Během několika let existence Islámského státu do něj odešlo bojovat a žít na sedmdesát Norů, lépe řečeno norských státních příslušníků. Byly mezi nimi i dvě sestry, šestnáctiletá Leila a o dva roky starší Ayan, původem Somálky, narozené již v Norsku, vyrůstající na předměstí Osla, v obci Asker. Dnem jejich odchodu, 17. října 2013, začíná pětisetstránkový dokumentární román norské spisovatelky a novinářky Åsne Seierstad Dvě sestry.
Kolik provedl Tom Cruise kvůli filmu seskoků a jak se mu povedly, už víme, jestli se podařil i snímek, zjistíme až nyní, ale očekávání jsou velká, předchozí díl byl hodnocen převážně kladně. Vzhůru do nové mise!
Západní hudba už dlouhou dobu čerpá také z hudebních tradic jiných kultur, ten pohyb, inspirace proudí ale také opačným směrem, je to tak už odedávna. Bílí kluci z Evropy zkoušejí po svém hrát hudbu černochů z amerického Jihu (a vydrží jim to až hluboko do penze, jak v Praze nedávno předvedli Rolling Stones), černí kluci z Afriky berou za svou třeba evropskou instrumentaci a způsob aranžmá. Jestli se vůbec dá mluvit o nějaké kulturní apropriaci, je všestranná a velmi často taky prospěšná.
Básník Petr Hruška v reakci na vyslovení důvěry Babišově vládě odstoupil z poroty, která vybírá laureáty Státní ceny za literaturu. „Jistě, každá vláda je pochybná a ve své podstatě nebezpečná, vůči každé vládě lze mít oprávněné výhrady a námitky, neboť lidé jsou nedokonalí, a tedy k vládnutí v pravém slova smyslu nepředurčení. (...) My ale máme od včerejška stát představovaný vládou, která na takové úsilí rezignovala. Poprvé od listopadu 1989 se nepokrytě a ochotně využívají politické síly, jež považuji za nelidské a zhoubné.
Opera oper ve Stavovském V srpnu představí Stavovské divadlo legendární inscenaci Dona Giovanniho, která měla premiéru v roce 1969 (režisér Václav Kašlík, scénograf Josef Svoboda). Opera je nastudována v italštině, představení má české a anglické titulky. W.A. Mozart: Don Giovanni, režie: V. Kašlík, J. Nekvasil, Stavovské divadlo Praha, srpen 2018.
Existuje tvorba a existuje produkce, výroba – velmi zjednodušujícím a zevšeobecňujícím způsobem řečeno. To první vzniká také (nikoli výhradně) z vnitřní potřeby, ambice cosi ukázat či sdělit, lhostejno, jestli impulsem byla nějaká zakázka, nebo ne. Za tím druhým spíš než aspirace tvůrců je vidět atmosféra výrobní porady, na níž manažeři umění stanovují a vyvažují parametry žádoucího produktu.
V roce 1968 bylo Jiřímu Kolářovi 54 let. Postavy byl shrbené, obličej podlouhlý, nevýrazný, bezvousý, vlasy tmavé, prošedivělé a prořídlé. Nos ostrý. Ústa nemodelovaná, trpká. Brada polcená, hruď úzká. Nohy s uzly strhaných žil… Smích prudký, povaha výbušná.
Kultovní kapela v Akropoli Obituary patří mezi nejzásadnější deathmetalové skupiny hlavně díky nezaměnitelnému hlasu frontmana Johna Tardyho. Vznikla roku 1984 na Floridě jako Executioner, později Xecutioner, má mnoho následovníků a uctívačů. Pětice zahraje na konci července v Paláci Akropolis. Obituary, Palác Akropolis Praha, 27. 7. 2018 od 18.30.
Někdy v roce 1975 se promítaly i v českých kinech Bergmanovy Scény z manželského života. Na malém městě v západních Čechách se na ně vydala manželská dvojice, což pak rozhodlo o jejich dalším osudu. Druhý den se definitivně dohodli na rozvodu: ten film jim ukázal, že to sice bude bolet, ale že se dá zvládnout. Dokonce že mohou zůstat v nějaké formě přáteli a že snad ani možnost jednou se nějak zase sejít není uzavřená.
Součástí údělu nedávno skončeného návštěvníka filmového festivalu je zhlédnout takové množství filmů, až je obtížné je jeden od druhého odlišit, vnímat je, připustit si je k tělu. Celý ten maraton projekcí ale je (kromě třeba pracovních povinností) motivovaný přetrvávající a realitu festivalového a filmového provozu popírající nadějí, že někde v té hromadě snímků je třeba jeden, který člověkem v tom dobrém slova smyslu otřese, navodí v něm podobný stav hlubokého zásahu, jaký zažíval kdysi na počátku své dráhy diváka, kdy to ještě nebylo z profese a oči byly neopotřebované.
Když Josef Peňás, emeritní středoškolský profesor jazyků z Prostějova, chtěl udělat něco pro svého pětiletého vnuka a sám se přitom potěšit, vzal ho do Brna na vysušené kapucíny a mumii barona Trencka. Vnuk z toho byl celý rozrušený, neboť se ve své nevinnosti poprvé setkal s hmatatelnou smrtelností, což se mu pak v životě hodilo a jednou to definitivně docení.
V Evropě se otepluje, jih se posouvá na sever a možná už dostihl i nás. Kdyby měl člověk, který se jen infantilně neraduje, že je „hezky teplo“, říci, co je na tom pozitivního, tak by možná řekl: Alespoň u nás budou růst olivovníky.
Širší publikum na karlovarském festivalu nejvíc zajímá, jaká přijede hvězda, většinou aby převzala cenu za přínos světové kinematografii. Představuji si, že sehnat nějakou dá dost práce, nakonec se ale zadaří, někdo přijede, cenu převezme, fanouškům se ukáže, očekávatelně zdvořilé fráze pronese, někdy třeba i něco víc. Jistým způsobem atypická návštěva do Varů dorazila před čtyřmi roky. Mela Gibsona tehdy asi nebylo obtížné uhánět, nikdo ho nikam nezval.
Jaguar v rámci modelové ofenzivy vstoupil do dalšího segmentu malých SUV a předvedl model E-Pace. Navazuje na styl většího F-Pace a kupodivu i velmi příjemně jezdí. Pod milion ale koupíte jen holátko.
Po memoárech Jitky Vodňanské, které se točí kolem jejího nemanželského vztahu s Václavem Havlem, je na trhu další „revizionistická“ kniha o dějinách českého disentu. František Stárek s Martinem Valentou vydávají studii o historii skupiny Plastic People of the Universe.
Všechny barvy Ostravy Koncerty, divadla, filmy, diskuse, výtvarné aktivity – to všechno je součástí multižánrového festivalu Colours of Ostrava, který je držitelem několika ocenění a The Guardian jej zařadil mezi 10 nejlepších festivalů Evropy. Svobodný a nezávislý festival pro svobodné a nezávislé publikum, hlásají pořadatelé. Colours of Ostrava, 18.– 21. 7. 2018, Ostrava – Dolní Vítkovice.
Na filmový festival do Karlových Varů vyslal týdeník Echo Ondřeje Štindla, přinášíme výběr z jeho každodenních referátů.
Já vám povím, pane, ti Rolling Stones, to je vám zvláštní případ. Něco jako věc Makropulos, jestli víte, o co jde. To je o té zpěvačce, jak jí dal tatík, doktor Rudolfa II. a alchymista, napít elixíru mládí a ona teda pořád zpívá, je jí tři sta padesát let nebo kolik.
„Její Veličenstvo je moc hezká holka, ale skoro vůbec nemluví… Chci jí říct, že ji strašně miluju a bude má, ale musí se nalít vínem…“ To zpívá na konci desky Abbey Road v popěvku Her Majesty Paul McCartney, který byl z Beatles nejzdvořilejší a jeho cit k Veličenstvu jistě upřímný, přestože se vztahoval k ženě o patnáct let starší a vdané.
Mezi radostnější zážitky, které mi přineslo sledování letošního mistrovství světa ve fotbale, určitě patřilo vítězství Kolumbie nad Polskem. Ne snad, že by jeden našim severním sousedům, západoslovanským bratrům a vůbec sympaťákům přál to vyřazení, jež jim drtivá prohra s Kolumbijci přinesla. A pohled na tváře polských hráčů slzících ještě před závěrečným hvizdem by nepohnul jen srdcem z kamene.
Úspěšný americký seriál Westworld má mnoho oddaných fanoušků, kteří jej považují za vrcholné dílo a jsou schopni trávit čas v debatách o tom, jaká tajemství autoři v nadcházejících dílech odhalí a jaký je skutečný význam viděného. A opravdu je to velmi ambiciózní dílo – na hlavy jeho protagonistů prší velké existenciální otázky, dotýká se témat odvěkých i momentálně aktuálních, je na televizní poměry velice výpravný, obsazený známými herci.
Na stém kilometru mezi Prahou a Brnem se v tichosti zrodila zázračná instituce. V Humpolci, v samém srdci Vysočiny, se bývalá továrna na sukno proměnila v zónu pro současné umění nazvanou 8smička. Architekt Luděk Rýzner vytvořil galerijní prostory odpovídající nejmodernějším nárokům, které nepostrádají velmi sofistikované ani hravé detaily.
Americká rocková kapela ze Seattlu Pearl Jam byla naposledy v Praze před šesti lety. Vrací se sem v rámci čtrnáctidenního evropského turné. Nedávno se též objevil jejich dokumentární film a doprovodný soundtrack, kterými připomínají vyprodaná vystoupení na Wrigley Field v Chicagu.
Česká literatura je náhle bohatší o dva knižní soubory korespondence vedené výraznými osobnostmi našeho písemnictví. Všichni čtyři odesílatelé-adresáti už jsou mrtvi, i když od odchodu posledního z nich nás dělí teprve měsíce, ne roky. Prvním svazkem, budeme-li postupovat chronologicky podle dat dopisů, je Ve znamení „jadis“… / Vzájemná korespondence Jana Zahradníčka a Františka Hrubína z let 1937–1950, druhým pak Když klec je pořád na spadnutí / Vzájemná korespondence Antonína Přidala a Jana Zábrany z let 1963–1984.
Česká fotbalová reprezentace se na letošní mistrovství světa neprobojovala. Asi je to tak dobře, sebevědomí místních fanoušků by jistě neprospělo, kdyby se důvod jejich několikaletého trápení promenoval na obrazovkách před zraky globálního publika. Někdy je lepší zůstat si s tím svým průšvihem hezky sám, tiše si ho hýčkat a před zbytkem světa předstírat, že vlastně ani neexistuje.
Původem brněnská firma na výrobu nábytku, dodávky interiérů a svítidel U1 se před časem rozhodla expandovat do Prahy. Potřebovala proto nepřehlédnutelný showroom. Volba padla na smíchovskou administrativní budovu, jež vznikla podle projektu ateliéru Qarta Architektura.
Film Jurský svět: Zánik říše navazuje na úspěšný první díl. Na exotický ostrov Isla Nubar se vracejí lidé, protože se probudila místní sopka a dinosaurům opět hrozí vyhynutí. To ale není jediný problém, tak držme těm obřím tvorům palce. Tým tvůrců zůstává stejný, jen z režiséra Colina Trevorrowa se stal spolu se Stevenem Spielbergem producent.
Začneme nezdvořile o někom jiném než o autorce knihy: o její hlavní postavě. Život Václava Havla se odehrával z velké části v prostoru ostře nasvíceném různými bodovými reflektory. Bylo na něj vidět víc než na koho jiného, ale byla tam i místa tmavá, neprůhledná. Do určité míry to byl veřejný, odkrytý život. Už dlouhé roky před prezidentstvím pod policejním dozorem, ale i před zraky desítek přátel (Havel by mimořádně družný člověk), pak již stovek známých, spoluspiklenců či tisíců sympatizantů. Byl to život naprosto naplněný událostmi a činnostmi různého druhu, které vedly k tomu, že ať již vědomě, či jaksi spontánně se Havel stal hlavní postavou opozice, což vyústilo v onen prezidentský mirákl konce roku 1989.
Odvysíláním posledního dílu šesté série skončil seriál The Americans (Takoví normální Američané). Možná je to až přelomová událost, uzavřela se tím jedna významná éra televizní produkce, respektive té její části, pro niž se v Česku zažil protivný termín „quality TV“.
Prózy Jiřího Kratochvila se vyznačují zvláštní kvalitou, která není pro každého, ale pro kdysi zasaženého čtenáře mají charakter návykové látky. Tou její originální hodnotou (drogou) je spojení čistého, jazykově průzračného vypravěčství s magicko-realistickými prvky, které tvoří architekturu příběhu.
