Tag: geopolitika

Články k tagu

Balt – nové těžiště evropské geopolitiky?

Zatímco svět řeší tankery v Hormuzském průlivu, v Evropě roste význam jiného mořského koridoru – Baltského moře. Do přístavu v Gdyni slavnostně vplula švédská armádní ponorka HMS Uppland typ Gotland a do Varšavy zavítala nejpočetnější švédská delegace snad od dob, kdy tyto končiny navštěvovali (i s početnými armádami) slavní švédští králové-dobyvatelé v 17. a 18. století. Spolu s králem Karlem XVI. Gustavem přijelo do Polska třeba celkem 65 zástupců švédského byznysu. Cesta končila rozhovorem s prezidentem Karolem Nawrockým symbolicky přímo na pláži v Gdaňsku.

Nemůžeme čekat, že mezinárodní právo vyřeší politické otázky

Spojené státy společně s Izraelem zaútočily na Írán. Konflikt se rychle rozšířil po celém regionu a i evropské státy vysílají své síly, aby pomohly chránit své spojence. Zároveň v Evropě panují značně rozdílné názory na válku, od zcela odmítavého Španělska až po de facto podporu Německa. Nejen o dopadech operace v Íránu na transatlantickou vazbu jsme diskutovali s německým analytikem mezinárodních vztahů Ulrichem Speckem. V Praze byl na pozvání think-tanku PCTR při Univerzitě CEVRO.

„Zvláštní vztah už není, co býval.“ Trump se pustil do Starmera kvůli základnám

Historicky privilegované vztahy mezi Británií a Spojenými státy už nejsou, čím bývaly. Podle agentury AFP to řekl americký prezident Donald Trump v reakci na to, že Británie nechtěla původně Američanům poskytnout své základny v souvislosti s americko-izraelskými útoky na Írán. Britský premiér Keir Starmer ale uvedl, že jednal v národním zájmu. Spor o základny podle webu Le Figaro vedl k tomu, že USA stáhly svou podporu dohodě o britském navrácení Čagoských ostrovů Mauriciu.

Evropská unie na rozcestí

Evropská komise nedávno publikovala průzkum, jehož otázka zněla „Měla by se Evropa více sjednotit, aby mohla čelit současným globálním výzvám?“. Výsledky jsou samozřejmě příznivé: většinově přes osmdesát procent lidí tuto myšlenku podporuje. Nelze se ovšem ubránit dojmu, že jde o zjištění asi podobně relevantní, jako by bylo při otázce „Udělali byste vše pro to, aby byly vaše děti zdravé a měly se dobře?“. Jistěže ano. Průzkum doprovázela série zásadních veřejných hlasů volajících po sjednocení tváří v tvář rostoucí nestabilitě mezinárodní situace

A teď ještě ten Západ

Projev amerického ministra zahraničí Marca Rubia na mnichovské bezpečnostní konferenci, můžeme se dočíst, uklidnil evropské posluchače. Zároveň mnozí postřehli, že po nich chce (mimo jiné) totéž, co mnozí jiní méně sympatičtí američtí mluvčí, s viceprezidentem Vancem a jeho loňským projevem na témže místě představujícím extrém opačného pólu. Konkrétně převzít odpovědnost za svou obranu. V čem to uklidnění spočívalo? Zaprvé v tom, jak evokovalo západní jednotu v letech studené války. To byl tón téměř reaganovský.

Evropa a Amerika, slova a činy, divadlo a geopolitika

V obraze, který v evropském veřejném mínění vznikl a týká se přístupu Trumpovy administrativy k Rusku, je místo pro červený koberec, který rozvinul Trump pro Putina na Aljašce, ponižování ukrajinského prezidenta nebo pro mnohdy naivní výroky vyjednávače Witkoffa či samotného Trumpa o Rusku. Skvěle totiž zapadají do schématu, podle kterého se v Evropě pohled na USA vyvíjí. A samozřejmě je na tomto obrazu mnoho pravdy.

Třicet let jsme žili v tatahotelu

Letošní Světové ekonomické fórum v Davosu bylo značně bouřlivější než předešlé ročníky. Americký prezident Donald Trump tam přijel s požadavkem řešit status Grónska, velký ohlas měl projev kanadského premiéra Marka Carneyho o konci světového řádu, tak jak jej známe, byla tam založena Rada míru, jakási Trumpova OSN. Výsledkem byl nespočet komentářů a úvah o nevratných změnách, konci globalizace a novém multipolárním světě.

Trump: „Grónsko potřebujeme pro národní bezpečnost. NATO by nám mělo pomoci ho získat“

Prezident USA Donald Trump označil Grónsko za klíčové pro národní bezpečnost Spojených států a vyzval NATO, aby Washingtonu pomohlo ostrov získat. Evropští spojenci přitom připomínají právo ostrovanů rozhodovat o vlastní budoucnosti a odmítají americké ambice vojenskou silou. Americká administrativa v posledních týdnech otevřeně hovoří o svých ambicích získat Grónsko, které je dánským autonomním územím.

Kdo se o nás postará

Rok 2026 začal sérií událostí, které názorně ukázaly, že změny ve světě akcelerují. „Zatčení“ venezuelského diktátora Madura, „zatčení“ tankeru Marinera z ruské stínové flotily mezi Islandem a Velkou Británií a konečně nová vlna amerického tlaku na Dánsko v otázce Grónska mají společný jmenovatel. V souladu s před měsícem publikovanou Národní bezpečnostní strategií Spojené státy nejen potvrzují svoji hegemonii na západní polokouli, ale celkově se nevzdávají pozice světové supervelmoci. Řečeno filmovým jazykem: Mají zbraně a nebojí se je použít.

Rozpadlá Venezuela a její budoucnost

Venezuelský prezident Nicolás Maduro a jeho manželka jsou ve vězení v New Yorku, kam je převezly americké jednotky, které je po úspěšné operaci zatkly v Caracasu. Znamená to, že tím skončil i venezuelský režim, k němuž za časů prezidenta Cháveze upínala naděje západní radikální levice? Jak ta diktatura v současnosti funguje a jak dnešní Venezuela vypadá? O co se režim opírá a jakou má perspektivu?

Pachuť ze sporu o Turka

Po bleskové eliminaci venezuelského prezidenta Nicoláse Madura, kterou se Spojeným státům podařilo získat kontrolu nad jedním z největších nalezišť ropy, o něž usilovaly i Čína a Rusko, oznámil Donald Trump záměr získat pro USA Grónsko, součást Dánska. To není nový nápad druhé Trumpovy administrativy, i když se to takto často (a mylně) tvrdí, ani nejde o bláznivou ideu nevyzpytatelného vládce Bílého domu. Na poplach bije nejen Dánsko, ale i řada známých představitelů liberální demokracie v Americe i Evropě. V tomto vydání Echa o tom dobře píše Maciej Ruczaj.

Kyjev respektuje, že už na granáty nedáme ani korunu

Na překvapivou státní návštěvu do Kyjeva se minulý pátek vypravil ministr zahraničí Petr Macinka. Cesta následovala po protiukrajinském „novoročním projevu“ Tomia Okamury, kterým předseda sněmovny vyprovokoval ukrajinského velvyslance v Praze Vasyla Zvaryče k výzvě, aby orgány českého státu a občanská společnost zvážily Okamurovy výroky a „posoudily jejich slučitelnost s vysokou státní funkcí“.

Trump chce Grónsko koupit, nyní tam neplánuje vojenskou invazi, řekl Rubio

Americký ministr zahraničí Marco Rubio řekl členům Kongresu, že prezident Donald Trump chce Grónsko od Dánska koupit a nyní tam neplánuje podniknout vojenskou invazi, napsal deník The Wall Street Journal (WSJ). Rubiovo vyjádření přichází v době, kdy Trump a vysocí představitelé jeho administrativy veřejně odmítají vyloučit možnost ovládnutí Grónska za použití vojenské síly. Rubio podle WSJ sdělil zákonodárcům, že Bílý dům se svou rétorikou snaží přimět Dánsko k vyjednávání.

Svět zírá na Trumpa, jak si vyzvedl Madura

Do druhého roku vládnutí vstoupil americký prezident Donald Trump ohromujícím způsobem. Rozkázal svým elitním vojákům, aby vletěli na území cizího státu a zatkli jeho prezidenta. Svět ustrnul, když viděl, jak byl prezident Venezuely Nicolás Maduro během pár hodin zajat a odvezen. Všeobecně se ví, že Maduro reprezentoval bezohledný režim, který zemi s největšími světovými zásobami ropy vedl k chudobě, kvůli níž z ní odešlo osm milionů lidí, zřejmě se podílel na obchodu s drogami, udržoval spojenecké vazby s Ruskem, Čínou, Íránem či Kubou.

Kovboj v Caracasu

O víkendu jsme dostali ukázku toho, jak to vypadá, když se supervelmoc rozhodne chovat jako supervelmoc. Spojené státy zaútočily na Venezuelu, a zatímco americké letectvo bombardovalo podle libosti vojenské cíle, speciální síly Delta Force si došly pro venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a odvezly ho ze země. Američané ho nyní hodlají soudit. Jaké jsou závěry z celé operace? Zaprvé: Americká armáda je stále nejmocnější a nejlepší na světě. Pokud jde o konvenční operace, nemá na planetě sobě rovného.

Maduro s terčem na čele

„Spojené státy a Venezuela můžou být ve válce v řádu dnů.“ Titulek newsletteru britského deníku The Daily Telegraph je z 3. prosince, ale mohl vyjít v podstatě kdykoli v posledních dvou měsících. Spekulace o americkém úderu na Venezuelu připomínají limitní hodnotu v matematice. Moment začátku vojenské akce se neustále přibližuje, ale zatím nenastal. A jestli někdy nastane, zřejmě neví ani sám Donald Trump. Nátlak na Venezuelu je značný. Američané v Karibiku rozmístili na 15 tisíc námořníků a mariňáků, 11 válečných plavidel a nejmodernější letadlovou loď USS Gerald R. Ford.

Kdo vyhraje studenou válku 2.0?

Minulý týden se do popředí pozornosti opět dostal závod ve vývoji umělé inteligence mezi Amerikou a Čínou. K tématu se totiž vyjádřil Jensen Huang, šéf americké společnosti Nvidia, jedničky mezi výrobci grafických karet a čipů (bez jejich pohonu se trénování AI modelů neobejde) a firmy s nejvyšší tržní kapitalizací na světě v hodnotě neuvěřitelných 4,5 bilionu dolarů (což je několikanásobně více než roční HDP celé České republiky). Huang byl tázán na to, jak moc jsou Spojené státy napřed v porovnání s čínskými protivníky, načež vyrukoval s ne úplně utěšující odpovědí: napřed sice celkově jsou, ale ne o moc. A udržení náskoku do budoucna rozhodně není samozřejmostí.

Berlín viní technologické giganty z „digitálního kolonialismu.“ „Celé kultury jsou jen dodavateli surovin AI“

Na frankfurtské knižní veletrhy obvykle nepatří ostrá geopolitická slova. Letos se však z kulturní události stalo diplomatické drama. Německý ministr kultury Wolfram Weimer vyvolal bouřlivou reakci ze Spojených států poté, co ve svém projevu obvinil americké a čínské technologické firmy z „digitálního kolonialismu“ a „organizovaného rabování“. Informuje například německý Bild. Reakce z USA přišla vzápětí.

Pentagon svolal tajemné setkání armádních velitelů

Americký ministr obrany Pete Hegseth nařídil stovkám nejvyšších amerických vojenských velitelů, aby se příští týden shromáždili na základně námořní pěchoty v Quanticu ve Virginii. Důvod tohoto setkání nebyl uveden, což vyvolalo spekulace napříč armádními složkami. O zprávě informují zahraniční média včetně The Washington Post. Rozkaz ke shromáždění se týká všech velících důstojníků s hodností brigádního generála a vyšší a jejich nejbližších poradců, včetně těch, kteří slouží v zámoří.

Válka skončí, až skončí Putin

V minulých dnech se horečnatě vyjednávalo o konci války na Ukrajině. Nejdřív se sešel americký prezident Donald Trump se svým ruským protějškem na Aljašce. Pak do Bílého domu zavítal ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj doprovázený sedmi evropskými lídry. Nesly se zvěsti o možném setkání Zelenského s Putinem. O bojích o Ukrajinu jak na diplomatickém, tak na válečném poli hovoříme s politologem Branislavem Slantchevem z Kalifornské univerzity v San Diegu.

MF nově čeká růst ekonomiky o 2,1 %. Dopad amerických cel bude tlumit německý stimul

Ministerstvo financí ve své srpnové makroekonomické predikci očekává letos růst české ekonomiky o 2,1 %, který bude tažen především vyšší spotřebou domácností, vládními výdaji a akumulací zásob. V roce 2026 by měl růst pokračovat obdobným tempem, přičemž investiční aktivita začne opět nabírat na síle. Inflace by měla být podle MF stabilní mírně nad 2 % a míra nezaměstnanosti nízká. Predikce je klíčovým podkladem pro tvorbu státního rozpočtu na rok 2026.

„Nikdo tady není zklamaný“

Dvanáctidenní válka mezi Izraelem a Íránem, ke které se na poslední chvíli přidaly i Spojené státy, skončila. Je nepochybné, že větší šrámy utrpěl Írán. Izrael ponížil jeho ozbrojené síly, když během pár hodin získal naprostou leteckou nadvládu, cílenými útoky zabil třicet vysoce postavených vojenských velitelů a čtrnáct jaderných vědců, bombardoval vojenská a jaderná zařízení po celé zemi i symboly režimu. Nyní nastává vyhodnocení následků. Splnila izraelská operace svůj cíl zničit, či alespoň značně poškodit íránský jaderný program? A jaké budou geopolitické dopady?

Šermovat dnes Hitlerem je blokáda rozumné diskuse

Osmdesáté výročí konce druhé světové války si připomínáme v unikátní atmosféře, kdy už déle než tři roky probíhá válka na Ukrajině a na ceremonie ke konci války v Evropě nejsou zváni představitelé Ruska. Můžeme Vladimira Putina, byť i jen částečně, srovnávat s Adolfem Hitlerem? Nebo jsou naopak slova jako Mnichov a appeasement sugestivní zkratky, které nám znemožňují číst reálně současnost a komplikují hledání východiska z války?

Ukrajinu by šlo rozdělit jako poválečný Berlín, navrhuje Trumpův emisar

Ukrajinu by bylo možné v rámci mírových dohod rozdělit jako Berlín po druhé světové válce, navrhuje Keith Kellogg, zvláštní zmocněnec amerického prezidenta Donalda Trumpa pro Ukrajinu a Rusko. Po porážce nacistického Německa bylo hlavní německé město rozděleno na americký, britský, francouzský a sovětský sektor, který byl později v éře studené války od zbytku metropole oddělen zdí.

Trumpův velkolepý RETVRN

Smršť exekutivních příkazů, již prezident Trump rozpoutal po své inauguraci, možná nebyla přímo připravena se záměrem zahltit publikum a vyvést ho z rovnováhy, ale nevyhnutelně to byl její účinek. Vést všechny vršící se příkazy v patrnosti a zmapovat jejich možné dopady je nad síly jednoho člověka. Mezi exekutivně velmi snadné, symbolické příkazy určené hlavně k upoutání pozornosti patří klasicky trumpovsky bombastické rozhodnutí přejmenovat Mexický záliv na Americký záliv. Rozhodnutí vrátit se ke staršímu pojmenování nejvyšší hory USA Mount McKinley je podobné, ale odkazuje na přece jen zajímavější historii.

Spojené státy jako zhrzená a zrazená velmoc?

Z konstatování, že Spojené státy jsou politicky a společensky hluboce rozdělené, se dávno stala celosvětově přijímaná rutinní pravda. Často doplňovaná poznámkou zasvěcených, že míra tohoto rozštěpení Ameriky se spíš zvyšuje. Příkopy jsou postupem času hlubší, neporozumění obou hlavních politických a ideových táborů – zhmotněných do dua klíčových politických stran – zásadnější, intenzita nesvornosti silnější, možnost dohody na čemkoli obtížnější. Tento text se nechce věnovat analýze toho, jak, proč a kdy přesně toto „rozpojení země“ vzniklo.