Tag: moderní doba

Články k tagu

Odvaha mlčet

Budoucí britský premiér Harold Macmillan byl v roce 1943 cosi jako vládní zmocněnec ve Francouzské severní Africe, již Spojenci krátce předtím ovládli. Letadlo, kterým odlétal, při startu havarovalo a začalo hořet. Ošklivě popálenému Macmillanovi a dvěma dalším členům posádky se z něj podařilo dostat ven, uvnitř ovšem zůstal ještě francouzský důstojník. Macmillan se pro něj vrátil, vyprostil ho a vzápětí letadlo vybuchlo. Toto jeho statečné chování udělalo na ty, kdo byli jeho svědky, velký dojem. Avšak, jak upozorňuje Macmillanův životopisec D. R. Thorpe, Macmillan tento čin ve svých obsáhlých memoárech nezmiňuje.

Buď chlap!

Na příběhu padající porodnosti je cosi smutného a nadějného zároveň. Nadějná je skutečnost, že rostoucí bezdětnost (a jednodětnost) zjevně není stavem, který by si většina lidí přála. Podle poslední Zprávy o rodině, kterou si nechává zpracovávat MPSV, chce dlouhodobě zůstat bez potomků pouze jeden z deseti dosud bezdětných respondentů ve věku 25 až 44 let; většina z dotazovaných se naopak po vzoru všech Čechů přiklání k modelu dvoudětné rodiny. Čili, jak se říká v korporátní sféře, je tu „prostor pro zlepšení“.

Idiot vypráví příběh

Příběh je spolutvůrce světa. Ne jenom způsob, jímž se lidé odjakživa pokoušejí postihnout zkušenost existence, rozmlouvat tak o ní mezi sebou, k sobě samým, se světem. Lidské příběhy ten svět a život – ať už na obecné, nebo velmi individuální úrovni – také formují, ožívají v něm. To, co si o sobě vyprávějí národy či jednotlivci, se velmi zřetelným až zásadním způsobem projevuje v životech těch národů či jednotlivců. Příběhy jsou mocná síla, záleží na nich, na tom, co si o sobě a o světě vyprávíme. A je jedno, že člověku taky přinášejí nějaké povyražení, že si oddechne u seriálu či knihy, nechá se zaujmout tím, že mu někdo jiný vypráví něco zábavného.

Ten, kdo prý už nerozuměl světu

Když se Dominik Duka vrátil v roce 1982 z vězení, bylo to o trochu dřív než jeho spoluvězeň Václav Havel. O něm se tehdy v prostředí disentu roznesla zvěst, že na Borech došel k náboženskému probuzení. Dokonce že se z něho prý stal katolík. Vliv na to měl mít právě Dominik Duka, který se tam shodou okolností s Havlem setkal a – dalo by se asi říct – spřátelil. Když se čerstvě propuštěného kněze Havlova manželka Olga zeptala: „Takže Vašek přestoupil na víru?“, Dominik Duka s „nadcírkevně všelidským úsměvem“ odpověděl: „Ono to, paní Olgo, nebude tak horké.“

Doba screenshotová

V roce 2000 americký novinář Mickey Kaus vyslovil názor, že díky vývoji komunikačních technologií se politický život zrychlil tak, že některé procesy zaberou méně času, než byli lidé zvyklí. Pojmenoval to v nadsázce „Feiler faster thesis“ podle svého kamaráda Bruce Feilera, kterému tu myšlenku s jeho svolením ukradl. „Zpravodajský cyklus je v dnešní době mnohem rychlejší díky 24hodinové zpravodajské televizi, webu, metastázované kastě komentátorů, kteří neustále hledají nové úhly pohledu, atd. V důsledku toho se i politika může pohybovat mnohem rychleji, protože naše demokracie se učí zpracovávat více informací v kratším časovém úseku,“ popsal to.

Překrásný nový svět Mariel Franklinové

„Nacházíme se ve čtvrtině jednadvacátého století a navzdory neustálému propouštění zaměstnanců digitální ekonomika setrvale roste. Ve vzduchu visí jakási malátnost, nejasný pocit, že něco není v pořádku. Není tajemství, že svět je stále podivnější v ohledech přesahujících prostou ekonomiku. Všeobecně rozšířené povzbuzování, že máte následovat své štěstí, mnoho štěstí nepřináší. Víc než co jiného přináší marketing. Každý okamžik je jím nasáklý. Nekonečný proud marketingového obsahu prosycuje úplně všechno. Za takových okolností je těžké se na cokoli soustředit, obzvlášť na ostatní lidi.“

Prsten moci nové doby

Všechno se mění. Poslední dobou poněkud rychleji, dramatičtěji a možná i fatálněji. Galadriel, elfka z Tolkienových příběhů, pronáší v úvodu k filmové verzi Pána prstenů monolog, který je zjevně platný nejen pro Středozem, ale i pro náš svět. Přeloženo z elfštiny říká: „Svět se změnil. Cítím to ve vodě. Cítím to v zemi. Tolkien ve své fantazii načrtl příchod doby temna, kdy všemu vládl jediný prsten moci. Naše společnost možná spěje k něčemu podobnému. Dominantně ji dnes formují dvě věci: technologie a politika. . Cítím to ve vzduchu. Mnoho z toho, co kdysi bylo, je ztraceno.“

Pravicoví soudruzi woke levice

Seznamte se s novým šéfem, stejným jako ten starej. Slova z dávné rokenrolové hymny Won’t Get Fooled Again od kapely The Who se často používají jako vyjádření skepse vůči změnám prezentovaným coby revoluční. Nakonec se šéf od šéfa, jedna vládnoucí garnitura od druhé zas tolik neliší. Je to značně zjednodušující tvrzení – mezi šéfy mohou být velice citelné rozdíly, vše vždycky při starém nezůstane, věci se mohou dramaticky změnit, ale jenom do určité míry. Snaha změnit společnost bude vždycky limitovaná danostmi lidské existence, povahou člověka.

James Scott a jeho kronika lidské nečitelnosti

Mezi čtenáři Echa jsou jistě lidé, kteří s gustem naslouchají příběhům o selhání centrálního plánování. Je to pochopitelná a zdravá záliba vlastní i antikomunistům i libertariánům. Vynikajícím zásobníkem těchto příběhů je kniha Vidět jako stát (1998), což napovídá její podtitul: Jak selhaly určité plány na zlepšení lidského údělu. Její autor, americký antropolog James C. Scott, zemřel v červenci ve věku 87 let.

SpaceX a povstání gangů. Kontrasty moderního věku

Společnost SpaceX naplánovala na 14. března další experimentální start nové rakety Starship. Poučeni z předchozích nezdarů… nesestrojili elektrickou kytaru, ale opravili všechny známé chyby a tentokrát doufají, že se do toho vesmíru opravdu dostanou. Sice jen na chvíli, protože cílem testu není dostat raketu na trvalou oběžnou dráhu, ale pokud možno v jednom kuse.

Ještě čteš, nebo už jen posloucháš?

Každá doba má svou oblíbenou předponu. Moderna se dávala do pohybu skrze buřičské „anti“. Pak zavládla ironie, to bylo vše „post“. Nyní jsme se ocitli v těkavé době „trans“. Toto pojednání však nebude o sexuálních identitách, s nimiž se dnes „trans“ pojí především, ale o médiích a naší pozornosti. O podcastu, který prý zažívá zlatý věk, se hovoří jako o médiu svou podstatou hybridním. Bere si to nejlepší z rádia i z digitálního světa, pohybuje se na pomezí dvou kultur, písemné a orální, a zdůrazňuje jakousi „mezivážnost“, žádoucí není ani ležérnost, ani přílišná učenost. Snad hlavním důvodem, proč je potomkem své doby, je, že z výjimky dělá normu.