Café Elektric

Café Elektric

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Divadelní klub ve sklepních prostorech Kolowratského paláce na Ovocném trhu v Praze se dočkal rekonstrukce, pod kterou je podepsán ateliér SAD ve spolupráci s investory, rodinou Kolowrat-Krakowských. Architektům se podařilo zachovat určitou míru autentické omšelosti a skrze moderní prvky rozehrát témata odkazující k životu slavného automobilového závodníka a filmového magnáta Alexandera Kolowrata zvaného Saša. „Ideově návrh interiéru těží také z osudového baru, který se objevil ve filmu Café Elektric, jejž Saša produkoval,“ říká Jerry Koza z ateliéru SAD. Rafinovaný systém osvětlení umožňuje proměnit prostor v denní kavárnu s restaurací nebo bar a noční klub. Sám barový pult využívá efektu zrcadlení světelného nápisu jména podniku, který tak z některých úhlů může připomínat pohled na rozzářené velkoměsto.

foto - týdeník echo

Filmové Café Elektric bylo pochybným podnikem, v němž se scházely ještě pochybnější existence. Vedle zlodějíčků, lehkých holek a jejich pasáků tam ale bylo možné spatřit i nóbl lidi. Svou zkušenost s Café Elektric měla i dcera vídeňského stavebního magnáta Erni. Zamilovala se do místního gigola tak vroucně, že na jeho popud okradla vlastního otce. V němém filmu z roku 1927 tuto nebohou dívku ztvárňuje Marlene Dietrichová. Film z prostředí vídeňské bohémy vznikl v produkční společnosti Sascha Filmindustrie AG, za níž stál právě hrabě Alexander Kolowrat. Ten měl ve svých jedenačtyřiceti letech za sebou mnoho úspěchů a jeho život se chýlil k závěru. S diagnózou rakovina slinivky dokončoval několik filmů zároveň, ale právě do Café Elektric vkládal největší naděje. Zatímco Marlene Dietrichová v rámci zrušené cenzury ukazovala na premiéře divákům své dlouhé nohy a lascivně se líbala s hereckým kolegou Willim Forstem, Sašovi se přitížilo. Několik dnů po premiéře zemřel. Nedožil se tak úspěchu snímku, který se zařadil mezi legendy světové kinematografie.

foto - týdeník echo

Saša se ale stihl stát i úspěšným automobilovým závodníkem – speciálně upravené vozy značky Daimler nesly jeho jméno ztvárněné v efektní logotyp a karetní symboly. Také tyto motivy se promítají do interiéru dnešního podniku. Fragmenty karetních symbolů vytvářejí neonové trubice na stropních klenbách, objevují se rovněž v parciální omítce a ve tvaru betonových svítidel nad stoly. Z podoby sedadla historického závodního vozu vychází polstrovaná lavice. Doplňují ji industriální židle Standard, které navrhl Jean Prouvé v roce 1934, a židle Artek Lukki finského designéra Ilmariho Tapiovaary z roku 1941.

foto - týdeník echo

V přední, multifunkční místnosti vybavené projekčním plátnem a závěsným systémem pro prezentaci uměleckých děl jsou stohovatelné židle Belleville Armchair bratrů Bouroullecových. Jednou z hlavních fines interiéru jsou jakási novodobá sgrafita, reliéfy vytvořené pomocí lepicí fólie a kontrastní omítky. Jde o zvětšené fotografie Alexandera Kolowrata v závodním autě a výjevy z jeho filmů. U příležitosti 130. výročí narození této pozoruhodné osobnosti vyšla kniha mapující jeho dobrodružný a mnoha mýty zahalený život. Vydání iniciovala paní Dominika Kolowrat-Krakowská, která spravuje rodový majetek včetně Kolowratského paláce na Ovocném trhu: „Při přípravách knihy Benzin & celuloid o hraběti Alexandru Kolowrat-Krakowském jsem přemýšlela, jak přiblížit odkaz této pozoruhodné osobnosti dnešku. Ve Vídni má pomník, v Praze nyní máme Café Elektric,“ říká a dodává: „Tady se slaví, pláče, zamilovává a opouští. Tady se žije. Snad se skutečný život dá žít i mimo zdi Café Elektric, ale možná taky ne.“

foto - týdeník echo

 

10. března 2018