Právě před rokem se v holešovické Trafo Gallery konala výstava Život je bolestný a přináší zklamání. Pod záštitou kunsthistorika a znalce dekadence Otty M. Urbana se na ní, jako na černém sabatu, sešlo několik výtvarníků se zálibou v temných výjevech posmrtného, morbidního či okultního charakteru.
Představujeme výběr snímků našeho fotografa, které dokumentují události pomalu končícího roku.
Přemýšlela jsem, jaký dům či interiér se nejlépe hodí pro vánoční čas. Volba nakonec padla na showroom designérky šperků Janji Prokić, jenž byl nedávno otevřen na Uhelném trhu v Praze – v raně barokním domě, který se prý původně jmenoval U Vlčího hrdla a postavil si ho hlavní alchymista Rudolfa II., což k tajemné Janje sedí. Narodila se v srbském Bělehradě a od devíti let žije v Praze.
Mohla z toho být taková až vánoční historka. Jedenáctiletého kluka Keatona Jonese z amerického státu Tennessee ve škole šikanovali spolužáci, smáli se mu, že je ošklivý, má velký nos, že s ním nikdo nechce kamarádit. Někdo ho polil mlékem. Ze školy ho vyzvedávala matka Kimberly Jonesová, stěžoval si jí a rozplakal se při tom, vyptávala se ho, co se ve škole stalo, natáčela si jeho odpovědi na mobil.
Dění, které odstartovala aféra kolem hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina a následné kampaně #metoo, je jaksi divácky vděčné.
Po smrti milence se německý cukrář Thomas vydává do Izraele – rodné země muže, jejž miloval. Navzdory předsudkům spojeným s jeho původem začíná Thomas pracovat v místní kavárně, kterou vlastní vdova po zesnulém Oranovi. Ta však netuší, že nevyslovený smutek, který ji s cizincem spojuje, se váže k jednomu a tomu samému muži.
O dánském filmu Thomase Vinterberga Hon jsem poslední dobou často četl jako o svým způsobem prorockém, předznamenal prý atmosféru honu na čarodějnice, respektive na čaroděje, muže obviněné z nějakého sexuálního deliktu nebo prohřešku, kteří za něj pykají, aniž by měli efektivní možnost se bránit.
Vyžadoval plnění nesmyslných úkolů: shánění kontaktů na dalajlamu či Rolling Stones, zajišťování živého lva či dětského kolotoče i s dětmi, domáhal se odbíjení zvonů z Petrova v čas, který určí divadlo. Kdo chtěl takové šílenosti? Inu režisér Vladimír Morávek, umělecký šéf brněnského Divadla Husa na provázku.
Vítězi druhého ročníku České ceny za architekturu se stali Radko Květ a Pavel Pijáček za areál Archeoparku Pavlov. Zatímco minulý ročník vzbudil mírné rozpaky, protože zvítězil velmi minimalistický vlastní dům a ateliér libereckého architekta Petra Stolína, letos zvítězila stavba veřejná a zcela mimořádná.
V závěrečných fázích podnikových vánočních večírků a podobných sešlostí se často diskutuje otázka, zda je možné pevné přátelství mezi mužem a ženou, aniž by směřovalo k sexu. Názory na to se různí a bývají dost silné. Společná deska známé australské písničkářky Courtney Barnettové a Američana Kurta Vilea Lotta Sea Lice naznačuje, že by to možné být mohlo.
David Drábek zrežíroval další hru Williama Shakespeara v rámci cyklu God Save William Shakespeare!. Jedná se o slavnou poetickou i ztřeštěnou svatební komedii plnou magických lektvarů, zmatených párů, aktivních amatérských divadelníků, šibalských nadpozemských bytostí, žárlivých milenců ze světa lidí i víl a vůbec všech těch zamotaných příběhů jedné horké letní noci.
Marná sláva, nejlepší šlehačka se podává ve Vídni. Tento týden, 3. prosince, skončila v galerii Albertina výstava především grafik Pietera Brueghela, ale jen o poschodí výš je připraven jeden z největších zjevů evropského umění, Raffael Santi.
Možná ještě existují lidé, kteří blízké k Vánocům obdarovávají hudebními nosiči. A jistě je dost lidí, kteří čas od času cítí potřebu poslechnout si něco nového. Oběma skupinám vycházíme vstříc osobním výběrem redaktora Týdeníku Echo Ondřeje Štindla z nahrávek, které se objevily v posledních měsících. Primární orientace na skupinu životem trochu omlácených padesátníků je samozřejmostí.
Enter Shikari, čtyřčlenná anglická hudební skupina, která je označovaná za průkopníky takzvaného electronicoru, přiváží do Prahy svou pátou desku The Spark. Pro velký zájem byl jejich koncert dokonce přesunut do větších prostor. Navíc s nimi přijede britská rocková kapela Lower Than Atlantis a Astroid Boys, kteří hrají mix punk rocku, hardcore punku a hudebního stylu grime.
Stane-li se seriál velice úspěšným, může ho to vystavit nebezpečí. Produkční společnost a někdy i autoři mohou mít sklon protahovat ho do nekonečna nebo přinejmenším daleko za hranici únosnosti, kde se z díla kdysi třeba docela zábavného stane jen otravná a čím dál hůře zvládaná rutina.
V Dějinách ošklivosti, té krásné sbírce bizarností a hrůz Umberta Eca, zaujme obraz italské renesanční malířky Lavinii Fontany, na němž je zobrazena mladá žena v drahocenném šatu. Její tvář však není tváří dívky, ale spíš nějakého přízraku, kombinace lidských a zvířecích rysů, především srsti, jež pokrývá její kůži jako nějaké kočce, vlčici či snad sově.
Na jižním svahu pod Petřínem, mezi ulicemi Holečkova a Kmochova, byla od roku 1985 proluka vzniklá při výstavbě Strahovského tunelu. Ačkoliv je místo nedaleko centra, mělo stále podivný ráz periferie, neboť stavba tunelu nabourala přirozenou urbánní strukturu.
Divadelní verze stejnojmenného filmu se dočkala prvního uvedení v Praze. Na pozadí záměny postav, velké lásky, omylů a nedorozumění, intrik i obchodních machinací se odehrává okouzlující fiktivní příběh o tom, jak vznikla zřejmě nejslavnější hra všech dob o nešťastných milencích – Romeo a Julie.
Právě před rokem (21. 11.) si nejen nostalgici připomínali sto let od smrti císaře Františka Josefa I. K tomu výročí vyšla v mnichovském nakladatelství C. H. Beck zbrusu nová biografie „posledního evropského monarchy staré školy“ – to o sobě řekl sám „kaiser“ v roce 1910 při rozhovoru s americkým prezidentem Theodorem Rooseveltem.
Jednoznačnou hvězdou letošního ročníku České ceny za architekturu je Jihomoravský kraj. Mezinárodní porota nominovala 42 přihlášených staveb do užšího výběru, jižní Morava je zastoupena 10 realizacemi. Polovina nominací pochází z Brna, další z menších sídel.
Na patnácti panelech s historickými i současnými fotografiemi Martina Frouze, kresbami a citacemi si diváci připomenou historii nejvýznamnějšího českého náměstí. Dozví se třeba, že po náměstí jezdily trolejbusy nebo kde lze najít kus středověkého opevnění. Součástí výstavy budou i plány na revitalizaci náměstí od architekta Jakuba Cíglera.
Wabi Daněk umřel v listopadu, svádí to k sentimentálním výlevům. Autor Písně, co mě učil listopad, odešel zrovna v tenhle měsíc. A listopad v té skladbě skutečně představuje nějakou předzvěst, která se ozývá i uprostřed léta, někde tam je. Tiše a neustále přítomná, jako vědomí smrti v čase jara života.
Mužští účastníci debaty o sexuálním obtěžování mohou být v očích některých svých ženských protějšků diskvalifikováni tím, že je v takové míře nezažili, případně zažili, ale většinou nikoliv v pozici člověka, na nějž si dovoluje někdo z pozice výrazné převahy, třeba také fyzické.
Pražské architektonické Studio Acht funguje od roku 1993 a má velmi pestré portfolio zahrnující realizace od drobnějších uměleckých děl v architektuře přes rekonstrukce po velkolepé novostavby.
„Ivan Jirous, opilec, výtržník, uznávaný básník, hlavně ale vedle Václava Havla nejdůležitější česká osobnost sedmdesátých let dvacátého století, zemřel chudý. Kdo znal jeho život, ví proč.“
Britské synthpopové duo založené roku 2009 a tvořené Adamem Andersonem a zpěvákem Theem Hutchcraftem se vrací do Česka. Uhlazené duo, které na pódiích vystupuje převážně v oblecích, k nám naposledy přivezlo album Surrender z roku 2015. V září 2017 ale vydali své už čtvrté studiové album s názvem Desire.
Velký a překvapivý hit se loni stal z osmidílné minisérie Stranger Things, jejíž na tomhle poli debutující autoři, bratři Dufferovi, dokázali pozoruhodně vybalancovat „osmdesátkovou“ nostalgii, velké množství odkazů a citací filmů té doby a zároveň vyprávění příběhu, který může stát sám o sobě.
Někdejší slovenský premiér Vladimír Mečiar a čerstvě zvolený francouzský prezident Emmanuel Macron „stáli modelem“ k dokumentárním portrétům, uvedeným na letošním festivalu dokumentárního filmu v Jihlavě. Jsou to osobnosti v různých ohledech protikladné, jeden dávno za zenitem, druhý na samém začátku, jeden velmi „východní“ a venkovský, druhý stoprocentně „západní“ a městský, jeden s výrazným sklonem k autoritářství, druhý oddaný demokracii, nebo tak alespoň působící.
Sexuální násilí, zneužívání, obtěžování je dnes velké téma – nemám v tomhle ohledu nějakou zásadní životní zkušenost, kterou bych mohl rozmnožit početná svědectví o prožitých příkořích (menší by se možná našla, ale nevím, co by si z jejich líčení mohl čtenář odnést, mě rozhodně nijak nepoznamenala). Zažil jsem ale několikadenní setkání s člověkem, který mnoha jiným tímhle způsobem udělal ze života peklo, dopustil se věcí snad až monstrózních.
Sedmisettisícová Lodž v centrální části Polska je třetím největším městem země po Varšavě a Krakově. Někdejší centrum textilního průmyslu nazývané „polský Manchester“ nyní prochází zajímavou transformací a uchází se o pořadatelství světové výstavy Expo 2022.
