Moravská ves Sazovice toužila po vlastním kostele už před druhou světovou válkou. Před šesti lety ve vsi o 700 obyvatelích založili Spolek pro stavbu kostela a oslovili uznávaného architekta sakrálních staveb Marka Jana Štěpána. V obci kostel nikdy nestál, jedinou sakrální stavbou bývala zvonička z roku 1708. Pozemek pro stavbu kostela věnovala obec. Investiční náklady zaplatili místní lidé, podnikatelé a farnosti v regionu.
Kapela Zrní uspořádá největší samostatný koncert ve své historii, během něhož pokřtí své nejnovější album Jiskřící. V jeho první části hudebníky doprovodí Filharmonie Hradec Králové, ve druhé části zazní písně z aktuální desky, přičemž některé doplní vystoupení taneční skupiny DEKKADANCERS.
Knižní rozhovor Jana Lukeše s Ivanem M. Havlem se jmenuje Právě proto, že jsem, což lze různě doplnit a interpretovat, v první řadě: „Právě proto, že jsem bratr Václava Havla.“ Z toho faktu plyne řada důsledků, se kterými se musí mladší sourozenec vyrovnávat, například že bude pro řadu lidí víc zajímavý jako bratr než jako Ivan M. Havel.
Islámský stát přinesl krutou válku do části Blízkého východu, teroristické útoky do několika evropských měst. Kromě toho útočí i na představivost lidí na Západě, zásobuje ji děsivými obrazy, krvelačného a jaksi osobního násilí, za nímž je cítit nepochopitelné a krajní barbarství, které se potkalo s moderními komunikačními technologiemi a naučilo se je ovládat. A taky temná síla, která dokáže na dálku nebo s pomocí emisarů přitáhnout lidi, kteří v Evropě žijí.
Rubrika Postavy už v Týdeníku Echo existuje nějakou dobu, o mašinách se v ní ale moc nepsalo. Nejvyšší čas to změnit. Takže Terminátor. Je to totiž postava velice pozoruhodná, svým způsobem dokonalá. Jistě ne proto, že by se v ní otevíraly nějaké hlubiny, dokonalá ale pro ten účel, k němuž byla autory filmů použitá (mluvím o prvních dvou Terminátorech v režii Jamese Camerona).
Akce nazvaná Den architektury je pozoruhodná hned z několika důvodů. Už na první pohled zaujme fakt, že trvá celý víkend 30. 9. a 1. 10, na některých místech dokonce již od 28. září do 5. října. Letos už po osmé stovky architektů, teoretiků, historiků a dalších provázejí veřejnost po vybraných místech po celé republice.
Mezinárodní festival Divadlo v Plzni se minulých dnech konal po pětadvacáté. Jako dávný pozorovatel jeho prvních ročníků a pak až posledních konstatuji jeho vlídný, skoro meditativní charakter.
Seriál Narcos, produkovaný streamovací službou Netflix, vstoupil do třetí sezony, zveřejněny byly opět všechny díly najednou. Nemálo fanoušků si asi vzalo na den volno, Narcos sice není převratné televizní dílo, podívaná je to ale návyková, kdo se koukat začne, hned tak nepřestane.
Je těžké si představit, že americký herec Harry Dean Stanton (1926 – 15. 9. 2017) byl někdy mladý. Nebo přesněji že mladě vypadal, že jeho tvář byla hladká a oči zářící, že působil jako kluk. Jinak než Harry Dean Stanton, jak ho znali a milovali filmoví fanoušci, muž s tváří, na níž jako kdyby zanechaly stopy všechny pohromy světa.
Stanislav Fiala je jedním z nejvýraznějších českých architektů. Mezi jeho nejznámější realizace patří kancelářská budova MUZO v pražských Strašnicích, která se stala stavbou roku 2000, byla vybrána do finále evropské soutěže Mies van der Rohe Award (2001) a publikována v Atlasu současné světové architektury (2005, Phaidon Atlas of Contemporary World Architecture).
Na večírku pro starší a pokročilé zahraje rocková kapela, která patřila mezi hlavní protagonisty československého hnutí undergroundu v letech 1968 až 1988 a inspirovala vznik mnoha dalších undergroundových kapel. Od roku 1968, kdy Plastici vznikli, se v kapele vystřídalo téměř 40 hudebníků.
Na první trailer filmu To se během jednoho dne on-line podívalo skoro dvě stě milionů lidí, obrovskou pozornost poutaly i ty další. Adaptace románu Stephena Kinga vyvolala velikou pozornost, upoutávky vypadaly dobře, naznačovaly, že se to mohlo povést a vznikl takový přepis oblíbené předlohy, který by mohl být „jako knížka“.
S architekty Jiranem a Kohoutem jsem se setkala před lety na jejich přednášce o cohousingu. Tehdy jsem se zabývala doktorskou prací na téma sociálního bydlení a náruživě objížděla francouzská sídliště i nejrůznější formy „koldomů“. Myšlenka cohousingu neboli komunitního bydlení či spolubydlení tady a teď se mi přesto zdála poněkud výstřední.
Knižní vydání populárních blogů nejsou výjimkou: před dvanácti lety vyšel, jako jeden z prvních, Denik Ostravaka, tištěná verze fenoménu tehdejší blogosféry, dvojí publikace už se dočkala „bichla“ brněnských legend KKRD boys, v pěti knižních porcích předložilo čtenářům svůj koncentrovaný hejt trio autorů z blogu 1000 věcí, co mě serou.
Sousedské slavnosti Zažít město jinak oživují veřejný prostor a sbližují Čechy už od roku 2006. Výjimečná akce ukazuje, co se stane s ulicí, když patří jen lidem a jejich fantazii, protože právě oni stojí za programem i produkcí „své“ slavnosti. Zaparkovaná auta tak nahradí koncerty, divadla, dílny, hry pro děti nebo recepty místních obyvatel.
Nakladatelství Knižní klub vypisuje už dvacet let svou Literární cenu. Soutěžit o ni může rukopis, který je anonymně zaslán do redakce a vybrán porotou. Zatím asi nejzajímavějším vítězem se v roce 2009 stala novela Bílej kůň, žlutej drak, a to především proto, že se z údajné první české spisovatelky vietnamské národnosti Lan Pham Thi krátce po vyhlášení ceny vyklubal mystifikátor a Jihočech Jan Cempírek.
Hra o trůny, jeden nejsledovanějších seriálů současnosti, uzavřela předposlední sezonu. Pro autora těchto řádků značně frustrující sezonu. Důvody se pokouší popsat v textu plném spoilerů.
„Byl ministrem financí. Stane se i premiérem!“ Po vyprodaných třech představeních se na divadelní prkna vrací ostrá politická satira o chlapci, který si šel za svým snem a politickou kariérou přes mrtvoly. Jedná se o zábavný interaktivní kabaret, během něhož se divák stane přímým účastníkem natáčení absurdní televizní talkshow.
Ta skladba Ennia Morriconeho je obehraná pomalu do mrtva. Cituplný ženský vokál roste, roste a roste ve vyklenuté melodii, k níž přibývají nánosy dalších a dalších emocí, až je ručička na měřáku patosu zlomená nebo spíš rozdrcená. Hudba, o které se nedá říct, že je „přes čáru“, protože to by bylo asi jako říct, že chilli paprička Trinidad Moruga Scorpion „trochu pálí“.
Dobřichovice, kde Pražané sobě od 80. let 19. století budovali letní vily, zaujímají významné místo v dějinách české architektury. Na protějším břehu od dobřichovické villegiatury stojí v centru zámek, jenž býval letní rezidencí velmistrů rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou. Zámek stejně jako vily měl těžký osud, naštěstí přežil a dočkal se i kvalitní rekonstrukce.
Svatý Augustýn pravil: Inter faeces et urinam nascimur, rodíme se mezi výkaly a močí, a Bohumil Hrabal, který měl ten výrok tak rád, to vždy doplňoval – a přesto jsme nádherní. Porod je základní, de facto nejdůležitější událostí našeho života, při níž jsme přitom naprosto odkázáni na někoho druhého.
Skoro 40 let si vizionářský režisér Terrence Malick myslel na ambiciózní projekt – natočit film o vzniku, vývoji a zániku známého vesmíru, o životním cyklu sluneční soustavy. Na tvorbě dokumentu se podíleli paleontologové, biologové, astrofyzici z celého světa. Film komentuje uhrančivým hlasem herečka Cate Blanchettová.
Před osmdesáti lety byla pronesena asi nejcitovanější, a tím zřejmě i jaksi nejslavnější kritika moderního umění. Jejím terčem se stali umělci, kteří malují obrazy, kde „louka je modrá, nebe je zelené, mraky sírově žluté, a každý je za blbce“. Takoví umělci „produkují cosi jako odpad“, nikdo jim nerozumí a oni sami „nejsou schopni doložit právo na existenci bez nabubřelého návodu k použití“.
A pak ta kniha, o které jsem slyšel, že až ji dočtu, budu brečet, brečet a brečet nepřestanu. Chaloupka strýčka Toma. Ale jednou jsem v sobě tu odvahu sebral, začetl se, dočetl. A brečel, samozřejmě. A hned tak brečet nepřestal.
Hospodářská usedlost z 19. století stojí v kopcovité krajině jižních Čech mezi městy Bavorov a Vlachovo Březí, pod zříceninou Helfenburk. Architekti z ateliéru ADR, s. r. o., Aleš Lapka a Jana Zoubková ji proměnili v pozoruhodný komplex se speciálním využitím. Kromě moderního ubytování rodiny majitele a jeho hostů zde vznikl i lihovar.
Kola showbyznysu, nebo jak to říct, se točí i v parném létě. Ehm. To, že se ctěné publikum z větší části vyvaluje u rybníka, ještě neznamená, že ve světě přestaly vycházet desky. Vycházejí. A někdo se jimi musí prohrabat, něco si z nich poslechnout a vydat o tom zprávu, aby navrátivší se rekreanti byli trochu v obraze
Rockoví experimentátoři Deerhoof konečně představí svoji novou desku The Magic. Deerhoof se už od svých začátků v roce 1994 vyhýbají běžným hudebním stylům. Jejich desky jsou díky kombinaci hudebních samouků a výborných muzikantů a kontrastu hlasitého bubeníka a drobné tiché japonské zpěvačky plné hravosti.
Válečné filmy posledních let se snaží dosáhnout jaksi vtahující kvality, dovést diváka k pocitu, že je „tam“. Milník v tomto ohledu představuje snímek Christophera Nolana Dunkerk, svým způsobem skutečně mimořádný film, který se dočkal mimořádně příznivého přijetí – mezi diváky i kritiky. Jaké jsou ale limity téhle „zážitkovosti“?
Čerstvě osmdesátiletý (8. srpna) Dustin Hoffman je dnes žijící instituce, živoucí součást světového kulturního dědictví, nezpochybnitelná hvězda. V době, kdy začínal, ale na mnoho lidí z prostředí filmového průmyslu musel působit jako herec s jasným limitem, určený pro vedlejší role, bez hvězdného potenciálu. Protože k hvězdám je potřeba vzhlížet. A vzhlížet ke chlapíkovi, který měří 167 centimetrů, není úplně jednoduché, pokud si člověk nelehne na zem.
Místo, kam můžete jít pracovat, když už vás homeoffice nebaví, kancelář začínajících firem neboli coworkingové centrum. Většina podobných míst cílí na nejmladší podnikatelskou generaci, ale vlastní projekty rozjíždějí i lidé, kteří mají za sebou třeba kariéru v korporátní firmě.
