Ta skladba Ennia Morriconeho je obehraná pomalu do mrtva. Cituplný ženský vokál roste, roste a roste ve vyklenuté melodii, k níž přibývají nánosy dalších a dalších emocí, až je ručička na měřáku patosu zlomená nebo spíš rozdrcená. Hudba, o které se nedá říct, že je „přes čáru“, protože to by bylo asi jako říct, že chilli paprička Trinidad Moruga Scorpion „trochu pálí“.
Dobřichovice, kde Pražané sobě od 80. let 19. století budovali letní vily, zaujímají významné místo v dějinách české architektury. Na protějším břehu od dobřichovické villegiatury stojí v centru zámek, jenž býval letní rezidencí velmistrů rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou. Zámek stejně jako vily měl těžký osud, naštěstí přežil a dočkal se i kvalitní rekonstrukce.
Svatý Augustýn pravil: Inter faeces et urinam nascimur, rodíme se mezi výkaly a močí, a Bohumil Hrabal, který měl ten výrok tak rád, to vždy doplňoval – a přesto jsme nádherní. Porod je základní, de facto nejdůležitější událostí našeho života, při níž jsme přitom naprosto odkázáni na někoho druhého.
Skoro 40 let si vizionářský režisér Terrence Malick myslel na ambiciózní projekt – natočit film o vzniku, vývoji a zániku známého vesmíru, o životním cyklu sluneční soustavy. Na tvorbě dokumentu se podíleli paleontologové, biologové, astrofyzici z celého světa. Film komentuje uhrančivým hlasem herečka Cate Blanchettová.
Před osmdesáti lety byla pronesena asi nejcitovanější, a tím zřejmě i jaksi nejslavnější kritika moderního umění. Jejím terčem se stali umělci, kteří malují obrazy, kde „louka je modrá, nebe je zelené, mraky sírově žluté, a každý je za blbce“. Takoví umělci „produkují cosi jako odpad“, nikdo jim nerozumí a oni sami „nejsou schopni doložit právo na existenci bez nabubřelého návodu k použití“.
A pak ta kniha, o které jsem slyšel, že až ji dočtu, budu brečet, brečet a brečet nepřestanu. Chaloupka strýčka Toma. Ale jednou jsem v sobě tu odvahu sebral, začetl se, dočetl. A brečel, samozřejmě. A hned tak brečet nepřestal.
Hospodářská usedlost z 19. století stojí v kopcovité krajině jižních Čech mezi městy Bavorov a Vlachovo Březí, pod zříceninou Helfenburk. Architekti z ateliéru ADR, s. r. o., Aleš Lapka a Jana Zoubková ji proměnili v pozoruhodný komplex se speciálním využitím. Kromě moderního ubytování rodiny majitele a jeho hostů zde vznikl i lihovar.
Kola showbyznysu, nebo jak to říct, se točí i v parném létě. Ehm. To, že se ctěné publikum z větší části vyvaluje u rybníka, ještě neznamená, že ve světě přestaly vycházet desky. Vycházejí. A někdo se jimi musí prohrabat, něco si z nich poslechnout a vydat o tom zprávu, aby navrátivší se rekreanti byli trochu v obraze
Rockoví experimentátoři Deerhoof konečně představí svoji novou desku The Magic. Deerhoof se už od svých začátků v roce 1994 vyhýbají běžným hudebním stylům. Jejich desky jsou díky kombinaci hudebních samouků a výborných muzikantů a kontrastu hlasitého bubeníka a drobné tiché japonské zpěvačky plné hravosti.
Válečné filmy posledních let se snaží dosáhnout jaksi vtahující kvality, dovést diváka k pocitu, že je „tam“. Milník v tomto ohledu představuje snímek Christophera Nolana Dunkerk, svým způsobem skutečně mimořádný film, který se dočkal mimořádně příznivého přijetí – mezi diváky i kritiky. Jaké jsou ale limity téhle „zážitkovosti“?
Čerstvě osmdesátiletý (8. srpna) Dustin Hoffman je dnes žijící instituce, živoucí součást světového kulturního dědictví, nezpochybnitelná hvězda. V době, kdy začínal, ale na mnoho lidí z prostředí filmového průmyslu musel působit jako herec s jasným limitem, určený pro vedlejší role, bez hvězdného potenciálu. Protože k hvězdám je potřeba vzhlížet. A vzhlížet ke chlapíkovi, který měří 167 centimetrů, není úplně jednoduché, pokud si člověk nelehne na zem.
Místo, kam můžete jít pracovat, když už vás homeoffice nebaví, kancelář začínajících firem neboli coworkingové centrum. Většina podobných míst cílí na nejmladší podnikatelskou generaci, ale vlastní projekty rozjíždějí i lidé, kteří mají za sebou třeba kariéru v korporátní firmě.
Revue Prostor vydala jako svou 107. publikaci sborník textů s názvem Generace chaosu. Jeden z nejstarších českých časopisů, navazující na samizdatovou tradici, se dlouhodobě zabývá vztahem kulturních, společenských a politických témat a v půlroční periodicitě vydává obsáhlé sborníky (ten aktuální má na 160 stran) vždy s unikátní dramaturgií a tematickým zacílením.
Na obuvi Manola Blahnika, který má české kořeny, lze vypozorovat Kupkovo dílo nebo Velázquezův rukopis. Jeho boty v sobě mísí retrostyly z 20. století stejně jako rokokovou hravost. Blahnik se proslavil v době, kdy jeho boty začala obouvat lady Diana, Madonna nebo Kylie Minogue, ale také díky americkému seriálu Sex ve městě.
Úspěšný film Baby Driver diváka vrací do dob, kdy zlatým hřebem filmového „napínáku“ byla honička v autech. Na jeho počest proto přinášíme subjektivní výběr nejlepších filmových honiček posledních desetiletí.
V krásném beskydském údolí Podolánky na okraji Čeladné byl 1. srpna otevřen nový hotel s překvapivým názvem Mezi plůtky. Překvapivý může být i koncept tohoto čtyřpokojového hotelu, který je zcela proti proudu „baby friendly“ určen dospělým hostům a větším dětem od 12 let.
Pro jistý typ fanouška je největší kompliment, jaký je možné kapele vyseknout po koncertě, že naživo zní jako z desky. Dá se rozumět tomu, že někdo ocení, když hudebníci dokážou, že na studiových nahrávkách jaksi nefixlují, jsou schopní reprodukovat zvuk svých nahrávek bez možností studia.
Na pražský Žižkov se z Kutné Hory přestěhovala úspěšná výstava 33 fotografií první dámy České republiky. Výstava vznikla při příležitosti oslav 20. výročí založení Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové a už sedmým rokem putuje po muzeích, knihovnách, zámcích a jiných výstavních prostorách v Česku i na Slovenska.
Mafián Tony Soprano ve skvělém podání Jamese Gandolfiniho (1961–2013) se na obrazovkách poprvé objevil před osmnácti lety. Byl to velice významný milník příchodu „zlatého věku televize“. Z televizního seriálu, dříve většinou chápaného jako bezmyšlenkovitá zábava natočená levně, rychle a bez invence, se stala špička audiovizuálního vyprávění s často až románovými ambicemi, nabízející scenáristům a režisérům možnost obracet se k dospělému publiku odpovídající formou.
Sovětská válka v Afghánistánu začala 24. prosince 1979. Osmdesát pět tisíc vojáků 40. armádního sboru bylo přepraveno buď letecky Antonovy An-22, nebo pozemními cestami a během prvních dvou dnů obsadili velká města a strategické body. O tři dny později speciální jednotky dobyly bez většího odporu prezidentský palác v Kábulu.
U obce Hulice nedaleko úpravny vody Želivka vyrostlo moderní návštěvnické středisko nazvané Vodní dům. Provozuje jej Český svaz ochránců přírody Vlašim a projekt jeho výstavby byl financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj – Operačního programu Životní prostředí.
Je jasné, že místo Boba Dylana v dějinách světové kultury bude jinde než ve výtvarném umění. S ambicemi tohoto druhu on ostatně ani nepočítal a nepočítá. Jeho malby a kresby jsou spíš vedlejším efektem geniálního talentu (Dylan má rysy génia), jenž je ovšem tak komplexní, že se projevuje i v nich, i když jen tak jakoby náhlým a rychlým dotekem.
Kanadská punkrocková skupina Billy Talent v Česku poprvé vystoupila v roce 2007 jako předskokan My Chemical Romance. Po deseti letech už vyprodávají vlastní koncerty a vystupují jako headlineři na festivalech, třeba na královéhradeckém Rock for People. V Praze odehrají koncert ke své zatím poslední desce Afraid of Heights.
Když si člověk uvědomil, že žije v „devadesátkách“ (tak se těm letům ještě ale neříkalo, a i pak jen lidé s horším vkusem) a jak je to báječné, bylo už pozdě. Najednou skončily, dokonce se má za to, že skončily docela zřetelně: ve čpavém dýmu a za zvuku rozbitého skla při „antiglobalistických protestech“ během zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze.
Na místě temné herny na rohu ulic Veverkova a Milady Horákové vznikl Bar Cobra. Zmizely hrací skříňky, páchnoucí koberce i polepy oken a objevil se úžasný prostor pro kavárnu, bar a nyní i bistro s profesionální kuchyní. „Skupina nadšenců se rozhodla vytvořit pietní místo s trvalou připomínkou oblíbené poslední štace.
Nový film Christophera Nolana Dunkerk provázelo dávno před premiérou mohutné očekávání. Britský režisér se těší zasloužené pověsti tvůrce, jenž zatím nenatočil slabý film. Nolan dosud svůj režijní rukopis realizoval v oblastech, které ho sice pasovaly na režijního boha v očích filmových nerdů, milovníků sci-fi a komiksů, ale ceny se za ně neudělují, a když už, pak v technických disciplínách.
Chantal Poullain na sebe na počátku 80. let upozornila v Divadle Husa na provázku titulní rolí královny v představení Šašek a královna. V letech 2010–2013 koncertovala se šansonovým projektem za doprovodu kapely saxofonisty Štěpána Markoviče. V Klementinu nyní uvede večer plný šansonu s písněmi o lásce, životě a smrti.
Hudební festivaly se u nás těší stejně vzrůstající oblibě jako v zahraničí. Festivalové léto nabízí letos na šest desítek větších podniků a ještě mnohem větší počet událostí lokálního charakteru: každá druhá větší vesnice má nějaké to Rockové léto, nebo Rockování (v Česku je na užívání těchto dvou pojmů snad nějaký zákon).
Už se to zase rozjelo, HBO začala vysílat sedmou, předposlední řadu seriálu Hra o trůny, adaptaci knižní řady George R. Martina – spisovatel ale v posledních letech jaksi přestal stíhat a televizní seriál jeho prózu předběhl. Je to, jak se dnes rádo říká, globální fenomén, v případě Hry o trůny se ale tohle přepjaté klišé dá použít se skoro čistým svědomím.
Uprostřed bouřlivých debat o Maršmelounu, bytovém domě architekta Zdeňka Fránka, byl opodál celkem v tichosti zrekonstruován soubor historických budov Obecního dvora, k nimž přibyla i novostavba od katalánského architekta Ricarda Bofilla.
