Nad hrou Jana Šotkovského Třináctkrát za svědka

Jakost kamarádských želé

Nad hrou Jana Šotkovského Třináctkrát za svědka
Jakost kamarádských želé

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Dramatik Jan Šotkovský napsal jako člen autorských týmů BuranTeatru nebo Městského divadla Brno mnohé, samostatně prozatím dvě hry. První byla předloni „romantická komedie z Brna“, nazvaná Čarodky aneb Žena bez espritu a muž s fluidem hledají společnou chemii, druhá letos v únoru další romantická komedie již střídmějšího a tradičnějšího titulu Třináctkrát za svědka. Uvádí ji uherskohradišťské Slovácké divadlo.

Děj je prostý: asistent režie v televizi, náturou stydlín a romantik, po ženách sice touží, avšak nemůže najít žádnou, která by mu za city stála, a tak raději naslouchá své přítelkyni, která střídá jedno milostné neštěstí za druhým a kamarádovi se z nich zpovídá. Jednou hrdina dostane největší úkol své kariéry: asistovat hvězdné a rázné filmové režisérce, do níž se při společné práci zamiluje a kvůli níž se odhodlá vzepřít vlastní nátuře a konečně bojovat o ženu, na niž si pomyslel. A když se mu zadaří, pochopí, že šlo o omyl; jeho srdce dávno bije pro jinou. Taková linka by však byla nuzná, a tak má hra ještě linku pobočnou: hrdina zvládne bez velké námahy osudově seznámit dvanáct párů a každému z nich jít na svatbu za svědka, neboť v sobě objeví dar vnímat ideální chemii mezi dvěma lidmi a nasměrovat ji k sobě… Víc prozrazovat netřeba, ač hra v režii uměleckého šéfa slováckého souboru Lukáše Kopeckého náleží k číslům, která neusilují překvapit příběhem, nýbrž zaujmout jeho podáním.

Což znamená sledovat, jak je udělán hlavní hrdina David Fojtík: typ přehlíženého citlivky, který dovede naslouchat ženám, hezky jim odpovídat, v mnohém jim vyhoví – zkrátka muž, po jakém v představách jiného muže ženy, aspoň podle svých slov, touží, jakého však odsuzují do role kamaráda, protože jako milence chtějí muže dravější. Slovy autora recenzovaného kusu je David typ „kamarádského želé“, jež je vhodné pro konstruování šarží, klišé i pro jejich následné rozkrývání ironizováním, což je cesta, jíž se vydali Šotkovský, Kopecký i Davidův představitel Zdeněk Trčálek. To je herec ideálního vzezření pro vztahového ňoumu: kulaťoučký „medvídek“ naivního hlasového projevu, jemuž lze věřit trefné glosy i přemíru citů (zřetelnou třeba, když herec něžně poponáší na jevišti figuríny, představující zrovna seznamované páry).

Trčálkův výkon inscenaci táhne, ostatní herci sekundují ve vícero rolích zaměstnanců brněnského televizního studia nebo seznámených párů (nepřekvapí přeháněné komediantství Davida Vaculíka, zaujme uměřené karikování Daniela Gajdoše). Vzhledem k žánru jde o produkci zřetelných kontur, ale sluší se uznat, že autor nenapsal sled scének, nýbrž text sevřený a promyšlený. Přesto se ke konci zadrhne: že by muž, který se celý život o ženy příkladně stará, svou partnerku nehledě na její city opustil po prvních hádkách a spěchal za jinou? Tvrdí-li totiž režisérka Tereza (v podání jistěže fatální Kateřiny Michejdové), že úspěšná žena ve světě mužů se musí chovat pyšně a sebestředně, jinak si ji budou přehazovat jako laskominu, dává jí David Fojtík vlastně za pravdu, když ji hodí přes palubu, sotva se odhodlala sundat své masky a chovat se k muži vroucně a láskyplně. A tak ačkoli Fojtík nachází vztah k vlastnímu sebevědomí, za sebou nechává stvůru – zklamanou ženu, připravenou kdykoli se mstít mužům.

V sérii pěkně pointovaných dialogů a krátkých scén televizního ražení (které jdou tempem do kontrapunktu k velkorysé délce inscenace) stojí za vypíchnutí ještě dvě věci: a) sblížení Davida s Terezou, jejž autor pojal jako analýzu písňových textů tuzemské popmusic – z celku hry tento výjev sice trčí, ale taky je na ní nejvtipnější; b) řada vtipů je postavena na principu zoomování mezi Brnem a Prahou a Uherským Hradištěm a Brnem. Což je funkční způsob, jak připomenout, že stojí za to nahlédnout, čím se baví obecenstvo mimo hlavní město.

 

Jan Šotkovský: Třináctkrát za svědka. Režie: Lukáš Kopecký, dramaturgie: Hana Hložková, výprava: Veronika Watzková, hudba: Mario Buzzi, světelný design: Roman Jajčík. Hrají: Zdeněk Trčálek, Jitka Hlaváčová, Kateřina Michejdová, Petra Staňková, Pavlína Hejcmanová, Daniel Gajdoš, David Vaculík. Premiéra 4. února 2023.