Z politiků staré republiky byl Jiří Stříbrný jedním z nejpozoruhodnějších. Ovládal vše, co k mocenské hře patří, našel však své přemožitele. Kukuč rošťáka a kštice intelektuála, k níž si snadno lze představit čtvrtku vína a viržínko s kartami, abychom měli obrázek dávného „typa“ od novin. Portrét Jiřího Stříbrného však byl v politické praxi, té ničitelce charakterů a rodičce zlolajností, složitější.
Když si člověk uvědomil, že žije v „devadesátkách“ (tak se těm letům ještě ale neříkalo, a i pak jen lidé s horším vkusem) a jak je to báječné, bylo už pozdě. Najednou skončily, dokonce se má za to, že skončily docela zřetelně: ve čpavém dýmu a za zvuku rozbitého skla při „antiglobalistických protestech“ během zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze.
Policie po více než 30 letech obvinila trojici bývalých příslušníků Státní bezpečnosti (StB) kvůli výhrůžkám severočeskému lékaři při takzvané akci Asanace. Obvinění jsou šedesátníci, vyšetřováni jsou na svobodě. Hrozí jim až desetileté vězení. Informují o tom čtvrteční Hospodářské noviny (HN). Cílem akce Asanace bylo přinutit oponenty komunistického režimu k emigraci.
Českoslovenští parašutisté Jan Kubiš a Josef Gabčík, kteří v roce 1942 spáchali úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinherda Heydricha, se dočkali v Anglii velké pocty. V městečku Ightfield jim byla odhalena pamětní deska na hrobě rodiny Ellisnových, se kterou se během svého pobytu v Anglii spřátelili. O události informovala ČT24.
O Československu neměl dlouho tušení. Domov našel Jan „Eskymo“ Welzl v ledových pustinách dálného severu; ve vlasti mu moc nerozuměli. Byli lidé, kteří Welzlův život jmenovali celý jedním velkým plkem. Možná typové zahořklí, možná se chtěli udělat důležitými, popřít jedno rozhodně nemohli: rodák ze Zábřehu prožil v arktických krajích tři desetiletí života, v němž se spolehl pouze a jedině na sebe.
Vypravit se za archeologií vypadá na první pohled jednoduše: nějaký ten fond, pár ministerských lejster, několik telefonátů a zdvořilostních návštěv u místních hodnostářů a pak už agentura, která najme kopáče. To by se ale nesměl psát rok 1925 a „archeohappening“ se neodehrával uprostřed Anatolie, v pustině odpuzující malárií a neskonalou bídou.
Před 660 lety byl položen základní kámen dnešního Karlova mostu, podle legendy císařem Karlem IV. Datum a čas byl vybrán záměrně, šlo o posloupnost lichých číslic, která měla být podle numerologie šťastná. Kámen byl položen v roce 1357, 9. 7. v 5:31. Lidé v neděli mohou přijít na komentované prohlídky mostu, připravené jsou i plavby po řece.
Církevního reformátora Jana Husa, jehož odkaz nespočíval jen v duchovní oblasti, ale také v úsilí o nápravu společnosti, připomíná ve čtvrtek státní svátek. Lidé mohou vzpomínat na muže, který byl pro své názory upálen před 602 lety v německé Kostnici, například při bohoslužbách v Praze, Brně nebo v Husově rodišti Husinci. Slavnosti Jana Husa se třeba konají už od úterý na hradě Krakovec, kde Hus pobýval a odkud se v říjnu 1414 vydal na koncil do Kostnice.
V záplavě doktorů práv a novinových intelektuálů v české politice se vyjímal statkář Antonín Švehla, vůdce nejsilnější partaje první republiky. Udržet se vysoko v síťovině politiky prvorepublikové dokázali jen ti nejprotřelejší. Kdo se v souručenství magnátů pražské smetánky pohybovat neuměl, kdo v zákulisních hrách neměl co nabídnout, toho to smetlo.
Devět let připravoval režisér, scenárista a producent David Mrnka celovečerní film o Miladě Horákové, kterou komunisté po vykonstruovaném procesu v roce 1950 popravili a stala se symbolem boje za svobodu. Snímek začal točit loni v listopadu, do titulní role obsadil izraelsko-americkou herečku Ayelet Zurerovou (Mnichov, Muž z oceli, Andělé a démoni, Daredevil, Ben-Hur).
Ministerstvo obrany nechce aktuálně otevírat masové hroby, v nichž zřejmě leží desítky válečných veteránů, mezi nimi i hrdinové Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Alespoň tak zní oficiální stanovisko, na které se odkazuje i náměstkyně Alena Netolická. Ministr Martin Stropnický (ANO) ale podle poslanců i senátorů odmítavé stanovisko nesdílí. Poslanci ho na jednání Podvýboru pro válečné veterány tento týden vyzvali, aby situaci řešil a identifikaci a exhumaci těl podpořil.
Je léto – a to odjížděl Jan Werich z Kampy do Velhartic na Šumavě, kde měli Werichovi chatu či menší vilu, ale hlavně tam teče potok Ostružná, kam chodil na pstruhy. Potok, či tedy strouha Vltavy, Čertovka, teče i za vilou, v níž bydlel po zbytek roku – pokud nebyl na cestách v zahraničí, kde se, když to šlo, scházel s Voskovcem.
Prezident Miloš Zeman je proti zbourání vepřína v Letech, který zčásti leží na místě, kde stával za období protektorátu romský pracovní tábor, kde zahynula řada lidí. Zeman své stanovisko zopakoval v diskuzního pořadu TV Barrandov Týden s prezidentem. Vepřín chce nechat zbourat současná vláda Bohuslava Sobotky, která vyjednává s majiteli. Prezident se též vyjádřil ke kauze zavražděného Čecha v Británii, kdy útočníci byli soudem zbaveni obvinění.
Ministerstvo obrany nechce otevírat hromadné hroby, v nichž dnes po celém Česku leží tisíce obětí nacistického i komunistického režimu. V tom největším v pražských Ďáblicích jsou navíc zřejmě i hrdinové protinacistického odboje Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Společně s nimi je zde v hlubokých šachtách podle odhadů až 14 tisíc lidí, mezi nimi i kolaboranti, utonulí a političtí vězni.
V úterý uplynulo 67 let od popravy Milady Horákové, političky, která byla odsouzena komunistickým režimem ve vykonstruovaném procesu. Lidé si však v tento den připomněli i méně známé oběti komunismu. Projekt Poslední adresa, který v úterý odstartoval, připomíná malými tabulkami na různých českých domech osudy jednotlivých lidí, kterým tehdejší režim vzal život. Jedním z nich byl mladý student a vášnivý ornitolog Veleslav Wahl.
KSČM je strana poučená z chyb minulosti a nechce je opakovat, tvrdí předseda strany Vojtěch Filip. Hned poté však dodává, že si v Česku dokáže představit návrat znárodňování i vystoupení země z NATO. Šéf komunistů to v pondělním rozhovoru pro Český rozhlas Plus prohlásil symbolicky ve dnech, kdy si Češi připomínají oběti politických procesů a justiční vraždu političky Milady Horákové.
Je to přesně 67 let, co byla ve zinscenovaném procesu komunistickým režimem popravena politička a právnička Milada Horáková. Kolem její smrti stále panuje řada nesrovnalostí. Spekuluje se například o tom, že na šibenici umírala dlouho. Podrobné informace podle historika Aleše Kýra uvádí, že to bylo pět minut. Doposud není známé ani místo jejího posledního odpočinku.
Hrdinové protinacistického odboje Jan Kubiš a Jozef Gabčík a s nimi stovky dalších, kteří jsou pohřbeni v masových hrobech, jsou zase o kus blíž k tomu, aby měli důstojné místo na odpočinek. Pomoci k tomu má projekt „Jména mrtvým“. Ten si klade za cíl vypracovat přesný seznam lidí, kteří skončili nedůstojně pohození v masových hrobech po celé České republice.
Vyhlazení osady Ležáky si v neděli na místě tragédie připomněly tisíce lidí. Řečníci v projevech hovořili o nutnosti předávat informace o této události mladým generacím. Ležáky nacisté vypálili 24. června 1942 jako odvetu za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, dva týdny po vyhlazení středočeských Lidic. Celkem zavraždili 52 obyvatel této obce.
Svéráznou postavou staré republiky byl Karel Kramář. Propadl politice, ale neživila ho. Stejně jako TGM, i jeho uhranula láska k cizince. Byla to pouze politická známost. V soukromí by na sebe nikdy nenatrefili. Starší dorazil do Prahy z rodiny vesnických proletářů a s vídeňským doktorátem z filozofie v kapse, aby si na univerzitě konečně trochu vydělal.
Slezák je přední český překladatel z němčiny, jeho osudovým autorem byl celý život Hermann Hesse, jehož díla Stepní vlk a Hra se skleněnými perlami patří k nejoblíbenějším knihám německé literatury.
Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, provedeném československými výsadkáři na konci května 1942, se v Protektorátu Čechy a Morava rozjel nevídaný teror, kterému padli za oběť nejen jednotlivci, ale i celé vesnice. Desátého června 1942 byly nacisty z mapy vymazány Lidice a přesně o dva týdny později, 24. června 1942, potkal podobný osud i malou vesničku Ležáky na Chrudimsku. Gestapo odhalilo, že parašutisté odtud udržovali vysílačkou spojení mezi domácím a zahraničním odbojem.
Na pietním shromáždění k 68. výročí smrti komunistickým režimem popraveného generála Heliodora Píky se ve středu dopoledne v Praze sešli představitelé státu, armády a členové rodiny zesnulého. Piety se zúčastnili například místopředsedkyně Senátu Miluše Horská nebo zástupce generálního štábu Jiří Baloun. Za rodinu Heliodora Píky vystoupil jeho synovec Karel Píka.
Památku generála Aloise Eliáše si v pondělí připomenou v sídle Senátu. Eliáš byl před 75 lety jako jediný premiér z okupované Evropy popraven nacisty kvůli spolupráci s odbojem. Jeho osud připomíná pamětní deska na Kolovratském paláci, kde sídlila Eliášem vedená protektorátní vláda.
Představitelé státu včetně premiéra Bohuslava Sobotky v neděli dopoledne u chrámu sv. Cyrila a Metoděje uctili památku parašutistů, kteří v roce 1942 připravili a uskutečnili úspěšný útok na říšského protektora Reynharda Heydricha. Na akci, které se účastní státní a armádní špičky, navazuje pieta v budově chrámu a na Karlově náměstí celý den pokračuje program Československé obce legionářské.
O Latinské čtvrti v Paříži má povědomí každý trochu kulturnější turista. Jejím centrem je univerzita Sorbonna a kdysi se tam opravdu mluvilo latinsky, neboť to byla čtvrť studentů a vůbec vzdělanců. Má Praha svou latinskou čtvrť? Hypoteticky má. Není na levém břehu jako Quartier latin, nýbrž na pravém a sídlí na v několik humanitních fakult, především filozofická a právnická.
Stalin už z Letné dávno nehledí na Prahu a to místo patří dlouho skejťákům, hipsterům, venčitelům psů a romantikům různé orientace. Kupodivu nic, žádná informační cedule na místě nenasvědčuje tomu, že tam stál On, nejgeniálnější člověk všech dob, a to v největším provedení na světě. Vlastně je to paradoxní: Češi, kteří mají o sobě představu, že jsou zdrženlivý, skeptický a racionální národ, postavili nad městem molocha, jenž měl překonat všechny ostatní.
V diskusním Salonu Týdeníku Echo se řešila na první pohled paradoxní otázka: přetrvalo něco z tehdejší nacistické propagandy do dnešních dnů? Odpověď hledali badatel a spoluautor knihy o 294 vlastencích spjatých s atentátem, kteří byli hromadně zastřeleni v Mauthausenu, Vlastimil Janík, archivář a vydavatel řady dokumentů z heydrichiády Vojtěch Šustek a konečně docent 1. lékařské fakulty UK v Praze Jaroslav Ort, jehož matku a oba prarodiče popravili nacisté za pomoc parašutistům.
Týden poté, co na něj v zatáčce v pražské Libni zaútočili českoslovenští parašutisté, zemřel nad ránem 4. června 1942 v pražské nemocnici na Bulovce Reinhard Heydrich. Prominentní nacista a jeden z hlavních architektů holokaustu sice atentát, provedený 27. května Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem, přežil, utrpěl ale vážná zranění.
