Tag: generační střet

Články k tagu

Generační konflikt, nebo nová reformace?

V povaze generačních konfliktů je, že je o nich možné neustále mluvit a nikdy je nevyřešit, a nevyřešil je asi ani úterní Salon Echa v Knihovně Václava Havla, na který je možné se podívat na internetu nebo si přečíst jeho shrnutí v příštím Týdeníku Echo. Generační konflikty lze pojímat s různou mírou vzrušení, kde na tom nejblazeovanějším konci je banální konstatování, že mladí vždy byli jiní než staří a vždy budou a vzdychání „ta dnešní mládež“ je staré jak lidstvo samo a trapné.

Čím později do důchodu, tím budete zdravější a spokojenější

Není téma, které by ve společnosti vyvolávalo větší obavy a odpor než zásah do starobních důchodů. V Salonu Týdeníku Echo a Knihovny Václava Havla se sešli dva důchodoví insideři, kteří nahlížejí na penze z úplně jiných perspektiv. Vladimír Bezděk a Jiří Hrabě. Shodují se ale na jednom. Diskusi o penzích je potřeba úplně přetočit a začít se bavit o tom, co udělat pro to, aby lidé chtěli zůstat aktivní do co nejvyššího věku a netoužili po ničem takovém, jako je vnímání důchodu coby „zaslouženého odpočinku“ a útěku z pracovně aktivního života. Aby pochopili, že jako aktivní budou spokojenější.

Infantilní doba

Josef Švejk byl jednou z nepřehlédnutelných postav prezidentské kampaně. Není nepodstatné, že jej do boje vtáhly děti. Když se Andreje Babiše dotázaly na název Haškovy nejslavnější knihy, před divákovýma očima se odvinula etuda v žánru „král je nahý“. Děti byly v tu chvíli hrdiny, přinejmenším sociálních sítí. Netřeba hned zmiňovat Gretu Thunbergovou, abychom seznali, že děti jsou vůbec pozoruhodným politickým nástrojem. Rozšířená je třeba teze, podle které se pozice mladých a starších v současné společnosti prohodila.

Generace Z není žádná pohroma, pracovní trh změní spíš důchodci

Na pracovní trh přichází nová generace zaměstnanců. Podle nedávného průzkumu Workmonitor personálně poradenské společnosti Randstad s sebou přináší také jiné představy o zaměstnání, kladou velký důraz nejen na výši odměny, ale ve stejné míře například i na vyváženost soukromého a pracovního života. Důležitá je pro ně flexibilita i hodnotové ukotvení zaměstnavatelů. A i pro ty to zjevně znamená potřebu o něco změnit přístup.

Mladí mají smůlu. Někomu se do důchodu započítávají dlouhé roky studia, někomu ne

Za „oběť“ změnám programového prohlášení vlády padl i návrat započítávání studentských let do důchodu. Ačkoliv tak mnozí studenti žijí v přesvědčení, že za ně v době studia stát odvádí pojištění, ve skutečnosti jde o relikt z minulosti. Platit tak zůstává současný stav, který patří k těm složitějším hlavolamům výpočtu důchodu. Někomu se totiž započítává studium celé, někomu jen z části a dalším jen v určitém sníženém poměru.

Boomeři a jiní strejdové

Současnost je zabydlena bájnými tvory – sněhovými vločkami, starými bílými muži nebo zhroucenými mileniály. Tváří v tvář této mytické tvořivosti se člověku může vybavit pokřik Niklase Luhmanna, německého giganta sociologie. Když mu kdosi vyprávěl o tom, co si lidé myslí, přerušil jej výkřikem: „Jména! Adresy! Ať si to můžu osobně ověřit.“ Výzvu ke konkrétnosti je dobré mít na paměti v době, v níž lidé prý vědí, co si myslí ženy, studenti nebo ti „privilegovaní“ a v níž někoho každou chvíli prohlašujeme za mluvčího generace. K mytickému myšlení svádí zvlášť rétorika generací, v níž se vyžívají politici, veřejní intelektuálové a uživatelé sociálních sítí.

Generace Z a její ideály o záchraně světa

Domlouvám si schůzku se sedmnáctiletým Oldřichem Příklenkem. Chci s ním mluvit o tom, jak se žije generaci Z, tedy těm, kdo se narodili kolem roku 2000 a později (tvoří u nás asi čtvrtinu celkové populace). Nenechá si vysvětlit, jak se dostane na místo určení, prý si to najde v mobilu, stačí mu poslat lokace v mapách. „Pokud si dospívající zapomene doma mobil, peněženku či klíče, tak je to právě mobil, pro který se vrátí,“ říká sociolog Martin Buchtík.

Velmi generační volby

Andrej Babiš se opět jako každý rok snaží prosadit zvýšení důchodů nad rámec, který diktuje zákon. Speciální bonusy pro seniory nemají s ekonomickou ani sociální logikou nic společného. Jestli nebyl někdo v posledním velmi těžkém lockdownovém roce a půl ohrožen, byli to vedle zaměstnanců státu důchodci. Penze pravidelně chodí, ať je ekonomika zavřená vládními restrikcemi, nebo jede. Zvyšování důchodů nad zákonný limit má důvod jediný: nákup voličských hlasů, který je v zemi jako Česká republika nesmírně snadný. Penzisté jsou tady vazalové státu.

Máš na míň!

Záležitosti, o kterých se mluví v okolních zemích, ale nad kterými v české společnosti visí velké mlčení, nám v dobrém i poněkud maloměstském světle ukazují, kde žijeme. Třeba jsme dnes rádi, že nemáme koloniální historii, a tak nemusíme řešit rasová traumata, ke kterým by téměř určitě došlo. Na druhou stranu je domácí diskuse třeba o klimatických změnách vyloženě mdlá, jako by se nás ani netýkala.

Jak jsou důležití staří

Čím jsem starší, tím víc chápu smysl existence rady starších. Instituce, kterou si držely prozíravé civilizace od starých Řeků po americké indiány. Vždycky to byli chlapi, kteří něco dokázali, kteří byli nositeli hodnot, zkušeností, odkazu, paměti, která připomínala, že některé věci nelze nakonec změnit, protože fundament života a jeho základních pudů jsou elementárním předpokladem pro existenci života.

Vzácné mládí

Jednou z velkých dělicích linií letošních voleb bude generační střet. Průzkumy ukazují, že mladší generace, které zpravidla mívají podstatně nižší účast než ty starší, se letos chystají jít volit v nebývale vysokých počtech. Víc než dřív chtějí totiž hájit své zájmy. Mají zjevně pocit, že v posledních letech se tady vládlo proti jejich zájmům a vyvrcholilo to posledním rokem. K vládním restrikcím, zavírání společnosti a ekonomiky jsou nejkritičtější mladší generace.

Na čí straně je čas?

O Facebooku se někdy říká, že je to sociální síť pro starší lidi, něco na tom asi je, nebo to tak aspoň z mé pozorovatelny vypadá (ze zřejmých důvodů). Jeden taky může sledovat a porovnávat různé strategie vyrovnávání se s „procesem stárnutí“, někdo ho přijímá, někdo popře, někdo si zoufá, někdo se radostně opájí nostalgií. Mezi velmi agilní a sledované uživatele patří třeba úspěšný vývojář počítačových her Daniel Vávra.

Nový život s covid pasem

Věci, které se ještě před pár měsíci zdály nepředstavitelnými, se v současné době stávají realitou. Když byly schváleny první vakcíny proti čínskému koronaviru, zněla zmínka o covidovém pasu (tedy dokladu, který by otevíral těm, kdo se nechali naočkovat, volnou cestu k normálnímu životu, zatímco ostatní, kdo se očkovat z nějakého důvodu nechtějí, by ji měli omezenou) jako science fiction.

Normální trampoty mladých géniů

K charakteristikám dneška má patřit i vysoký stupeň generačního neporozumění, především mezi akademicky orientovanou mládeží (v širším slova smyslu) a vrstvou jejích rodičů. Přes tu propast jako kdyby jedna strana viděla jenom „boomery“ neodpovědně ničící zeměkouli a ani v nejmenším nechápající současný svět a způsob, jakým ho ti mladší vnímají, ta druhá zas může vnímat nevděčnost generace nedoceňující možnosti, jichž se jí dostalo.

Česká válka generací

Současná „kulturní válka“ má i výraznou generační dimenzi – na jedné straně starší dámy a pánové, kteří hájí výdobytky starého dobrého světa proti autoritářství ospravedlňovanému zájmy pokroku, mladšími jsou přitom vnímáni jako překážka nastolení poměrů nových a lepších, někdy i jako přímé ohrožení na životě.