Umění a kritika

Invence a úsilí ve službách triviálnosti

Americký film Nikdys nebyl (You were Never Really Here) může posloužit jako argument kritikovi, který soudobou „artovou“ tvorbu vnímá jako hodně bezradnou (jistě, podobně jako ostatní generalizace je i tahle nespravedlivá). Snímek britské režisérky Lynne Ramsayové je velmi dobře přijímaný kritikou na loňském festivalu v Cannes, té asi nejprestižnější přehlídce vůbec, dostal dvě ceny – pro nejlepšího herce (Joaquin Phoenix) a nejlepší scénář (Lynne Ramsayová podle prózy Jonathana Amese).

Anton Chigurh: zloduch z jiného světa

Nedávno jsem absolvoval zaujatou debatu o zlu. Stane se. Konkrétně se stalo při přípravě rubriky Salon pro minulé číslo Týdeníku Echo. Řeč byla o kuřimské kauze, která účastníky debaty inspirovala k románu a komiksu. Ptal jsem se jich, jestli při shromažďování informací k případu neměli někdy pocit, že přicházejí do střetu s něčím nebo někým přesahujícím to „banální zlo“ lidí, kteří třeba pod tlakem, za nepřejících okolností nebo z potřeby přizpůsobit se a třeba i něčeho dosáhnout. Zlo v jaksi čisté podobě, nadané také nějakou zlou mocí, opět člověka přesahující.

Sv. Jan Křtitel s modrou bandaskou

Byla to jistota školních tříd – a autistických dětí. Obraz opuštěných lodí, které se jako skořápky houpou ve smutně modrozelené barvě v jakémsi přístavu, kde vymřeli všichni na mořskou nemoc. Nebo posmutnělých žen klopících oči v nějaké snové, světelným prachem posypané cukrárně, kde se právě oběsila paní cukrářka. Nebo – a to už bylo na druhém stupni – podivná červená nahá žena, která si zkrouceně lehla mezi pyramidy a teď na vás civí jak nějaká učitelka pohřební výchovy.

Zlatý řez

Pracujeme tak, aby pod značkou Stempel & Tesař vznikaly krásné, elegantní a originální stavby, které svým uživatelům dokonale slouží do posledního detailu, říkají architekti. Neotřelý a neokázalý dům pro celoroční bydlení mimo Prahu žádali investoři ve chvíli, kdy přišli do architektonické kanceláře Stempel & Tesař.

Dvořák, Lumièrové, Pinokio

Dokumentární film představuje vybraných 108 krátkých snímků, které před více jak 120 lety vytvořili vynálezci kinematografie, bratři Louis a Auguste Lumièrové. Snímky o délce 50 sekund jsou precizně zrestaurovány, vedle světoznámých hitů se mezi nimi objeví i zapadlé skvosty z počátků filmového průmyslu.

Sežrat se navzájem? Tak alespoň stylově

Může to být celkem příjemná kratochvíle, sledovat, jak jiní lidé trpí. Tvůrci britsko-amerického seriálu Teror jsou si toho vědomi a dokážou publiku tu paradoxní slast zprostředkovat. V něčem je paradoxní i jejich dílo – zároveň v mnoha ohledech staromódní, pokud ale jde o technickou stránku věci, naopak značně progresivní.

Viktorie z Morgiany: pohádkově zlá „oběť“

U některých filmů si člověk i po mnoha letech dobře pamatuje okolnosti jejich prvního zhlédnutí. Je mi asi třináct let, nemám odpoledne co dělat, tak se rozhodnu, že půjdu do kina. Nikde ale nic zajímavého nedávají, tak volím východisko z nouze a koupím si lístek na Morgianu Juraje Herze, asi se tehdy hrála v obnovené premiéře – prý československý horor, tak to mě podrž.

Ostravské city

Vídeňský architekt a urbanista Camillo Sitte, autor zásadního spisu Stavba měst podle uměleckých zásad, ovlivnil urbanistickou podobu řady českých měst (ostatně jeho otec Franz pocházel z Čech). Mezi ně patří Děčín, Liberec, Teplice, Olomouc či Brno a především pak Ostrava. Pro severomoravskou metropoli Sitte vytvořil na konci 19. století koncepci několika čtvrtí (Mariánské Hory, Moravská Ostrava), ale jeho rukopis je patrný hlavně v Přívozu.

Finále Plzeň, severokorejský Solženicyn a kladivo Mjölnir

Pohřešovaná dívka Chloé, vězněná únoscem, se objeví po šesti letech a stane se mezinárodní celebritou. Novinář Greg dostává nabídku napsat její příběh. Psychologický thriller kanadské autorky Nicole Moellerové o touze někoho vlastnit, o potřebě vlastnit svůj příběh a také o „právu“ znát pravdu připravila režijní dvojice Adam Svozil a Kristýna Kosová.

Zapít a zabít se v Londýně

Jan Folný je autor, který neklame. Když se jeho knížka, kterou získal před pěti lety jistou pozornost, jmenovala Buzíčci, pak to byly opravdu povídky o homosexuálech, zajímavé právě jakousi bezelstnou otevřeností. Když se nyní jeho nová knížka jmenuje Víkend v Londýně, je to opravdu o víkendu v Londýně a tom, co se během něj může přihodit. To je myslím fér.

Nasim Aghdamová: oběť „cenzury“?

Motivace střelců, kteří se dopouštějí hromadných vražd, nebo se o to pokusí, je v něčem sporné téma. Připsáním nějakého konkrétního motivu se může dodávat klamná racionalita aktu šílenství, iracionální a děsivé potřebě zabíjet, což může být jistým způsobem uklidňující, ale taky iluzorní. Z druhé strany zas může zaznívat, že se odkazem na duševní chorobu jaksi přikrývají teroristické činy, aby se tak znejasnila spojitost mezi pachatelem a nějakou skupinou, jež chce na veřejnosti působit čistě.

Tóny pro jaro 2018

Pupence pučí, i ty květy pokvetou, sluníčko přiměřeně svítí, tráva se zelená a kola pop music se – jak jinak – točí dál. Týdeník Echo přináší letmý výběr pozoruhodných desek posledních týdnů a měsíců, sestavený podle velmi subjektivních kritérií, snad by se dalo říct až nahodile, jeho redaktorem Ondřejem Štindlem.

Pivovar Falkenštejn

Víte, odkud pochází Jägrovo prádlo neboli „jégrovky“? Z jednoho z  nejkrásnějších koutů naší republiky označovaného jako brána do Českého Švýcarska. Z Krásné Lípy, před válkou bohatého textilní města, kde dodnes najdete úžasné vily včetně funkcionalistických staveb s prvními pásovými okny použitými na našem území i romantické památky připomínající úspěšné průmyslníky 19. století.

Dylan, špioni, Koudelka

Hudební legenda a držitel Nobelovy ceny za literaturu se po několika letech v rámci koncertního turné vrací do Česka. V neděli 15. dubna představí Bob Dylan (76) v Brně písně ze svého posledního alba Triplicate, fanoušci se stejně tak mohou těšit na zásadní skladby lemující jeho dlouholetou hudební kariéru.

Jack White: poslední rocková hvězda

Jack White je úkaz. Excentrická rocková hvězda široce přijímaná dobou, figura megalomanského rockera může působit jako dávno překonaná. Hračičkář, retro fanatik, jehož hudba ale není rekonstrukce minulých zvuků, spíš někdy směřuje do nějakého vlastního vesmíru. Jeho hudební dráha je příběh cesty zároveň od sebe i k sobě, snahy zůstat sám sebou a průběžně se přitom proměňovat, vynalézat.

Národe můj, zapomeň...

Ve středu 5. dubna revolučního roku 1848 začaly v Praze vycházet Národní noviny, první deník (byť jen čtyřstránkový) psaný českým jazykem. V čele redakce stanul šestadvacetiletý muž, jehož jméno už bylo známé: Karel Havlíček Borovský. Měl za sebou zdrcující literární kritiku Josefa Kajetána Tyla, ale i zkušenosti z ruského pobytu.

Sportovní hala v Dolních Břežanech

V posledních letech se objevuje řada pozoruhodných architektonických počinů v malých městech. Po bok zázračné Litomyšle se postupně postavily Líbeznice nebo Dolní Břežany. Za pozornost však stojí také vývoj Úsilné u Českých Budějovic či Trojanovic v Beskydech. Za těmito zázraky stojí schopní starostové, dobré zastupitelstvo a pozornost místních obyvatel.

Mladý jazz, Stalin, Polívka

Mezinárodní festival Mladí ladí jazz, jehož hlavním cílem je, jak už název napovídá, propagace tohoto žánru mezi mladými lidmi, odstartuje 6. dubna Submotion Orchestra s novým albem Kites. Jako hlavní hvězda festivalu vystoupí americký pianista, varhaník, zpěvák, skladatel a držitel tří cen Grammy Cory Henry. Pořadatelé slibují duben plný jazzu.

Cesta k temnému srdci devótnosti

Soudobá televize příběhy potřebuje a přeje jim. Pro autory s ambicí vyprávět o něčem prostřednictvím příběhu obrazem a zvukem je dnes oproti filmu preferované médium, které umožňuje – jistě jen v těch nejlepších případech – pracovat na ploše až románové a dosáhnout přitom i odpovídající hloubky. Takovým způsobem rezonující story vypráví šestidílná americká dokumentární minisérie Wild Wild Country. Je strhující na několik způsobů – popisuje a ukazuje historii pro naprostou většinu diváků naprosto neznámou, velice dramatickou, plnou různým způsobem zajímavých a někdy až fascinujících postav.

Tajemná místa diktatur?

Pod názvy Tajemná místa nacismu a Tajemná místa komunismu přišly na knižní trh dva bedekry současně. První napsali Milan a Roman Plchové, druhý je dílem Magdaleny Karelové. Obě příručky mají podtitul Fascinující místa české historie, na obálkách vidíme snímky jakýchsi podzemních slují, opravdu trochu tajuplných, a aby bylo každému zcela jasno, tak i portréty dvou zločinců, jejichž jména jsou synonymy pro dané ideologie: tu Adolfa Hitlera, tam Josifa Stalina.

Konečně splacený dluh

Je důležité, abychom znali Šaldu celého, napsal literární vědec Jan Mukařovský v roce 1947 na prahu velkorysé edice Soubor díla F. X. Šaldy. Brzy však – jako poúnorový rektor Univerzity Karlovy, později akademik ČSAV atd. – došel k poznání, že je naopak důležité, abychom celého Šaldu neznali, a osobně se přičinil o drobnou změnu: ze spisů proponovaných jako sebrané se staly spisy obezřetně vybrané. To, co při jejich přípravě a realizaci (spolu)napáchal, bylo jakžtakž napraveno až teď. Po sedmdesáti letech.

Philip Marlowe: svobodný a až k popukání smutný

Místo na piedestalu vyhrazeného pro mužský vzor většinou zaujímal někdy v době dospívání, střídával tam Vinnetoua, postavy foglarovek a další figury dobrodružných románů. V něčem představoval jejich dokonalou antitezi. Rozhodně nežil modrým životem, nad jeho životosprávou by se autor Rychlých šípů nepochybně zděsil, měl by pro něj jediné doporučení: „Nekuř, nepij a cvič a brzy z tebe zase bude chlapík.“ Soukromý detektiv Phil Marlowe, to nejotloukanější a nejvtipnější, alkoholem nasáklé privátní očko. Čím víc dostává do zubů, tím epičtější jsou jeho hlášky, vtipnější a výstižnější jeho popisy.

Kotelna v Libčicích

V jednom z meandrů Vltavy na trati Praha–Drážďany založil v roce 1872 Pražský spolek železných hutí výrobní areál Drátovny a Šroubárny. Z jedné strany je obklopen skalnatými útvary nad řekou, z druhé městečkem s barokním kostelem Libčice nad Vltavou. Libčický industriální park v následujících letech patřil k významným strojírenským centrům naší země.

Chaplin, Churchill, Bernhard, les

Winston Churchill a Charles Chaplin se spolu vydají na procházku, ani jeden z nich však neví, kdo je ten druhý. Když zjistí, že oba trpí depresemi, vznikne mezi nimi vzájemně silné pouto. Alespoň v románě současného rakouského spisovatele. Dva věhlasní Angličané se sice osobně znali, leč odpověď na otázku, kde končí realita a začíná fantazie, zná jen autor sám.

Trip do srdce zničení

Ve filmu, zdá se, přichází čas „chytrého sci-fi“, fantastických filmů, jejichž primárním účelem není zprostředkovat nějakou ohromující podívanou a příběh plný prvoplánových vzruchů, ale vyjádřit myšlenku, postihnout hlubší téma, inspirovat diváka k vlastním úvahám.

O islámu, jak sám sebe vidí

Je přirozené, že nejsilnější škola západní islamologie je ve Francii, které se islám a jeho budoucnost týká ze všech evropských zemí nejakutněji, i když jí další země staré Evropy dýchají na záda. Je tu navíc koloniální minulost, dodávající tamnímu uvažování o islámském světě další, často i osobní rozměr.

Michal David: umělec vpravdě národní

Jen dál se snaž, ty na to máš. Musel to být utěšený okamžik, když minulou středu ve Španělském sále na Hradě zazněla tahle slova, na konec písně Michala Davida Pár přátel stačí mít, která byla zařazena na závěr hudebního programu oslavy vítězství Miloše Zemana v prezidentských volbách, již hlava státu uspořádala pro ty nejoddanější z oddaných, nejrychleji kroužící satelity kolem českého Krále Slunce.

Zrzavý, Skoumal a Žižkov

Na tři dny a tři noci se spojují podniky po pražském Žižkově a přilehlých čtvrtích do festivalového světa. Osmý ročník multižánrového festivalu Žižkovská Noc nabídne přes padesát scén v klubech, divadlech, kavárnách, hospodách i galeriích, v nichž vystoupí přes pět set interpretů z domova i zahraničí.

Masaryk na koni, Kubelík nikde

Letošní sté výročí obnovení české státnosti se nabízí jako vhodná příležitost k rekapitulování klikaté cesty, již naše společnost prošla od Masaryka s Kramářem až po Zemana s Babišem. Dají se důležité události politické, kulturní, vědecké, sportovní a jiné, často kuriózní, poutavě vyložit také dětem? Ano, je to možné, dokonce nutné. Takových pokusů se asi objeví víc.

Filmový Berija: groteskní panák brodící se v krvi

Ruské ministerstvo kultury v lednu zakázalo projekce filmu Ztratili jsme Stalina skotského režiséra Armanda Iannucciho, podle ministra Vladimira Medinského se tak stalo z morálních důvodů, protože „mnozí starší občané by film mohli považovat za urážlivé zesměšňování sovětské minulosti“. Moskevské kino Pionýr, které se rozhodlo film uvést i tak, navštívila policie a z projekce tak nějak sešlo. Kdo Ztratili jsme Stalina viděl, docela chápe, proč se tak stalo a čím byl Iannucciho snímek pro ruský establishment – a zdaleka ne jen pro něj – nepřijatelný. Nejde ani tolik o to, že vykresluje Sovětský svaz na konci Stalinových časů jako krvavou hrůzovládu. Vykresluje ty nejmocnější v něm jako groteskní a trapné figurky, ovládané touhou po moci a strachem.

Zpět na hlavní stranu