Magdalena Švecová je první režisérkou v historii Národního divadla, která nastudovala slavnou Figarovu svatbu Wolfganga Amadea Mozarta. Tím divákům nabídla ženský pohled na podoby a proměny lásky, nevěry a žárlivosti. Jde již o jubilejní 20. nastudování této opery na prknech českého Národního divadla.
Následující fotografie, které původně vznikly pro cestovatelský časopis Travel Design, pořídil při své nedávné návštěvě Chile Jan Kurel. Zachytil na nich běžný život i nevídané přírodní krásy této jihoamerické země.
Začátkem roku zemřel Vojtěch Lindaur, známý a důležitý hudební publicista své generace (odešel předčasně, v šedesáti letech). Taky důležitý svědek hudebního dění posledních dekád minulého století, v předrevolučních časech toho oficiálního, polooficiálního i neoficiálního. Možná mu to tenkrát tak nepřipadalo, ale tehdy žil a důležitým způsobem ovlivňoval zlaté časy hudební publicistiky.
Bývalí estébáci a jejich úspěšná adaptace na demokratické poměry – zrovna dnes docela silné téma, že. S jedním takovým jsem před pár lety udělal docela pozoruhodnou zkušenost, i když – možná na ní nic pozoruhodného nebylo, byla nějakým způsobem typická.
Svým způsobem je to odvaha a troufalost, zkusit napsat příběh ze života jednoho z nejjemnějších a nejbrilantnějších stylistů moderní literatury, ruskoamerického spisovatele Vladimira Nabokova (1899–1977). Monika Zgustová, česká spisovatelka žijící v Barceloně, se o to pokusila v próze Revolver v kabelce – a výsledek není vůbec špatný.
Organická stavba, která svým půdorysem evokuje tvar srdce, vyrostla na okraji nesourodého satelitu Havlíčkova Brodu. Když člověk přijíždí, nic mimořádného by v místě nečekal. Srdcový dům si však na svažité koncové parcele vytváří vlastní svět, aniž navenek vystupuje arogantně.
Jedinečný muzikálový thriller z Broadwaye vypráví o kruté pomstě holiče Benjamina Barkera alias Sweeneyho Todda za nespravedlivé vyhnanství a odloučení od rodiny. Sweeney obnovuje svou holičskou živnost nad pekařským krámkem paní Lovettové. Kam však začnou Toddovi zákazníci mizet a kde náhle bere Lovettová materiál pro své lahodné masové bochánky?
Je to zajímavá věc, která by stála za bližší zkoumání. Morava má Maryšu, Čechy Vojtu Kalibu. Na východní Moravě je zoufalá děvčica dohnána k otrávení nešťastného Vávry, východní Čechy byly svědkem rodinné tragédie, kdy zoufalství dohnalo k vraždě dobráka Kalibu.
Film Tři billboardy kousek za Ebbingem je důležité dílo. Snímek irského režiséra (a uznávaného dramatika) Martina MacDonagha dostal Zlatý glóbus pro nejlepší drama (a tři další), je to tedy film s, řekněme, certifikátem kvality oborového establishmentu. Zároveň se proti převládajícím trendům a očekáváním publika docela výrazně vymezuje.
V polovině osmdesátých let vzbudil v jinak dosti zatuchlých poměrech oficiálně vydávané literatury značnou pozornost historický román Antona Hykische Milujte královnu – byla jí Marie Terezie. Že šlo o překlad ze slovenštiny, český čtenář tehdy možná ani příliš nevnímal: slovenština ještě nebyla zcela cizí jazyk a slovenská literatura byla (pro české náfuky) tak trochu exotičtější verzí literatury české.
Moderní rodinný dům ve staré zástavbě nazvaný Plecháč se stal jedním ze symbolů Humpolce. Jde o vlastní dům architekta Luďka Rýznera a lze jej považovat za manifest přístupu Rýznerova ateliéru OK Plan. Ačkoli jsou vlastní domy architektů často jen velmi příjemnými stavbami, které nijak zvlášť nepoutají pozornost, logicky by sám architekt měl být tím nejodvážnějším investorem.
Opera Billy Budd vypráví příběh, který se odehrál na válečné lodi během napoleonských válek. Billy je odsouzen k smrti za neúmyslné zabití svého trýznitele. Kapitán se musí rozhodnout, jestli nevinnému udělí milost, nebo dodrží válečný zákon. V roli kapitána se objeví tenorista Štefan Margita. Jde o jeho premiéru na prknech Národního divadla.
Jména vystudovaného sociologa Stanislava Bilera (nar. 1982) si mohl pozorovatel společenského čeření v posledních několika letech všimnout především v souvislosti se satirickou skupinou Žít Brno. Povinností členů tohoto společenství bylo pěstovat sžíravý sarkasmus vyhrocený proti zaostalosti, jejímž je Brno v jejich nesmlouvavých pohledech přímo majákem.
Je to postava stará dvě stě let, stala se prototypem, prvním „šíleným vědcem“, nejprve v literatuře a později ve filmu. Neztratila přitom relevanci, její příběh se s různými obměnami variuje a inovuje pořád dokola. Victor Frankenstein a jeho ikonický výtvor – monstrum z prózy Mary Shelleyové a mnoha a mnoha filmů.
Britský film Nejtemnější hodina režiséra Joea Wrighta jako kdyby měl velkými písmeny napsáno „Oscar‘“ přes každé okénko. Forma uměřená, poselství ušlechtilé, velký herec v něm představuje velkou postavu ve velkém okamžiku historie.
Hledání ideální podoby rekreačních objektů – od rustikálních roubenek s koly od vozu a trakaři muškátů po minimalistické dřevostavby – je vzrušující disciplínou současné architektury. Uplynulý rok přinesl řadu zajímavých příkladů.
Režisér Bokovky Alexander Payne obsadil do své originální komedie a hořkosladké dobrodružné sci-fi o muži, který se nechá s vidinou zbohatnutí dobrovolně zmenšit na 10 centimetrů, Matta Damona. Ten paradoxně až tehdy, kdy se na svůj život začne dívat z „jiné“ perspektivy, začne konečně pořádně žít.
Náprstkovo muzeum otevřelo před nedávnem novou expozici věnovanou indiánům. Naše chlapecká srdce pookřála. Se spisovatelem Jáchymem Topolem, jenž je celoživotně zasažen láskou k tomuto divokému a krutému lidu, jsme si dali sraz na nádvoří. Jáchym Topol si zapálil cigaretu a spustil.
Kdyby si někdo před třiceti roky vsadil, že se Shane McGowan dožije šedesátky, dostal by asi hodně a hodně dobrý kurz. A teď by se z něj stal boháč. Na Boží hod vánoční se to totiž stalo – irský zpěvák a bouřlivák dovršil šestou dekádu pobytu na této Zemi. Na koncertu, který pro něj při té příležitosti uspořádali v Dublinu, se střídaly hvězdy od Nicka Cavea po Johnnyho Deppa.
V rámci celkové regenerace vyrostlo na českobudějovickém sídlišti Máj z 80. let dvacátého století také komunitní centrum. Spolu s poštou, spořitelnou a plánovanými multifunkčními budovami tvoří místní centrum s tržištěm. Architekti z bratislavského studia SLLA Architects stavbu pojali jako živoucí otevřenou strukturu.
V lednu bude mít v českých kinech premiéru ruský film Nemilovaní režiséra Andreje Zvjaginceva, je to mimořádné dílo (tím nemyslím nutně po všech stránkách dokonalé). Film o našich časech, a přitom nejenom pro naše časy vyzařuje až totální a chladnou autorovu kontrolu, ale zároveň v něm pulzuje prudká emoce, dá se v něm vidět intimní drama i přímočará alegorie dnešního Ruska, v něčem i světa.
Autorský projekt Vosto5 se odehrává na půdorysu klasické schůze společenství vlastníků bytových jednotek. Všichni účastníci jsou vlastníky bytů, což jim dává právo rozhodovat o společných prostorách. Oněch několik metrů čtverečních v osobním vlastnictví jim tedy propůjčuje určitou moc. Moc, kterou nemohou projevit nikde jinde než právě na schůzi SVJ.
Právě před rokem se v holešovické Trafo Gallery konala výstava Život je bolestný a přináší zklamání. Pod záštitou kunsthistorika a znalce dekadence Otty M. Urbana se na ní, jako na černém sabatu, sešlo několik výtvarníků se zálibou v temných výjevech posmrtného, morbidního či okultního charakteru.
Představujeme výběr snímků našeho fotografa, které dokumentují události pomalu končícího roku.
Přemýšlela jsem, jaký dům či interiér se nejlépe hodí pro vánoční čas. Volba nakonec padla na showroom designérky šperků Janji Prokić, jenž byl nedávno otevřen na Uhelném trhu v Praze – v raně barokním domě, který se prý původně jmenoval U Vlčího hrdla a postavil si ho hlavní alchymista Rudolfa II., což k tajemné Janje sedí. Narodila se v srbském Bělehradě a od devíti let žije v Praze.
Mohla z toho být taková až vánoční historka. Jedenáctiletého kluka Keatona Jonese z amerického státu Tennessee ve škole šikanovali spolužáci, smáli se mu, že je ošklivý, má velký nos, že s ním nikdo nechce kamarádit. Někdo ho polil mlékem. Ze školy ho vyzvedávala matka Kimberly Jonesová, stěžoval si jí a rozplakal se při tom, vyptávala se ho, co se ve škole stalo, natáčela si jeho odpovědi na mobil.
Dění, které odstartovala aféra kolem hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina a následné kampaně #metoo, je jaksi divácky vděčné.
Po smrti milence se německý cukrář Thomas vydává do Izraele – rodné země muže, jejž miloval. Navzdory předsudkům spojeným s jeho původem začíná Thomas pracovat v místní kavárně, kterou vlastní vdova po zesnulém Oranovi. Ta však netuší, že nevyslovený smutek, který ji s cizincem spojuje, se váže k jednomu a tomu samému muži.
O dánském filmu Thomase Vinterberga Hon jsem poslední dobou často četl jako o svým způsobem prorockém, předznamenal prý atmosféru honu na čarodějnice, respektive na čaroděje, muže obviněné z nějakého sexuálního deliktu nebo prohřešku, kteří za něj pykají, aniž by měli efektivní možnost se bránit.
