra sice v pondělí představila základní hodnoty, které hodlá zastupovat, více o straně se ale dozvíme až v září, kdy bude její ideová konference. Ještě více napoví až první volby, v nichž bude usilovat o hlasy voličů. Václav Klaus ml. si věří především na sněmovní volby, které by v řádném termínu měly být za dva roky.
První výkon Trikolóry je ten, že navodila dojem jakési elementární přijatelnosti. Václav Klaus mladší má se svou formací prostě jiný nástup do politiky, než když předtím na stejné místo zkoušeli vstoupit Apačové, před nimi Realisté nebo ještě před nimi Svobodní. Kolem Klause stála skupina poskládaná sice z lidí většinou dosud neznámých, ale dobře naladěných a sebevědomých. Dramaturgický pokyn zatleskat po každé větě lídra po čtyřiceti minutách sice unavoval, ale asi splnil účel: tato skvadra nenastupuje před kamery hned nafrněná, netváří se ublíženecky. Je to typ lidí, jaké si jistě přeje normální pravicová strana (a o jaké čtenáře mimochodem stojí Echo): ředitel základní školy, drobná podnikatelka, advokát, ředitel národního parku z doby, kdy se v něm zrovna neprovozoval experiment na přírodě.
Americká volební kampaň už dávno začala. Zatím kandidáti Demokratické strany soutěží mezi sebou o čest vyzvat na souboj Donalda Trumpa. Favoritem primárek je bývalý viceprezident Joe Biden. Podle průzkumů má největší šanci porazit stávajícího obyvatele Bílého domu. Bidenovou výhodou také je, že na rozdíl od ostatních kandidátů se tváří jako americký levičák starého typu, kterému jde hlavně o pracující třídu. Progresivní šílenosti, na kterých založili svou kampaň všichni ostatní, vytrvale ignoroval. Nyní se však dopustil zásadní chyby, která ho sice nemusí stát demokratickou nominaci, ale dává silnou munici Donaldu Trumpovi do hlavního střetnutí.
Výsledky evropských voleb už známe, dvojblok lidovců a socialistů oslabil, ale jeho ztráty vykompenzovaly zisky liberálů a zelených. Tvrdá pravice posílila, ale ne tak, aby mohla reálně ovlivnit chod EU. České výsledky jsou specifikum, jsme asi jediná země, kde euroskepticky ladění voliči krmí frakci, jejíž představou o fungování EU jsou Spojené státy evropské. Řeč je o ANO v ALDE, kde zřejmě zůstane, aspoň tím Piráti odůvodňují angažmá u zelených. To přitom odpovídá dlouhodobému směřování strany, Piráti jsou zelení v zemi, kde mají zelení špatný zvuk.
Evropské volby byly svého druhu generálkou polské opozice před důležitějšími, parlamentními na podzim. A ačkoliv se pět stran sjednotilo do středolevého bloku, vládnoucí Právo a spravedlnost porazit nedokázaly. Konzervativci vyhráli víc, než čekali, se ziskem 45 procent se stali nejúspěšnější stranou v krátké historii polských eurovoleb (tentokrát i s rekordní účastí), v Evropském parlamentu, kde zasedají ve frakci Evropských konzervativců a reformistů spolu s ODS, budou s 21 poslanci patřit mezi vůbec největší strany.
Piráti by se nedostali tam, kde dnes jsou, nebýt toho, že se jim daří ujišťovat veřejnost, že nejsou magoři. Ne že by museli být magoři – ale jestliže jste nový politický proud, který měl dosud relativně málo příležitostí se projevit, vaše jméno odkazuje k oslavování krádeže a na vašich transparentních fórech občas různí političtí kutilové ventilují roztodivné myšlenky, musíte prostě občas ujistit lidi, co je ve vaší straně hlavní a co vedlejší. A vstupem do magorské frakce v Evropském parlamentu se Piráti zase jednou vychýlili k tomu magorství.
Izraelský parlament ve středu schválil své rozpuštění, což má vést k dalším předčasným volbám, které by se mohly uskutečnit již v září. Poslední volby se v Izraeli konaly 9. dubna, vládní strana Likud ale nezískala dostatek hlasů pro sestavení jednobarevné vlády a premiérovi Benjaminu Netanjahuovi se navzdory prodloužené lhůtě na vyjednávání nepodařilo sestavit koalici.
Volby do Evropského parlamentu nemají jednoznačný výsledek a analytici po celém kontinentu se při hledání jejich výkladu museli docela namáhat. Ale v jednom ohledu si tyto volby určitě zaslouží přídavné jméno „historické“. Ještě nikdy za uplynulých čtyřicet let nevytvářel unijní establishment během kampaně tak apokalyptickou náladu jako letos.
Evropské volby se až dosud svým charakterem podobaly senátním, počtem voličů i jejich charakteristikou, kdy šla volit především uvědomělá střední třída. Letos se to ale změnilo. K volbám přišlo o třetinu více voličů než před pěti lety, ale nejen u nás tentokrát přitáhly občany z obou pólů. Příznivce Evropské unie, ale i její odpůrce, kteří se dříve k volbám tohoto typu nevydávali.
Cena uhlí opět roste, důlní firma OKD inkasuje zisk, přesto pro město Orlovou v epicentru těžební oblasti nastávají těžké časy. Kraj se minulý měsíc definitivně rozhodl zbavit místní nemocnice, protože zdravotní pojišťovny platí málo. Sama Orlová nemá peníze, aby na provoz doplácela, a tak bývalí i současní horníci mohou hledat při zdravotních potížích pomoc, kde chtějí. Kraj vyrabovaný extenzivní těžbou byl ponechán osudu, proto lidé tradičně hledají naději ve slibech levicových a populistických stran, které se ovšem nikdy nesplní. V časech Jiřího Paroubka vyměnila tradiční podporu komunistů za sociální demokraty, kteří tehdy slíbili modré z nebe a dostali za to přes polovinu hlasů.
Za východisko z britské brexitové mizerie je občas považováno vypsání druhého referenda. Je to argument, který šíří především odpůrci brexitu. Poukazují na údajnou neinformovanost voličů a na průzkumy, které ukazují převahu zastánců setrvání v EU. Britské volby do Evropského parlamentu posloužily jako zástupný plebiscit. Ukazují, že země je nadále beznadějně rozdělena, a výsledek teoretického druhého referenda je tak značně nejistý.
O volném pádu koaličních stran CDU/CSU a SPD nebo katastrofě a noční můře pro sociální demokracii, jejíž budoucnost je nejistá, píší německá média po nedělních volbách do Evropského parlamentu, v nichž obě uskupení dosáhla svých nejhorších výsledků. Komentátoři také pátrají po příčinách velkého úspěchu Zelených, kteří s 20,5 procenta naopak docílili svého maxima.
Krátce po vyhlášení výsledků označil předseda největší opoziční strany ODS Petr Fiala evropské volby za „naději na změnu“. Podle něj dali voliči najevo nesouhlas s premiérem Andrejem Babišem (ANO). Ten vzápětí označil výsledek svého hnutí za skvělý, „ublíženě“ ale komentoval předvolební kampaň. Proti hnutí byla podle jeho názoru v poslední době vedena intenzivní a sprostá antikampaň.
Vládní strany utrpěly v evropských volbách porážku, na kterou by ve většině demokratických zemí reagovaly vyhlášením předčasných voleb do národního parlamentu. ANO sice vyhrálo, přesto společně s koaličními partnery ČSSD a KSČM dohromady nezískalo ani třetinu hlasů. Jsou to jen evropské volby, kam chodí málo lidí, zní v Česku obvyklé vysvětlení. Přesto hlas dvou milionů voličů říká jasně, že populisticko-levicový model vládnutí vyčerpal své možnosti.
Evropská lidová strana (EPP) se podle předběžných výsledků stala vítězem letošních voleb do Evropského parlamentu, v němž by měla získat 180 z celkem 751 křesel. Druzí socialisté (S&D) by měli získat 152 mandátu a třetí, liberální frakce ALDE 105. V Bruselu to uvedl mluvčí europarlamentu Jaume Duch. Obě největší frakce, lidovci i socialisté přitom nyní zřejmě dopadají hůře než v posledních eurovolbách v roce 2014. Tehdy měla EPP 221 mandátů a socialisté 191. Nyní poprvé za desetiletí přišly o společnou nadpoloviční většinu a k prosazení své proevropské agendy budou potřebovat třetího partnera.
Letošní volby do Evropského parlamentu v neděli vyvrcholí, když k urnám míří miliony voličů ve 21 zemích evropského bloku. Až někdy večer po 23:00 ale bude jasné, jak dopadlo kontinentální hlasování, které by podle mnohých mohlo otřást dlouhé roky platnými pořádky v evropské politice. Nejde přitom jen o napjatě očekávaný úspěch či naopak propad populistických, nacionalistických a protiunijních uskupení v řadě členských států.
Ve volbách do Evropského parlamentu na Slovensku získávají zatím nejvíce hlasů vládní strana Směr-sociální demokracie (Směr-SD) expremiéra Roberta Fica a koalice proevropských neparlamentních stran Progresivní Slovensko a Spolu (PS/Spolu). Vyplývá to z neoficiálních předběžných výsledků z okrskových komisí. Na třetím místě je protiunijní krajně pravicové uskupení Kotleba-Lidová strana Naše Slovensko (LSNS).
Hlasy voličů v evropských volbách v Česku sečetli volební komisaři ve všech okrscích, vyplývá z informací na twitterovém účtu Českého statistického úřadu. Poslední údaje úřad dostal po více než šesti hodinách po ukončení hlasování. Statistici ale zveřejní výsledky včetně účasti až v neděli později večer potom, co se uzavřou všechny volební místnosti v Evropské unii, konkrétně v Itálii.
Hlasy voličů v evropských volbách v Česku sečetli volební komisaři ve všech okrscích, vyplývá z informací na twitterovém účtu Českého statistického úřadu. Poslední údaje úřad dostal po více než šesti hodinách po ukončení hlasování. Statistici ale zveřejní výsledky včetně účasti až v neděli později večer potom, co se uzavřou všechny volební místnosti v Evropské unii, konkrétně v Itálii.
Veřejnoprávní televize má někdy smůlu. Když přistoupí k plnění své veřejnoprávní povinnosti – a velká debata předsedů stran v předvečer evropských voleb je jejím plněním par excellence – je zastíněna přenosem jakéhosi sportovního utkání. Moderátorka Světlana Witowská deklasovala debatu ještě před jejím začátkem, když se v promu na debatu v ranním vysílání ČT24 svěřila, že si dojednala, že bude v jejím průběhu dostávat do sluchátek update o vývoji onoho utkání.
Češi sice odvolí už v pátek a sobotu, výsledky voleb do Evropského parlamentu ale budou znát až v neděli těsně před půlnocí. Taková jsou pravidla eurovoleb, které odstartovaly ve čtvrtek v Nizozemsku a ve Velké Británii. Eurovolby v Česku již tradičně provádí nízká účast. Svou volbou ale ovlivní i výběr nového předsedy Evropské komise či podobu budoucích evropských předpisů, které budou muset být přetaveny v české zákony.
Jakmile se sečtou volební hlasy v klání o křesla v Evropském parlamentu, rozjede se jednání o příštím předsedovi Evropské komise. Ten je vybírán představiteli jednotlivých zemí v rámci Evropské rady na základě výsledků voleb do Evropského parlamentu ale i na základě jejího úsudku. Ke svému zvolení potřebuje příští předseda podporu většiny členů europarlamentu. Na post kandiduje i jednička opoziční ODS Jan Zahradil, jiný Čech o tuto funkci neusiluje.
Téměř před každými volbami se zdůrazňuje, jak budou důležité a přelomové. Výjimkou nejsou pochopitelně ani letošní volby do Evropského parlamentu. Zatím je na nich historicky zlomové to, co už se stalo v přípravě na kampaň: opevňovací práce před náporem tzv. populistů. Facebook zřídil ve své evropské centrále v Dublinu speciální centrum pro boj s dezinformacemi a populistickými kampaněmi; na to, jak se tento boj Facebooku daří, dohlíží v centrále od ledna úřednický výsadek francouzského prezidenta.
Nová pravicová populistická a euroskeptická strana Fórum pro demokracii (FvD) uspěla v čtvrtečních volbách do Evropského parlamentu v Nizozemsku se ziskem 11,2 procenta hlasů a tří mandátů. Vyplývá to podle agentur Reuters a AP z odhadů výsledků hlasování. Vítězem se ale podle těchto údajů překvapivě nestala liberální Lidová strana pro svobodu a demokracii (VVD) premiéra Marka Rutteho. Skončila až druhá za vítěznou Stranou práce (PvdA), která si podle nizozemské televize NOS připsala 18,4 procenta hlasů.
