Může to být celkem příjemná kratochvíle, sledovat, jak jiní lidé trpí. Tvůrci britsko-amerického seriálu Teror jsou si toho vědomi a dokážou publiku tu paradoxní slast zprostředkovat. V něčem je paradoxní i jejich dílo – zároveň v mnoha ohledech staromódní, pokud ale jde o technickou stránku věci, naopak značně progresivní.
U některých filmů si člověk i po mnoha letech dobře pamatuje okolnosti jejich prvního zhlédnutí. Je mi asi třináct let, nemám odpoledne co dělat, tak se rozhodnu, že půjdu do kina. Nikde ale nic zajímavého nedávají, tak volím východisko z nouze a koupím si lístek na Morgianu Juraje Herze, asi se tehdy hrála v obnovené premiéře – prý československý horor, tak to mě podrž.
Vídeňský architekt a urbanista Camillo Sitte, autor zásadního spisu Stavba měst podle uměleckých zásad, ovlivnil urbanistickou podobu řady českých měst (ostatně jeho otec Franz pocházel z Čech). Mezi ně patří Děčín, Liberec, Teplice, Olomouc či Brno a především pak Ostrava. Pro severomoravskou metropoli Sitte vytvořil na konci 19. století koncepci několika čtvrtí (Mariánské Hory, Moravská Ostrava), ale jeho rukopis je patrný hlavně v Přívozu.
Pohřešovaná dívka Chloé, vězněná únoscem, se objeví po šesti letech a stane se mezinárodní celebritou. Novinář Greg dostává nabídku napsat její příběh. Psychologický thriller kanadské autorky Nicole Moellerové o touze někoho vlastnit, o potřebě vlastnit svůj příběh a také o „právu“ znát pravdu připravila režijní dvojice Adam Svozil a Kristýna Kosová.
Jan Folný je autor, který neklame. Když se jeho knížka, kterou získal před pěti lety jistou pozornost, jmenovala Buzíčci, pak to byly opravdu povídky o homosexuálech, zajímavé právě jakousi bezelstnou otevřeností. Když se nyní jeho nová knížka jmenuje Víkend v Londýně, je to opravdu o víkendu v Londýně a tom, co se během něj může přihodit. To je myslím fér.
Motivace střelců, kteří se dopouštějí hromadných vražd, nebo se o to pokusí, je v něčem sporné téma. Připsáním nějakého konkrétního motivu se může dodávat klamná racionalita aktu šílenství, iracionální a děsivé potřebě zabíjet, což může být jistým způsobem uklidňující, ale taky iluzorní. Z druhé strany zas může zaznívat, že se odkazem na duševní chorobu jaksi přikrývají teroristické činy, aby se tak znejasnila spojitost mezi pachatelem a nějakou skupinou, jež chce na veřejnosti působit čistě.
Pupence pučí, i ty květy pokvetou, sluníčko přiměřeně svítí, tráva se zelená a kola pop music se – jak jinak – točí dál. Týdeník Echo přináší letmý výběr pozoruhodných desek posledních týdnů a měsíců, sestavený podle velmi subjektivních kritérií, snad by se dalo říct až nahodile, jeho redaktorem Ondřejem Štindlem.
Víte, odkud pochází Jägrovo prádlo neboli „jégrovky“? Z jednoho z nejkrásnějších koutů naší republiky označovaného jako brána do Českého Švýcarska. Z Krásné Lípy, před válkou bohatého textilní města, kde dodnes najdete úžasné vily včetně funkcionalistických staveb s prvními pásovými okny použitými na našem území i romantické památky připomínající úspěšné průmyslníky 19. století.
Hudební legenda a držitel Nobelovy ceny za literaturu se po několika letech v rámci koncertního turné vrací do Česka. V neděli 15. dubna představí Bob Dylan (76) v Brně písně ze svého posledního alba Triplicate, fanoušci se stejně tak mohou těšit na zásadní skladby lemující jeho dlouholetou hudební kariéru.
Jack White je úkaz. Excentrická rocková hvězda široce přijímaná dobou, figura megalomanského rockera může působit jako dávno překonaná. Hračičkář, retro fanatik, jehož hudba ale není rekonstrukce minulých zvuků, spíš někdy směřuje do nějakého vlastního vesmíru. Jeho hudební dráha je příběh cesty zároveň od sebe i k sobě, snahy zůstat sám sebou a průběžně se přitom proměňovat, vynalézat.
Ve středu 5. dubna revolučního roku 1848 začaly v Praze vycházet Národní noviny, první deník (byť jen čtyřstránkový) psaný českým jazykem. V čele redakce stanul šestadvacetiletý muž, jehož jméno už bylo známé: Karel Havlíček Borovský. Měl za sebou zdrcující literární kritiku Josefa Kajetána Tyla, ale i zkušenosti z ruského pobytu.
V posledních letech se objevuje řada pozoruhodných architektonických počinů v malých městech. Po bok zázračné Litomyšle se postupně postavily Líbeznice nebo Dolní Břežany. Za pozornost však stojí také vývoj Úsilné u Českých Budějovic či Trojanovic v Beskydech. Za těmito zázraky stojí schopní starostové, dobré zastupitelstvo a pozornost místních obyvatel.
Mezinárodní festival Mladí ladí jazz, jehož hlavním cílem je, jak už název napovídá, propagace tohoto žánru mezi mladými lidmi, odstartuje 6. dubna Submotion Orchestra s novým albem Kites. Jako hlavní hvězda festivalu vystoupí americký pianista, varhaník, zpěvák, skladatel a držitel tří cen Grammy Cory Henry. Pořadatelé slibují duben plný jazzu.
Soudobá televize příběhy potřebuje a přeje jim. Pro autory s ambicí vyprávět o něčem prostřednictvím příběhu obrazem a zvukem je dnes oproti filmu preferované médium, které umožňuje – jistě jen v těch nejlepších případech – pracovat na ploše až románové a dosáhnout přitom i odpovídající hloubky. Takovým způsobem rezonující story vypráví šestidílná americká dokumentární minisérie Wild Wild Country. Je strhující na několik způsobů – popisuje a ukazuje historii pro naprostou většinu diváků naprosto neznámou, velice dramatickou, plnou různým způsobem zajímavých a někdy až fascinujících postav.
Pod názvy Tajemná místa nacismu a Tajemná místa komunismu přišly na knižní trh dva bedekry současně. První napsali Milan a Roman Plchové, druhý je dílem Magdaleny Karelové. Obě příručky mají podtitul Fascinující místa české historie, na obálkách vidíme snímky jakýchsi podzemních slují, opravdu trochu tajuplných, a aby bylo každému zcela jasno, tak i portréty dvou zločinců, jejichž jména jsou synonymy pro dané ideologie: tu Adolfa Hitlera, tam Josifa Stalina.
Je důležité, abychom znali Šaldu celého, napsal literární vědec Jan Mukařovský v roce 1947 na prahu velkorysé edice Soubor díla F. X. Šaldy. Brzy však – jako poúnorový rektor Univerzity Karlovy, později akademik ČSAV atd. – došel k poznání, že je naopak důležité, abychom celého Šaldu neznali, a osobně se přičinil o drobnou změnu: ze spisů proponovaných jako sebrané se staly spisy obezřetně vybrané. To, co při jejich přípravě a realizaci (spolu)napáchal, bylo jakžtakž napraveno až teď. Po sedmdesáti letech.
Místo na piedestalu vyhrazeného pro mužský vzor většinou zaujímal někdy v době dospívání, střídával tam Vinnetoua, postavy foglarovek a další figury dobrodružných románů. V něčem představoval jejich dokonalou antitezi. Rozhodně nežil modrým životem, nad jeho životosprávou by se autor Rychlých šípů nepochybně zděsil, měl by pro něj jediné doporučení: „Nekuř, nepij a cvič a brzy z tebe zase bude chlapík.“ Soukromý detektiv Phil Marlowe, to nejotloukanější a nejvtipnější, alkoholem nasáklé privátní očko. Čím víc dostává do zubů, tím epičtější jsou jeho hlášky, vtipnější a výstižnější jeho popisy.
V jednom z meandrů Vltavy na trati Praha–Drážďany založil v roce 1872 Pražský spolek železných hutí výrobní areál Drátovny a Šroubárny. Z jedné strany je obklopen skalnatými útvary nad řekou, z druhé městečkem s barokním kostelem Libčice nad Vltavou. Libčický industriální park v následujících letech patřil k významným strojírenským centrům naší země.
Winston Churchill a Charles Chaplin se spolu vydají na procházku, ani jeden z nich však neví, kdo je ten druhý. Když zjistí, že oba trpí depresemi, vznikne mezi nimi vzájemně silné pouto. Alespoň v románě současného rakouského spisovatele. Dva věhlasní Angličané se sice osobně znali, leč odpověď na otázku, kde končí realita a začíná fantazie, zná jen autor sám.
Ve filmu, zdá se, přichází čas „chytrého sci-fi“, fantastických filmů, jejichž primárním účelem není zprostředkovat nějakou ohromující podívanou a příběh plný prvoplánových vzruchů, ale vyjádřit myšlenku, postihnout hlubší téma, inspirovat diváka k vlastním úvahám.
Je přirozené, že nejsilnější škola západní islamologie je ve Francii, které se islám a jeho budoucnost týká ze všech evropských zemí nejakutněji, i když jí další země staré Evropy dýchají na záda. Je tu navíc koloniální minulost, dodávající tamnímu uvažování o islámském světě další, často i osobní rozměr.
Jen dál se snaž, ty na to máš. Musel to být utěšený okamžik, když minulou středu ve Španělském sále na Hradě zazněla tahle slova, na konec písně Michala Davida Pár přátel stačí mít, která byla zařazena na závěr hudebního programu oslavy vítězství Miloše Zemana v prezidentských volbách, již hlava státu uspořádala pro ty nejoddanější z oddaných, nejrychleji kroužící satelity kolem českého Krále Slunce.
Na tři dny a tři noci se spojují podniky po pražském Žižkově a přilehlých čtvrtích do festivalového světa. Osmý ročník multižánrového festivalu Žižkovská Noc nabídne přes padesát scén v klubech, divadlech, kavárnách, hospodách i galeriích, v nichž vystoupí přes pět set interpretů z domova i zahraničí.
Letošní sté výročí obnovení české státnosti se nabízí jako vhodná příležitost k rekapitulování klikaté cesty, již naše společnost prošla od Masaryka s Kramářem až po Zemana s Babišem. Dají se důležité události politické, kulturní, vědecké, sportovní a jiné, často kuriózní, poutavě vyložit také dětem? Ano, je to možné, dokonce nutné. Takových pokusů se asi objeví víc.
Ruské ministerstvo kultury v lednu zakázalo projekce filmu Ztratili jsme Stalina skotského režiséra Armanda Iannucciho, podle ministra Vladimira Medinského se tak stalo z morálních důvodů, protože „mnozí starší občané by film mohli považovat za urážlivé zesměšňování sovětské minulosti“. Moskevské kino Pionýr, které se rozhodlo film uvést i tak, navštívila policie a z projekce tak nějak sešlo. Kdo Ztratili jsme Stalina viděl, docela chápe, proč se tak stalo a čím byl Iannucciho snímek pro ruský establishment – a zdaleka ne jen pro něj – nepřijatelný. Nejde ani tolik o to, že vykresluje Sovětský svaz na konci Stalinových časů jako krvavou hrůzovládu. Vykresluje ty nejmocnější v něm jako groteskní a trapné figurky, ovládané touhou po moci a strachem.
Na úplném sklonku 80. let se v prostředí undergroundového samizdatu (kolem časopisu Revolver Revue) objevily texty, o kterých tehdy mladý básník Jáchym Topol po letech řekl, že působily jako „náraz“. Šlo o sborník, který se jmenoval Sebráno v New Yorku a přes Paříž a Jiřího Koláře se dostal do Prahy, kde pak v různých opisech a částech koloval v úzkém okruhu opoziční subkultury. K autorovi tohoto článku se dostal též, takže onen „náraz“ rovněž pocítil. Nyní je asi už těžké vysvětlit, co to znamenalo, číst si v roce 1988 třeba dlouhý rozhovor s kytaristou Ivanem Králem, českým rockerem, který hrál s Patti Smith (!) a Iggym Popem (!!) a znal osobně Johna Lennona (!!!), a přečíst tam věty, „… kdyby Praha byla normální… tak to by bylo fantastický: dovedeš si představit… všichni tam přijet a hm… jak by to vybudovali všechno?!...“
Systém výstavby Shell & Core, kdy jsou nemovitosti nabízeny bez finálních úprav interiéru, je stále oblíbenější, a to nejen u nebytových prostor, ale i u výstavby domů a bytů pro běžné bydlení. Tímto způsobem byla provedena i rekonstrukce secesního domu v Praze na Letné, v němž si menší byt zakoupil mladý pár. Konkrétním představám klienta pak byt přizpůsobilo architektonické studio SMLXL, které tvoří Klára Valová a Eva Mohylová. „Nepraktické dispozice, neodborné úpravy a předčasné zásahy developerů, to vše vašim interiérům rozhodně neprospívá. Přijďte za námi dříve, než bude pozdě, rádi vám pomůžeme!“ vybízejí architektky na svých internetových stránkách. Doporučují, aby je zájemci navštívili ve fázi klientských změn, a slibují řešení od stavebních úprav po nábytek včetně autorského dozoru po celou dobu realizace a prověřených dodavatelů.
Fascinující, téměř antický příběh ženy, která nerezignovala. Stačil letmý pohyb hlavou, a její život se obrátil naruby. Z nejlepší sportovkyně světa a druhé nejpopulárnější ženy planety po Jacqueline Kennedyové se měl stát odpad společnosti. Původní hru Simony Petrů o legendární sportovkyni Věře Čáslavské uvádí na prkna brněnského divadla režisérka Tereza Karpianus.
Ve středu 14. února odpoledne přišel do budovy střední školy v malém městě Parkland na Floridě devatenáctiletý Nikolas Cruz. Měl s sebou útočnou pušku, začal střílet na studenty a personál školy, během šesti minut zavraždil sedmnáct lidí a další zranil, pak se vmísil mezi prchající studenty a dostal se z místa činu. Zatčen byl ještě téhož dne. Reakce na masakr byla podobná jako u jiných – bohužel častých – vražedných střeleb ve školách. Zjišťování detailů o osobnosti pachatele – Cruzovo chování a vystupování na sociálních sítích v době předcházející masakru bylo značně varovné, bezpečnostní složky proti němu ale nezasáhly.
Divadelní klub ve sklepních prostorech Kolowratského paláce na Ovocném trhu v Praze se dočkal rekonstrukce, pod kterou je podepsán ateliér SAD ve spolupráci s investory, rodinou Kolowrat-Krakowských. Architektům se podařilo zachovat určitou míru autentické omšelosti a skrze moderní prvky rozehrát témata odkazující k životu slavného automobilového závodníka a filmového magnáta.
