Průvodce po dnech, kdy vznikala a přežila Charta 77

Sto dnů Davida, který rozzuřil Goliáše

Průvodce po dnech, kdy vznikala a přežila Charta 77
Sto dnů Davida, který rozzuřil Goliáše

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět začal v roce 2010 vydávat řadu ilustrovaných průvodců kulturně-historického charakteru. Jako první „si“ vydal bedekr po stopách Karla Hynka Máchy, za pár let dal na pult svůj chef d‘oeuvre Průvodce protektorátní Prahou, za který dostal v roce 2013 velkou Literu. Mezitím vyšlo v této edici na dvě desítky titulů různých autorů, v malé i velké řadě: v tom druhém případě jde už hůř mluvit o „průvodcích“, neboť některé knihy váží přes dvě kila. 

Přednedávnem přibyla do této velké řady publikace, která neprovází ani tak po místech, nýbrž chronologicky, den po dni, dokumentuje jisté historické dění. Titul knihy Prvních 100 dnů Charty 77 přesně popisuje, oč v ní jde. O dění mezi 10. prosincem 1976, který nebyl významný jen tím, že byl Dnem lidských práv (v ČSSR však nijak připomínaným), ale že se toho dne v bytě Pavla Kohouta na Hradčanech zastavil Václav Havel a pozval ho na schůzku na druhý den do bytu Jaroslava Kořána v Tyršově ulici, kde začala horká fáze vzniku Charty. A 16. březnem 1977, kdy se na břevnovském hřbitově konal pohřeb prof. Jana Patočky. Tím symbolicky horká fáze skončila – a nastala dlouhá cesta chřadnoucí totalitou.

V tomto orámování se odehrává sto dní – a v knize čtyři sta stran – dramatu. Jejími aktéry se stane několik stovek signatářů, kteří jedním textem, Prohlášením Charty 77, jenž vzniká těsně před Vánocemi 1976 a datován je 1. lednem 1977, uvede do pochodu mohutnou policejně-propagandistickou mašinerii. Střet tohoto hloučku mužů a žen s totalitním státem, který se zachová jako poplašený hysterik, v sobě obsahuje potenciál velkého dramatu, a tak ho lze také číst.   

Historici Petr Blažek a Radek Schovánek libreto onoho dramatu sestavili z textů a dokumentů, které lze rozdělit podle místa vzniku. První jsou dokumenty, články, fejetony a vzpomínky vzniklé v prostředí rodící se a pak již první měsíce existující Charty 77. Jde o texty, které produkovala sama Charta a jimiž se definovala: zde hrají zvláštní roli texty Jana Patočky, které vtiskly prvním měsícům Charty osobitě existenciální rozměr. Zařazeny jsou samozřejmě úryvky ze známých literárních děl: Havlův Dálkový výslech, Kohoutův Kde je zakopán pes, Landovského Soukromá vzpoura nebo Vaculíkovy fejetony. Mnohé texty lze číst ale nejspíš poprvé, především vzpomínky aktérů, drobné úvahy, deníkové záznamy. Je to vlastně jakási alternativní chartistická čítanka, která má díky typu lidí v Chartě zastoupených i svůj literární rozměr.  

Druhým jsou texty, v nichž na vzniklou situaci reaguje moc. Ty lze rozdělit též na dva typy. Jednak jde o ty, které byly určeny veřejnosti a vycházely v tehdejších médiích. Vedle jaksi kanonických textů typu Ztroskotanci a samozvanci (Rudé právo, 12. 1. 1977) představují zvláštní typ „polemiky“ texty, které mají chartisty difamovat a zesměšňovat, k čemuž byli povoláni humoristé z Dikobrazu. Jde o mimořádně stupidní až zoufalé pokusy, jež budí dojem, že sami autoři se při jejich smolení kroutili studem, tedy alespoň v to doufáme. Zvláště zákeřným činem bylo otištění soukromých fotografií Ludvíka Vaculíka ukořistěných před časem při domovní prohlídce (Ahoj na sobotu, 21. 1. 1977).

Druhým a mimořádně zajímavým druhem textů jsou však ty, které si režim vypracovával pro svou potřebu a byly interní. Zde se projevila erudice obou autorů, Blažka a Schovánka, a jejich badatelské zaměření na represivní složky státu. Jde o zprávy z výslechů, ze sledování a hlášení agentů, kteří v chartistickém prostředí působili od začátku. Tyto zprávy vyhodnocovalo X. oddělení StB a z četby se jeví, že soudruzi svou práci brali opravdu vážně a svědomitě. Mimořádně zajímavé jsou pak dokumenty, které vypracovávala ruku v ruce StB s ideologickým oddělením KSČ a v němž přes snůšku frází a ideojazyka probleskuje nejistota, zda ten hlouček lidí, kterému se podařilo ve světě získat tolik pozornosti, bude možné jen tak jednoduše zašlapat. Charakteristická je vzpomínka již zesnulého prof. Radima Palouše, kterého v den, kdy v Rudém právu vyšel článek Ztroskotanci a samozvanci, navštívil prof. Patočka a vítězoslavně mával novinami a opakoval: Vyhráli jsme, protože teď už o nás svět ví.

 

Petr Blažek, Radek Schovánek: Prvních 100 dnů Charty 77. Nakladatelství Academia, edice Průvodce. 452 stran. 

 

11. srpna 2018