Opera Billy Budd vypráví příběh, který se odehrál na válečné lodi během napoleonských válek. Billy je odsouzen k smrti za neúmyslné zabití svého trýznitele. Kapitán se musí rozhodnout, jestli nevinnému udělí milost, nebo dodrží válečný zákon. V roli kapitána se objeví tenorista Štefan Margita. Jde o jeho premiéru na prknech Národního divadla.
Jména vystudovaného sociologa Stanislava Bilera (nar. 1982) si mohl pozorovatel společenského čeření v posledních několika letech všimnout především v souvislosti se satirickou skupinou Žít Brno. Povinností členů tohoto společenství bylo pěstovat sžíravý sarkasmus vyhrocený proti zaostalosti, jejímž je Brno v jejich nesmlouvavých pohledech přímo majákem.
Je to postava stará dvě stě let, stala se prototypem, prvním „šíleným vědcem“, nejprve v literatuře a později ve filmu. Neztratila přitom relevanci, její příběh se s různými obměnami variuje a inovuje pořád dokola. Victor Frankenstein a jeho ikonický výtvor – monstrum z prózy Mary Shelleyové a mnoha a mnoha filmů.
Britský film Nejtemnější hodina režiséra Joea Wrighta jako kdyby měl velkými písmeny napsáno „Oscar‘“ přes každé okénko. Forma uměřená, poselství ušlechtilé, velký herec v něm představuje velkou postavu ve velkém okamžiku historie.
Hledání ideální podoby rekreačních objektů – od rustikálních roubenek s koly od vozu a trakaři muškátů po minimalistické dřevostavby – je vzrušující disciplínou současné architektury. Uplynulý rok přinesl řadu zajímavých příkladů.
Režisér Bokovky Alexander Payne obsadil do své originální komedie a hořkosladké dobrodružné sci-fi o muži, který se nechá s vidinou zbohatnutí dobrovolně zmenšit na 10 centimetrů, Matta Damona. Ten paradoxně až tehdy, kdy se na svůj život začne dívat z „jiné“ perspektivy, začne konečně pořádně žít.
Náprstkovo muzeum otevřelo před nedávnem novou expozici věnovanou indiánům. Naše chlapecká srdce pookřála. Se spisovatelem Jáchymem Topolem, jenž je celoživotně zasažen láskou k tomuto divokému a krutému lidu, jsme si dali sraz na nádvoří. Jáchym Topol si zapálil cigaretu a spustil.
Kdyby si někdo před třiceti roky vsadil, že se Shane McGowan dožije šedesátky, dostal by asi hodně a hodně dobrý kurz. A teď by se z něj stal boháč. Na Boží hod vánoční se to totiž stalo – irský zpěvák a bouřlivák dovršil šestou dekádu pobytu na této Zemi. Na koncertu, který pro něj při té příležitosti uspořádali v Dublinu, se střídaly hvězdy od Nicka Cavea po Johnnyho Deppa.
V rámci celkové regenerace vyrostlo na českobudějovickém sídlišti Máj z 80. let dvacátého století také komunitní centrum. Spolu s poštou, spořitelnou a plánovanými multifunkčními budovami tvoří místní centrum s tržištěm. Architekti z bratislavského studia SLLA Architects stavbu pojali jako živoucí otevřenou strukturu.
V lednu bude mít v českých kinech premiéru ruský film Nemilovaní režiséra Andreje Zvjaginceva, je to mimořádné dílo (tím nemyslím nutně po všech stránkách dokonalé). Film o našich časech, a přitom nejenom pro naše časy vyzařuje až totální a chladnou autorovu kontrolu, ale zároveň v něm pulzuje prudká emoce, dá se v něm vidět intimní drama i přímočará alegorie dnešního Ruska, v něčem i světa.
Autorský projekt Vosto5 se odehrává na půdorysu klasické schůze společenství vlastníků bytových jednotek. Všichni účastníci jsou vlastníky bytů, což jim dává právo rozhodovat o společných prostorách. Oněch několik metrů čtverečních v osobním vlastnictví jim tedy propůjčuje určitou moc. Moc, kterou nemohou projevit nikde jinde než právě na schůzi SVJ.
Právě před rokem se v holešovické Trafo Gallery konala výstava Život je bolestný a přináší zklamání. Pod záštitou kunsthistorika a znalce dekadence Otty M. Urbana se na ní, jako na černém sabatu, sešlo několik výtvarníků se zálibou v temných výjevech posmrtného, morbidního či okultního charakteru.
Představujeme výběr snímků našeho fotografa, které dokumentují události pomalu končícího roku.
Přemýšlela jsem, jaký dům či interiér se nejlépe hodí pro vánoční čas. Volba nakonec padla na showroom designérky šperků Janji Prokić, jenž byl nedávno otevřen na Uhelném trhu v Praze – v raně barokním domě, který se prý původně jmenoval U Vlčího hrdla a postavil si ho hlavní alchymista Rudolfa II., což k tajemné Janje sedí. Narodila se v srbském Bělehradě a od devíti let žije v Praze.
Mohla z toho být taková až vánoční historka. Jedenáctiletého kluka Keatona Jonese z amerického státu Tennessee ve škole šikanovali spolužáci, smáli se mu, že je ošklivý, má velký nos, že s ním nikdo nechce kamarádit. Někdo ho polil mlékem. Ze školy ho vyzvedávala matka Kimberly Jonesová, stěžoval si jí a rozplakal se při tom, vyptávala se ho, co se ve škole stalo, natáčela si jeho odpovědi na mobil.
Dění, které odstartovala aféra kolem hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina a následné kampaně #metoo, je jaksi divácky vděčné.
Po smrti milence se německý cukrář Thomas vydává do Izraele – rodné země muže, jejž miloval. Navzdory předsudkům spojeným s jeho původem začíná Thomas pracovat v místní kavárně, kterou vlastní vdova po zesnulém Oranovi. Ta však netuší, že nevyslovený smutek, který ji s cizincem spojuje, se váže k jednomu a tomu samému muži.
O dánském filmu Thomase Vinterberga Hon jsem poslední dobou často četl jako o svým způsobem prorockém, předznamenal prý atmosféru honu na čarodějnice, respektive na čaroděje, muže obviněné z nějakého sexuálního deliktu nebo prohřešku, kteří za něj pykají, aniž by měli efektivní možnost se bránit.
Vyžadoval plnění nesmyslných úkolů: shánění kontaktů na dalajlamu či Rolling Stones, zajišťování živého lva či dětského kolotoče i s dětmi, domáhal se odbíjení zvonů z Petrova v čas, který určí divadlo. Kdo chtěl takové šílenosti? Inu režisér Vladimír Morávek, umělecký šéf brněnského Divadla Husa na provázku.
Vítězi druhého ročníku České ceny za architekturu se stali Radko Květ a Pavel Pijáček za areál Archeoparku Pavlov. Zatímco minulý ročník vzbudil mírné rozpaky, protože zvítězil velmi minimalistický vlastní dům a ateliér libereckého architekta Petra Stolína, letos zvítězila stavba veřejná a zcela mimořádná.
V závěrečných fázích podnikových vánočních večírků a podobných sešlostí se často diskutuje otázka, zda je možné pevné přátelství mezi mužem a ženou, aniž by směřovalo k sexu. Názory na to se různí a bývají dost silné. Společná deska známé australské písničkářky Courtney Barnettové a Američana Kurta Vilea Lotta Sea Lice naznačuje, že by to možné být mohlo.
David Drábek zrežíroval další hru Williama Shakespeara v rámci cyklu God Save William Shakespeare!. Jedná se o slavnou poetickou i ztřeštěnou svatební komedii plnou magických lektvarů, zmatených párů, aktivních amatérských divadelníků, šibalských nadpozemských bytostí, žárlivých milenců ze světa lidí i víl a vůbec všech těch zamotaných příběhů jedné horké letní noci.
Marná sláva, nejlepší šlehačka se podává ve Vídni. Tento týden, 3. prosince, skončila v galerii Albertina výstava především grafik Pietera Brueghela, ale jen o poschodí výš je připraven jeden z největších zjevů evropského umění, Raffael Santi.
Možná ještě existují lidé, kteří blízké k Vánocům obdarovávají hudebními nosiči. A jistě je dost lidí, kteří čas od času cítí potřebu poslechnout si něco nového. Oběma skupinám vycházíme vstříc osobním výběrem redaktora Týdeníku Echo Ondřeje Štindla z nahrávek, které se objevily v posledních měsících. Primární orientace na skupinu životem trochu omlácených padesátníků je samozřejmostí.
Enter Shikari, čtyřčlenná anglická hudební skupina, která je označovaná za průkopníky takzvaného electronicoru, přiváží do Prahy svou pátou desku The Spark. Pro velký zájem byl jejich koncert dokonce přesunut do větších prostor. Navíc s nimi přijede britská rocková kapela Lower Than Atlantis a Astroid Boys, kteří hrají mix punk rocku, hardcore punku a hudebního stylu grime.
Stane-li se seriál velice úspěšným, může ho to vystavit nebezpečí. Produkční společnost a někdy i autoři mohou mít sklon protahovat ho do nekonečna nebo přinejmenším daleko za hranici únosnosti, kde se z díla kdysi třeba docela zábavného stane jen otravná a čím dál hůře zvládaná rutina.
V Dějinách ošklivosti, té krásné sbírce bizarností a hrůz Umberta Eca, zaujme obraz italské renesanční malířky Lavinii Fontany, na němž je zobrazena mladá žena v drahocenném šatu. Její tvář však není tváří dívky, ale spíš nějakého přízraku, kombinace lidských a zvířecích rysů, především srsti, jež pokrývá její kůži jako nějaké kočce, vlčici či snad sově.
Na jižním svahu pod Petřínem, mezi ulicemi Holečkova a Kmochova, byla od roku 1985 proluka vzniklá při výstavbě Strahovského tunelu. Ačkoliv je místo nedaleko centra, mělo stále podivný ráz periferie, neboť stavba tunelu nabourala přirozenou urbánní strukturu.
Divadelní verze stejnojmenného filmu se dočkala prvního uvedení v Praze. Na pozadí záměny postav, velké lásky, omylů a nedorozumění, intrik i obchodních machinací se odehrává okouzlující fiktivní příběh o tom, jak vznikla zřejmě nejslavnější hra všech dob o nešťastných milencích – Romeo a Julie.
