Jihoafrickou republikou zmítá vášnivá debata o přerozdělení pozemků. Město Ekurhuleni se v ní chce stát modelovým případem – úřady soukromým vlastníkům zabaví bez náhrady stovky hektarů půdy a na pozemcích postaví nízkonákladové byty. Stejně jako další jihoafrická města čelí totiž Ekurhuleni nedostatku ubytovacích jednotek a stavebních parcel, uvedla agentura AP.
Proč se u nás podmínky pro podnikání za poslední rok propadly pod úroveň Ruska? Co nás nejvíc dusí? Proč máme jedny z nejschopnějších lidí na světě, a nejméně schopný stát? Premiér Andrej Babiš ve slavnostním rozhovoru v České televizi u příležitosti stého výročí založení Československa tvrdil, jak se zemi snaží táhnout mezi desítku nejvyspělejších států světa. Ve skutečnosti se za jeho vládnutí odehrává přesný opak.
Německo, které téměř rezignovalo na individuální mateřství, leží jako obrovská bezmocná kojící samice, k níž se může kdokoli přisát. To – mimo jiné zajímavé věci – říká s typickou dikcí biolog, filozof a spisovatel Stanislav Komárek, jedna z mála skutečně originálních postav pražského akademického světa. Lze si jej představit jako reinkarnaci buddhistického mnicha nebo čínského mudrce, který se shodou okolností vyskytuje na Vinohradech a na Přírodovědecké fakultě UK, ale jednou se vrátí na kosmické pláně Orientu.
Mají mít homosexuální páry možnost sňatků a adopcí, nebo se má do ústavy vnést ochrana manželství jako svazku muže a ženy? O dvou protichůdných návrzích se budou ve středu přít poslanci. Jedna skupina zákonodárců napříč poslaneckými kluby předkládá změnu občanského zákoníku, která umožní sňatky homosexuálům a zruší registrované partnerství. Druhá skupina navrhuje, aby se do ústavního pořádku dostala ochrana manželství jako svazku muže a ženy.
Tisíce lidí v sobotu protestovaly před římskou radnicí proti nečinnosti, s níž podle nich přistupuje vedení italské metropole k neutěšenému stavu města. Kritici vyzývají městské politiky, aby zajistili opravu rozbitých ulic či pravidelný odvoz odpadu, který mnohdy dlouho leží na veřejných prostranstvích. „Jsme tady proto, že Řím si zaslouží lepší péči, protože o Řím se takto špatně ještě nikdo nestaral,“ řekla agentuře Reuters jedna z protestujících Marita Monacová.
Centrem Prahy se koncem minulého týden procházel Alzák, figura mimozemšťana z reklam internetového obchodu s elektronikou, známá svým urputně vlezlým projevem, řvavým hlasem, jímž vnucuje výrobky za výhodné ceny.
V roce 1978, kdy se narodil autor těchto řádek, čítala populace celého afrického kontinentu zhruba 440 milionů lidí. Aktuální odhad nyní, o čtyřicet let později, zní 1295 milionů. Žádný jiný světadíl se tomuto tempu růstu nedokáže ani přiblížit.
Prezident v živém interview pro Český rozhlas, jak známo, zaperlil. Pro skupinu lidí použil vulgární termín „ekonomičtí z*rdi“. Reakce byly předvídatelným způsobem pobouřené, hlava státu znectila svůj úřad, dál rozvrací a znehodnocuje zdejší veřejnou debatu a tak dále a tak podobně. Zemanovi obhájci zas mohou vytáhnout klišé o „nazývání věcí pravými jmény“, jedno z těch vůbec nejotřepanějších a nejvyprázdněnějších, jehož užití by mělo být ohodnocováno několika desítkami hodin veřejných prací.
Toman. Tak se jednoduše, a přitom záhadně se jmenuje hraný film režiséra Ondřeje Trojana, který představuje jednu velmi barvitou a rozporuplnou osobu československé historie. Zdeněk Toman, původním jménem Asher Zelig Golberger (1909–1997), se narodil v chudé židovské rodině na východě Slovenska, jako student práv v Praze vstoupil do komunistické strany, okupaci přežil jako úředník exilové vlády v Londýně, po květnu 1945 se stal šéfem rozvědky ministerstva vnitra, jehož hlavním cílem bylo obstarávat pro stranu valuty. Vedlejším efektem jeho činnosti byla však i pomoc židovským uprchlíkům, kteří se ocitali ve svízelné situaci. Toman to dělal za peníze, ale snad i z jistého soucitu či solidarity. Byl vysoce postaveným mužem komunistického aparátu, který se chystá převzít moc, ale byla mu připravena role oběti.
Trh práce prodělal za poslední roky jednu z největších změn vůbec. Role zaměstnanců a zaměstnavatelů se obrátily, pracovníci získali sebevědomí a na trh se derou mladí a nezkušení mileniálové, kteří si říkají o vysoce nadprůměrné platy. Mnohdy je také dostanou. Pracovní trh navíc ovládl rozvoj moderních technologií.
Takzvaně indiánská senátorka Elizabeth Warren by bývala udělala lépe, kdyby výsledky svých testů DNA uveřejnila až po kongresových volbách. Připoutaly pozornost k absurditě identitární politiky, kterou aktivisté Demokratické strany s takovou oblibou provozují.
Doba moc nepřeje legraci, zábavných historek je potřeba. A udělat legraci je někdy hodně velká práce – tvůrci komických děl o tom taky rádi vyprávějí. Ale něco na tom je. Příkladem té hodně pracné legrace je kousek Američanů Jamese Lindsaye a Petera Boghossiana a Brtiky Helen Pluckroseové. Napsali pod různými pseudonymu dvacet článků založených na absurdních tezích, doprovodili rádoby výzkumy a především je sepsali dokonale napodobeným newspeakem soudobých společenských věd. Než podraz vyšel najevo, bylo jich sedm přijato k publikaci v časopisech, které jsou v rámci svých oborů (většinou disciplín, v jejichž názvu jsou slova gender či rasa) respektované, v některých případech snad i prestižní.
V roce řekněme 1980 se obtloustlý brýlatý gymnazista Michal V., kterému ale šly dobře slohy, snažil na večírku SSM v domě ROH n. p. Sázavan líbat a osahávat spolužačku Jarmilu B. Dělal to poprvé v životě, oba byli již dosti opilí, což se projevilo jednak nemotorností a druhak jistou ztrátou kontroly. Zdálo se, že vše jde oním směrem, ale v jisté chvíli, kdy se M. V. dostal pod svetr a šel níž, Jarmila jej se slovy „tos přehnal, debile“ odstrčila a odešla na WC. Mladý M. V. se odpotácel s ambivalentním pocitem, že se aspoň o něco pokusil. Když se potkali ve škole, dělali, že se neznají.
Když Američané za druhé světové války bojovali proti japonské císařské armádě v Pacifiku, jejich strategií byl „island hopping“, pozvolný postup po jednotlivých ostrovech a souostrovích od Nové Guiney na sever. Při tomto postupu bylo na řadě ostrovů nutno zřídit provizorní letiště uprostřed džungle. Tato letiště, používaná pro dopravu lidí a materiálu (anglicky „cargo“), však měla význam jen v době války a po kapitulaci Japonska byla opuštěna.
Vraždy jako výstraha před bojem za ženská práva. Tak vnímá vraždy čtyř žen, které v minulých týdnech šokovaly Irák, modelka Šajmá Kasimová. Řekla to ve svém videu na sociální síti. Všechny oběti totiž pojí jejich v Iráku neobvyklý postoj ke svobodě žen, všechny navíc své názory veřejně prezentovaly. Panují proto obavy, že pachatelé vraždami chtějí ženy od podobného chování odradit. Premiér slibuje „hon“ na útočníky.
Vedl výsledek k zamyšlení? Mění se něco ve švédských strukturách? Můžeme ujistit čtenáře, že ano. První vlaštovka je zde. Švédská obdoba Rady pro reklamu uvalila klatbu na sexistický mem.
Často se říká, že politika se posunula do postideové doby. Že tradiční dělení na pravici a levici je mrtvé. Pátrá se, jaká je ta nová osa. Populární dělicí linie je „metro versus retro“. Moderní progresivní město versus tradiční venkov. Touto osou se často vysvětluje polarizace Ameriky na stoupence a odpůrce Donalda Trumpa. Rozdělení Polska na konzervativce z vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) a opoziční Občanské platformy. Donedávna se tak vykládal i štěp v Maďarsku. Až ho Viktor Orbán v posledních letech narušil tím, že získal i všechna větší města včetně Budapešti. Také v Česku se tím často vysvětlovaly rozdíly v politických preferencích.
Lidé v nejbohatších částech Anglie žijí déle než ti v nejchudších. Konkrétně se těší 19 letům navíc, která prožijí v dobrém zdraví, ukazuje nová zpráva agentury Public Health England (PHE) spadající pod britské ministerstvo zdravotnictví. Sociálně nejslabší lokality se podle ní potýkají s vyšší úmrtností z důvodů onemocnění srdce a dýchacích cest nebo rakoviny, které jsou především vyústěním nadměrného kouření a obezity.
Slovo normalizace se v této zemi stalo evergreenem. Když ho „normalizátoři“ v roce 1970 použili v tzv. Poučení z krizového vývoje, možná netušili, jak bude slavné a že přežije i epochu, jež byla po něm pojmenována. Normalizace měla být původně uvedením poměrů do stavu, jaký si normalizátoři představovali: vedoucí úloha KSČ, monolitní ideologie, podřízení Sovětskému svazu… Logicky by měla skončit s koncem starého režimu v roce 1989. A přitom je to slovo s druhým životem. Co chvíli slyšíme, že se normalizace vrací, že některé jednání je normalizační, že je tu znovu normalizační duch. Ale skutečně? Nepleteme dohromady dva úplně jiné světy?
Systém péče o ohrožené děti se v Česku nedaří ani téměř tři desetiletí po pádu komunistického režimu reformovat. Republika stále patří k zemím s nejvyšším počtem dětí v ústavech a pomoc rodinám v tísnivé situaci se nerozvíjí. Po skončení světového kongresu o ochraně dětí před týráním a zneužíváním (ISPCAN) v Praze to uvedl Radek Ptáček, který akci spolupředsedal. Kongres se v Česku konal poprvé. Zúčastnilo se ho přes 700 odborníků z osmi desítek států.
Začal nový školní rok. Učitelé se mohou těšit na růst platů. V časech prosperity by se tak konečně tato pro budoucnost země zásadní profese mohla postupně začít posouvat na důstojnější úroveň, aby přitahovala víc schopných, motivovaných a nadaných lidí, kterým jde skutečně o to, aby toho děti co nejvíc uměly. Babišův ministr školství Robert Plaga si zafilozofoval, že učební plány ve školách by se měly „provzdušnit“. V tom má pravdu. Je nejvyšší čas přestat děti zatěžovat všemožnými ekologickými, občanskými a sexuálními výchovami.
Koncert proti rasismu a pravicovému extremismu v centru východoněmeckého Chemnitzu (Saské Kamenice) přilákal v pondělí podle odhadu města 65.000 lidí, což je výrazně více, než se čekalo. Dění v Chemnitzu, které vyhrotila vražda pětatřicetiletého Němce, z níž je podezřelá dvojice migrantů, nadále hýbe německou politickou scénou. Město v posledním týdnu zažilo řadu demonstrací, z nichž některé doprovodily výtržnosti a útoky na přistěhovalce. I některé komentáře v německém tisku upozorňují, že akce se snaží odvrátit pozornost od skutečných problémů.
Nevím, jak teď, ale v minulém století vědci nejen z oboru psychoanalytiky ochotně pracovali s pojmem „pud smrti“. Geniální Sabina Spielreinová objevila v lidské psychice sebedestruktivní pud – neodbytné nutkání k smrti, které označila termínem thanatos, podle jména příslušného řeckého božstva. Sigmund Freud zahrnul thanatos do své teorie nevědomí: „Cílem veškerého života je smrt.“ Karl Menninger ve svém díle Lidská mysl prozkoumal nespočet forem sebezničujícího chování člověka a v každém zjistil přítomnost jakési touhy po smrti. Pud smrti je vlastní také některým větším skupinám, kulturám, společnostem, národům, civilizacím.
I když jim to nikdo nezakazuje, ani Švýcaři nemluví o svých příjmech – alespoň většina z nich. Tato zvyklost má už ale přesně týden zajímavou trhlinu. Na internetové stránce zeigdeinenlohn.ch (ukažsvoumzdu) může každý, kdo se k tomu odhodlá, celému světu prozradit, kolik si za měsíc vydělá. Udělalo to už přes 350 Švýcarů a Švýcarek. A vedle částky k tomu přidali i svou fotografii, uvedli své jméno, povolání a věk.
Zdálo se, že katolická církev v Americe má největší vlnu skandálů se zneužíváním mladistvých kněžími za sebou. Případ kardinála Theodora McCarricka zasadil americkým katolíkům další citelnou ránu, dlouho sušenou. McCarrickovi je 88 let, většina kauz z šesti diecézí ve státě Pensylvánie, které jsou předmětem rozsáhlé zprávy tzv. velké poroty, spadá do období 60., 70., a 80. let, asi dvě třetiny obviněných už ani nežijí a ve většině případů uplynula promlčecí doba.
Máme nejmenší nezaměstnanost v Evropské unii. Tak zní standardní sebechvála vládních politiků, ovšem za poslední měsíce se tento výrok stal mediálním šumem, který nikdo nevnímá. Namísto toho poutají pozornost informace o nejnovějších skandálech politické třídy. Přitom údaje o zaměstnanosti označují to nejdůležitější, co se v Česku děje, a paradoxně vysvětlují, proč lidé nemají rádi politiky.
Herec a hudebník Jimmy Bennett, který o dvacet let starší italskou herečku Asii Argentovou stojící u zrodu kampaně #MeToo upozorňující na sexuální obtěžování obvinil ze sexuálního útoku v době své nezletilosti, se cítí incidentem traumatizován. V prohlášení, které je jeho prvním od doby, co se kauze věnují média, sdělil, že dosud mlčel, protože se cítil zahanben. Nyní již mlčet nechce. Herečka odmítá, že by se s Bennettem vyspala, potvrdila ale, že mu zaplatila, aby spor urovnala.
Samotná kauza Asie Argentové má hned několik vrstev nechutnosti. Dohodu mezi ní a mladým hercem Jimmym Bennettem, obsahující popis intimit, kdosi podstrčil New York Times.
Jak mají národ spojovat červené trenýrky? To je dlouhá historie. Člověk k tom musí takříkajíc držet prst na tepu doby. Tj. vědět, že červené trenýrky na balkoně odkazují na to, že červené trenýrky spálil Miloš Zeman na tiskové konferenci na Hradě 14. června. A že k tomu vedl zas nějaké své řeči. A proč prezident republiky spálil zrovna červené trenýrky?
Porody císařským řezem jsou stále vyhledávané u řady rodiček. Nastávající matky k tomu vede strach z porodu nebo bolesti. Císařský řez však může vést k trvalým následkům, které postihnou jak matku, tak i dítě. Někteří odborníci dokonce chtějí, aby si matky mohly vybrat, jaký chtějí porod. V České republice však porodů chirurgickým řezem přibývá i z důvodů vyššího rizika u těhotných žen, které mají vyšší průměrný věk.
