Na základě předchozí spolupráce na svém pražském bytě oslovil investor architektku Lenku Míkovou a ukázal jí rozpadající se chalupu se stodolou uprostřed kouzelné jihočeské louky. Loni na jaře byla po čtyřech letech dokončena rekonstrukce a rodina nyní na venkově tráví mnohem více času, než původně plánovala.
Hrdinku deníkového románu Nazdar, vitamíne! Ruth nedávno opustil snoubenec, a do toho ji překvapí zlá zpráva – její otec Howard ztrácí paměť. Pro uznávaného akademika jeho formátu je to samozřejmě těžká rána. Ruth to dobře ví, a proto dává výpověď, opouští velkoměsto a vrací se do domu svých rodičů, aby jim pomohla vypořádat se s novou situací, která nemůže skončit dobře.
Jak říkal Zdeněk Nejedlý, řekni mi, občane, co si myslíš o husitském revolučním hnutí, a já ti povím, jak si stojíš politicky. To samé platí o Tondovi Blaníkovi: Řekni mi, jestli víš, o koho a o co jde a jak se ti líbí, a já ti povím, jaké je v české společnosti tvé místo.
Britský seriál McMafia je příklad solidního žánrového díla, kde všechno vypadá, jak plus minus vypadat má, a je zachyceno přiměřeně poutavým způsobem. V dnešní době „quality TV“, která se snaží přicházet s čím dál originálnějšími a nezvyklejšími koncepty, je taková všednost vlastně docela osvěžující. Navíc se člověk při jeho sledování tak trochu poučí, český divák si zároveň užije scény z Prahy.
Po týdnech a měsících konfrontace s tím mužstvím zhusta pokřiveným křečí afektu bude snad osvěžující připomenout nějakého krásného chlapíka. Samozřejmě mám na mysli Johnnyho Cashe. Muže v černém.
V lednu uplynuly tři roky od masakru v pařížské redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo. Bylo při něm zabito osm členů redakce a další čtyři náhodní lidé, kteří se islámským teroristům připletli do cesty. Hodinu a půl po činu se objevuje slogan Je suis Charlie: vymyslel jej art director časopisu Stylist Joachim Roncin a hodil na Twitter, odkud se raketovou rychlostí šířil do světa.
Qarta je velkou architektonickou kanceláří, kde přes dvacet lidí pracuje na desítkách projektů zároveň. Některé se na chvíli zastaví, jiné naopak znovu ožívají. Projekty jsou různé velikosti – od celých budov po drobnější interiéry, a to včetně designu vybavení. Z téhož ateliéru pochází architektonické řešení kreativního prostoru SmetanaQ i restaurace nedaleko pražského Masarykova nádraží nazvané La Bottega Linka. Oba prostory se veřejnosti otevřely před rokem a oba mají podobnou atmosféru.
Magdalena Švecová je první režisérkou v historii Národního divadla, která nastudovala slavnou Figarovu svatbu Wolfganga Amadea Mozarta. Tím divákům nabídla ženský pohled na podoby a proměny lásky, nevěry a žárlivosti. Jde již o jubilejní 20. nastudování této opery na prknech českého Národního divadla.
Následující fotografie, které původně vznikly pro cestovatelský časopis Travel Design, pořídil při své nedávné návštěvě Chile Jan Kurel. Zachytil na nich běžný život i nevídané přírodní krásy této jihoamerické země.
Začátkem roku zemřel Vojtěch Lindaur, známý a důležitý hudební publicista své generace (odešel předčasně, v šedesáti letech). Taky důležitý svědek hudebního dění posledních dekád minulého století, v předrevolučních časech toho oficiálního, polooficiálního i neoficiálního. Možná mu to tenkrát tak nepřipadalo, ale tehdy žil a důležitým způsobem ovlivňoval zlaté časy hudební publicistiky.
Bývalí estébáci a jejich úspěšná adaptace na demokratické poměry – zrovna dnes docela silné téma, že. S jedním takovým jsem před pár lety udělal docela pozoruhodnou zkušenost, i když – možná na ní nic pozoruhodného nebylo, byla nějakým způsobem typická.
Svým způsobem je to odvaha a troufalost, zkusit napsat příběh ze života jednoho z nejjemnějších a nejbrilantnějších stylistů moderní literatury, ruskoamerického spisovatele Vladimira Nabokova (1899–1977). Monika Zgustová, česká spisovatelka žijící v Barceloně, se o to pokusila v próze Revolver v kabelce – a výsledek není vůbec špatný.
Organická stavba, která svým půdorysem evokuje tvar srdce, vyrostla na okraji nesourodého satelitu Havlíčkova Brodu. Když člověk přijíždí, nic mimořádného by v místě nečekal. Srdcový dům si však na svažité koncové parcele vytváří vlastní svět, aniž navenek vystupuje arogantně.
Jedinečný muzikálový thriller z Broadwaye vypráví o kruté pomstě holiče Benjamina Barkera alias Sweeneyho Todda za nespravedlivé vyhnanství a odloučení od rodiny. Sweeney obnovuje svou holičskou živnost nad pekařským krámkem paní Lovettové. Kam však začnou Toddovi zákazníci mizet a kde náhle bere Lovettová materiál pro své lahodné masové bochánky?
Je to zajímavá věc, která by stála za bližší zkoumání. Morava má Maryšu, Čechy Vojtu Kalibu. Na východní Moravě je zoufalá děvčica dohnána k otrávení nešťastného Vávry, východní Čechy byly svědkem rodinné tragédie, kdy zoufalství dohnalo k vraždě dobráka Kalibu.
Film Tři billboardy kousek za Ebbingem je důležité dílo. Snímek irského režiséra (a uznávaného dramatika) Martina MacDonagha dostal Zlatý glóbus pro nejlepší drama (a tři další), je to tedy film s, řekněme, certifikátem kvality oborového establishmentu. Zároveň se proti převládajícím trendům a očekáváním publika docela výrazně vymezuje.
V polovině osmdesátých let vzbudil v jinak dosti zatuchlých poměrech oficiálně vydávané literatury značnou pozornost historický román Antona Hykische Milujte královnu – byla jí Marie Terezie. Že šlo o překlad ze slovenštiny, český čtenář tehdy možná ani příliš nevnímal: slovenština ještě nebyla zcela cizí jazyk a slovenská literatura byla (pro české náfuky) tak trochu exotičtější verzí literatury české.
Moderní rodinný dům ve staré zástavbě nazvaný Plecháč se stal jedním ze symbolů Humpolce. Jde o vlastní dům architekta Luďka Rýznera a lze jej považovat za manifest přístupu Rýznerova ateliéru OK Plan. Ačkoli jsou vlastní domy architektů často jen velmi příjemnými stavbami, které nijak zvlášť nepoutají pozornost, logicky by sám architekt měl být tím nejodvážnějším investorem.
Opera Billy Budd vypráví příběh, který se odehrál na válečné lodi během napoleonských válek. Billy je odsouzen k smrti za neúmyslné zabití svého trýznitele. Kapitán se musí rozhodnout, jestli nevinnému udělí milost, nebo dodrží válečný zákon. V roli kapitána se objeví tenorista Štefan Margita. Jde o jeho premiéru na prknech Národního divadla.
Jména vystudovaného sociologa Stanislava Bilera (nar. 1982) si mohl pozorovatel společenského čeření v posledních několika letech všimnout především v souvislosti se satirickou skupinou Žít Brno. Povinností členů tohoto společenství bylo pěstovat sžíravý sarkasmus vyhrocený proti zaostalosti, jejímž je Brno v jejich nesmlouvavých pohledech přímo majákem.
Je to postava stará dvě stě let, stala se prototypem, prvním „šíleným vědcem“, nejprve v literatuře a později ve filmu. Neztratila přitom relevanci, její příběh se s různými obměnami variuje a inovuje pořád dokola. Victor Frankenstein a jeho ikonický výtvor – monstrum z prózy Mary Shelleyové a mnoha a mnoha filmů.
Britský film Nejtemnější hodina režiséra Joea Wrighta jako kdyby měl velkými písmeny napsáno „Oscar‘“ přes každé okénko. Forma uměřená, poselství ušlechtilé, velký herec v něm představuje velkou postavu ve velkém okamžiku historie.
Hledání ideální podoby rekreačních objektů – od rustikálních roubenek s koly od vozu a trakaři muškátů po minimalistické dřevostavby – je vzrušující disciplínou současné architektury. Uplynulý rok přinesl řadu zajímavých příkladů.
Režisér Bokovky Alexander Payne obsadil do své originální komedie a hořkosladké dobrodružné sci-fi o muži, který se nechá s vidinou zbohatnutí dobrovolně zmenšit na 10 centimetrů, Matta Damona. Ten paradoxně až tehdy, kdy se na svůj život začne dívat z „jiné“ perspektivy, začne konečně pořádně žít.
Náprstkovo muzeum otevřelo před nedávnem novou expozici věnovanou indiánům. Naše chlapecká srdce pookřála. Se spisovatelem Jáchymem Topolem, jenž je celoživotně zasažen láskou k tomuto divokému a krutému lidu, jsme si dali sraz na nádvoří. Jáchym Topol si zapálil cigaretu a spustil.
Kdyby si někdo před třiceti roky vsadil, že se Shane McGowan dožije šedesátky, dostal by asi hodně a hodně dobrý kurz. A teď by se z něj stal boháč. Na Boží hod vánoční se to totiž stalo – irský zpěvák a bouřlivák dovršil šestou dekádu pobytu na této Zemi. Na koncertu, který pro něj při té příležitosti uspořádali v Dublinu, se střídaly hvězdy od Nicka Cavea po Johnnyho Deppa.
V rámci celkové regenerace vyrostlo na českobudějovickém sídlišti Máj z 80. let dvacátého století také komunitní centrum. Spolu s poštou, spořitelnou a plánovanými multifunkčními budovami tvoří místní centrum s tržištěm. Architekti z bratislavského studia SLLA Architects stavbu pojali jako živoucí otevřenou strukturu.
V lednu bude mít v českých kinech premiéru ruský film Nemilovaní režiséra Andreje Zvjaginceva, je to mimořádné dílo (tím nemyslím nutně po všech stránkách dokonalé). Film o našich časech, a přitom nejenom pro naše časy vyzařuje až totální a chladnou autorovu kontrolu, ale zároveň v něm pulzuje prudká emoce, dá se v něm vidět intimní drama i přímočará alegorie dnešního Ruska, v něčem i světa.
Autorský projekt Vosto5 se odehrává na půdorysu klasické schůze společenství vlastníků bytových jednotek. Všichni účastníci jsou vlastníky bytů, což jim dává právo rozhodovat o společných prostorách. Oněch několik metrů čtverečních v osobním vlastnictví jim tedy propůjčuje určitou moc. Moc, kterou nemohou projevit nikde jinde než právě na schůzi SVJ.
