Nejbohatší člověk světa Elon Musk v mnohém převzal po Donaldu Trumpovi titul Krále Twitteru – poté, co bývalého amerického prezidenta sociální síť vykopla. Podobně jako Trump je na Twitteru evidentně závislý. Stejně jako Trump často tweetuje neuváženě a infantilně. Kvůli některým tweetům ho vyšetřovala americká Komise pro cenné papíry. Například když napsal, že stáhne svou automobilku Tesla z burzy a za každou akcii zaplatí 420 dolarů
Covidová epidemie odeznívá, na oslabenou verzi viru si pomalu zvykáme a naši pozornost dávno upoutaly jiné krize, například rakety pršící na Ukrajinu. Ale každá taková událost po sobě zanechává trvalejší stopy a jednou z těch stop v případě covidu byla další digitalizace světa. Najednou se osobní vyřizování záležitostí stalo příliš rizikovým a bylo nutno hledat jiné způsoby, jak fungovat.
Trvalkou veřejné debaty v západním světě je regulace projevu na sociálních sítích, kde se velká část té veřejné debaty odehrává. Podle některých tím byla fakticky zprivatizována, společnost předala kontrolu nad veřejnou výměnou názorů několika mocným firmám. Existují důvody k nim necítit velkou důvěru.V uplynulém týdnu však koupil necelých deset procent společnosti známý miliardář Elon Musk, postava známá, v ledasčem jistě rozporná. Stal se tak nejvýznamnějším akcionářem Twitteru.
Do jaké míry patří mezi oběti války také svoboda projevu? Nejde pouze o nedávné vypnutí osmi webů podle premiéra Fialy napojených na Rusko. Vláda chystá zákon, který by do vypínání „dezinformačních“ serverů vnesl nějaký řád. V téže době Evropský parlament velkou většinou odhlasoval Zprávu o zahraničním vměšování do všech demokratických procesů v Evropské unii, včetně dezinformací.
Dobrých zpráv není dost nikdy, v posledních týdnech zvlášť. Jedna dobrá přišla ve středu z Finska. Poslankyně Päivi Räsänenová a luteránský biskup Juhana Pohjola byli u soudu zproštěni obžaloby z podněcování nenávisti. Räsänenová, bývalá předsedkyně Křesťanských demokratů (dnes malá opoziční strana), na svém twitterovém účtu před necelými třemi lety citovala z Nového zákona pasáž proti homosexualitě.
Válka na Ukrajině je už dnes v jednom důležitém ohledu horší než války v Jugoslávii: útok se neudál při dělení jednoho státu, v rámci jakéhosi „majetkového vypořádání“ mezi státy nástupnickými. Je to útok jaderné mocnosti na slabšího souseda. Ve chvíli, kdy si agresor ze země se 40 miliony civilistů udělá střelnici, není příliš taktní někde v dalekém bezpečí diskutovat o chybách, které se třeba dopustila vláda napadené země a její zahraniční spojenci.
Po prudkém přelomu v roce 2020 se začíná ukazovat, že Západ vkročil do dalšího stadia své autolýzy, to jest rozkladu vlastními silami (mnohem závažnějšího, než byla nedostatečná reprodukce jeho obyvatel v posledních dekádách). Víceméně nezávisle na kořeni jeho bytí hlodá „hygienismus“, přinášející medicínskou diktaturu s potlačením dosavadních svobod, kulturní války vedené extrémním genderismem a „rasismem naruby“, a extrémní environmentalismus, chápající lidi na planetě v podstatě jako nežádoucí.
Jeden den česká vláda slibuje, že uvolní proticovidová opatření od 1. dubna, druhý den, že by se s návratem k normálu mohlo začít už někdy v březnu. Aby měla zbraně pro předpokládanou vlnu infekce na podzim (!), prosazuje novelu pandemického zákona ve stavu legislativní nouze. Nebýt obstrukce Okamurovy SPD, dosti drastická novela pandemického zákona by už sněmovnou prošla, aniž ta norma stačila vejít do povědomí veřejnosti.
Kauza světové tenisové jedničky Novaka Djokoviće, kterého u protinožců zadrželi a hrozili mu deportací, jelikož nebyl očkován proti koronaviru, upoutala pozornost celého světa k australskému covidovému režimu. Austrálie je fascinující případ. Během pandemie byl transatlantický prostor srovnáván s Dálným východem. Zatímco asijské státy pomocí lockdownů dokázaly víceméně covid zvládnout a vyhnout se velkým ztrátám na životech, Západ do velké míry lockdowny dosáhl leda rozvratu veřejných financí a mrtvým se stejně nevyhnul.
Hipsterský Rasputin, to je jedna z přezdívek Jacka Dorseyho, zakladatele a do pondělí šéfa Twitteru. Dorsey se v Silicon Valley vymykal. Jeho vizáž působila nepatřičně i v uvolněném prostředí technologických firem. Téměř vždy neformálně oblečený, s plnovousem a kroužkem v nose působil spíše jako komparzista z filmu o hippies než vůdčí osobnost sociálních sítí.
Dvaatřicet let. V roce 1980 uplynula stejně dlouhá doba od Vítězného února, oficiálního „dňa rožděnija“ komunistického režimu v Československu. Soudruzi ještě neměli tušení, vlastně nikdo neměl, ale vstupoval do své poslední dekády, koncem léta začala stávka v Leninových loděnicích v Gdaňsku a vznikl Nezávislý odborový svaz Solidarita, který ten konec výrazně přiblížil.
Patří ke stěžejním tvůrcům tradice českého ústavního soudu položené v 90. letech. Jako veterána posledních 32 českých a československých let se svobodou se Pavla Holländera ptáme na to, jestli se boj za svobodu za tu dobu nepřesunul do jiných poloh. Po revoluci coby renomovaný právník a federalista pomáhal Václavu Havlovi hledat kompromis, který by umožnil zachovat federaci, po jejím rozpadu zůstal v české části. V letech 1993–2003 byl výrazným soudcem ÚS v Brně.
ÚHEL POHLEDU: Máme pár dní do voleb a mezi tématy, která se v kampani téměř neobjevila a která přitom mají potenciál určovat naši budoucnost, jsou vedle např. inflace, migrace a Green Dealu také nové formy cenzury. Naše Společnost pro obranu svobody projevu, která nasbírala již 30 tisíc podpisů na petici s požadavky na politické strany, se na ně letos v létě znovu obrátila s pěti otázkami.
Čínský režim se rozhodl přísně regulovat chování mladých lidí na internetu a také obsah, který tam konzumují. Drasticky – na tři hodiny týdně – omezil dobu, po niž mohou čínští uživatelé hrát on-line hry, nakázal čínským poskytovatelům připojení, aby zamezili šíření obrazů „zženštilých mužů“, snaží se omezovat projevy kultu celebrit, dva jeho předměty ze sítě dokonce vymazal.
Bezprostředně po jedenáctém září mohli lidé mnohokrát slyšet a číst, že na Světové obchodní centrum útočili lidé, kteří „nenávidí naši“ svobodu. Pořádaly se koncerty, jejichž smyslem bylo dát najevo teroristům, že Západ se svého svobodného životního stylu nevzdá. No. Dá se říct, že dnes už víme, jak to dopadlo. Mnoho lidí (včetně mě) se vzrůstajícími obavami sleduje postupnou přeměnu Západu v jakousi „společnost dohledu“, v níž soukromí jednotlivce prakticky přestává existovat.
Bez očkování nesmí do práce. Stát ani zaměstnavatel zdravotníkům, hasičům a dalším profesím, u kterých vyžaduje očkování, nenahradí mzdu za dobu, dokud nebudou plně očkovaní. Dokonce nemohou ani počítat s jinou státní finanční podporou. Tvrdý francouzský covidový zákon tak znevýhodňuje dosud neočkované, informuje deník Le Parisien. Proti novému zákonu se konaly ve Francii v minulých týdnech rozsáhlé protesty po celé zemi.
Německo chce přitvrdit. Očkovaní lidé budou mít určitě větší svobodu než ti, kteří nebyli očkováni, řekl v rozhovoru pro list Bild am Sonntag ministr kancléřství Helge Braun (CDU). To by mohlo znamenat, že určité návštěvy kin nebo restaurací by nebyli možné pro lidi, kteří nebudou očkovaní. Současně Zelený premiér Bádenska-Württemberska Winfried Kretschmann už nevylučuje povinné očkování.
Na Kubě byly do roku 2008 mobilní telefony zakázané. 3G sítě jsou v provozu teprve od roku 2018. Teď na Kubu dorazilo s desetiletým zpožděním arabské jaro – videa z demonstrací proti režimu se stala virálními, což vedlo k ještě větším demonstracím, a tak dále. Jaká byla reakce americké vlády? Nejdřív zareagoval ministr pro vnitřní bezpečnost Alejandro Mayorkas, pod kterého spadá ochrana hranic. A byla to studená sprcha.
Loni na podzim vyšla v USA kniha Nežít ve lži. Autorem není Alexandr Solženicyn, ale soudobý Američan, který apeluje na soudobé Američany. Spisovatel Rod Dreher (54) tvrdí, že zkušenosti protikomunistických disidentů jsou pro dnešní křesťany a konzervativce obecně v USA čím dál podstatnější. Amerika se nám mění před očima, zoufá si Dreher, a bylo by těžké tu proměnu zastavit i pro serióznějšího lídra na pravici, než jakým byl a zůstává Donald Trump.
Bývalý prezident Václav Klaus a jeho spolupracovníci z Institutu vyzvali českou vládu, aby přestala strašit obyvatele covidem. Prohlášení bylo zveřejněno na stránkách Institutu Václava Klause a rozesláno médiím. Žádná nová epidemie neprobíhá, zdůrazňuje prohlášení. Text prohlášení přinášíme v plném znění.
Když se v roce 1989 hroutil Sovětský svaz, bylo to bráno jako potvrzení konečného vítězství demokracie a kapitalismu nad autoritářstvím a komunismem. Americký politolog Francis Fukuyama ve svém eseji Konec dějin?, později rozpracovaném do knihy, přišel s teorií, že éra velkých ideologických konfliktů skončila. Západní liberální demokracie se jevila jako poslední stadium lidské vlády.
Jak reálné je dnes ohrožení svobody slova? A zneužívají úřady po světě boj s pandemií k omezování občanských svobod? Anebo jsme paranoidní? Zajímavý exemplář do této diskuse se objevil minulý týden. Jde o starší videozáznam, na němž vrchní zdravotník kanadské provincie Nova Scotia Robert Strang obhajoval opětovný lockdown tím, že shromáždění velkého počtu občanů představuje zdravotní riziko. A dodal: „Myslím, že dalším účelem zákazu je zabránit skupinám, které záměrně šíří falešné informace, které vytvářejí riziko...
Jednou se na tuto dobu možná bude vzpomínat jako na éru zvýšeného tlaku na konformitu. Anebo naopak, jako na období rostoucího vzdoru. K projevům nesouhlasu patří různá prohlášení, petice a otevřené dopisy. V květnu k nim přibyl Dopis našim židovským druhům o rovnosti a liberálních hodnotách. Ohrazuje se proti tomu, jak ve jménu boje za spravedlnost je stále víc ohlodávána svoboda vyjadřovat názory.
V roce 1974, v době, kdy se zdálo, že se svět už nebude měnit a lidé na Východě, kteří někdy pomysleli na svobodu, prostě mají smůlu na věčné časy, uveřejnil, Alexander Solženicyn stať Nežít se lží. Samozřejmě ji uveřejnil v samizdatu, ze kterého ji pak převzal západní tisk, takže se záhy stala světově proslulou. Byl to definitivní důvod k tomu, aby kremelský režim Solženicyna, jenž v roce 1970 dostal Nobelovu cenu, zbavil občanství a rok nato vypověděl ze země.
Jako by v zemi, kde se pořád ještě omezuje výuka, stojí část ekonomiky a každým dnem naskakují další a další hospodářské škody, nebyly naléhavější věci než zavádět i do ní kulturní války. Péčí pirátského poslance Ondřeje Profanta byl předevčírem ve sněmovně načten návrh zrušit v občanských průkazech údaj o pohlaví a pro zájemkyně zavést možnost psát se v občance bez zakončení -ová. Druhý návrh učinil souběžně s poslankyní ANO, bývalou ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou.
V krásném počasí, jež charakterizovalo začátek týdne, bylo těžké představit si ráz režimu, který bude na základě pondělní schůze vlády od příštího pondělí 17. května platit pro zahrádky restaurací, sportoviště (od fitek po tělocvičny a stadiony), větší kulturní představení.
Už řadu let se příležitostně mluví o nebezpečí soudcokracie. U nás ji vláda aktuálně spatřuje ve verdiktu Nejvyššího správního soudu, který před deseti dny vládě fakticky zrušil zákaz provozu obchodů, služeb, dokonce výuky na vysokých školách.
Už téměř dva týdny se zabýváme dohady o tom, jak to bylo s výbuchy ve Vrběticích před víc než šesti lety. Panuje představa, že to je velká kauza světového významu, politik KDU-ČSL tím dokonce odůvodňoval nechuť ve své straně jít do pokusu vyvolat v Poslanecké sněmovně hlasování o nedůvěře vládě Andreje Babiše.
Smrt nejbohatšího Čecha Petra Kellnera ukázala, jak důležitá jsou pro zdejší veřejnou debatu devadesátá léta. Kariéra zesnuvšího podnikatele je líčena jako typický příběh devadesátých let, jen znaménka se různí.
V osmasedmdesáti letech zemřel Larry Flynt, mimo jiné vydavatel pověstného pornomagazínu Hustler a také značně kontroverzní postava amerického veřejného života posledních dekád minulého století. V Česku známější než v jiných zemích našich končin a také vnímaný jako významnější. Sehrál zprostředkovaně docela důležitou úlohu ve zdejší veřejné debatě a dá se na něm dobře ilustrovat, jak moc se vnímání otázek svobody projevu na Západě za poslední čtvrtstoletí posunulo.
