Ondřej Šmigol

/

Články autora

Orbán v Moskvě. Proč se nebavit s Putinem

Maďarsko se ujalo předsednictví Evropské unie a Viktor Orbán ihned zahájil diplomatickou ofenzivu. Navštívil Kyjev, Moskvu a Peking. Zvláště jeho návštěva Moskvy vyvolala pozdvižení. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg dal jasně najevo, že Orbán nemluví za Alianci. Šéf evropské diplomacie Josep Borrell se zachoval podobně. Orbánovo jednání v Moskvě se týká pouze bilaterálních vztahů, nikoli pozice celé EU. Mluvčí Evropské komise Eric Mamer to označil za appeasement. Najdou se ale i obhájci Orbánovy návštěvy.

Revoluce na březích La Manche

Británie a Francie, dva státy spojené společnou historií, táhnoucí se celá staletí. Věční rivalové, častí spojenci, neustále mezi sebou se poměřující. Vypadalo to, že i nyní se dohodli na pokusu, kdo víc překope svůj politický systém. Britský premiér Rishi Sunak náhle vyhlásil předčasné volby na 4. července. Chvíli nato ho následoval francouzský prezident Emmanuel Macron, když rovněž zavelel k urnám, a to 7. července. V obou zemích posílila levice, ale i populistická pravice. Nejdřív se podívejme do Spojeného království. Z 650 křesel v Dolní sněmovně získala Labouristická strana 411, jde o její druhé největší vítězství v dějinách.

Britští konzervativci na kapačkách

Britští labouristé směřují k drtivému vítězství. Exit poll zveřejněný v jedenáct hodin českého času připisuje labouristům 410 křesel v Dolní sněmovně z 650. Konzervativci mají získat 131, Liberální demokraté 61 a Reform UK Nigela Farage 13. Jsou to sice volební odhady, ale britské exit polly bývají tradičně velmi přesné. I když čísla nebudou zcela souhlasit, je jasné, že Labouristická strana bude mít absolutní většinu, což koneckonců předpovídaly veškeré předvolební průzkumy. Je to nejhorší výsledek Konzervativní strany v dějinách. Horší než historická porážka v roce 1997. Ale pokud se výsledek potvrdí, jde o lepší výsledek, než se předpokládalo

Američtí demokraté si vybrali porážku

V minulém komentáři jsem napsal, že i když vystoupení amerického prezidenta Joea Bidena bylo naprosto strašlivé, rozhodně neutne spekulace o jeho zdravotním stavu a jeho odpovědi často nedávaly pražádný smysl, není to na okamžitou výměnu. S tímto hodnocením ale evidentně nesouhlasily nejmocnější americké noviny The New York Times. V editorialu vyzvaly Bidena ke vzdání se nominace.

Televizní duel Biden – Trump: trápení seniorů v USA

Kdo se rozhodl dívat se na prezidentskou debatu Joe Biden-Donald Trump a očekával fakta, vize a věcné argumenty musel být zklamán. Většina klání se skládala z osobních útoků, nadávek a urážek. Z průzkumů po prezidentských debatách ale vyplývá, že tradičně nemají na názory voličů velký vliv, takže asi ani nikdo nepředpokládal, že dva kandidáti dokáži někoho přesvědčit. Letos však byla debata od začátku o něčem jiném než o koherentních argumentech. Již několik měsíců se řeší zdravotní stav jednaosmdesátiletého Bidena. Tato debata měla ukázat, že Biden je mentálně a psychicky v pořádku.

Nebát se autoritářů

Americká politika fascinuje celý svět. Zatímco sledování a komentování té vnitřní je jako dívat se na fotbal (je to zábavné, ale naše životy to přímo neovlivní), ohledně zahraniční politiky je to jiné. Spojené státy jsou stále nejmocnější země na světě a kroky amerických vlád rezonují po celé planetě. Platí to obzvlášť o Donaldu Trumpovi, který je považován za izolacionistu a sympatizanta Vladimira Putina. Kromě Trumpových průpovídek na volebních shromážděních ale nějaký konkrétní plán ohledně jeho zahraniční politiky dlouho chyběl.

Nepoznala mě vlastní matka

Když 7. října 2023 teroristické hordy Hamásu vtrhly do Izraele, jeden z nejhorších masakrů se odehrál na hudebním festivalu Nova. Zemřelo 364 lidí a dalších 40 bylo odvlečeno jako rukojmí do Gazy. Jedna z přeživších je dvacetiletá Rafaela Treistmanová.

Rusko žádný mír nechce

Předevčírem tomu byl rok, co žoldnéřská Wagnerova skupina pod vedením Jevgenije Prigožina zahájila pochod na Moskvu. Několik hodin se zdálo reálné, že wagnerovci se zmocní hlavního města a Rusko upadne do anarchie. V půli cesty se ale wagnerovci zastavili a vrátili se do kasáren. Jaké byly podmínky dohody mezi Vladimirem Putinem a Prigožinem, se už asi nikdy nedovíme. Prigožin za ně zaplatil svým životem. Dva měsíce poté se za podezřelých okolností s ním zřítilo letadlo. Epizodu připomínáme, jelikož je nejlepším důkazem ruské nestability.

„Každý terorista Hamásu si chtěl užít trochu toho zabíjení,“ říká dívka, která masakr přežila

Dvacetiletá Rafaela Treistman, původem z Brazílie, je židovka, která 4 roky žije v Izraeli. Loni 6. října se se svým přítelem Rananim Nidejelski Glazerem (zemřel ve 23 letech) vydali poprvé na rave festival Nova. To, co popisuje jako nejlepší noc v životě, se nad ránem změnilo v noční můru. Tehdy festival přepadli teroristé Hamásu. Její přítel jejich řádění nepřežil. Rafaela nyní poprvé od barbarského útoku vyjela mimo Izrael, aby o tom vyprávěla, protože nechce, aby se na ty, co nepřežili zapomnělo.

Co je dovoleno Tuskovi, není dovoleno Dudovi

V době, kdy vládla v Polsku strana Právo a spravedlnost (PiS), byly v zahraničí podrobně zkoumány veškeré její personální kroky. Každá výměna ve veřejnoprávní televizi, změny mezi soudci, vše bylo považováno za nezpochybnitelný důkaz utužování údajného autoritářského režimu. Tyto analýzy ale často začínaly jaksi v polovině. Polsko má tradici studené občanské války, kdy po změně vlády probíhají hluboké čistky napříč státní správou – a ano, i ve veřejnoprávní televizi, která je tam silně zpolitizována. Po nástupu vlády vedené Občanskou platformou došlo k další důkladné čistce, v některých ohledech brutálnější než té za PiS.

Vymění demokraté Bidena?

Chcete šokující srovnání? Bill Clinton, který odešel z úřadu amerického prezidenta v roce 2001, je mladší než oba dva nynější kandidáti na obyvatele Bílého domu. Clintonovi je 77, Donaldu Trumpovi čerstvě 78 a Joeu Bidenovi 81. Zvlášť mentální stav Bidenův je předmětem ostrých sporů. Poslední kolo vybuchlo kvůli záběrům ze setkání lídrů zemí G7. Na nich státníci sledují seskok parašutistů a aplaudují jim. Joe Biden se najednou od skupinky vzdálí a začne hledět na opačnou stranu. Trapnou situaci vyřeší až hostitelka summitu, italská premiérka Giorgia Meloniová, která amerického prezidenta nasměruje správným směrem.

Izrael bojuje na osmi frontách

Hamás svoji válku proti Izraeli nemůže vyhrát vojensky. Pokud chce přežít, musí znásobit mezinárodní tlak na Izrael a doufat, že to donutí Jeruzalém zastavit ofenzivu před jeho úplným zničením. Bohužel pro Izrael v tom má teroristická organizace spoustu vědomých i nevědomých přisluhovačů. Hovoříme o nich s Eylonem Levym, bývalým mluvčím izraelské vlády a poradcem izraelského prezidenta.

Mír na Ukrajině byl vždy daleko

Byla na jaře 2022 na stole mírová dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou? Kritici západní pomoci Ukrajině tvrdí, že Kyjev v podstatě bojuje proti své vůli. Západ využívá Ukrajince ve své proxy válce proti Rusům. Nebýt Západu, tak si tyto dva bratské slovanské národy padnou do náruče a ve východní Evropě zavládne klid a mír. Předmětem doličným má být právě mírová dohoda vyjednaná v dubnu 2022, kdy Rusové a Ukrajinci údajně byli připraveni složit zbraně.

Tragikomedie na březích La Manche

Pokud palčivé problémy nebudou řešit středové strany, chopí se jich populistické okraje politického spektra. Řešení může být nakonec radikálnější, než by se leckomu mohlo líbit. Právě se o tom přesvědčují lídři Británie a Francie. Rishi Sunak a Emmanuel Macron spolu soutěží ve vyhlášení nejméně pochopitelných předčasných voleb. Pokud se situace bude vyvíjet, jak naznačují průzkumy, nejspíš na obou stranách kanálu La Manche dojde k vymření tradiční pravice a nástupu populistů různého druhu. Vezměme si nejdříve příklad Británie. Tam jsou Sunakovi konzervativci u moci již 14 let – a všichni jich už mají plné zuby.

Frankensteinův případ

Donald Trump je vinen ve všech bodech obžaloby. Takové titulky obletěly svět předminulý týden, když newyorská porota uznala Trumpa zodpovědným z 34 trestných činů. Poprvé v americké historii byl bývalý prezident a současný kandidát na hlavu státu oficiálně prohlášen za kriminálníka. Nicméně právní bitva tím nekončí. Začíná odvolací kolečko, které má potenciál vystoupat až k Nejvyššímu soudu. I když porota zřejmě nemohla rozhodnout jinak, pochyby nad celým právním konstruktem zůstávají. Rozetnout je mohou teprve tribunály vyšší instance. V ideálním světě by se nejdřív stal zločin a následně by byl hledán pachatel.

Macronovy komplexní volební myšlenky

„Moje myšlenky jsou pro novináře příliš komplikované.“ Tak zní parafráze výroku Emmanuela Macrona z roku 2017. Tehdy jeho kancelář zdůvodnila, proč se francouzský prezident nezúčastní tradičního interview na Den Bastily, tím, že Macronův „složitý myšlenkový proces se špatně přizpůsobuje hře na otázky a odpovědi s novináři“. Na první pohled nepochopitelné Macronovo rozhodnutí vyvolat po oznámení výsledků evropských voleb předčasné parlamentní volby je připisované právě jeho komplexnímu rozhodovacímu procesu. Zatím se jedná o jediný konkrétní dopad eurovoleb, který navíc vyvolal paniku napříč kontinentem.

Eurovolby odhalují kontinent plný národních států

Včera začaly volby do Evropského parlamentu, když k urnám vyrazili Nizozemci. Dnes se otevírají volební místnosti v Česku a v Irsku. O víkendu následuje zbytek Evropy. Výsledky budou známy v neděli večer. Eurovolby bývají prezentovány jako demokratická událost par excellence. Celý evropský národ pochoduje zvolit své zastupitele, aby ti po dalších pět let společně určovali budoucnost celého kontinentu. Je to nejhmatatelnější důkaz úspěšné evropské integrace, kdy se evropský lid spojí v oslavě nadnárodní demokracie.

Normandie nebyla druhá fronta

Před osmdesáti lety, 6. června 1944, se vojska západních spojenců vylodila ve francouzské Normandii, a otevřela tak novou frontu druhé světové války. O souvislostech operace Overlord debatují tři historici. Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu a Vít Smetana a Zdenko Maršálek, oba z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

Nechme Ukrajinu bombardovat Rusko

Rusko už zase straší jadernými zbraněmi. V průběhu minulého týdne řada západních zemí, od Česka přes Francii a Německo až USA, dovolila Ukrajině používat jimi dodané zbraně na území Ruska. Vladimir Putin začal temně naznačovat, že to může vést ke světovému konfliktu a použití atomovek. Je to běžná Putinova eskalační rétorika, které je potřeba se vysmát.

Petr Fiala na straně svobody

Když prokurátor Mezinárodního trestního soudu (ICC) Karim Khan požádal o vydání zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua pro podezření z válečných zločinů, Petr Fiala pobouřil vyznavače mezinárodního práva svým odsouzením tohoto kroku. Jeho poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar nikoho nenechal na pochybách, že pokud by byl zatykač opravdu vydán, Česká republika ho nebude respektovat.

Nuda v Íránu

Je tohle Sarajevo 1914? Dojde v Íránu k zásadní změně? To byly otázky, které kolovaly po sociálních sítích, když se objevila zpráva, že íránský prezident Ebráhím Raísí zahynul při pádu vrtulníku. Odpovědi jsou Ne a Nejspíš ne, a pokud ano, tak jenom k horšímu. Prvním podezřelým z pádu byl samozřejmě Mosad. Izrael je s Íránem de facto ve válce a s eliminacemi íránských představitelů má zkušenosti. Jeruzalém se ale zatím omezoval na likvidaci osob přímo pracujících na atomovém programu, jaderný inženýr je v Íránu celkem nebezpečné povolání, a na členy ozbrojených sil, hlavně Islámských revolučních gard. Politické představitele nechával na pokoji.

Sport jako dějinná událost

Ještě ani neopadla euforie z hokejového zlata a byl zahájen diskurz. K čemu je vítězství na hokejovém šampionátu vlastně dobré? Vytěží vláda něco z dobré nálady? Jak velká byla uhlíková stopa celé akce? A není projevovaná národní hrdost vlastně zpátečnická až nebezpečná? Dělat si legraci z levice je občas těžké. Člověk se pokusí o satiru, jen aby záhy její reálné kroky tyto vtípky překonaly. Stává se to americkému satirickému webu Babylon Bee a nyní se to stalo videohernímu vývojáři Danielu Vávrovi.

Kam s nimi?

„Patří to do muzea“ je hláška neznámějšího světového archeologa Indiany Jonese. Jeho reální kolegové si již dlouho stěžují, že Jones nastavuje nesplnitelná očekávání, v jeho podání archeologie obnáší boj proti nacistům jednou rukou a zachraňování biblických artefaktů rukou druhou, a ne oprašování kamínků štětečkem. V posledních letech by se ale možná ohradili vůči prohlášení, že předměty patří do muzea, či by se aspoň zeptali: „Do kterého?“ Sílí totiž hnutí za návrat exponátů vystavovaných v západních muzeích do zemí jejich původu. Podle kritiků byly ukradeny, jsou kořistí rabujících imperialistů a historické zločiny lze odčinit pouze jejich návratem.

Osa Peking–Moskva

První státní návštěva ruského prezidenta Vladimira Putina po jeho inauguraci, v pořadí již pátá, mířila do Číny. Tam ho jeho protějšek Si Ťin-pching přijal s náležitou pompou. Vše s cílem umocnit dojem silného spojenectví a přátelství. Veškeré pocty ale nemohly zamaskovat, že Putin je v tomto vztahu juniorní partner. Rusko potřebuje Čínu více než Čína Rusko. Po uvalení západních sankcí je to právě obchod s Pekingem, co drží ruskou ekonomiku na nohou.

Konzervativci v údolí smrti

„Úkol ne, namítat,/ úkol ne, rozjímat,/ úkol, dbát umírat:/ v dolinu Smrti v trysk/ šest set se dralo.“ To jsou verše lorda Tennysona z básně Útok lehké kavalerie (český překlad Václav Pinkava). Vypráví o jedné z nejslavnějších a nejtragičtějších akcí britské armády. V roce 1854, během krymské války, brigáda lehké kavalerie dostala rozkaz zaútočit přímo proti ruským dělům. Rozkaz splnila se sebevražednou statečností a byla rozstřílená na kusy. V úterý britský premiér Rishi Sunak vyhlásil předčasné volby.

Procesy s Trumpem se rozpadají

Pokud Donald Trump v listopadu vyhraje volby a stane se znovu americkým prezidentem, jedním z neočekávaných tvůrců tohoto úspěchu bude Bill Clinton. Ne že by exprezident Trumpa jakkoli podpořil nebo mu nějak pomáhal, ale kauza okolo Moniky Lewinské v devadesátých letech, kdy vyšla najevo Clintonova nevěra, znamenala přelom v americké politické kultuře. Podobné morální poklesky, jež předtím často byly politicky smrtící, se najednou staly přípustné. A nyní z toho těží Donald Trump.

Geert Wilders vyhlásil válku Bruselu

Bruselu vyrostlo nové problémové dítě. Tentokrát nejde o výrostka z pochybného regionu střední a východní Evropy. Zlobit začíná zakladatelský stát Evropské unie, Nizozemsko. Po pěti měsících vyjednávání předseda Strany pro svobodu (PVV) Geert Wilders, běžně v médiích označovaný za údajně krajně pravicového, ohlásil dohodu na koaliční smlouvě. Pokud se jí nová vláda bude opravdu držet, znamená to přímý střet s EU.

Izraelský boj s Bidenem

O víkendu Izrael vybojoval zásadní bitvu a zabodoval v Eurovizi. Zpěvačka Eden Golanová přes ostrou kampaň a nepřátelskou atmosféru v hale skončila celkově pátá a v hlasování diváků dokonce druhá. Izrael si tak připsal PR vítězství a může se soustředit na dokončení války v Gaze. Tam se Jeruzalém nepotýká ani tak s Hamásem, jako se svým nejbližším spojencem, Spojenými státy.

Jazykové popírání reality

Víkendovou pěveckou soutěž vyhrála nebinární osoba Nemo ze Švýcarska. Přes prohlášení, že se jedná o velké vítězství pro LGBT hnutí, nejde o nic překvapivého. První transsexuál soutěž vyhrál v roce 1998, jednalo se o Danu International z Izraele. Navázala na ni „vousatá zpěvačka“ Conchita Wurst z Rakouska.

Zánik konzervativců v Británii

Noční můra britských konzervativců se jmenuje Kanada 1993. V tom roce jejich sesterská strana za Atlantikem, Progresivně konzervativní strana Kanady, utrpěla nejhorší porážku v dějinách. Z vládní strany s 156 poslanci se stala irelevantní partají s dvěma zástupci v parlamentu. O poslanecký mandát přišla i premiérka a lídryně strany Kim Campbellová. Britské pravičáky musí znepokojovat řada paralel. Kanadští konzervativci tou dobou byli u kormidla už dlouho, vládli devět let. To britští jsou u moci déle: čtrnáct let.

Novější články Starší články