Mezinárodní festival Mladí ladí jazz, jehož hlavním cílem je, jak už název napovídá, propagace tohoto žánru mezi mladými lidmi, odstartuje 6. dubna Submotion Orchestra s novým albem Kites. Jako hlavní hvězda festivalu vystoupí americký pianista, varhaník, zpěvák, skladatel a držitel tří cen Grammy Cory Henry. Pořadatelé slibují duben plný jazzu.
Soudobá televize příběhy potřebuje a přeje jim. Pro autory s ambicí vyprávět o něčem prostřednictvím příběhu obrazem a zvukem je dnes oproti filmu preferované médium, které umožňuje – jistě jen v těch nejlepších případech – pracovat na ploše až románové a dosáhnout přitom i odpovídající hloubky. Takovým způsobem rezonující story vypráví šestidílná americká dokumentární minisérie Wild Wild Country. Je strhující na několik způsobů – popisuje a ukazuje historii pro naprostou většinu diváků naprosto neznámou, velice dramatickou, plnou různým způsobem zajímavých a někdy až fascinujících postav.
Pod názvy Tajemná místa nacismu a Tajemná místa komunismu přišly na knižní trh dva bedekry současně. První napsali Milan a Roman Plchové, druhý je dílem Magdaleny Karelové. Obě příručky mají podtitul Fascinující místa české historie, na obálkách vidíme snímky jakýchsi podzemních slují, opravdu trochu tajuplných, a aby bylo každému zcela jasno, tak i portréty dvou zločinců, jejichž jména jsou synonymy pro dané ideologie: tu Adolfa Hitlera, tam Josifa Stalina.
Je důležité, abychom znali Šaldu celého, napsal literární vědec Jan Mukařovský v roce 1947 na prahu velkorysé edice Soubor díla F. X. Šaldy. Brzy však – jako poúnorový rektor Univerzity Karlovy, později akademik ČSAV atd. – došel k poznání, že je naopak důležité, abychom celého Šaldu neznali, a osobně se přičinil o drobnou změnu: ze spisů proponovaných jako sebrané se staly spisy obezřetně vybrané. To, co při jejich přípravě a realizaci (spolu)napáchal, bylo jakžtakž napraveno až teď. Po sedmdesáti letech.
Místo na piedestalu vyhrazeného pro mužský vzor většinou zaujímal někdy v době dospívání, střídával tam Vinnetoua, postavy foglarovek a další figury dobrodružných románů. V něčem představoval jejich dokonalou antitezi. Rozhodně nežil modrým životem, nad jeho životosprávou by se autor Rychlých šípů nepochybně zděsil, měl by pro něj jediné doporučení: „Nekuř, nepij a cvič a brzy z tebe zase bude chlapík.“ Soukromý detektiv Phil Marlowe, to nejotloukanější a nejvtipnější, alkoholem nasáklé privátní očko. Čím víc dostává do zubů, tím epičtější jsou jeho hlášky, vtipnější a výstižnější jeho popisy.
V jednom z meandrů Vltavy na trati Praha–Drážďany založil v roce 1872 Pražský spolek železných hutí výrobní areál Drátovny a Šroubárny. Z jedné strany je obklopen skalnatými útvary nad řekou, z druhé městečkem s barokním kostelem Libčice nad Vltavou. Libčický industriální park v následujících letech patřil k významným strojírenským centrům naší země.
Winston Churchill a Charles Chaplin se spolu vydají na procházku, ani jeden z nich však neví, kdo je ten druhý. Když zjistí, že oba trpí depresemi, vznikne mezi nimi vzájemně silné pouto. Alespoň v románě současného rakouského spisovatele. Dva věhlasní Angličané se sice osobně znali, leč odpověď na otázku, kde končí realita a začíná fantazie, zná jen autor sám.
Ve filmu, zdá se, přichází čas „chytrého sci-fi“, fantastických filmů, jejichž primárním účelem není zprostředkovat nějakou ohromující podívanou a příběh plný prvoplánových vzruchů, ale vyjádřit myšlenku, postihnout hlubší téma, inspirovat diváka k vlastním úvahám.
Je přirozené, že nejsilnější škola západní islamologie je ve Francii, které se islám a jeho budoucnost týká ze všech evropských zemí nejakutněji, i když jí další země staré Evropy dýchají na záda. Je tu navíc koloniální minulost, dodávající tamnímu uvažování o islámském světě další, často i osobní rozměr.
Jen dál se snaž, ty na to máš. Musel to být utěšený okamžik, když minulou středu ve Španělském sále na Hradě zazněla tahle slova, na konec písně Michala Davida Pár přátel stačí mít, která byla zařazena na závěr hudebního programu oslavy vítězství Miloše Zemana v prezidentských volbách, již hlava státu uspořádala pro ty nejoddanější z oddaných, nejrychleji kroužící satelity kolem českého Krále Slunce.
Na tři dny a tři noci se spojují podniky po pražském Žižkově a přilehlých čtvrtích do festivalového světa. Osmý ročník multižánrového festivalu Žižkovská Noc nabídne přes padesát scén v klubech, divadlech, kavárnách, hospodách i galeriích, v nichž vystoupí přes pět set interpretů z domova i zahraničí.
Letošní sté výročí obnovení české státnosti se nabízí jako vhodná příležitost k rekapitulování klikaté cesty, již naše společnost prošla od Masaryka s Kramářem až po Zemana s Babišem. Dají se důležité události politické, kulturní, vědecké, sportovní a jiné, často kuriózní, poutavě vyložit také dětem? Ano, je to možné, dokonce nutné. Takových pokusů se asi objeví víc.
Ruské ministerstvo kultury v lednu zakázalo projekce filmu Ztratili jsme Stalina skotského režiséra Armanda Iannucciho, podle ministra Vladimira Medinského se tak stalo z morálních důvodů, protože „mnozí starší občané by film mohli považovat za urážlivé zesměšňování sovětské minulosti“. Moskevské kino Pionýr, které se rozhodlo film uvést i tak, navštívila policie a z projekce tak nějak sešlo. Kdo Ztratili jsme Stalina viděl, docela chápe, proč se tak stalo a čím byl Iannucciho snímek pro ruský establishment – a zdaleka ne jen pro něj – nepřijatelný. Nejde ani tolik o to, že vykresluje Sovětský svaz na konci Stalinových časů jako krvavou hrůzovládu. Vykresluje ty nejmocnější v něm jako groteskní a trapné figurky, ovládané touhou po moci a strachem.
Na úplném sklonku 80. let se v prostředí undergroundového samizdatu (kolem časopisu Revolver Revue) objevily texty, o kterých tehdy mladý básník Jáchym Topol po letech řekl, že působily jako „náraz“. Šlo o sborník, který se jmenoval Sebráno v New Yorku a přes Paříž a Jiřího Koláře se dostal do Prahy, kde pak v různých opisech a částech koloval v úzkém okruhu opoziční subkultury. K autorovi tohoto článku se dostal též, takže onen „náraz“ rovněž pocítil. Nyní je asi už těžké vysvětlit, co to znamenalo, číst si v roce 1988 třeba dlouhý rozhovor s kytaristou Ivanem Králem, českým rockerem, který hrál s Patti Smith (!) a Iggym Popem (!!) a znal osobně Johna Lennona (!!!), a přečíst tam věty, „… kdyby Praha byla normální… tak to by bylo fantastický: dovedeš si představit… všichni tam přijet a hm… jak by to vybudovali všechno?!...“
Systém výstavby Shell & Core, kdy jsou nemovitosti nabízeny bez finálních úprav interiéru, je stále oblíbenější, a to nejen u nebytových prostor, ale i u výstavby domů a bytů pro běžné bydlení. Tímto způsobem byla provedena i rekonstrukce secesního domu v Praze na Letné, v němž si menší byt zakoupil mladý pár. Konkrétním představám klienta pak byt přizpůsobilo architektonické studio SMLXL, které tvoří Klára Valová a Eva Mohylová. „Nepraktické dispozice, neodborné úpravy a předčasné zásahy developerů, to vše vašim interiérům rozhodně neprospívá. Přijďte za námi dříve, než bude pozdě, rádi vám pomůžeme!“ vybízejí architektky na svých internetových stránkách. Doporučují, aby je zájemci navštívili ve fázi klientských změn, a slibují řešení od stavebních úprav po nábytek včetně autorského dozoru po celou dobu realizace a prověřených dodavatelů.
Fascinující, téměř antický příběh ženy, která nerezignovala. Stačil letmý pohyb hlavou, a její život se obrátil naruby. Z nejlepší sportovkyně světa a druhé nejpopulárnější ženy planety po Jacqueline Kennedyové se měl stát odpad společnosti. Původní hru Simony Petrů o legendární sportovkyni Věře Čáslavské uvádí na prkna brněnského divadla režisérka Tereza Karpianus.
Ve středu 14. února odpoledne přišel do budovy střední školy v malém městě Parkland na Floridě devatenáctiletý Nikolas Cruz. Měl s sebou útočnou pušku, začal střílet na studenty a personál školy, během šesti minut zavraždil sedmnáct lidí a další zranil, pak se vmísil mezi prchající studenty a dostal se z místa činu. Zatčen byl ještě téhož dne. Reakce na masakr byla podobná jako u jiných – bohužel častých – vražedných střeleb ve školách. Zjišťování detailů o osobnosti pachatele – Cruzovo chování a vystupování na sociálních sítích v době předcházející masakru bylo značně varovné, bezpečnostní složky proti němu ale nezasáhly.
Divadelní klub ve sklepních prostorech Kolowratského paláce na Ovocném trhu v Praze se dočkal rekonstrukce, pod kterou je podepsán ateliér SAD ve spolupráci s investory, rodinou Kolowrat-Krakowských. Architektům se podařilo zachovat určitou míru autentické omšelosti a skrze moderní prvky rozehrát témata odkazující k životu slavného automobilového závodníka a filmového magnáta.
Výběr těch nejlepších klauzurních prací z ateliérů Katedry architektury na VŠUP najdou návštěvníci v pražské Winternitzově vile. Mezi tématy čtyř ateliérů, z nichž má každý svůj vlastní specifický přístup a směřování k architektuře, jsou například Slovanská epopej či zcela aktuální propojení břehů Císařského ostrova a Troji.
Po letech a desetiletích prožitých mimo jiné zájmem o hudbu a sledováním její scény (resp. její části) to člověk zažije už jenom zřídka, o to intenzivnější ale pak ta šťastná chvilka může být. A ještě víc, přijde-li nepředcházena nějakým zvýšeným očekáváním, ale jen mírně letargickým „OK, asi bych měl zkusit ještě tohle“.
Nějak to proběhlo, dá se říct o letošních Oscarech. Nejdůležitější hollywoodská ceremonie, ten velký svátek filmového průmyslu, který během něj s chutí a naplno projevuje okouzlení sebou samým, skončil, aniž došlo k nějakému výraznějšímu průšvihu, či dokonce průšvihu historickému – jako loni, kdy se už během děkovných řečí musel z pódia korigovat výsledek kategorie Nejlepší film.
Ruda Bruner-Dvořák, komorní fotograf Jejich c. a k. Výsosti nejosvícenějšího pana arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského z Este a pana arcivévody Ferdinanda Karla. Tato slova měl známý pražský fotoateliér na razítku, jímž označoval své produkty, černobílé fotografie na tvrdém papíře. Ti z nás, kterým se takové rodinné památky dostaly do rukou, údivem zatajili dech nad jejich řemeslnou poctivostí a uměleckou kvalitou. Kdo takové štěstí neměl, může se dnes potěšit dobovými snímky díky knížce Blanky Petrákové nazvané Obrázky z lázní / Luhačovice před 100 lety objektivem Brunera-Dvořáka.
Kdo se naučil vyslovovat jméno Mariusz Szczygieł, mohl by to zkusit s jinou hvězdou polské reportáže, Ziemowitem Szczerekem (nar. 1978). Jeho kniha Přijde Mordor a sežere nás aneb Tajná historie Slovanů (polsky 2013) je souborem reportáží z jeho cest či tripů na východ, tedy na Ukrajinu.
Večer 1. listopadu 2006 Alexandr Litviněnko začal zvracet a prudké dávení se pak opakovalo vždy po několika hodinách. Záhy tohoto bývalého agenta FSB a nyní už několik let v Londýně žijícího ostrého kritika Putinovy politiky napadlo, že ho někdo otrávil. Bylo to tři týdny po vraždě novinářky Anny Politkovské, se kterou se znal a se kterou sdílel přesvědčení o „putinovské“ stopě na sérii atentátů svalovaných na čečenské teroristy. Po třech dnech bolestivých stavů, kdy nedokázal jíst ani pít a mučila ho nesnesitelná bolest, byl převezen do londýnské nemocnice, kde se týdny marně snažili přijít na příčinu jeho stále se zhoršujícího stavu. 23. listopadu zemřel. Pár hodin před smrtí nalezli příčinu jeho otravy. Bylo to polonium, vysoce radioaktivní a nesmírně vzácný prvek, k němuž se obyčejný smrtelník prakticky nemůže dostat. Litviněnko ještě před smrtí stačil nadiktovat prohlášení, v němž za původce smrti označil Vladimira Putina.
Ve filmech Woodyho Allena často zazní pobavená a zároveň posmutnělá konfese – život je absurdní a vytratí se do prázdna, člověk má nepotlačitelný sklon tu svou existenci navíc ještě komplikovat vlastní dezorientací a rozporností svých tužeb, naštěstí je ale také možné se tím vším taky bavit a poslouchat jazz. Docela bych dvaaosmdesátiletému herci a režisérovi přál, aby se na něm léčivá síla jazzu projevila ve vší její síle. Asi to teď nemá jednoduché, stal se na stará kolena páriou.
Příkrý severní svah v historické části Všenor býval zahradou prvorepublikové vily. Po majetkovém oddělení na něm zůstal jen novobarokní altán s kruhovým schodištěm. Kouzlo pozemku s bujnou vegetací převážilo nad obavami z jeho špatné orientace a složité morfologie. Odvážní investoři jej koupili a oslovili špičkové architekty Jána Stempla a Jana Jakuba Tesaře, kteří kromě práce ve vlastní architektonické kanceláři vyučují na Fakultě architektury ČVUT v Praze a věnují se publikační činnosti. Stojí mimo jiné za dvoudílným bestsellerem 99 domů, jenž mapuje nejlepší rodinné domy postavené v uplynulých šesti letech v České republice.
Filmy o superhrdinech vnímá skeptická kritika jako symptom úpadku mainstreamové kinematografie, její infantilizace, zacílení na dospívající publikum, orientace na bezmyšlenkovitou podívanou a tak dále a tak podobně. Ne že by na tom něco nebylo. Zároveň je ale dnešní filmový průmysl (nebo přesněji výroba filmů pro kina v naději, že na ně tam lidé budou chodit, a tvůrci a producenti tak vydělají dost peněz) obtížná disciplína.
Zlomové okamžiky české historie Výstava z projektu Založeno 1918 ke stému výročí vzniku Československa představí formou originálních archiválií a dalších unikátních předmětů zlomové okamžiky ve vývoji českého státu od 10. století do současnosti. Návštěvníci zhlédnou například pohřební insignie Přemysla Otakara II. či originál Zlaté buly sicilské. Výstava Labyrintem dějin českých zemí v Císařské konírně na Hradě potrvá do 1. července 2018.
Fotograf Marek Musil se zaměřil na fenomén amerického uměleckého festivalu Burning Man, který se od druhé poloviny osmdesátých let koná v nevadské poušti. Snímky jsou dokumentem z místa, kde svoboda ještě stále dýchá z plných plic a fungování společnosti je založeno na soudržnosti a respektu k lidem i přírodě.
Alternativní realita je v současné televizní tvorbě populární koncept. Je to pochopitelné, umožňuje přicházet s dalšími a dalšími obměnami prostředí. Už tím, v jakém světě se odehrává, získá přinejmenším zdání originality, umožňuje hrát si s diváky a jejich očekáváními.
