V několika českých městech by se dnes mělo demonstrovat proti zvolení komunistického poslance Zdeňka Ondráčka, někdejšího člena pohotovostního pluku VB, který v roce 1989 zasahoval při protirežimních demonstracích, do funkce předsedy sněmovní komise pro dohled nad GIBS.
Ruda Bruner-Dvořák, komorní fotograf Jejich c. a k. Výsosti nejosvícenějšího pana arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského z Este a pana arcivévody Ferdinanda Karla. Tato slova měl známý pražský fotoateliér na razítku, jímž označoval své produkty, černobílé fotografie na tvrdém papíře. Ti z nás, kterým se takové rodinné památky dostaly do rukou, údivem zatajili dech nad jejich řemeslnou poctivostí a uměleckou kvalitou. Kdo takové štěstí neměl, může se dnes potěšit dobovými snímky díky knížce Blanky Petrákové nazvané Obrázky z lázní / Luhačovice před 100 lety objektivem Brunera-Dvořáka.
Předseda KSČM Vojtěch Filip nechápe důvody demonstrací proti zvolení expolicisty Zdeňka Ondráčka (KSČM), který před listopadem 1989 zasahoval proti odpůrcům tehdejšího komunistického režimu. Ondráček byl v pátek na pátý pokus těsně zvolen do čela sněmovní komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Kritici prý nejsou demokraté a nerespektují pravidla občanské společnosti, uvedl dnes Filip v pořadu Partie televize Prima.
Pětadvacátého února odpoledne se konala na Václavském náměstí veřejná akce s dlouhým a okázalým názvem „Demonstrace za svobodu a demokracii a svobodné podnikání“.
Před sedmdesáti lety se dostali v této zemi k moci komunisté a za měsíc jim přijde na sjezd promluvit prezident Miloš Zeman.
Lidovci navrhují, aby Poslanecká sněmovna na své příští schůzi odvolala svého místopředsedu Tomia Okamuru. Ten v krátkém rozhovoru s redaktorkou DVTV na volební party prezidenta Miloše Zemana 27. ledna na její otázku k táboru v Letech u Písku za druhé světové války prohlásil, že řada jeho židovských přátel se diví, „proč v České republice stavíme na stejnou úroveň tábor v Letech a vyhlazovací tábor v Osvětimi“.
Obvinění, že lídr britské opozice Jeremy Corbyn udržoval na konci 80. let vědomý styk s československou StB, nabralo včera jistou dynamiku.
Praha zažije 25. února protesty za svobodu, demokracii a svobodné podnikání. Symbolicky v den 70. výročí tzv. Vítězného února je chystá více než dvacítka převážně podnikatelských organizací společně s Konfederací politických vězňů.
Čtyřicátý sjezd sociálních demokratů přinesl, co se od něho čekalo.
V České republice bydlí na sídlišti 2,7 milionu obyvatel, panelákových bytů je 1,2 milionu. Přes třicet pět let (cca 1955–1990) se hromadně nestavěly žádné jiné byty než paneláky: přidat by se mělo ještě pět let předchozích, kdy vznikala tzv. „socialistickorealistická“ sídliště, jež byla ovšem zděná.
Na společné česko-slovenské a slovensko-české výstavě, která bude stěžejním bodem oslav 100. výročí založení Československa, by měla být vystavena i Pittsburská dohoda. Základní dokument vzniku československé státnosti zapůjčí do Česka Spojené státy. Uvedlo to na svém webu ministerstvo kultury. Ministr v demisi Ilja Šmíd ve čtvrtek přijal v Nostickém paláci amerického velvyslance Stephena Kinga. „Ministr kultury poděkoval americké straně za ochotu zapůjčit tento významný dokument České republice,“ uvádí úřad.
Nepříjemné následky bude mít verdikt pro celý politický systém, a to ty, že spolupráce s StB jako překážka k výkonu veřejné funkce bude definitivně anulována.
Je konec února 1948. Zaplněným Staroměstským náměstím se prodírá vůz taxislužby a právě probíhající revoluci z něho sledují tři západní agenti, Američan Bud Boots s britskými kolegy Elizabeth Montaguovou a Grahamem Greenem. Šiky dělníků pochodují pod rudými prapory, pušky v rozpálených dlaních, davy zaplavily také sochu Jana Husa.
Pro politické ukřižování Okamury je třeba zvolit jiný kříž. Tohle nebude důvěryhodné, na první i desátý pohled to působí přepjatě a v rozporu s elementárními znalostmi o druhé světové válce. Okamurovi s jeho image člověka pronásledovaného establishmentem to jen pomůže.
Ke kritice předsedy hnutí SPD Tomia Okamury kvůli výrokům týkajícím se koncentračního tábora pro Romy v Letech se přidala pražská židovská obec. Kritizován je i poslanec Miloslav Rozner, který tábor označil za „neexistující pseudokoncentrák“. Lidé také kvůli Okamurovi sepsali otevřený dopis, pod který se za čtyři dny podepsalo přes 2000 lidí. Oba politici také čelí trestním oznámením.
Byl jsem tenkrát obdarován nemocí, nějaké to lehké pobolívání v krku, ze kterého se vyklubala angína – spolehlivá přítelkyně nesvědomitého desetiletého školáka přinesla několikadenní absenci, rušenou jen občasnou povinností vzít si penicilin. Zmožen četbou jsem si pustil televizi, zrovna tam za prezidenta poprvé volili Gustáva Husáka, aby vystřídal nemohoucího Ludvíka Svobodu.
V rámci oslav 100. výročí vzniku Československa a 25. založení České republiky začíná v úterý ve Vladislavském sále Pražského hradu výstava Symbolická moc českých korunovačních klenotů. Korunovační klenoty jsou poprvé vystaveny v nové bezpečnostní vitríně, oproti minulosti si je tak lidé budou moct prohlédnout ze všech stran. Do tradiční Gočárovy vitríny je umístěna přilba sv. Václava, jeho zbroj a meč. Výstava potrvá do 23. ledna, přístupná je zdarma.
Restituční spor o vydání mobiliáře ze zámku Opočno Jerome Colloredo-Mannsfeldovi bude opět řešit Ústavní soud. Colloredo-Mannsfeld už minulý týden uspěl u Ústavního soudu s návrhem na obnovu řízení o svých dvou ústavních stížnostech. Návrh na obnovu řízení podal v září 2017 poté, co v závěru roku 2016 uspěl se stížností u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Tohle je jedna z posledních příležitostí, jak promluvit do boje o Hrad – a jak to případně někomu rozumnému ještě rozmluvit.
Nekomunističtí ministři, kteří v roce 1948 podali demisi, byli podle prezidenta Miloše Zemana blbí. Někdejší první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček patřil mezi ty, kteří se v roce 1968 podělali hrůzou, za vznik svobodného Československa po roce 1989 může tehdejší sovětský vůdce Michail Gorbačov. Zeman to uvedl v projevu na slavnostním večeru na Pražském hradě k zahájení oslav 100 let od vzniku Československa a 25 let od vzniku České republiky, kterého se zúčastnili mimo jiné premiéři Česka a Slovenska Andrej Babiš a Robert Fico.
Roky s osmičkou přinášejí změnu. Přijde i letos, kdy se bude rozhodovat o příští podobě zdejšího politického systému. Tandem Zeman–Babiš hodlá posílit roli prezidenta a premiéra na úkor parlamentu a ve své radikální podobě může tento pokus přinést nejen oslabení, ale i konec zastupitelské demokracie.
Samostatná Česká republika má za sebou čtvrt století samostatné existence, Československo je už pětadvacet let passé.
Odvoláním tehdejšího prezidenta Československa Antonína Novotného z funkce šéfa komunistické strany, tedy prvního tajemníka ÚV KSČ, a zvolením Alexandra Dubčeka na jeho místo 5. ledna před 50 lety prakticky začalo tzv. Pražské jaro. Pokus o „socialismus s lidskou tváří“ však v srpnu 1968 zastavila invaze armád Varšavské smlouvy vedených Sovětským svazem a v Československu začalo dlouhé normalizační období.
Těžko říct, proč právě osmička je pro české dějiny tak důležitá. Nejlogičtější vysvětlení je, že je to náhoda.
Hlasovací stroj Babiše, Okamury a Filipa rozdal karty při sestavování sněmovny a otevřel cestu k menšinové vládě hnutí ANO. Tím se Česko vydává cestou národního státu, který je v opozici vůči Evropské unii. Když se za obranu českého národa berou rodáci z Bratislavy a Tokia, pak vyhlídky pro národní věc nejsou nejlepší.
Milan Kundera, jeho osobnost a jeho romány jsou možná posledním velkým českým literárním tématem. Znát je, alespoň přibližně, případně to aspoň předstírat, je – nebo donedávna bylo – slušností intelektuálně založené veřejnosti. Možná že i to končí.
Těžko říct, jaká motivace vedla Miloše Jakeše, že se nechal dva roky natáčet ve stylu časosběrného dokumentu režisérem Pavlem Křemenem.
Včera před dvaceti lety dva klíčoví členové vládní strany veřejně vyzvali svého předsedu a premiéra k rezignaci.
Plánovaná generální rekonstrukce Juditiny věže Karlova mostu čelí kritice ze strany Národního památkového ústavu (NPÚ), protože zásahy nejsou vzhledem k historické stavbě dostatečně citlivé a památka přijde o historickou autenticitu. S rekonstrukcí zásadně nesouhlasí i Klub Za starou Prahu, který se musí z věže po devadesáti letech vystěhovat. Magistrátní památkáři však generální opravu památky považují za nutnou: do věže podle nich zatéká a navíc konstrukci napadla dřevokazná houba.
To je tak, když se někdo snaží zalichotit.
