Ondřej Štindl

/

Žije v Praze, poprvé publikoval v Kritické příloze Revolver Revue, pracoval v Lidových novinách, české sekci BBC, časopise Týden, opět v Lidových novinách, nyní v Echo24.cz. Od roku 1990 je příležitostným DJ na pražském Rádiu 1. V roce 2010 měl premiéru film Pouta podle jeho scénáře, na podzim 2013 vyšla jeho prozaická prvotina Mondschein, jeho druhou realizovanou předlohou by se letos na podzim měl stát snímek Místa.

Články autora

Oscaři: uměníčko vítězí nad „umčem“

Letošní udílení Oscarů velmi výstižně předznamenal americký herec Sean Penn, když v předvečer ceremonie vyhlásil, že nepovolí-li americká akademie během slavnosti vystoupení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, veřejně svoje Oscary roztaví. Nejde jenom o ten anoncovaný způsob Pennova protestu, v němž je možné vidět variantu dávného sloganu Překovejme meče v pluhy, v tomto případě by ale šlo o překovávání Oscarů v meče nebo vůbec zbraně, jichž je Ukrajině momentálně zapotřebí.

Anatomie facky

Víc než výstřely děl na Ukrajině světem sociálních sítí a dalších velkovýroben instantních názorů rezonovalo plesknutí facky, kterou herec Will Smith uštědřil komikovi Chrisi Rockovi během vyhlašování Oscarů. Asi na tom není nic překvapivého: jde o světoznámé celebrity a v historii Oscarů o facku zatím první. A především je to kauza v některých ohledech nejasná, je proto možné si o ní myslet prakticky cokoliv a být si jistý, že svět na ten názor čeká.

Zvony míru zvoní

Většinou tady na sociální sítě nadávám, případně si z nich utahuju. Ve válečných časech ale člověk může poznat i jejich lepší stránku. Kdo hledá, najde na nich důvěryhodné zdroje důležitých informací, ať už z místa bojů, nebo od fundovaných politologů, vojenských analytiků a dalších. Mně se v tom ohledu poštěstilo a jsem tomu rád, i když v důsledku toho trávím na sítích o dost víc času, než bych měl.

Miloš Zeman milostivý

Šéf Lesní správy Lány Miloš Balák může spát klidněji, vědomý si toho, že ze tří roků, k nimž byl odsouzený za manipulování veřejné zakázky, si neodsedí ani hodinu. Postaral se o to prezident Miloš Zeman, který Balákovi udělil milost pouhé dva dny po vynesení rozsudku. Hlava státu se tím v podhradí po čase důrazně připomněla.

Levice i pravice rekapitulují, jak to měly s Putinem

Značnou nelibost mezi stoupenci pokrokářské levice vyvolal text spisovatelky Petry Hůlové v HN (23. 3.). Autorka v něm tvrdí, že levice dlouho zlehčovala nebezpečí, jež pro Evropu představuje Putinův režim, i jeho povahu, projevovala pro něj nemístné pochopení, válka na Ukrajině ji usvědčila z toho omylu. Kritici ten článek na sociálních sítích označovali za argumentačně chabý a nekoherentní, snůšku absurdních a neopodstatněných tvrzení, hlavním Putinovým spojencem na Západě přece je nacionalistická pravice.

Uslzené loučení s Instagramem a válečné humory

Podobně jako mnoho uživatelů sociálních sítí jsem tam v posledních dnech a týdnech viděl násobně víc videí než dřív. V naprosté většině jsou to záběry toho typu, který by se v této spíš nevážné rubrice nehodilo rozebírat a připomínat. Objevují se ovšem i stopy válečného humoru, fórky o ukrajinských traktoristech, schopných zneškodnit a odtáhnout jakýkoli výkřik ruské vojenské techniky včetně rakety Sojuz. Někteří uživatelé také s dávkou pochopitelné škodolibosti sdíleli rozlučková videa, s nimiž ruské slečny a mladí pánové opouštěli Instagram.

Přichází změna na vrcholu ruské pyramidy?

Vnímat ruský vpád na Ukrajinu už teď jako vojensky rozhodnutou věc, neodvratně směřující k porážce armády agresora, je, obávám se, dost předčasné. Invazní jednotky ale nepochybně postupují pomaleji, než předpokládaly (na mnohých částech fronty se ani o postupu nedá moc mluvit), dostávají se do výrazně větších potíží, než se čekalo. Podle specialistů se tak děje z mnoha důvodů – špatná organizace zásobování, špatné vybavení, nemotivované vojsko. A také způsob velení.

Duše v Lužnikách

V čase zabíjení a ničení na Ukrajině může působit nemístně trápit se tím, že obětí války a režimní válečné propagandy se stala také jedna přes třicet let stará píseň. Smutný osud té skladby ale vyjadřuje ještě jinou dimenzi probíhající války, stavu agresorova ducha, možná i jeho absence. V pátek se v Moskvě konala velká sláva –⁠ na známém stadionu Lužniki se připomínalo výročí ruské anexe Krymu. Z morbidní zvědavosti jsem si pustil přenos toho koncertu.

Představa „europeizovaného“ Ruska je infantilní

Po vpádu na Ukrajinu se Rusko dostalo do izolace, zastavila se výměna nejenom ekonomická, ale i kulturní. Zároveň se z Ruska stalo velké téma, potřeba porozumět tomu, co se v té zemi děje a proč se to děje, je najednou velice akutní. Představují Putinův režim a jeho válka jakousi anomálii v ruském vývoji, nebo jsou vyjádřením skutečných a šíře sdílených ruských aspirací, existujících bez ohledu na to, kdo stojí v čele země?

Černý pás v trollingu pro Zemana

Nemůžu si pomoct. Zase se otřu o majestát prezidenta Miloše Zemana. Vlastně ne. Před jeho majestátem se pokořím, konečně uznám jeho velikost. Miloš Zeman je pověstný svou nechutí k informačním technologiím, za jejichž vrchol – jak praví legenda – po delší dobu považoval teletext. Ta nedůvěra je samozřejmě oprávněná, jak z hlediska širšího, celospolečenská, snad i hlediska věčnosti, tak i kvůli prezidentově traumatizující zkušenosti, notebook hlavy státu se, jak známo, stal obětí sprostého útoku dosud neztotožněného hackera z Alabamy, který stroj infikoval dětským pornem.

Zakletí v práci

Je pozoruhodné a taky povzbudivé, když někdo ve zralém věku nějakým zajímavým způsobem promění svou kariéru. To je i případ amerického herce a režiséra Bena Stillera, který byl dlouho znám jako tvůrce a hlavní představitel komedií, pohybujících se kolem hranice „řachandy“ a někdy i daleko za ní. V posledních letech se ale proměnil v zajímavého televizního tvůrce – režiséra a producenta.

Nedostatečně distancovaný Nohavica

Městská rada Uherského Brodu doporučila řediteli místního Domu kultury, aby zrušil koncert Jaromíra Nohavici, který se tam měl konat příští úterý a který byl vyprodán. Důvodem zrušení byla písničkářova „nedostatečná distance vůči prezidentovi Ruské federace“. Ředitel městského podniku doporučení svého zaměstnavatele uposlechl – nijak překvapivě. Naprosto chápu, že se uherskobrodským radním ve vypjaté době chtělo vyjádřit nějaký postoj. Učinili tak ale podle mého názoru značně sporným způsobem.

Ukrajina a „staré ctnosti“

Válku na Ukrajině sleduji stejným způsobem jako většina ostatních lidí v konfliktem bezprostředně nezasažených zemích. Především na internetu, ve změti videí, fotek, memů, krátkých komentářů a různě vyhrocených debat. Je tam zpracovaná způsobem odpovídajícím době, člověku pak může snadno uniknout, jak moc se ten konflikt tomuhle v digitálním světě zavedenému zpracovávání věcí a také soudobému „diskurzu“ vymyká.

Máma hledá Putina. Hledá Putin mámu?

Jistě má smysl na síti vyjadřovat podporu věcem, jež za to stojí. I kdyby ale člověk mlátil do klávesnice, až by se mu z prstů kouřilo, nemusí to znamenat, že z kategorie svědka či komentátora přešel mezi lidi aktivně činné. A pokud ti aktivní věnují příliš velkou pozornost ohlasu svých činů mezi virtuálními svědky, nemusí to s nimi dopadnout dobře. Jeden z mých twitterových oblíbenců, v Polsku žijící Angličan Ben Sixsmith, v té souvislosti upozornil na pozoruhodný článek Tannera Greera o aktivismu v internetové době. Autor v něm upozorňuje na způsob, jímž internet neblaze ovlivnil protesty hongkongských studentů v roce 2019.

Mladá žena utíká Oslem

Norský film Nejhorší člověk na světě měl velké úspěchy loni v Cannes, kde představitelka hlavní role získala cenu pro nejlepší herečku, je nominován na Oscara. Může to působit logicky – severská kinematografie docela „frčí“ a režisér Joachim Trier patří mezi její uznávané představitele. Příběh ambiciózní mladé ženy, která hledá svoje místo v životě v kulisách současného západoevropského města, taky odpovídá požadavkům soudobého festivalového a vůbec filmového provozu na žádoucí formu aktuálnosti.

Nervózní Lavrov a morální satisfakce

Sledovat čtvrteční tiskovou konferenci ruského ministra zahraničí Lavrova v Turecku po setkání se šéfem ukrajinské diplomacie Dmytrem Kulebou bylo pro silnější povahy. Se zachmuřenou suverenitou aparátčíka vyšší šarže vyslovoval absurdní tvrzení typu Rusko Ukrajinu nenapadlo, rozbombardovaná nemocnice v Mariupolu už dávno sloužila neonacistům z praporu Azov, Rusko muselo zasáhnout, protože v Ukrajině se vyráběly biologické zbraně, a tak dále a tak podobně.

Moskva v úzkých?

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov v pondělí popsal podmínky, za nichž je Rusko ochotno zastavit válku na Ukrajině, již rozpoutalo. Má mezi ně patřit uznání ruské anexe Krymu, uznání separatistických republik na východě Ukrajiny a také ústavní závazek napadené země nevstoupit do žádného vojenského bloku. Jeho slova se jistě nedají brát jako neměnná pravda ohledně smýšlení ruské vládnoucí garnitury a především prezidenta Putina, která bude stejně platit zítra, jako platí dnes (platí-li vůbec).

Muž a jeho hlas

V pohnutých dnech může člověk cítit mezi událostmi nesouvisejícími a nesouměřitelnými jakousi osudovou shodu. V úterý večer jsem otřesený u monitoru vstřebával projev Vladimira Putina, do toho se objevila zpráva, podle níž ráno toho dne ve svém domě v Irsku zemřel americký zpěvák a písničkář Mark Lanegan (57).

Probuzený Západ?

Slova „svět se změnil“ znějí jako hodně omletá fráze, ale přesně to se v posledních dnech stalo. Dějiny se rozběhly, jako kdyby potřebovaly dohnat všechny ty roky (možná zdánlivého) postávání. A to, co ta jejich nová energie přinesla, považují někteří analytici za také – jistěže ne výhradně – povzbudivé. Nejenom ve vztahu k Ukrajině, která pod ruskou palbou našla v dnešní Evropě nevídané odvahu a odhodlání. Ale především k Západu, který je konfliktem nečekaně proměněný, chová se jinak, než jsou jeho obyvatelé i protivníci zvyklí.

Sociální sítě ve válce. Lítá to

Válka zuří i na sociálních sítích, z mé „pozorovatelny“ to vypadá, že na virtuálním bojišti probíhá zničující ofenziva sympatizantů Ukrajiny, zatímco stoupenci Ruska – na českých sítích nepočetní, ale viditelní, v některých případech i z hodně velké dálky – volí, řekněme, odmlku, někdy jakési zdrženlivé „vyvažování“ nebo jinou formu ústupu do předem připravených pozic. Zároveň asi proběhlo to, čemu někteří lidé říkají „změna paradigmatu“

Ruská propaganda mlčící

Dosavadní průběh vpádu na Ukrajinu představuje obrovskou ránu pro reputaci Ruska nejenom v morálním, ale také jaksi praktickém smyslu. Ruská armáda se v prvních dnech války nepředvádí jako hrozivě efektivní síla, ale jako nemotivovaný, chaoticky jednající sbor se špatným velením. Podobná situace je i na „propagandistické frontě“. I ta je přitom velice důležitá, bojuje se v ní o „srdce a mysl“ nejenom světové veřejnosti, ale především vlastních lidí. Zvláštní.

Naše „apokalypsa“

Během jednání o sankcích proti Rusku od evropských politiků i v médiích zaznívala povzbudivá slova o nově nalezené jednotě, o tom, jak Putin přiměl státy Unie, aby se konečně semkly. Kromě těch povinných optimistických, povzbudivých, navenek akčních prohlášení totiž zaznívají i jiné hlasy. V něčem až apokalyptické. Bývalá německá ministryně obrany Annegret Kramp-Karrenbauerová mluví tom, že Západ, Evropa „historicky selhaly“. Významný novinář a znalec Ruska Edward Lucas v rozhovoru pro Deník N připouští možnost „konce Západu“.

Marta Semelová tančící

Větší část internetového diskurzu se v uplynulých dnech točila kolem možné invaze ruské armády na Ukrajinu, při takových příležitostech jsou legrácky spíše nemístné. Jedna se ale našla a ujala se docela široce. Screenshot neexistující zprávy z Novinek, podle níž chce známá komunistická funkcionářka zastavit Českem projíždějící americký vojenský konvoj tím, že si před něj vysvlečená stoupne. Ne úplně málo uživatelů na ten hoax skočilo, já na pár vteřin taky. Pak mi hlas rozumu začal našeptávat, že je zpráva typu „příliš dobrá na to, aby byla pravdivá“. A já ho nevolky uposlechl.

Putin a racionalita

Na ruského prezidenta Putina není možné pohlížet jako na racionálního člověka, končí svůj dnešní komentář kolega Ondřej Šmigol. A jistě – kdo sledoval jeho pondělní projev, ten výčet křivd a jemu předcházející divadlo, během nějž moudrý vůdce vyvolává členy bezpečnostní rady, aby přednesli svoje příspěvky k otázce uznání separatistických „republik“, mu dá snadno za pravdu. Racionality v tom moc nebylo. Nebo přesněji racionality v tom smyslu, jak ji lidé na Západě chápou. A možná byli v době, jež nastavší krizi předcházela, tím omezeným pojetím racionality omezeni.

Co jsme to za lidi?

Internetový jazyk je plný akronymů – všechny ty LOL, BTW, WTF a spousta jiných, jejichž význam je mi často utajený. Mezi mé naopak oblíbené patří AITA, zkrácenina vpravdě existenciální otázky Am I the asshole?, volně přeloženo: Jsem debil? Pochází z twitterového účtu a redditového fóra, které publikují příběhy anonymních přispěvatelů. Jsou v nich popsány nějaké jejich příhody, které v nich retrospektivně vzbudily pochybnost, zda vypravěč nesehrál právě roli debila.

Naše devadesátkové debaty

Málokdy se stane, aby se nějaké umělecké dílo stalo předmětem širší společenské diskuse. Stalo se tak v případě krimiseriálu Devadesátky z produkce ČT, v němž jsou zpracovány některé známé případy té doby. Nestalo se tak jen díky kvalitám toho díla, které ani nemělo ambici ukázat nějaký široce koncipovaný obraz té doby (název Devadesátky může být v tom ohledu malinko zavádějící).

Mají ceny cenu?

Začátkem roku ve světě umění a zábavního průmyslu prší ceny a nominace na ně – Oscaři, Lvi, Litery a ledacos dalšího. Těch oznámení a slavnostních večerů neubývá, velký zájem publika ale nepoutají. Oscaři jsou toho křiklavým příkladem – snahou cenu pro diváky nějak zatraktivnit (třeba ne zrovna uvážené zvýšení počtu nominovaných na cenu pro nejlepší film na deset). Velké tajemství letošních Oscarů není ani v tom, kdo vyhraje, ale kdo bude letošní slavnost uvádět a kolik těch moderátorů bude.

Nenápadný půvab Vladimira Putina (pro část západních konzervativců)

Část amerických a evropských konzervativních intelektuálů (jistě ne většina) a veřejných osobností má značnou slabost pro režim Vladimira Putina – třeba vlivný Tucker Carlson z Fox News, Sohrab Ahmari a další lidé z končin bližších i nejbližších včetně třeba Václava Klause, jehož včerejší dopis premiéru Fialovi ovšem nelze přiřadit k textům intelektuálně či argumentačně významným, nebo aspoň koherentním.

České duše po dvou letech

Psychologické dopady pandemie se staly hojně debatovaným tématem, mluví a píše se o jejich vážnosti, prudkém nárůstu psychických onemocnění, především depresí a úzkostí, vážných dopadech uzavírek na psychický stav dětí a dospívajících, sebevraždách, násilí. Před víc než rokem na to téma redaktor Týdeníku Echo diskutoval s Janem Veverou a Lenkou Zajícovou Po necelých dvou letech pandemie se jich zeptal, jak se jejich názory na psychický stav české populace za tu dobu vyvinuly. Přidal se k nim Jiří Podlipný.

Budoucnost patří streamingu. Bohudík? Bohužel?

Výhody, které streaming přináší publiku, se při bližším ohledání mohou ukázat jako spornější, vliv streamingových gigantů na filmový průmysl a filmové umění je také – přinejlepším – sporný. Začátkem týdne byly teprve vyhlášeny nominace na Oscary, už teď ale mnozí pozorovatelé vyhlašují faktického vítěze – streamovací služby. Do značné míry právem. Kinům tahle dominance streamingu nevěstí zrovna skvělou budoucnost.

Novější články Starší články