Veřejnou debatu v těchto dnech ovládají dvě mezinárodní smlouvy, jedna z dílny OSN a druhá od Rady Evropy. Dva dokumenty, pakt o migraci a Istanbulská úmluva, se staly horkým bramborem pro vládu, kterou táhne ideologicky bezbarvý projekt ANO. Nedostatek vlastního přesvědčení na druhou stranu vytváří velký manévrovací prostor a možnost pružně se přizpůsobit náladám ve společnosti. Ty jsou v případě migračního paktu negativní, u Istanbulu to tak jednoznačné není.
Více než každý čtvrtý Němec by si otevřeně přál, nebo alespoň přímo neodmítá možnost, aby spolková republika měla vůdce, který by zemi vládl pevnou rukou ku prospěchu všech. Vyplývá to ze studie univerzity v Lipsku o autoritativních sklonech, která byla představena v Berlíně. Zkoumala také nálady Němců vůči přistěhovalcům, Židům nebo Romům.
Pořadatelé motocyklové Grand Prix v Brně zažalovali ministerstvo školství kvůli snížení dotace na závod. Uvedl to Český rozhlas Radiožurnál (ČRo). Podle pořadatelů úřad porušil při určení dotace vlastní pravidla. Mluvčí ministerstva Aneta Lednová ale ČRo řekla, že v žádosti o dotaci byly chyby.
Dvě třetiny (67 procent) obyvatel velkých evropských zemí si myslí, že dřív býval svět lepší než nyní. Nejnostalgičtější jsou přitom Italové, kterých na staré zlaté časy vzpomíná plných 77 procent. Plyne to z výsledků průzkumu zveřejněných v pondělí a uskutečněného v červnu mezi skoro 11.000 občany pěti velkých zemí EU německou Bertelsmannovou nadací. „Zajímavé je, že Evropané s nostalgickými pocity se spíše vnímají napravo od politického středu než ti, kteří takovou nostalgii necítí. A také jsou daleko kritičtější k imigraci,“ upozornila nadace v tiskové zprávě.
Zavřené obchody budou nejspíše o všech státních svátcích. V současné době se regulace vztahuje na osm svátků, mezi které patří například Velikonoční pondělí, 8. květen či 28. říjen. O změnu se nyní pokusí lidovci, kteří chtějí zákaz prodeje ve všech významných dnech. Návrh vítají odboráři, kteří rozjeli kampaň „Neberte nám svátky“. Kriticky se však k návrhu staví pravice, která argumentuje svobodou podnikání či svobodou občanů.
Trojice průzkumů zveřejněná v posledních dnech potvrzuje nastoupený trend: ČSSD se dál boří do dna, ANO se odrazilo od stropu, jeho vyzyvateli budou ODS a Piráti. Asi nejzajímavější rozdíl mezi volebními modely CVVM, Medianu a Kantaru je ve výsledku ODS. Té Median přisoudil shodně s Piráty 12 procent, zatímco model CVVM dal ODS 19 procent a Pirátům 11. Poté, co Daniel Prokop z Medianu spekuloval, že jedním z důvodů může být to, že CVVM sbíral svá data po druhém kole senátních voleb, v době medializace úspěšného výsledku ODS, zveřejnil své výsledky Kantar, který sbíral data rovněž částečně po druhém kole senátních voleb. A ODS přisoudil 14 procent a Pirátům 16. Takže žádný rozhodující únik se zřejmě nekoná.
Jihoafrickou republikou zmítá vášnivá debata o přerozdělení pozemků. Město Ekurhuleni se v ní chce stát modelovým případem – úřady soukromým vlastníkům zabaví bez náhrady stovky hektarů půdy a na pozemcích postaví nízkonákladové byty. Stejně jako další jihoafrická města čelí totiž Ekurhuleni nedostatku ubytovacích jednotek a stavebních parcel, uvedla agentura AP.
Proč se u nás podmínky pro podnikání za poslední rok propadly pod úroveň Ruska? Co nás nejvíc dusí? Proč máme jedny z nejschopnějších lidí na světě, a nejméně schopný stát? Premiér Andrej Babiš ve slavnostním rozhovoru v České televizi u příležitosti stého výročí založení Československa tvrdil, jak se zemi snaží táhnout mezi desítku nejvyspělejších států světa. Ve skutečnosti se za jeho vládnutí odehrává přesný opak.
Německo, které téměř rezignovalo na individuální mateřství, leží jako obrovská bezmocná kojící samice, k níž se může kdokoli přisát. To – mimo jiné zajímavé věci – říká s typickou dikcí biolog, filozof a spisovatel Stanislav Komárek, jedna z mála skutečně originálních postav pražského akademického světa. Lze si jej představit jako reinkarnaci buddhistického mnicha nebo čínského mudrce, který se shodou okolností vyskytuje na Vinohradech a na Přírodovědecké fakultě UK, ale jednou se vrátí na kosmické pláně Orientu.
Mají mít homosexuální páry možnost sňatků a adopcí, nebo se má do ústavy vnést ochrana manželství jako svazku muže a ženy? O dvou protichůdných návrzích se budou ve středu přít poslanci. Jedna skupina zákonodárců napříč poslaneckými kluby předkládá změnu občanského zákoníku, která umožní sňatky homosexuálům a zruší registrované partnerství. Druhá skupina navrhuje, aby se do ústavního pořádku dostala ochrana manželství jako svazku muže a ženy.
Tisíce lidí v sobotu protestovaly před římskou radnicí proti nečinnosti, s níž podle nich přistupuje vedení italské metropole k neutěšenému stavu města. Kritici vyzývají městské politiky, aby zajistili opravu rozbitých ulic či pravidelný odvoz odpadu, který mnohdy dlouho leží na veřejných prostranstvích. „Jsme tady proto, že Řím si zaslouží lepší péči, protože o Řím se takto špatně ještě nikdo nestaral,“ řekla agentuře Reuters jedna z protestujících Marita Monacová.
Centrem Prahy se koncem minulého týden procházel Alzák, figura mimozemšťana z reklam internetového obchodu s elektronikou, známá svým urputně vlezlým projevem, řvavým hlasem, jímž vnucuje výrobky za výhodné ceny.
V roce 1978, kdy se narodil autor těchto řádek, čítala populace celého afrického kontinentu zhruba 440 milionů lidí. Aktuální odhad nyní, o čtyřicet let později, zní 1295 milionů. Žádný jiný světadíl se tomuto tempu růstu nedokáže ani přiblížit.
Prezident v živém interview pro Český rozhlas, jak známo, zaperlil. Pro skupinu lidí použil vulgární termín „ekonomičtí z*rdi“. Reakce byly předvídatelným způsobem pobouřené, hlava státu znectila svůj úřad, dál rozvrací a znehodnocuje zdejší veřejnou debatu a tak dále a tak podobně. Zemanovi obhájci zas mohou vytáhnout klišé o „nazývání věcí pravými jmény“, jedno z těch vůbec nejotřepanějších a nejvyprázdněnějších, jehož užití by mělo být ohodnocováno několika desítkami hodin veřejných prací.
Toman. Tak se jednoduše, a přitom záhadně se jmenuje hraný film režiséra Ondřeje Trojana, který představuje jednu velmi barvitou a rozporuplnou osobu československé historie. Zdeněk Toman, původním jménem Asher Zelig Golberger (1909–1997), se narodil v chudé židovské rodině na východě Slovenska, jako student práv v Praze vstoupil do komunistické strany, okupaci přežil jako úředník exilové vlády v Londýně, po květnu 1945 se stal šéfem rozvědky ministerstva vnitra, jehož hlavním cílem bylo obstarávat pro stranu valuty. Vedlejším efektem jeho činnosti byla však i pomoc židovským uprchlíkům, kteří se ocitali ve svízelné situaci. Toman to dělal za peníze, ale snad i z jistého soucitu či solidarity. Byl vysoce postaveným mužem komunistického aparátu, který se chystá převzít moc, ale byla mu připravena role oběti.
Takzvaně indiánská senátorka Elizabeth Warren by bývala udělala lépe, kdyby výsledky svých testů DNA uveřejnila až po kongresových volbách. Připoutaly pozornost k absurditě identitární politiky, kterou aktivisté Demokratické strany s takovou oblibou provozují.
Trh práce prodělal za poslední roky jednu z největších změn vůbec. Role zaměstnanců a zaměstnavatelů se obrátily, pracovníci získali sebevědomí a na trh se derou mladí a nezkušení mileniálové, kteří si říkají o vysoce nadprůměrné platy. Mnohdy je také dostanou. Pracovní trh navíc ovládl rozvoj moderních technologií.
Doba moc nepřeje legraci, zábavných historek je potřeba. A udělat legraci je někdy hodně velká práce – tvůrci komických děl o tom taky rádi vyprávějí. Ale něco na tom je. Příkladem té hodně pracné legrace je kousek Američanů Jamese Lindsaye a Petera Boghossiana a Brtiky Helen Pluckroseové. Napsali pod různými pseudonymu dvacet článků založených na absurdních tezích, doprovodili rádoby výzkumy a především je sepsali dokonale napodobeným newspeakem soudobých společenských věd. Než podraz vyšel najevo, bylo jich sedm přijato k publikaci v časopisech, které jsou v rámci svých oborů (většinou disciplín, v jejichž názvu jsou slova gender či rasa) respektované, v některých případech snad i prestižní.
V roce řekněme 1980 se obtloustlý brýlatý gymnazista Michal V., kterému ale šly dobře slohy, snažil na večírku SSM v domě ROH n. p. Sázavan líbat a osahávat spolužačku Jarmilu B. Dělal to poprvé v životě, oba byli již dosti opilí, což se projevilo jednak nemotorností a druhak jistou ztrátou kontroly. Zdálo se, že vše jde oním směrem, ale v jisté chvíli, kdy se M. V. dostal pod svetr a šel níž, Jarmila jej se slovy „tos přehnal, debile“ odstrčila a odešla na WC. Mladý M. V. se odpotácel s ambivalentním pocitem, že se aspoň o něco pokusil. Když se potkali ve škole, dělali, že se neznají.
Když Američané za druhé světové války bojovali proti japonské císařské armádě v Pacifiku, jejich strategií byl „island hopping“, pozvolný postup po jednotlivých ostrovech a souostrovích od Nové Guiney na sever. Při tomto postupu bylo na řadě ostrovů nutno zřídit provizorní letiště uprostřed džungle. Tato letiště, používaná pro dopravu lidí a materiálu (anglicky „cargo“), však měla význam jen v době války a po kapitulaci Japonska byla opuštěna.
Vraždy jako výstraha před bojem za ženská práva. Tak vnímá vraždy čtyř žen, které v minulých týdnech šokovaly Irák, modelka Šajmá Kasimová. Řekla to ve svém videu na sociální síti. Všechny oběti totiž pojí jejich v Iráku neobvyklý postoj ke svobodě žen, všechny navíc své názory veřejně prezentovaly. Panují proto obavy, že pachatelé vraždami chtějí ženy od podobného chování odradit. Premiér slibuje „hon“ na útočníky.
Vedl výsledek k zamyšlení? Mění se něco ve švédských strukturách? Můžeme ujistit čtenáře, že ano. První vlaštovka je zde. Švédská obdoba Rady pro reklamu uvalila klatbu na sexistický mem.
Často se říká, že politika se posunula do postideové doby. Že tradiční dělení na pravici a levici je mrtvé. Pátrá se, jaká je ta nová osa. Populární dělicí linie je „metro versus retro“. Moderní progresivní město versus tradiční venkov. Touto osou se často vysvětluje polarizace Ameriky na stoupence a odpůrce Donalda Trumpa. Rozdělení Polska na konzervativce z vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) a opoziční Občanské platformy. Donedávna se tak vykládal i štěp v Maďarsku. Až ho Viktor Orbán v posledních letech narušil tím, že získal i všechna větší města včetně Budapešti. Také v Česku se tím často vysvětlovaly rozdíly v politických preferencích.
Lidé v nejbohatších částech Anglie žijí déle než ti v nejchudších. Konkrétně se těší 19 letům navíc, která prožijí v dobrém zdraví, ukazuje nová zpráva agentury Public Health England (PHE) spadající pod britské ministerstvo zdravotnictví. Sociálně nejslabší lokality se podle ní potýkají s vyšší úmrtností z důvodů onemocnění srdce a dýchacích cest nebo rakoviny, které jsou především vyústěním nadměrného kouření a obezity.
Slovo normalizace se v této zemi stalo evergreenem. Když ho „normalizátoři“ v roce 1970 použili v tzv. Poučení z krizového vývoje, možná netušili, jak bude slavné a že přežije i epochu, jež byla po něm pojmenována. Normalizace měla být původně uvedením poměrů do stavu, jaký si normalizátoři představovali: vedoucí úloha KSČ, monolitní ideologie, podřízení Sovětskému svazu… Logicky by měla skončit s koncem starého režimu v roce 1989. A přitom je to slovo s druhým životem. Co chvíli slyšíme, že se normalizace vrací, že některé jednání je normalizační, že je tu znovu normalizační duch. Ale skutečně? Nepleteme dohromady dva úplně jiné světy?
Systém péče o ohrožené děti se v Česku nedaří ani téměř tři desetiletí po pádu komunistického režimu reformovat. Republika stále patří k zemím s nejvyšším počtem dětí v ústavech a pomoc rodinám v tísnivé situaci se nerozvíjí. Po skončení světového kongresu o ochraně dětí před týráním a zneužíváním (ISPCAN) v Praze to uvedl Radek Ptáček, který akci spolupředsedal. Kongres se v Česku konal poprvé. Zúčastnilo se ho přes 700 odborníků z osmi desítek států.
Začal nový školní rok. Učitelé se mohou těšit na růst platů. V časech prosperity by se tak konečně tato pro budoucnost země zásadní profese mohla postupně začít posouvat na důstojnější úroveň, aby přitahovala víc schopných, motivovaných a nadaných lidí, kterým jde skutečně o to, aby toho děti co nejvíc uměly. Babišův ministr školství Robert Plaga si zafilozofoval, že učební plány ve školách by se měly „provzdušnit“. V tom má pravdu. Je nejvyšší čas přestat děti zatěžovat všemožnými ekologickými, občanskými a sexuálními výchovami.
Koncert proti rasismu a pravicovému extremismu v centru východoněmeckého Chemnitzu (Saské Kamenice) přilákal v pondělí podle odhadu města 65.000 lidí, což je výrazně více, než se čekalo. Dění v Chemnitzu, které vyhrotila vražda pětatřicetiletého Němce, z níž je podezřelá dvojice migrantů, nadále hýbe německou politickou scénou. Město v posledním týdnu zažilo řadu demonstrací, z nichž některé doprovodily výtržnosti a útoky na přistěhovalce. I některé komentáře v německém tisku upozorňují, že akce se snaží odvrátit pozornost od skutečných problémů.
Nevím, jak teď, ale v minulém století vědci nejen z oboru psychoanalytiky ochotně pracovali s pojmem „pud smrti“. Geniální Sabina Spielreinová objevila v lidské psychice sebedestruktivní pud – neodbytné nutkání k smrti, které označila termínem thanatos, podle jména příslušného řeckého božstva. Sigmund Freud zahrnul thanatos do své teorie nevědomí: „Cílem veškerého života je smrt.“ Karl Menninger ve svém díle Lidská mysl prozkoumal nespočet forem sebezničujícího chování člověka a v každém zjistil přítomnost jakési touhy po smrti. Pud smrti je vlastní také některým větším skupinám, kulturám, společnostem, národům, civilizacím.
I když jim to nikdo nezakazuje, ani Švýcaři nemluví o svých příjmech – alespoň většina z nich. Tato zvyklost má už ale přesně týden zajímavou trhlinu. Na internetové stránce zeigdeinenlohn.ch (ukažsvoumzdu) může každý, kdo se k tomu odhodlá, celému světu prozradit, kolik si za měsíc vydělá. Udělalo to už přes 350 Švýcarů a Švýcarek. A vedle částky k tomu přidali i svou fotografii, uvedli své jméno, povolání a věk.
