Umění a kritika

Filmový Berija: groteskní panák brodící se v krvi

Ruské ministerstvo kultury v lednu zakázalo projekce filmu Ztratili jsme Stalina skotského režiséra Armanda Iannucciho, podle ministra Vladimira Medinského se tak stalo z morálních důvodů, protože „mnozí starší občané by film mohli považovat za urážlivé zesměšňování sovětské minulosti“. Moskevské kino Pionýr, které se rozhodlo film uvést i tak, navštívila policie a z projekce tak nějak sešlo. Kdo Ztratili jsme Stalina viděl, docela chápe, proč se tak stalo a čím byl Iannucciho snímek pro ruský establishment – a zdaleka ne jen pro něj – nepřijatelný. Nejde ani tolik o to, že vykresluje Sovětský svaz na konci Stalinových časů jako krvavou hrůzovládu. Vykresluje ty nejmocnější v něm jako groteskní a trapné figurky, ovládané touhou po moci a strachem.

Když normální byl New York

Na úplném sklonku 80. let se v prostředí undergroundového samizdatu (kolem časopisu Revolver Revue) objevily texty, o kterých tehdy mladý básník Jáchym Topol po letech řekl, že působily jako „náraz“. Šlo o sborník, který se jmenoval Sebráno v New Yorku a přes Paříž a Jiřího Koláře se dostal do Prahy, kde pak v různých opisech a částech koloval v úzkém okruhu opoziční subkultury. K autorovi tohoto článku se dostal též, takže onen „náraz“ rovněž pocítil. Nyní je asi už těžké vysvětlit, co to znamenalo, číst si v roce 1988 třeba dlouhý rozhovor s kytaristou Ivanem Králem, českým rockerem, který hrál s Patti Smith (!) a Iggym Popem (!!) a znal osobně Johna Lennona (!!!), a přečíst tam věty, „… kdyby Praha byla normální… tak to by bylo fantastický: dovedeš si představit… všichni tam přijet a hm… jak by to vybudovali všechno?!...“

Byt v Praze na Letné

Systém výstavby Shell & Core, kdy jsou nemovitosti nabízeny bez finálních úprav interiéru, je stále oblíbenější, a to nejen u nebytových prostor, ale i u výstavby domů a bytů pro běžné bydlení. Tímto způsobem byla provedena i rekonstrukce secesního domu v Praze na Letné, v němž si menší byt zakoupil mladý pár. Konkrétním představám klienta pak byt přizpůsobilo architektonické studio SMLXL, které tvoří Klára Valová a Eva Mohylová. „Nepraktické dispozice, neodborné úpravy a předčasné zásahy developerů, to vše vašim interiérům rozhodně neprospívá. Přijďte za námi dříve, než bude pozdě, rádi vám pomůžeme!“ vybízejí architektky na svých internetových stránkách. Doporučují, aby je zájemci navštívili ve fázi klientských změn, a slibují řešení od stavebních úprav po nábytek včetně autorského dozoru po celou dobu realizace a prověřených dodavatelů.

Faust, Aznavour a Čáslavská

Fascinující, téměř antický příběh ženy, která nerezignovala. Stačil letmý pohyb hlavou, a její život se obrátil naruby. Z nejlepší sportovkyně světa a druhé nejpopulárnější ženy planety po Jacqueline Kennedyové se měl stát odpad společnosti. Původní hru Simony Petrů o legendární sportovkyni Věře Čáslavské uvádí na prkna brněnského divadla režisérka Tereza Karpianus.

Scot Peterson: muž, který propásl svůj okamžik

Ve středu 14. února odpoledne přišel do budovy střední školy v malém městě Parkland na Floridě devatenáctiletý Nikolas Cruz. Měl s sebou útočnou pušku, začal střílet na studenty a personál školy, během šesti minut zavraždil sedmnáct lidí a další zranil, pak se vmísil mezi prchající studenty a dostal se z místa činu. Zatčen byl ještě téhož dne. Reakce na masakr byla podobná jako u jiných – bohužel častých –  vražedných střeleb ve školách. Zjišťování detailů o osobnosti pachatele – Cruzovo chování a vystupování na sociálních sítích v době předcházející masakru bylo značně varovné, bezpečnostní složky proti němu ale nezasáhly.

Café Elektric

Divadelní klub ve sklepních prostorech Kolowratského paláce na Ovocném trhu v Praze se dočkal rekonstrukce, pod kterou je podepsán ateliér SAD ve spolupráci s investory, rodinou Kolowrat-Krakowských. Architektům se podařilo zachovat určitou míru autentické omšelosti a skrze moderní prvky rozehrát témata odkazující k životu slavného automobilového závodníka a filmového magnáta.

Jeden svět, Nabokov a studentská architektura

Výběr těch nejlepších klauzurních prací z ateliérů Katedry architektury na VŠUP najdou návštěvníci v pražské Winternitzově vile. Mezi tématy čtyř ateliérů, z nichž má každý svůj vlastní specifický přístup a směřování k architektuře, jsou například Slovanská epopej či zcela aktuální propojení břehů Císařského ostrova a Troji.

Postavit se těm velkým věcem

Po letech a desetiletích prožitých mimo jiné zájmem o hudbu a sledováním její scény (resp. její části) to člověk zažije už jenom zřídka, o to intenzivnější ale pak ta šťastná chvilka může být. A ještě víc, přijde-li nepředcházena nějakým zvýšeným očekáváním, ale jen mírně letargickým „OK, asi bych měl zkusit ještě tohle“.

Oscaři důstojní, bezradní i konformní

Nějak to proběhlo, dá se říct o letošních Oscarech. Nejdůležitější hollywoodská ceremonie, ten velký svátek filmového průmyslu, který během něj s chutí a naplno projevuje okouzlení sebou samým, skončil, aniž došlo k nějakému výraznějšímu průšvihu, či dokonce průšvihu historickému – jako loni, kdy se už během děkovných řečí musel z pódia korigovat výsledek kategorie Nejlepší film.

Tenkrát v Luhačovicích

Ruda Bruner-Dvořák, komorní fotograf Jejich c. a k. Výsosti nejosvícenějšího pana arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského z Este a pana arcivévody Ferdinanda Karla. Tato slova měl známý pražský fotoateliér na razítku, jímž označoval své produkty, černobílé fotografie na tvrdém papíře. Ti z nás, kterým se takové rodinné památky dostaly do rukou, údivem zatajili dech nad jejich řemeslnou poctivostí a uměleckou kvalitou. Kdo takové štěstí neměl, může se dnes potěšit dobovými snímky díky knížce Blanky Petrákové nazvané Obrázky z lázní / Luhačovice před 100 lety objektivem Brunera-Dvořáka.

Mezi námi Slovany

Kdo se naučil vyslovovat jméno Mariusz Szczygieł, mohl by to zkusit s jinou hvězdou polské reportáže, Ziemowitem Szczerekem (nar. 1978). Jeho kniha Přijde Mordor a sežere nás aneb Tajná historie Slovanů (polsky 2013) je souborem reportáží z jeho cest či tripů na východ, tedy na Ukrajinu.

Dvě vraždy v dejvickém Elsinoru

Večer 1. listopadu 2006 Alexandr Litviněnko začal zvracet a prudké dávení se pak opakovalo vždy po několika hodinách. Záhy tohoto bývalého agenta FSB a nyní už několik let v Londýně žijícího ostrého kritika Putinovy politiky napadlo, že ho někdo otrávil. Bylo to tři týdny po vraždě novinářky Anny Politkovské, se kterou se znal a se kterou sdílel přesvědčení o „putinovské“ stopě na sérii atentátů svalovaných na čečenské teroristy. Po třech dnech bolestivých stavů, kdy nedokázal jíst ani pít a mučila ho nesnesitelná bolest, byl převezen do londýnské nemocnice, kde se týdny marně snažili přijít na příčinu jeho stále se zhoršujícího stavu. 23. listopadu zemřel. Pár hodin před smrtí nalezli příčinu jeho otravy. Bylo to polonium, vysoce radioaktivní a nesmírně vzácný prvek, k němuž se obyčejný smrtelník prakticky nemůže dostat. Litviněnko ještě před smrtí stačil nadiktovat prohlášení, v němž za původce smrti označil Vladimira Putina.

Woody Allen: na stará kolena zavrženým

Ve filmech Woodyho Allena často zazní pobavená a zároveň posmutnělá konfese – život je absurdní a vytratí se do prázdna, člověk má nepotlačitelný sklon tu svou existenci navíc ještě komplikovat vlastní dezorientací a rozporností svých tužeb, naštěstí je ale také možné se tím vším taky bavit a poslouchat jazz. Docela bych dvaaosmdesátiletému herci a režisérovi přál, aby se na něm léčivá síla jazzu projevila ve vší její síle. Asi to teď nemá jednoduché, stal se na stará kolena páriou.

Vila ve Všenorech

Příkrý severní svah v historické části Všenor býval zahradou prvorepublikové vily. Po majetkovém oddělení na něm zůstal jen novobarokní altán s kruhovým schodištěm. Kouzlo pozemku s bujnou vegetací převážilo nad obavami z jeho špatné orientace a složité morfologie. Odvážní investoři jej koupili a oslovili špičkové architekty Jána Stempla a Jana Jakuba Tesaře, kteří kromě práce ve vlastní architektonické kanceláři vyučují na Fakultě architektury ČVUT v Praze a věnují se publikační činnosti. Stojí mimo jiné za dvoudílným bestsellerem 99 domů, jenž mapuje nejlepší rodinné domy postavené v uplynulých šesti letech v České republice.

Sen o „černé“ mocnosti

Filmy o superhrdinech vnímá skeptická kritika jako symptom úpadku mainstreamové kinematografie, její infantilizace, zacílení na dospívající publikum, orientace na bezmyšlenkovitou podívanou a tak dále a tak podobně. Ne že by na tom něco nebylo. Zároveň je ale dnešní filmový průmysl (nebo přesněji výroba filmů pro kina v naději, že na ně tam lidé budou chodit, a tvůrci a producenti tak vydělají dost peněz) obtížná disciplína.

Zlatá bula, Com Truise a panelový experiment

Zlomové okamžiky české historie Výstava z projektu Založeno 1918 ke stému výročí vzniku Československa představí formou originálních archiválií a dalších unikátních předmětů zlomové okamžiky ve vývoji českého státu od 10. století do současnosti. Návštěvníci zhlédnou například pohřební insignie Přemysla Otakara II. či originál Zlaté buly sicilské. Výstava Labyrintem dějin českých zemí v Císařské konírně na Hradě potrvá do 1. července 2018.

Týden Hořícího muže

Fotograf Marek Musil se zaměřil na fenomén amerického uměleckého festivalu Burning Man, který se od druhé poloviny osmdesátých let koná v nevadské poušti. Snímky jsou dokumentem z místa, kde svoboda ještě stále dýchá z plných plic a fungování společnosti je založeno na soudržnosti a respektu k lidem i přírodě.

Stejní lidé ve dvou světech

Alternativní realita je v současné televizní tvorbě populární koncept. Je to pochopitelné, umožňuje přicházet s dalšími a dalšími obměnami prostředí. Už tím, v jakém světě se odehrává, získá přinejmenším zdání originality, umožňuje hrát si s diváky a jejich očekáváními.

Jack Bauer: štvanec času

Z obrazovky zmizel vlastně docela nedávno, dnes ale může člověku připadat jako artefakt nějakého dávno uzavřeného období. Jack Bauer v podání Kiefera Sutherlanda – hlavní postava seriálu 24 hodin, který ho v devíti sezonách nechal řešit ty nejakutnější, nejvážnější krize, neexistuje odstín červené, který by vyjádřil vážnost poplachu, jenž by je měl oznamovat. Nebýt jeho, byli v Americe všichni už dávno mrtví, pro jistotu hned několikrát.

I na Malé Straně může být Arkádie

Kdo postupuje ve světových galeriích chronologicky, sál po sále, to zná. Po 17. století, století barokních gigantů typu Caravaggia, Velázqueze, Rembrandta nebo Rubensových billboardech, se najednou ocitne v sálech malých, až titěrných obrázků. Nejdříve vstoupí k těm nespočetným holandským malým mistrům výjevů ze života hokynářů, vesničanů, kupců či žebráků.

RD3 BY architects

Stavět a zařizovat domy lze i bez architektů. Ostatně většinová výstavba je toho nejlepším důkazem. Málokdy je ale výsledkem dům opravdu dobrý. Třeba takový, který by dokázal vytěžit maximum z malé parcely, zároveň působil elegantně až étericky a v interiéru si vystačil s prostými materiály, jimž patřičnou noblesu vtiskne dokonalé zpracování detailu.

Nový Chaplin, nové divadlo, Bretaň českým pohledem

Divadelní festival Malá inventura každoročně nabízí laické i odborné veřejnosti dávku nového divadla, produkcí nezávislých a začínajících umělců i kulturního networkingu. Profesionálům nejen z Čech pak umožní zhlédnout výběr nejvýraznějších představení nového divadla za uplynulý rok. Po týdenním programu v Praze se festival během roku přemístí do dalších čtyř českých měst.

Proč pes nezaloží koncentrák

Román Davida Zábranského Za Alpami začíná ostrou lekcí ze současné komunikativní techniky. Vystupuje v ní Čechoněmec Mathias a jeho mobilní aplikace Tinder, jíž se seznamuje s budoucími sexuálními partnerkami. Je devátý listopad 2016, v Americe zrovna vyhrál volby Donald Trump, a Mathias, který má byt na Letné, sedí v baru kina Oko se studentkou Dominikou z Moravy. Mathias zrovna dává Dominice lekci, jak jsou Češi zaostalí, neboť jsou „hermeticky uzavření ve svém češství“. Jedinou šancí, jak se z toho dostat, „je šukání s cizinci, fucking with strangers“. Zda to na Dominiku zafungovalo, se dozvíme o tři sta stránek později. Do té doby musíme zatnout zuby a vydržet.

Krása je vážná věc

Film Nit z přízraků režiséra Paula Thomase Andersona je výjimečné dílo. Nebo přesněji – je to film, který může nadchnout diváka, pro něhož umění může být také nějaká velmi osobní cesta k velmi osobně definovanému cíli, výraz soustředění a nevšímavosti vůči momentálně převládajícím představám, jak dělat věci a co si o nich myslet. Taky je to film, o němž se skutečně dá říct, že klade otázky, ale nijak nahlas, mentorsky, možná tak činí spíš bezděčně, je programově nevelký, film bez vykřičníků. A taky je krásný, prchavě a možná i bezúčelně. Rád bych ho viděl ještě jednou

Walter Steiner: létající muž

Byl to první individuální sportovec, kterému jsem u televize ze všech sil držel palce. Závodil na zimní olympiádě v Sapporu ve skocích na lyžích. Viděl jsem ten sport tehdy poprvé, šestileté oči to sotva mohly pobrat. Po vší té olympijské nudě, zástupech pinožících se sněhem na běžkách po strašně dlouhou dobu, eventuálně přitom ještě občas zalehávajících a střílejících (proč, proboha?), ladných pohybech krasobruslařských tanečních párů (koho to má jako zajímat?) a dalších pro malého kluka divácky nevděčných sportech jsem najednou viděl něco skutečně vzrušujícího.

Icerink

Venkovnímu bruslení poslední zimy moc nepřejí, a tak se skupina soukromých investorů rozhodla vybudovat v Praze-Strašnicích nový zimní stadion se dvěma ledovými plochami. Během deseti měsíců získali stavební povolení (což je s ohledem na stav výstavby v metropoli považováno za malý zázrak) a do roka od poklepání na základní kámen byl stadion otevřen.

Lhoták, Loos a rozmačkané ego

Retrospektiva Kamila Lhotáka Kolekce 120 olejomaleb v sálech Obecního domu je největším výběrem raných děl i ikonických pláten oblíbeného českého autora 20. století. Projekt Retrospektiva, jenž přináší mozaiku Lhotákových obrazů ze státních a soukromých sbírek, nově představí i 19 doposud neznámých děl. Ta se pořadatelům podařilo vypátrat často i díky pouhé náhodě.

Sharon Stoneová! Zavražděna! No a?

Americký režisér Steven Soderbergh má pověst tvůrce, který se dokáže s jistotou pohybovat na poli mainstreamu, a zároveň má povahu experimentátora pokoušejícího přicházet s novými řešeními technologickými i koncepčními. Obě stránky jeho naturelu vyjadřuje šestidílná minisérie Mozaika, kterou odvysílala stanice HBO. Zároveň klasická detektivka i formální experiment.

Dominik Hašek: český vítěz

Pamatují si to v téhle zemi všichni včetně těch, které hokej vůbec nezajímá. Je to právě dvacet let. Slavné vítězství české reprezentace na zimní olympiádě v Naganu, kde hráli ti skutečně nejlepší hráči světa, hvězdy NHL. Ale český výběr si s nimi v neuvěřitelně dramatických utkáních poradil, lidé mu fandili během přenosů vysílaných kvůli časovému posunu v nesmyslných hodinách.

Bez boje

Je konec února 1948. Zaplněným Staroměstským náměstím se prodírá vůz taxislužby a právě probíhající revoluci z něho sledují tři západní agenti, Američan Bud Boots s britskými kolegy Elizabeth Montaguovou a Grahamem Greenem. Šiky dělníků pochodují pod rudými prapory, pušky v rozpálených dlaních, davy zaplavily také sochu Jana Husa.

Zpět na hlavní stranu