„Boris Johnson utekl z Elby, přistál v Cornwallu a táhne na Londýn.“ Tak zněl jeden z vtipů, které kolovaly o víkendu po sociálních sítích. Po rezignaci premiérky Liz Trussové se všeobecně očekával velký návrat Borise Johnsona. Toho politická krize zastihla v Dominikánské republice na dovolené. Skočil na první letadlo a vydal se zpět do Spojeného království. Britská média informovala o každém jeho kroku.
Novým britským premiérem bude Rishi Sunak, nově zvolený lídr Konzervativní strany a bývalý ministr financí za vlády Borise Johnsona. Jediná protikandidátka Mourdauntová se na poslední chvíli stáhla. Jedná se o prvního šéfa britské vlády s indickými kořeny a jde do vlády s heslem: patriotismus, férovost a tvrdá práce.
Bývalý britský premiér Boris Johnson nebude kandidovat na lídra Konzervativní strany, a nebude tudíž usilovat o návrat do čela vlády. Johnson v tiskovém prohlášení podle britských médií uvedl, že by jeho kandidatura nebyla nyní správným krokem, ačkoliv měl dostatečnou podporu poslanců, uvedla stanice BBC. Jediným uchazečem, který má veřejnou podporu 100 poslanců, která je nezbytná, je bývalý ministr financí Rishi Sunak. Novým šéfem strany by se tak mohl stát už v pondělí.
Bývalý britský premiér Boris Johnson se vrací z dovolené zpátky do Británie, aby se pokusil získat podporu pro svou opětovnou kandidaturu do čela Konzervativní strany. Johnson přitom z funkce šéfa strany a premiéra odstoupil teprve před několika týdny a mnozí jeho kolegové varují, že Johnsonův návrat by mohl vyvolat ještě větší politický chaos, uvedla agentura Reuters.
Dnes Velká Británie slaví Trafalgar Day, výročí bitvy u mysu Trafalgar, kdy admirál Horatio Nelson 21. října 1805 rozdrtil francouzsko-španělskou flotilu a zajistil tím britskou námořní dominanci na století a půl. Tehdy Británie zahajovala svůj nástup ke statusu supervelmoci, kterého po napoleonských válkách nepochybně dosáhla. Ve stínu této slavné historie působí dnešní dění ve Spojeném království obzvláště tragikomicky. Nicméně i nyní se tvoří dějiny.
„Stárnoucí duše se stává konzervativnější. Co vy na to?“ zeptal se v únoru 2000 student univerzity v Irkutsku ruského prezidenta Vladimira Putina. Putin nevyužil příležitost k tomu, aby se zamyslel nad konzervativním světonázorem. Snad jej příliš vylekala zmínka o stárnutí a tehdy osmačtyřicetiletý prezident a judista odpověděl: „Ubezpečuji vás, že se cítím mladý. Svůj věk nevnímám.“ Odmítl tím i konzervatismus, s nímž bude později spojován?
Politickou událostí léta je výběr nového britského premiéra. Stávající předseda vlády Boris Johnson rezignoval, když se už jeho skandály a vytáčky staly pro vládnoucí Konzervativní stranu neúnosné. Nezdá se ale, že by nový premiér měl její problémy vyřešit. Konzervativci, známí také jako toryové, jsou u moci již dvanáct let, vyhráli čtvery volby za sebou, poslední v roce 2019 s historickou většinou. Přesto je řada jejich voličů zklamaná. Mají pocit, že konzervativci své období u moci promarnili, země se nikam neposunula a nejrůznější krize se jen zhoršují. Jedním z nich je i Ed West, konzervativní komentátor a historik.
Televizní debata dvou kandidátů, kteří se ucházejí o post britského premiéra po Borisi Johnsonovi, se dnes náhle zastavila, když se ve studiu ozval hlasitý náraz. Podle zdroje stanice BBC omdlela moderátorka, která rozpravu vedla. Debata, kterou živě vysílaly televize Talk TV a deník The Sun, byla po hlasité ráně přerušena. Na videu, které se šíří na sociálních sítích, je vidět znepokojení šéfky zahraničí Liz Trussové, která s exministrem financí Rishim Sunakem soupeří o křeslo britského premiéra a lídra Konzervativní strany.
Velká Británie hledá nového premiéra a do ostrého souboje se vložil dokonce i Peking, kterému se nelíbí výroky konzervativních kandidátů na jeho účet. Čínský mluvčí ministerstva zahraničí Zhao Lijian kandidáty vyzval, aby se vyvarovali „propagace takzvané čínský hrozby“, a tvrdou rétoriku v debatách vůči asijskému gigantovi označil za „nezodpovědnou“ a zároveň tím „ani nevyřeší jejich vlastní problémy“. Peking tak reagoval na bývalého britského ministra financí Rishi Sunaka a jeho rivalku, šéfku zahraničí Liz Trussovou.
Že politická kariéra britského premiéra Borise Johnsona je na kapačkách, bylo jasné minimálně od pondělí 6. června, kdy s odřenýma ušima přežil hlasování o důvěře v lídra Konzervativní strany. Nyní tedy konzervativci budou vybírat nového předsedu. Hotovo chtějí mít do září, aby nový lídr mohl představit svou vizi na stranické konferenci v říjnu. Nejdřív z kandidátů vybírají poslanci. Zatím veřejně ohlásilo svoji kandidaturu jedenáct konzervativců a o několika dalších se spekuluje. Ať vyhraje kdokoli, má před sebou těžký úkol.
Poláci se Ruska nebojí. Takové je hlavní sdělení konference s konzervativním nádechem, jenž proběhla ve Varšavě v posledních dnech. Tradičnímu setkání, nazvané Polska Wielki Projekt (Polsko – Velký projekt), udal tón premiér Mateusz Morawiecki ve svém úvodním projevu. “Vyhrává ten, kdo je ochotný přinést oběti, vítěz je ten, kdo je odhodlaný. Není to jen o síle, technologické převaze a penězích,,” prohlásil Morawiecki.
Boris Johnson utrpěl Pyrrhovo vítězství. Političtí komentátoři ho už v podstatě odepsali. Připomínají, že i když Johnsona podpořilo 211 konzervativních poslanců z 359, jedná se poměrně o menší vítězství, než které vybojovala v roce 1990 Margaret Thatcherová, v roce 1995 John Major a v prosinci 2018 Theresa Mayová. Ve všech případech se jednalo v podstatě o konec jejich premiérství.
Budapešť o minulém víkendu hostila významnou americkou konferenci CPAC (Conservative Political Action Conference). Ve Spojených státech pořádá Americká konzervativní unie tuto konferenci každoročně, první ročník v roce 1974 otevřel svým proslovem Ronald Reagan. Uvádí se, že vystoupení Donalda Trumpa na téže konferenci roku 2011 zahájilo jeho politickou kariéru, která vedla do Bílého domu a posléze ještě k ovládnutí Republikánské strany trumpovským, „populistickým“ křídlem.
Není asi nutné opakovat a zdůrazňovat, jak zásadním milníkem je současná ruská agrese proti Ukrajině. Důsledky této agrese, ale možná hlavně našich činů v reakci na ni si poneseme po generace. Na takto zásadní (chce se říct až dějinná) rozhodnutí již vůbec nejsme zvyklí. Fukuyamovsky jsme doufali, že nic opravdu dramatického se snad již dít nebude, že všichni chtějí hlavně vydělávat peníze, investovat je do nemovitostí a že opravdu směřujeme k nějaké poklidné globální a kosmopolitní společnosti, která jistě nebude dokonalá, ale ty základní věci budou v zásadě pořád podobné.
„Maďarsko je laboratoř, kde jsme testovali protijed na progresivní vládnutí," řekl ve čtvrtek maďarský premiér Viktor Orbán a představil svůj dvanácti bodový program „open source.“ Ten by měli konzervativci z celého světa následovat, pokud chtějí uspět. Plán přednesl na Konferenci konzervativní politické akce (CPAC), kde uvedl, že po dubnových vítězných volbách v Maďarsku, kde obhájil už počtvrté mandát, převládl křesťanský konzervatismus.
Maďarsko šlo první dubnový víkend k volbám. S převahou v nich zvítězil Fidesz, tedy Svaz mladých demokratů. Jeho zakladatelem byl v roce 1988 Viktor Orbán, který teď vládne už dvanáctý rok a čekají ho další čtyři. Spojená opozice šesti stran zleva až úplně doprava získala jen 35 procent hlasů. Fidesz má tedy opět ústavní většinu, 135 poslanců ve 199členném parlamentu.
Část amerických a evropských konzervativních intelektuálů (jistě ne většina) a veřejných osobností má značnou slabost pro režim Vladimira Putina – třeba vlivný Tucker Carlson z Fox News, Sohrab Ahmari a další lidé z končin bližších i nejbližších včetně třeba Václava Klause, jehož včerejší dopis premiéru Fialovi ovšem nelze přiřadit k textům intelektuálně či argumentačně významným, nebo aspoň koherentním.
„Ukázali jsme, že Evropa má jinou budoucnost, že má budoucnost založenou na suverénních státech, nikoli na centralizované struktuře, která by státům odebírala kompetence,“ řekl polský premiér Mateusz Morawiecki v sobotu po summitu se zástupci konzervativních, pravicových a národních stran v Madridu. Podle polského serveru wPolitice by strany měly za několik měsíců předložit návrh změn v unijních smlouvách.
Politická kariéra britského premiéra Borise Johnsona je na kapačkách. Pokaždé když se zdá, že to nemůže být již horší, tak nastane další sešup. V minulém týdnu nastaly dvě takovéto katastrofy. Nejdříve ve čtvrtek konzervativci prohráli doplňovací volby v okrsku Severní Shropshire, kde dominovali téměř 200 let. V sobotu ohlásil svou rezignaci lord Frost, který vedl brexitová vyjednávání za Británii a nyní měl za úkol dojednat nedořešené problémy.
Vládnoucí konzervativci britského premiéra Borise Johnsona překvapivě prohráli v doplňovacích volbách do Dolní sněmovny v anglickém North Shropshiru. Jde o obvod, kde jejich kandidáti vítězili v posledních skoro 200 letech, informuje na svých internetových stránkách britská BBC. Pro Johnsona znamená tato porážka další ze série neúspěchů a skandálů, které v posledních dnech ohrožují jeho pozici.
Lídři evropské konzervativní pravice a některých populistických stran dnes ve Varšavě jednali o spolupráci, která by měla přinést změnu Evropské unie. Ta se podle nich teď chová jako superstát, který ignoruje tradice i pravomoci členských zemí sedmadvacítky. Lídři deklarovali užší spolupráci při obraně suverenity jednotlivých unijních států v Evropském parlamentu. Novou politickou sílu v něm ale neutvoří, uvedla agentura AP.
Naskakovat na módní vlny a nechat se jimi unášet je výhodnější než se proti nim stavět. Varovat před riziky, která se skrývají za domnělým pokrokem v kostýmu dobra, nepřináší slávu ani peníze. Člověk se tak nestane hvězdou davů, protože dav žije z okamžiků a emocí, jimiž je ovládán. Ti, kteří varují, nestojí uprostřed davu, natož v jeho čele. Jsou na okraji. Dav jejich hlas nechce slyšet, protože touží jít kupředu.
Loni na podzim vyšla v USA kniha Nežít ve lži. Autorem není Alexandr Solženicyn, ale soudobý Američan, který apeluje na soudobé Američany. Spisovatel Rod Dreher (54) tvrdí, že zkušenosti protikomunistických disidentů jsou pro dnešní křesťany a konzervativce obecně v USA čím dál podstatnější. Amerika se nám mění před očima, zoufá si Dreher, a bylo by těžké tu proměnu zastavit i pro serióznějšího lídra na pravici, než jakým byl a zůstává Donald Trump.
Soudkyně Amy Coney Barrettová byla mezi těmi, z nichž prezident Trump vybíral, když navrhoval soudce Nejvyššího soudu minule, v roce 2018. Nakonec dal přednost soudci Kavanaughovi, prý i proto, že podle názoru některých vlivných senátorů mělo být jeho schvalování v Senátu hladší než u výrazně křesťansky orientované Barrettové. Ta předpověď tedy moc nevyšla.
Včera menší pozdvižení na českém Twitteru vyvolalo vyjádření Václava Klause mladšího, že „konzervatismus je punk dneška“.
Mnoho umělců touží po tom, aby se o jejich díle mluvilo, aby se do té debaty zapojila pokud možno celá společnost. Takové diskuse jsou však dnes velmi vzácné, můžeme to odůvodňovat uzavíráním se publika do bublin, sektářským založením části soudobé tvorby, jež chce oslovovat jenom „ty své“, otrlostí publika, které je obtížné šokovat a vůbec vytrhnout z letargie, a tak dále. A do toho přišly Kočičky.
Současný stav světa může zvlášť sociální konzervativce uvrhnout do těžkých depresí. Postupuje „politická korektnost“, vzrůstá vliv LGBT ideologie, maže se rozdíl mezi muži a ženami, kácejí se sochy a přepisuje se historie. Kam se člověk podívá, tam jsou konzervativní hodnoty na ústupu.
Odpovědí na momentálně probíhající kulturní revoluci na Západě by podle mnohých měl být návrat ke starému klasickému liberalismu, založenému na svobodě slova, toleranci opačných názorů a volné diskusi. Na americké pravici se však objevila skupinka myslitelů, kteří tento pohled odmítají. Tvrdí, že nynější „liberálové“ nejsou popřením klasicky chápaného liberalismu, ale jeho logickým důsledkem (více na str. 25). Představují proto alternativní model a tvrdí, že znají cestu k porážce levice v kulturních válkách. Jeden z čelných představitelů tohoto hnutí je i Adrian Vermeule, profesor práva na Harvardově univerzitě.
Předminulý týden v Polsku vyhrál prezidentské volby konzervativec Andrzej Duda. Porazil primátora Varšavy, levicového liberála Rafala Trzaskowského. Překvapivě vyrovnaný výsledek (jen 51 procent pro stávajícího prezidenta Dudu) vedl v zahraničí k pocitu zmařené šance. Polsku podle rozšířeného výkladu o fous unikla možnost vrátit se z autoritářské, netolerantní trajektorie zpět k liberální demokracii a k evropským hodnotám.
Nevidí se často, aby pravicový premiér musel přesvědčovat své okolí, že není komunista. Přesto britský předseda vlády Boris Johnson ve svém projevu, který přednesl 30. června ve městě Dudley, cítil potřebu zdůraznit, že „není komunista“. Tím však narážky na levicovou ideologii ze strany britských konzervativních politiků nekončí. Michael Gove, ministr pro kancelář kabinetu a kancléř lancasterského vévodství, ve skutečnosti superministr bez portfeje, ve svém proslovu 28. června pro nadaci Ditchley zase citoval italského marxistu Antonia Gramsciho.
