Vyžadoval plnění nesmyslných úkolů: shánění kontaktů na dalajlamu či Rolling Stones, zajišťování živého lva či dětského kolotoče i s dětmi, domáhal se odbíjení zvonů z Petrova v čas, který určí divadlo. Kdo chtěl takové šílenosti? Inu režisér Vladimír Morávek, umělecký šéf brněnského Divadla Husa na provázku.
Vítězi druhého ročníku České ceny za architekturu se stali Radko Květ a Pavel Pijáček za areál Archeoparku Pavlov. Zatímco minulý ročník vzbudil mírné rozpaky, protože zvítězil velmi minimalistický vlastní dům a ateliér libereckého architekta Petra Stolína, letos zvítězila stavba veřejná a zcela mimořádná.
V závěrečných fázích podnikových vánočních večírků a podobných sešlostí se často diskutuje otázka, zda je možné pevné přátelství mezi mužem a ženou, aniž by směřovalo k sexu. Názory na to se různí a bývají dost silné. Společná deska známé australské písničkářky Courtney Barnettové a Američana Kurta Vilea Lotta Sea Lice naznačuje, že by to možné být mohlo.
David Drábek zrežíroval další hru Williama Shakespeara v rámci cyklu God Save William Shakespeare!. Jedná se o slavnou poetickou i ztřeštěnou svatební komedii plnou magických lektvarů, zmatených párů, aktivních amatérských divadelníků, šibalských nadpozemských bytostí, žárlivých milenců ze světa lidí i víl a vůbec všech těch zamotaných příběhů jedné horké letní noci.
Marná sláva, nejlepší šlehačka se podává ve Vídni. Tento týden, 3. prosince, skončila v galerii Albertina výstava především grafik Pietera Brueghela, ale jen o poschodí výš je připraven jeden z největších zjevů evropského umění, Raffael Santi.
Možná ještě existují lidé, kteří blízké k Vánocům obdarovávají hudebními nosiči. A jistě je dost lidí, kteří čas od času cítí potřebu poslechnout si něco nového. Oběma skupinám vycházíme vstříc osobním výběrem redaktora Týdeníku Echo Ondřeje Štindla z nahrávek, které se objevily v posledních měsících. Primární orientace na skupinu životem trochu omlácených padesátníků je samozřejmostí.
Enter Shikari, čtyřčlenná anglická hudební skupina, která je označovaná za průkopníky takzvaného electronicoru, přiváží do Prahy svou pátou desku The Spark. Pro velký zájem byl jejich koncert dokonce přesunut do větších prostor. Navíc s nimi přijede britská rocková kapela Lower Than Atlantis a Astroid Boys, kteří hrají mix punk rocku, hardcore punku a hudebního stylu grime.
Stane-li se seriál velice úspěšným, může ho to vystavit nebezpečí. Produkční společnost a někdy i autoři mohou mít sklon protahovat ho do nekonečna nebo přinejmenším daleko za hranici únosnosti, kde se z díla kdysi třeba docela zábavného stane jen otravná a čím dál hůře zvládaná rutina.
V Dějinách ošklivosti, té krásné sbírce bizarností a hrůz Umberta Eca, zaujme obraz italské renesanční malířky Lavinii Fontany, na němž je zobrazena mladá žena v drahocenném šatu. Její tvář však není tváří dívky, ale spíš nějakého přízraku, kombinace lidských a zvířecích rysů, především srsti, jež pokrývá její kůži jako nějaké kočce, vlčici či snad sově.
Na jižním svahu pod Petřínem, mezi ulicemi Holečkova a Kmochova, byla od roku 1985 proluka vzniklá při výstavbě Strahovského tunelu. Ačkoliv je místo nedaleko centra, mělo stále podivný ráz periferie, neboť stavba tunelu nabourala přirozenou urbánní strukturu.
Divadelní verze stejnojmenného filmu se dočkala prvního uvedení v Praze. Na pozadí záměny postav, velké lásky, omylů a nedorozumění, intrik i obchodních machinací se odehrává okouzlující fiktivní příběh o tom, jak vznikla zřejmě nejslavnější hra všech dob o nešťastných milencích – Romeo a Julie.
Právě před rokem (21. 11.) si nejen nostalgici připomínali sto let od smrti císaře Františka Josefa I. K tomu výročí vyšla v mnichovském nakladatelství C. H. Beck zbrusu nová biografie „posledního evropského monarchy staré školy“ – to o sobě řekl sám „kaiser“ v roce 1910 při rozhovoru s americkým prezidentem Theodorem Rooseveltem.
Jednoznačnou hvězdou letošního ročníku České ceny za architekturu je Jihomoravský kraj. Mezinárodní porota nominovala 42 přihlášených staveb do užšího výběru, jižní Morava je zastoupena 10 realizacemi. Polovina nominací pochází z Brna, další z menších sídel.
Na patnácti panelech s historickými i současnými fotografiemi Martina Frouze, kresbami a citacemi si diváci připomenou historii nejvýznamnějšího českého náměstí. Dozví se třeba, že po náměstí jezdily trolejbusy nebo kde lze najít kus středověkého opevnění. Součástí výstavy budou i plány na revitalizaci náměstí od architekta Jakuba Cíglera.
Wabi Daněk umřel v listopadu, svádí to k sentimentálním výlevům. Autor Písně, co mě učil listopad, odešel zrovna v tenhle měsíc. A listopad v té skladbě skutečně představuje nějakou předzvěst, která se ozývá i uprostřed léta, někde tam je. Tiše a neustále přítomná, jako vědomí smrti v čase jara života.
Mužští účastníci debaty o sexuálním obtěžování mohou být v očích některých svých ženských protějšků diskvalifikováni tím, že je v takové míře nezažili, případně zažili, ale většinou nikoliv v pozici člověka, na nějž si dovoluje někdo z pozice výrazné převahy, třeba také fyzické.
Pražské architektonické Studio Acht funguje od roku 1993 a má velmi pestré portfolio zahrnující realizace od drobnějších uměleckých děl v architektuře přes rekonstrukce po velkolepé novostavby.
„Ivan Jirous, opilec, výtržník, uznávaný básník, hlavně ale vedle Václava Havla nejdůležitější česká osobnost sedmdesátých let dvacátého století, zemřel chudý. Kdo znal jeho život, ví proč.“
Britské synthpopové duo založené roku 2009 a tvořené Adamem Andersonem a zpěvákem Theem Hutchcraftem se vrací do Česka. Uhlazené duo, které na pódiích vystupuje převážně v oblecích, k nám naposledy přivezlo album Surrender z roku 2015. V září 2017 ale vydali své už čtvrté studiové album s názvem Desire.
Velký a překvapivý hit se loni stal z osmidílné minisérie Stranger Things, jejíž na tomhle poli debutující autoři, bratři Dufferovi, dokázali pozoruhodně vybalancovat „osmdesátkovou“ nostalgii, velké množství odkazů a citací filmů té doby a zároveň vyprávění příběhu, který může stát sám o sobě.
Někdejší slovenský premiér Vladimír Mečiar a čerstvě zvolený francouzský prezident Emmanuel Macron „stáli modelem“ k dokumentárním portrétům, uvedeným na letošním festivalu dokumentárního filmu v Jihlavě. Jsou to osobnosti v různých ohledech protikladné, jeden dávno za zenitem, druhý na samém začátku, jeden velmi „východní“ a venkovský, druhý stoprocentně „západní“ a městský, jeden s výrazným sklonem k autoritářství, druhý oddaný demokracii, nebo tak alespoň působící.
Sexuální násilí, zneužívání, obtěžování je dnes velké téma – nemám v tomhle ohledu nějakou zásadní životní zkušenost, kterou bych mohl rozmnožit početná svědectví o prožitých příkořích (menší by se možná našla, ale nevím, co by si z jejich líčení mohl čtenář odnést, mě rozhodně nijak nepoznamenala). Zažil jsem ale několikadenní setkání s člověkem, který mnoha jiným tímhle způsobem udělal ze života peklo, dopustil se věcí snad až monstrózních.
Sedmisettisícová Lodž v centrální části Polska je třetím největším městem země po Varšavě a Krakově. Někdejší centrum textilního průmyslu nazývané „polský Manchester“ nyní prochází zajímavou transformací a uchází se o pořadatelství světové výstavy Expo 2022.
Britští The Kooks konečně odehrají v Praze svůj odložený květnový koncert. Kapela předvede výběr toho nejlepšího ze své diskografie, ale i několik nových kousků. The Kooks sami sebe označují jako popovou kapelu, škatulkováni jsou jako indie pop-rock, ale jejich záběr je daleko širší.
Volební sezona vždycky přinese taky dávku legrační bizarností, které ve veřejném povědomí třeba i přežijí vládní koalici, jež z těch kterých voleb vzešla.
Profesor Mirko Baum se narodil v roce 1944 v Mladé Boleslavi a v roce 1974 odešel do Německa. V 60. letech vstoupil do tzv. Školky sdružující mladé a nadějné architekty v libereckém Stavoprojektu (SIAL).
V rámci spolupráce Národní galerie v Praze se Státní uměleckou sbírkou Drážďany bude mezi oběma městy projíždět Vlak kultury. Na trase se do konce roku ukáží významní umělci obou zemí. Jako první vyrazí z Drážďan Durs Grünbein, jenž ve vlaku představí svou novou sbírku básní Zündkerzen a autobiografickou knihu Die Jahre im Zoo.
Na to, aby se film dal označit za nefalšovanou kinematografickou katastrofu, musí dosáhnout určitých parametrů a děje se to velice vzácně. Protože katastrofální film není nějaký všední, nudný film, natočený podle otravného scénáře variujícího mnohokrát použité postupy, režírovaný cynikem těsně před penzí a hraný somnambulními herci.
Scenárista a herec Taylor Sheridan je rostoucí hollywoodská hvězda, dokáže příběhy založené na klasických filmových žánrech a dodat jim přitom svěžest a současnou relevanci, vybudovat přímočarý příběh, naplnit ho výraznými situacemi i velmi životně působícími postavami, zasadit ho do velmi přesvědčivě působícího světa.
