Tag: divadlo

Články k tagu

Čurdova cesta na Golgotu

Slyšel jste to, že zabili Reinharda? pronáší s vytřeštěným zrakem posluhovačka Troníčková k panu Jiráčkovi, který sedí na kolečkovém křesle a též vytřeští oči do publika. Dál už to (skoro) každý tak nějak zná: Kterýho? Já znal dva… Parafráze vlastně idylického začátku Švejka do protektorátní hrůzy, v níž už se moc švejkovsky tlachat nedalo. Babku hraje Ivana Uhlířová, čističe bot s mudrlantskými sklony Robert Mikluš, oba jsou skvělí a hned vtáhnou diváka do zvláštní atmosféry inscenace režiséra Davida Jařaba Čurda, hrdina jedné prohry v pražském divadle Rokoko.

Pražské Quadriennale, dvě ženy a jeden muž, portrét vyšinutého člověka

Aktuální Pražské Quadriennale nabídne bohatý program též ve Veletržním paláci Národní galerie Praha. Uvede výstavní okruh několika programovými sekcemi PQ: výstava Fragmenty II oslavuje rozmanitost scénografického přístupu k práci s měřítkem prostřednictvím modelů; Výstava divadelního prostoru představí místa kulturních setkání. Pražské Quadriennale, NGP, 8.–18. 6. 2023.

Čeští umělci v Paříži, dějiny jako pestrá vitráž, případ vousatých žen

Národní galerie v Praze (Grafický kabinet) představuje kresby českých umělců, kteří ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století pobývali v Paříži, tehdejší Mekce umění. Umělci zachycovali nejen městská zákoutí, ale především pulzující život velkoměsta s bulváry, kavárnami, výstavami a divadly. Mezi Paříží a Prahou – kresby „českých Pařížanů“, NGP (Veletržní palác), do 30. 7. 2023.

HaDivadlo v Praze, krajina minimalistického bydlení, zkus cirkus i ty

HaDivadlo působí ve funkcionalistických prostorách brněnské Alfa pasáže, v Praze odehraje dvě představení v prostředí stejného architektonického stylu. Na programu jsou inscenace ze Sezony 48: Blízkost. V rámci ní tvůrci ohledávají různé podoby blízkosti (geografickou, kulturní, osobní). HaDivadlo (Moravský kras, Požár v šťastném Rakousku) v Divadle Archa, Praha, 19.–20. 5. 2023.

Víc než žena a víc než muž a míň než člověk

V Praze na Zábradlí se od konce dubna hraje inscenace O Pavlovi. Je to poněkud zavádějící název, neboť lépe by mělo být O Daně, protože onen Pavel je tam mnohem méně výrazná postava; de facto je to postava k nepotřebě, něco jako balvan, který zavalil scénu; a hlavní hrdinka s ním nemůže hnout, čímž se jeho význam pomalu vyčerpává. Jenže předlohou byla kniha Dani Horákové O Pavlovi, zvláštní druh memoárů, které jsou vlastně vynucenými memoáry či polemickými memoáry, neboť jsou primárně reakcí na Deníky onoho Pavla, jímž byl Pavel Juráček.

Výzkumný ústav pro zkoumání Ivana Vyskočila

Ivan Vyskočil je, byl a bude z těch několika velevzácných zjevů a jevů, které se už za svého života, završeného v jeho případě den po 94. narozeninách, proměnily v úkaz, kapitolu dějin, studijní materiál a archeologickou vrstvu. V jiných zemích a v jiných časech by se dal předložit vážně míněný návrh na zřízení Výzkumného ústavu pro studování a zkoumání díla Ivana Vyskočila, zkratka VÚSZDIV. My ho tu předkládáme také, ale moc si od toho neslibujeme, on ostatně už v nějaké podobě existuje.

Nechť nikdy nespočinou Kosti Ivana Vyskočila

Ve čtvrtek oslavil Ivan Vyskočil devadesáté čtvrté narozeniny – a den nato zemřel. Jeden z nejvýznamnějších tuzemských divadelníků druhé poloviny dvacátého století, spisovatel, dramatik, pedagog, inspirátor, jazykový ekvilibrista. Není třeba nad jeho skonem truchlit, protože patřil k lidem, kteří prožili dlouhý a zřejmě naplněný život. Sluší se ale připomenout, proč byl tak důležitým tvůrcem, třebaže veřejnost ho znala málo a pletla si ho s hercem téhož jména, třebaže spolu nejsou nijak spřízněni.

Manéž Bolka Polívky aneb co se děje v divadelním Brně

V Brně se už nějakou dobu táhne spor o osud Divadla Bolka Polívky, respektive ještě několika jiných kulturních institucí, jako je malá scéna brněnského Národního divadla Divadlo Reduta či jako je Univerzitní kino Scala. Jejich budoucnost je nyní spojena s vedením města, které hledá nové působiště pro první zmíněnou instituci, ježto má v plánu rekonstruovat dům na Jakubském náměstí, kde soukromé Polívkovo divadlo sídlí.

Jakost kamarádských želé

Dramatik Jan Šotkovský napsal jako člen autorských týmů BuranTeatru nebo Městského divadla Brno mnohé, samostatně prozatím dvě hry. První byla předloni „romantická komedie z Brna“, nazvaná Čarodky aneb Žena bez espritu a muž s fluidem hledají společnou chemii, druhá letos v únoru další romantická komedie již střídmějšího a tradičnějšího titulu Třináctkrát za svědka. Uvádí ji uherskohradišťské Slovácké divadlo.

Ramadan Friendly divadla nabízejí občerstvení a varují před násilím a sexem

Dvě desítky bruselských kulturních podniků začaly v těchto dnech upozorňovat návštěvníky na nevhodný obsah představení, chystat jim v sálech pitnou vodu či vyhrazovat zvláštní prostory pro přestávky na jídlo při západu slunce. Vstřícné kroky divadel a dalších institucí vůči muslimům dodržujícím pravidla ramadánu vyvolaly diskusi mezi belgickými veřejnými činiteli. Vlámský premiér Jan Jambon kritizuje zdůrazňování sexuálního či násilného obsahu, které podle něho může vést umělce k autocenzuře.

Divadlo hledá hrdiny: mezi světci XX. století

Rovnou na začátku přiznávám, že zde bude víc řeč o dvou osobnostech, které dva divadelní kusy inspirovaly, než o těch hrách. Ty totiž není lehké popsat, možná to ani není nutné. Zvlášť těžké je to v případě inscenace Zvěřinec dramatika a režiséra Miroslava Bambuška, což se hraje v pražském Studiu hrdinů. Tam všechny pokusy selhávají na neuchopitelnosti formy i obsahu, který je sice tušený a snad i představitelný, ale, jak to u režiséra bývá, vzpírá se nějakému popisu.

Velká jízda životem, totalitě navzdory, povídky plné smutku i krásy

V šestnácti letech se bezstarostný kluk vydává na první cestu po Evropě. Opouští hranice kontinentu a vstupuje do neznámého světa. Setkává se s naprosto odlišnými zvyky a kulturami. Místo popisů toho, co viděl, se zaměřuje na to, co slyšel, s kým se potkal. Diskutuje s každým, kdo chce mluvit. Poznává svět i sebe sama.   Igor Brezovar: Igor Brezovar. Velká jízda začíná, Jota, 370 str.

Ferda Mravenec slaví, český vyšetřovatel zločinů na Balkáně, rozšířené vydání Fízla

Válečný veterán a příslušník československého letectva ve Velké Británii Emil Boček oslavil v únoru sté narozeniny. Životní příběh tohoto brněnského rodáka je vskutku fascinující. Zaznamenal jej historik Jiří Plachý v biografii Emil Boček. Strach jsem si nepřipouštěl vydané v roce 2018 nakladatelstvím Jota. Jiří Plachý: Emil Boček. Strach jsem si nepřipouštěl, Jota, 264 + 32 str.

Sametové rekviem za keltskou dobou v Arše

John Cale, zakladatel The Velvet Underground, ale pak více než padesát let charismatický rocker s temným a přitom krásným hlasem, měl ve středu koncert v pražském Divadle Archa. Na tom by nebylo nic zas tak zvláštního, Cale se v Praze objevuje docela často, koncertoval tu po roce 1989 až asi desetkrát, má tu své publikum a dalo by se říct i zázemí, sám prý říká, že se tu cítí dobře, možná i proto, že jako Kelt z Walesu je tu mezi Bóji vlastně trochu mezi svými.

Líbezné krajiny Kateřiny Černé, Vodňanský a Rut, laboratorium zámku ve Veltrusích

Kateřina Černá používá tempery, tuš, odstřižky látek, barevné papíry, krajky, provázky, korálky nebo stříbrnou kovovou fólii, do jaké se balí třeba čokoláda. Nenápadný půvab snové skutečnosti, zároveň tajuplný ženský svět má v sobě cosi prvopočátečního a zároveň kosmického, kouzlo, které naší přítomností často chybí. Kateřina Černá: Sny zaznamenané, Museum Kampa, Praha, do 12. 3. 2023.

Za lepším životem, po smyslu mýtů, o orgiích, spáse a davu

Snímek Emigranti na motivy literární předlohy divákovi předkládá příběh odehrávající se v 19. století, kdy masa obyvatel Skandinávie utíkala před hladomorem a s vidinou lepší budoucnosti do Ameriky. Jejich pocity a obavy o vlastní životy sledujeme skrze cestu mladé rodiny, která se potýká s historickými okolnostmi, ale i sama se sebou. Emigranti, režie: Erik Poppe, premiéra: 9. 2. 2023.

Inženýr lidských duší na Vinohradech

Minulý týden měla v Divadle na Vinohradech premiéru dramatizace jednoho z nejvýznamnějších románů české literatury minulého století, Škvoreckého Příběhu inženýra lidských duší. Jde samozřejmě o dílo úplně jiného žánru než divadelního, ale jako může být na jevišti třeba Švejk nebo třeba Vojna a mír (vždy redukovaná), lze se o něco takového pokusit s Inženýrem, pochopitelně za cenu, že jde jen o digest, ošklivým slovem řečeno výcuc, který nicméně může mít svou kvalitu a přitažlivost.

Danny Smiřický na divadle, dlouhověkost pohledem vědy, blog single třicítky

Věčně zamilovaný saxofonista a posléze autor detektivek Danny Smiřický je Škvoreckého alter ego. Poprvé se objeví jako čerstvý maturant ve Zbabělcích, figuruje v řadě povídek, stárne se Škvoreckým v Tankovém praporu, prožívá turbulence šedesátých let v Miráklu a emigraci do Kanady v Inženýrovi lidských duší. J. Škvorecký, J. Vedral: Danny Smiřický, Divadlo na Vinohradech, premiéra: 27. 1. 2023.

Cirk La Putyka ve fotografii, braňte se manipulaci, rebelie jako východisko

Společná výstava Karla Cudlína, Jana Dobrovského a Jana Mihalička dokumentuje netradiční zápas souboru La Putyka s přísnými proticovidovými opatřeními. V době, která bylo pro mnohá kulturní odvětví téměř likvidační, se herci ze souboru La Putyka rozhodli pokračovat v činnosti a experimentovali s různými formáty představení. Pot, slzy, La Putyka, 400 ASA Gallery, Praha, do 28. 2. 2023.

Pospíchejme k Betlému, průvodce krajinou, zprostředkovaná bolest

Česká mše vánoční se ve zpracování Matěje Formana stává neopakovatelným zážitkem. Spojení živého provedení pastorální skladby s divadelními obrazy vychází ze setkání Divadla Lampion, Divadla bratří Formanů, Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, dirigenta Zdeňka Klaudy a Kühnova smíšeného sboru. J. J. Ryba, M. Forman: Kouzelná Rybovka, kostel sv. Šimona a Judy, Praha, 25. 12. 2022.

Věřím v ideály a ženskou sílu

S Jitkou Čvančarovou se autor rozhovoru setkal při natáčení seriálu Pozadí událostí. Dostal tam totiž roli od režiséra Jana Hřebejka, kdy měl zahrát sám sebe. Jitka Čvančarová tam hrála ambiciózní děkanku a byla tak přesvědčivá, že autor má od té doby k osobnosti Jitky Čvančarové velký respekt, což je patrné i ze způsobu vedení rozhovoru.

Fanouškům Harryho Pottera, quo vadis, člověče? jak žít v nejisté době

Tom Felton, nezapomenutelný představitel Draca Malfoye z celosvětově úspěšné série filmů podle knižní předlohy J. K. Rowlingové, vzpomíná na více než deset let natáčení v působivě zpracované publikaci doplněné bohatou obrazovou přílohou. Kniha je upřímnou vypovědí mladého herce, který se s temnými démony utkal i mimo filmové plátno.

Jak vykuřovat barbarství

Dne 11. listopadu 2022 se v Divadle Husa na provázku konala premiéra inscenace Vykouření naší kauzy a vaší kauzy, která v režii Jiřího Havelky a na podkladě jeho scénáře, na němž se podílel celý tvůrčí kolektiv, evokovala události, které před více než čtyřmi lety rozbouřily brněnské divadelní ovzduší.

Hildebrandt v Kunsthalle, ve jménu lásky, putování drsným Islandem

Německý výtvarník Gregor Hildebrandt pracuje s analogovými nosiči zvuku. Své sochy, instalace a obrazy vytváří z materiálů, jakými jsou lisované vinyly, zvukové pásky nebo plastové krabičky od audiokazet. Výstava v Kunsthalle představuje Hildebrandtova ikonická díla i méně známé práce. Gregor Hildebrandt: A Blink of an Eye and the Years are Behind Us, Kunsthalle, Praha, do 13. 2. 2023.

A publikum na konci tiše plakalo...

V listopadu 2010 proběhla premiéra inscenace brněnského Divadla Reduta Korespondence V+W, která – jak název nezastírá – stála na dopisech, jež si Jiří Voskovec a Jan Werich psali a posílali po Voskovcově emigraci po únoru 1948. Následujícího roku inscenace posbírala několik tuzemských divadelních cen a po dalších dvou letech ji potkal neobvyklý osud: spolu se souborem uvedené scény se přestěhovala do jeho nového působiště v Praze v Divadle Na zábradlí – což mimo jiné obnášelo uzpůsobit scénu inscenace jinému jevišti a prostoru. Proč o tom píšu po dvanácti letech? Protože v tomto týdnu jsem inscenaci poprvé konečně viděl.

Přelet nad podzimními scénami

Existuje taková zvláštní věc, říká se jí divadlo. Někdo tam chodí rád, jiný se těm místům vyhýbá, jeden u toho trpí, další se směje, i když třeba není moc čemu, někdo se dojímá. Nejzajímavější na tom je, že divadlo musí provozovat živí lidé, kteří přitom předstírají, že jsou někým jiným, postavami, které někdo vymyslel, a jiný jim zase řekl, co si mají obléct, jakým hlasem mluvit a jak se tvářit. A oni to kupodivu respektují.

Kino Brasil, oběť debutanta Michala Blaška, o touze, sdílení a blízkosti

Současná brazilská kinematografie. V letošním roce si Brazílie připomíná 200 let od vyhlášení nezávislosti na Portugalsku, což reflektuje i filmová produkce, která se představí na festivalu Kino Brasil v pražském kině Bio Oko. Na diváky čeká šestice současných brazilských filmů. Můžete na ně vyrazit i vy, všechny filmy budou v originálním znění s českými i anglickými titulky. Kino Brasil, Bio Oko, Praha, 3.–6. 11. 2022.

Frank furt nad Adinou

Zkraje října zajelo ostravské Divadla Petra Bezruče do Prahy hostovat v Divadle pod Palmovkou s inscenací podle populárního románu Karin Lednické Šikmý kostel, jež měla v Ostravě premiéru v dubnu a jež dle anotací stejně jako román pojednává o dějinách Karvinska, ačkoli spíše než v posledku populární zdejší žánr krajového místopisu je to standardní vztahovka – a bylo narváno a pražských repríz se výstižnými slovy jedné dramaturgyně „poprděný už předem zúčastnil skoro každý, kdo v divadelním rybníku něco znamená“.

Lanďák, poslední macho romantik

Minulý týden to bylo osm let, co umřel Pavel Landovský. To není nějaké zvláštní výročí a toho data jsem si vlastně všiml dodatečně. Ale stalo se mi, že jsem hledal něco v knihovně a vytáhl bezděčně Soukromou vzpouru, knižní rozhovor, který s Landovským podnikl dva roky před osmdesátým devátým, tedy ještě v exilu, Karel Hvížďala. A tak jsem se po letech začetl do knihy a opět se spolehlivě bavil. Třeba tím, jak Landovský od narození všechno ovládal a všechno řídil, všechno věděl a u všeho byl, mimo jiné v rodném Havlíčkově.