Tag: divadlo

Články k tagu

Zemřel Jan Kačer. Proslavil se jako charismatický herec i režisér

Dnes dopoledne zemřel herec a režisér Jan Kačer, bylo mu 87 let. ČTK to oznámila jeho dcera Adéla Kubačáková. Byl ikonou nové vlny československého filmu a stál u zrodu pražského Činoherního klubu. Prosadil se jako divadelní režisér, režíroval například v Divadle na Vinohradech nebo v Národním divadle. V roce 2016 obdržel od prezidenta republiky Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.

Smůla a tajemství Vlastimila Harapese

Středeční úmrtí tanečníka, choreografa a herce Vlastimila Harapese potvrdilo železné pravidlo, že slavný člověk nikdy nezemře tak, aby to médiím bylo po chuti vzhledem k jejich provozu. Nebožtík, o jehož životě se sluší referovat, totiž zpravidla zemře těsně po uzávěrce, takže není možné dostat ho do aktuálního vydání (to nám v Echu vyvedl Josef Abrhám) nebo ještě hůř: zemře těsně před ní, takže je potřeba na poslední chvíli předělat obsah vydání a vměstnat do něj narychlo spíchnutý nekrolog. Zemřít v půli týdne, jako se to povedlo panu Harapesovi, jeví se proto vůči referentům jako kolegiální termín.

Biografie jako nástěnka

Autor důkladné, solidní, citovatelné biografie Jiřího Šlitra (1924–1969) aby byl muzikolog, teatrolog a historik umění v jedné osobě; pokud tak velký záběr nemá, snad aby se práce rozdělila mezi spolehlivé znalce, z nichž každý si napíše svůj kvalifikovaný part, viz třeba mohutnou, šestisetstránkovou monografii Josef Čapek (1996), v níž se o text podělili historik umění Jaroslav Slavík a literární historik Jiří Opelík.

Tajný úkol Johanna Schwankmeyera

O Janu Švankmajerovi se často píše jako o nejvýznamnějším současném českém filmaři. Ve světě opravdu dostává ceny, jeho filmy na DVD jsou jako jedny z mála, ne-li jediné z českých, k dostání v cinefilských buticích v Paříži, Londýně, ve Frankfurtu etc., s jeho proslulostí se málokdo ze zdejších filmařů, ale dalo by se říci umělců vůbec, může měřit. Je to ovšem postava z elitní kultury, víc kultovní než jaksi obecně známá, neboť celé jeho dílo je velmi elitní, rozhodně to není tvůrce pro všechny.

Odkaz Dagmar Hochové, nádech a výdech, na duchovní cestě

Velká retrospektivní výstava české dokumentární fotografky Dagmar Hochové a monografie, jež tento materiál zhodnotí, si daly za cíl aktualizovat zažitý obraz autorky jako fotografky dětí a ukázat Hochovou ve světle mnoha dalších tematických oblastí, které se často vztahují k našim národním dějinám. Dagmar Hochová: Retrospektiva, Moravská galerie v Brně, 19. 4. – 29. 9. 2024

O všudypřítomném zlu, přípravy na tmu, poklona lidské nezdolnosti

Karel Steigerwald se vrací na scénu se svou hrou z roku 1982 A tak tě prosím, kníže. Tehdy šlo o kritiku normalizačního režimu, text ovšem skvěle rezonuje i dnes. V režii Radima Špačka jsou v pražském divadle La Fabrika hereckými hvězdami Jiří Štrébl, Patrik Děrgel, Eva Salzmannová a Anežka Hessová. Karel Steigerwald: A tak tě prosím, kníže, La Fabrika, Praha, 21. 3. 2024.

V Arše jsem od té doby nebyl

Divadlo Archa v Praze na Poříčí bylo třicet let institucí, která sloužila jako domicil pro první ligu evropské i světové divadelní, hudební a taneční tvorby. Opakovaně tady hráli John Cale, Lou Reed, Patti Smithová, Laurie Andersonová. Doma se tu cítil japonský tanečník Min Tanaka a mnozí další. Do Archy se prostě chodilo rozšiřovat obzory, nasávat atmosféru, sledovat, kudy jde vývoj. Byla to do velké míry zásluha jednoho vždy příjemně a jaksi i plaše vystupujícího muže, který měl kdysi svou vizi a tu skutečně uskutečnil. Před dvěma měsíci v Arše skončil. Náš rozhovor je o tom.

Pohádka Jiřího Petrboka, jak si zachovat duševní zdraví, zpověď vyhaslé hvězdy

Jiří Petrbok pro pražský Vzlet připravil výstavu obrazů s názvem Pohádka. Jeho díla mají uhrančivou energii i jisté pnutí a divákovi nabídnou jiné světy, které mu ale budou velmi povědomé. Je to tím, že autor ve své tvorbě nepatrně posouvá realitu, překrývá známé situace i obrazy a skládá je do nových souvislostí. Jiří Petrbok – Pohádka, Galerie Vzlet, Praha, do 30. 9. 2024.

Lolita z holandské vesnice, audiokniha pro železniční lidi, o lásce, válce a vykoupení

V odlehlé holandské vesnici se veterinář vydává na další rutinní návštěvu sousedního statku. V okolí se šíří zvěsti o nemoci skotu, ale on má oči jen pro čtrnáctiletou farmářovu dceru, která tráví prázdniny podivnými hrami. Nikdo netuší, jak daleko jejich tajný vztah zajde. Marieke Lucas Rijneveld: Ty moje skvostné zvířátko, přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková, Argo, 272 str.

Americké baleríně hrozí v Rusku za vlastizradu až 20 let vězení. Poslala 50 dolarů Ukrajině

Elegantní ruská baletka, která žila a působila v americkém Beverly Hills, Ksenia Karelinová, byla při návštěva rodičů v Rusku zatčena. Podle obvinění ruské justice byl důvodem jejího zatčení finanční dar, který poskytla ukrajinské humanitární organizaci ve výši 51,80 dolarů (zhruba 1 213 Kč). Nyní je baletka obviněná z velezrady. Hrozí jí až dvacetileté vězení. O případu informuje BBC.

Neobyčejná Sidonie Nádherná, klima zemí Koruny české, legendární francouzská komedie

Alena Wagnerová představuje Sidonii Nádhernou jako neobyčejně zajímavou osobnost, jejíž život poznamenaly všechny pohromy, které ve dvacátém století postihly střední Evropu – rozpad Rakousko-Uherska, nacistická okupace, odchod do exilu v Anglii, kde Sidonie Nádherná v roce 1950 umírá. Alena Wagnerová: Sidonie Nádherná a konec střední Evropy, přeložil Vratislav Slezák, Argo, 248 str.

Řeka jako symbol, o nezdolné ženské soudržnosti, Nomi nezapadá

Řeka jako symbol Řeka jako cesta do nitra temnoty – komponovaný večer v rámci doprovodného programu k výstavě Praha zítra? Město a řeka. Na příkladu díla Josepha Conrada se přednáška zabývá symbolikou řeky v umění. Zazní úryvky ze Srdce temnoty a vybrané ukázky z filmových adaptací této nejslavnější Conradovy knihy včetně dalších filmů, které inspirovala. Řeka ve filmu, CAMP, Praha, 26. 1. 2024.

První herečka souborů

„Věděl jsem, že musím sáhnout do nejvyšších pater, protože i když to byla malinká role, rozsahem zanedbatelná, peněz jsem za ni také nemohl moc nabídnout, byla důležitá – stála na ní pointa celého příběhu. Nutně jsem potřeboval herečku, která by během několika vteřin na tváři uhrála všechny emoce a bylo to uvěřitelné. A tak jsem se, s jistou bázní ovšem, ozval Janě Hlaváčové a ona naštěstí souhlasila.“ Takto vzpomínal režisér Jaroslav Dudek na natáčení televizní bakalářské povídky z osmasedmdesátého roku nazvané Moje nejhezčí vzpomínka na rok pětačtyřicátý.

DAMU hledá „ombudsosobu.“ Úpadek akademické sféry v přímém přenosu, řekl senátor

Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze (DAMU) vypsala výběrové řízení na obsazení funkce "ombudsosoby", pro niž běžně slouží označení ombudsman. Umělecká škola hledá pracovníka, v jehož rozsahu působnosti bude "vyřizování podnětů a stížností studujících, akademických pracovníků a dalších zaměstnanců DAMU, které vykazují znaky neetického jednání, diskriminace, psychického nátlaku či nevhodného chování mezi osobami v nerovné mocenské pozici." Senátor Zdeněk Hraba (za STAN) to označil za jasný úpadek akademické sféry v přímém přenosu.

Strach, Burian, Bartoška a další o Janě Hlaváčové. „Nejněžnější herecká a lidská duše“

Na divadelní a filmovou herečku Janu Hlaváčovou, které zemřela v sobotu ve věku 85 let, vzpomínají její kolegové jako na velkou herečku a noblesního člověka. Pražská rodačka, která ztvárnila desítky rolí v Národním divadle, Divadle na Vinohradech či v televizi a ve filmu, byla podle jejich vyjádření výraznou postavou odcházející herecké generace. Herečku také připomene Česká televize skrze speciální program k uctění její památky.

Loučení po velké plavbě: Ondřej Hrab končí v Arše

Na Poříčí, v té ulici pasáží, obchodních domů, kaváren a jídelních automatů, končí právě jedna éra českého divadla a české kulturní polistopadové společnosti, Divadlo Archa. To byl a je pojem pro každého, kdo se v tomhle městě, tedy v Praze, ale i v téhle zemi trochu zajímal, jak vypadá současné divadlo, kdo chodil na koncerty dobré rockové nebo i vážné současné hudby, kdo měl rád, když jsou věci trochu složitější, experimentálnější, trochu nezvyklejší. Ten věděl, že Archa je jeho adresa. Byla tady pro každého, kdo potřeboval vědět, o co se kdo v divadle, v tanci, v pantomimě, v nekamenném divadle etc. snaží, co je in a co se tak ve světě dělá.

Lodě a plavba v českém malířství, jak chutná pomsta, diagnóza naší doby

Vnitrozemská plavba v Čechách představuje vděčné a dosud jen málo prozkoumané téma. Ve třech tematických celcích představuje výstava Plnou parou vpřed obrazy, jejichž témata jsou prvně věrohodně identifikována. Soubor doplněný kontextuálním materiálem ukazuje vývoj vltavské plavby od 70. let 19. století až po díla Skupiny 42 a jejích současníků. Plnou parou vpřed. Lodě a plavba v českém malířství 1850–1950, Západočeská galerie v Plzni, do 4. 2. 2024.

Přišla v noci, ale jen tak z paměti neodejde

Ve zbylých českých, moravských a také snad v několika slezských kinech se od minulého týdne promítá skvělý, zábavný a hrůzostrašný film Přišla v noci. Je to český film, odehrává se v Praze v okolí Letné, ale důležitý je v něm moravský výsadek, byť ten není ve scénáři geograficky specifikován. Film lze snad vyložit, že je to o střetu dvou světů, dvou koncepcí a konfliktu chaosu a řádu, přičemž ani jeden bez druhého nemá cenu.

Praha hostí nejlepší německojazyčné divadelní inscenace

Výběr výrazných německojazyčných inscenací z divadel z Berlína, Hamburku, Vídně či Lucemburku nabídne od soboty Pražský divadelní festival německého jazyka. Zahájí ho inscenace Doughnuts, s níž přijede divadlo Thalia Theater z Hamburku. Představení v Divadle Archa se odehraje také jako součást festivalu dokumentárního divadla Akcent. Japonský divadelník Tošiko Okada používá současnou verzi techniky japonského divadla nó.

Nikdo neví, jestli jsem holka, kluk, židle, kus psa...

Tvrzení v podtitulku možná zní příliš ultimátně, ale jeho autor, tedy i autor rozhovoru, za ním stojí. Za těch dvacet let, co Ivanu Uhlířovou sleduje, má dost důvodů k takovému tvrzení. Je to masivní talent v drobném těle, herecký živel proměňující se do různých forem a tvarů, žena hlubokých emocí a komediálních křečí a gest. Hrála skvěle v mnoha rolích divadelních a ve svých rolích pomohla mnoha filmům. Hovor s ní je vždy zábavný, originální a nedá se k ničemu přirovnat. To je třeba posoudit. (Tykání vyplynulo z dlouholetého obdivu a ze situace.)

Přípravy na Vraždu v domě, posvátný svět Keltů, skryté umění socialismu

Obraz Vražda v domě patří mezi vrcholná díla českého malířství 19. století. Jakub Schikaneder v něm zachytil téma násilné smrti dívky, kterou objevili na dvoře starého domu. Vystavené skici nám poodhalují proces vzniku díla a pomáhají pochopit, co činí obraz tajuplným i dnes. Příprava na vraždu v domě: Kresebné studie Jakuba Schikanedera, NGP (Veletržní palác), Praha, do 5. 11. 2023.

Poslední sezóna Jiřiny Bohdalové aneb Umíme vyznávat úctu?

Minulý týden kromě mnoha jiných událostí znamenal souběh dvou poznámek dvou výrazných českých osobností: nejprve čtvrtého října uběhlo šesté výročí od podpisu prozatím poslední smlouvy Jaromíra Jágra v NHL. Následně šestého října oznámil principál Divadla Na Jezerce, herec Jan Hrušínský, že po osmnácti letech působení na jeho scéně a po šestašedesáti letech účinkování v divadle vůbec ukončuje svou divadelní kariéru herečka Jiřina Bohdalová. Osudy obou zmíněných jsou si v něčem podobné – zdají se totiž být nesmrtelní.

Bohdalová kvůli zdraví ukončila divadelní kariéru, ve filmech ale hrát nepřestane

Herečka Jiřina Bohdalová v 92 letech ukončila své působení v divadle. Na facebooku to dnes uvedl herec a ředitel Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský. Učinila tak podle něj na doporučení svého kardiologa. Jedna z nejoblíbenějších českých hereček v Divadle Na Jezerce v poslední době účinkovala ve hře Gin Game s Milanem Kňažkem. Hrušínský na facebooku napsal, že Bohdalovou tento týden navštívil „u příležitosti ukončení její divadelní kariéry“.

Věčná touha po emocích, do batohu a na cesty, žáci večerní školy

Výchozí látkou pro autorskou inscenaci je román Virginie Woolfové Orlando (1928). Jde o fiktivní životopis mladého šlechtice, který prochází dějinami. Orlando, nejdřív jako muž, později jako žena, hledá smysl života, touží po vznešeném citu, lásce, slávě, nesmrtelnosti a vášni. Virginia Woolfová, Marek David: Orlando, Východočeské divadlo Pardubice, premiéra: 7. 10. 2023.

Zdeněk Potužil. Režisér jako nadupaný papiňák

Zdeněk byl absolutní šílenec, ale zároveň měl silný smysl pro vedení lidí. Uměl myslet koncepčně. Měl rád velká výrazná gesta, byl odvážný, dravý, nadupaný energií. Byl jako hořící plamen. Miloval poezii, Ivana Diviše, se kterým se osobně přátelil. Měl mimořádný cit pro slovo a pro básnickou metaforu. To dělalo jeho rukopis nesmírně originální a dráždivý. Spojení kultivovanosti a jakéhosi barbarství. Tahle charakteristika v pondělí zesnulého divadelního režiséra Zdeňka Potužila pochází z knižního rozhovoru herečky Evy Salzmannové s divadelní kritičkou Janou Machalickou: kniha se jmenuje Útěkářka.

Fackovat ženy, nebo nefackovat?

Na závěr letošního ročníku festivalu amatérského divadla Jiráskův Hronov stalo se v průběhu představení inscenace Totování souboru D.R.E.D., že jednu z hereček napadl divadelní technik. Údajně se mu nelíbilo, že herečka ničí vybavení městského divadla. Názory na to, co přesně se stalo, se liší – porůznu na sociálních sítích vyjádřili se fachmani od divadla i běžní diváci, lidé, kteří byli situaci blízko, i ti, kteří ji viděli z dálky. Přesto není shoda na tom, co si oba zainteresovaní přesně řekli a proč ke střetu došlo. Stejně jako není shoda na tom, o jaký typ úderu se jednalo. Nejčastěji se sice hovoří o facce, ale ne že by zrovna na tom záleželo.

Když na Manhattanu začal podzim

Je velmi pravděpodobné, že před sto padesáti lety by Woody Allen byl potulným chasidem a vypravěčem vtipů na jarmarcích někde ve východní Evropě a občas by ho ztloukli antisemité. Pak by emigroval do Ameriky a před sto lety by vedl nějaké židovské divadlo v Brooklynu a psal pro ně lidové hry v jidiš, ale už by asi zkoušel prorazit s anglickými na Broadwayi. Díky relativnímu pokroku (a židovskému spiknutí, které ovládlo showbyznys) se před padesáti lety stal tím, kým je, tedy klasikem kinematografie, režisérem desítek filmů s nejvtipnějšími dialogy, nejvynalézavějšími zápletkami, nejinteligentnějšími herečkami a nejsmutnějším vyzněním.

Jak zní bělost

Nedávno médii proběhla zpráva o vydezinfikování díla Roalda Dahla tak, aby vyhovovalo dnešním citlivostním standardům. A náš svět zmatených štěňátek se vesele točí dál. Královnina univerzita v Belfastu vydala varování pro studenty bakalářského studia, kteří se zabývají Shakespearem. Své dospělé frekventanty varuje před výběrem her, které by mohly potenciálně a zřejmě nevratně otřást jejich jemnocitem

Libíček s bílým potkanem na rameni

Tomáše Jeřábka zaregistroval divák alternativnějších divadel snad už před dvaceti lety, kdy se mezi vychrtlými herci a herečkami vyskytoval dobrácky vypadající pyknik, ve kterém ovšem co chvíli vybuchovala ohromná energie. Tak jsme se seznámili, k čemuž pomohla i Tomášova žena Halka Třešňáková, múza a femme fatale pražské scény divokých let. Nikdy jsem se už nedivil, že z Tominy, jak se mu obecně říká, roste populární herec, který nezkazí žádnou roli ani legraci.

Čurdova cesta na Golgotu

Slyšel jste to, že zabili Reinharda? pronáší s vytřeštěným zrakem posluhovačka Troníčková k panu Jiráčkovi, který sedí na kolečkovém křesle a též vytřeští oči do publika. Dál už to (skoro) každý tak nějak zná: Kterýho? Já znal dva… Parafráze vlastně idylického začátku Švejka do protektorátní hrůzy, v níž už se moc švejkovsky tlachat nedalo. Babku hraje Ivana Uhlířová, čističe bot s mudrlantskými sklony Robert Mikluš, oba jsou skvělí a hned vtáhnou diváka do zvláštní atmosféry inscenace režiséra Davida Jařaba Čurda, hrdina jedné prohry v pražském divadle Rokoko.