Vítejte v době „postaprílové“
Hodně se v současné době píše o vykořeněnosti západního člověka, jenž si jen tak neukotveně plave světem, zbavený kompasu, který představuje žitá tradice – duchovní i jiná
Hodně se v současné době píše o vykořeněnosti západního člověka, jenž si jen tak neukotveně plave světem, zbavený kompasu, který představuje žitá tradice – duchovní i jiná
Mnozí ekonomové a politici automaticky předpokládají, že lidé jsou nespokojeni se současným stavem, a proto chtějí změnu. Toto slovo se stává sloganem firem či politických hnutí a proniká i do volebních kampaní hlásajících „Změna, to jsme my“. Kdy a jak tento koncept vznikl? Neznamená, že touha po změně ve skutečnosti podrývá stabilitu společnosti? Nejsou to nové otázky.
Ve filmu, zdá se, přichází čas „chytrého sci-fi“, fantastických filmů, jejichž primárním účelem není zprostředkovat nějakou ohromující podívanou a příběh plný prvoplánových vzruchů, ale vyjádřit myšlenku, postihnout hlubší téma, inspirovat diváka k vlastním úvahám.
Je to jako scénář thrilleru. Nevinný a nic netušící mladík je zatčen. Je mu sděleno obvinění z vraždy a znásilnění dívky, kterou neznal, v obci, kde nebyl. Je přesvědčen, že se to brzy vysvětlí.
Takovým zkratem může reagovat mnohý z občanů, když si přečte včerejší zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu.
Políbil tygra i jesetera, v závěsném kluzáku, převlečen za ptáka, naváděl nad Sibiří zmatené jeřáby na správný směr, takže desítky ruských žen musely být umístěny kvůli neodolatelné vášni na psychiatrii.
Americký konzervativec Rod Dreher (51) přijel do Prahy podpořit české vydání své knihy Benediktova cesta. Týdeník Echo s ním hovořil o jeho motivech, proč tuto radikální knihu napsal.
Nejšťastnější zemí na světě je Finsko. Uvádí to zpráva, kterou každoročně vypracovává agentura OSN. V hodnocení 156 zemí na základě takzvaného indexu štěstí Finové odsunuli na druhé místo Norsko, které zvítězilo loni. Česká republika obsadila 21. místo, oproti minulému roku jsme si tak o dvě příčky polepšili. Ve středu zveřejněná zpráva letos poprvé brala v úvahu také to, jak se v jednotlivých zemích daří imigrantům.
Dlouho nebylo tak jasno, kdo v Česku drží moc. V devadesátých letech dominovala pravice, než její převahu ukončila recese roku 1997. Po roce 2000 nastala levicová éra a v zemi nic nefungovalo bez sociální demokracie. Teď vládne Andrej Babiš, kterému sekunduje zavilý pán Pražského hradu.
Videa s ním mají na YouTube přes sto padesát milionů zhlédnutí. V New York Times se o něm zmiňují jako o nejvlivnějším intelektuálovi Západu. Přednáškové sály po celém světě má beznadějně vyprodané a jeho kniha 12 pravidel pro život: protilátka k chaosu je nejprodávanější knihou na Amazonu (dokonce i před bestsellerem Fire and Fury ze zákulisí Trumpova Bílého domu).
Sedmnáctiletý aktivista Jakub Čech vyhrál svůj spor s primátorkou Prostějova Alenou Raškovou. Ta na něho podala trestní oznámení a zároveň oznámení o přestupku. Důvodem podaných oznámení bylo zejména Čechovo vyjádření, v němž se o primátorce vyjádřil jako o „malém Babišovi.“ O přestupku tento týden rozhodl úřad ve prospěch sedmnáctiletého aktivisty. Informaci přinesl Seznam.cz.
Monica Lewinská, známá z vyšetřování sexuální aféry bývalého amerického prezidenta Billa Clintona, dnes ve světle hnutí MeToo znovu uvažuje o okolnostech svého příběhu, ale „definitivní odpovědi“ zatím nemá. Napsala to v článku, který o víkendu publikoval časopis Vanity Fair. Slabost bývalé stážistky Bílého domu pro populárního prezidenta zahrnovala také orální sex, o němž ale ženatý Clinton při výpovědi před vyšetřovateli pod přísahou zalhal. Ústavní žalobu ale před dvaceti lety ustál.
Démonem tuzemské politiky a hlavním nebezpečím pro demokracii se stal Tomio Okamura.
Být potomkem českého premiéra v demisi má svoje, řekněme, specifika.
Soudce Karel Šimka se stal jednou z nejviditelnějších tváří Nejvyššího správního soudu, když komentoval rozsudky kritické k tomu, jak Finanční správa používá zajišťovací příkazy.
Češi patří v porovnání s ostatními evropskými státy mezi nejobéznější a vedou i v počtu kuřáků. V rámci Evropské unie se můžeme chlubit nízkou kojeneckou úmrtností a netrpíme sociálním vyloučením. V žebříčku nejlidnatějších států na světě obsazuje Česká republika 87. místo. Vyplývá to z mezinárodního srovnání vypracovaného Českým statistickým úřadem (ČSÚ).
O trochu toho vzrušení na sjezdu sociálnědemokratické strany se postaral publicista (nebo jak to říct) Štěpán Kotrba.
Jiří Raška se mihotá v paměti současných padesátníků jako přelud z jejich raného dětství, kdy jejich okolí cosi vzrušeným způsobem prožívalo.
Promítáním animovaného filmu ve čtvrtek poprvé v historii začal filmový festival v Berlíně, jeho zahájení však dominoval skandál kolem sexuálního obtěžování, známý pod označením MeToo, napsala agentura AFP. Podobně jako při předávání Zlatých glóbů v lednu se řada hvězd na červený koberec před prvním festivalem evropské sezony dostavila v černém na znak odporu proti zacházení se ženami ve filmovém průmyslu.
V posledních dnech hned v několika liniích sledujeme, jak vypadá velký slabý stát. Opak malého silného státu, který lidi neobtěžuje tam, kde to není potřeba, nehraje si na chůvu a vykonavatele dobra, ale vymáhá dodržování zákonů a spravedlnosti.
Z Nizozemců se po smrti automaticky stávají dárci orgánů, rozhodl dnes v konečném hlasování nizozemský parlament. Zákon týkající se všech občanů starších 18 let připouští ovšem výjimku - z registru budou vyškrtnuti ti, kteří dárcovství výslovně odmítnou
Není na světě horší sebranka než české elity, musel by říci nezaujatý pozorovatel zdaleka poté, co by si důkladně prostudoval průběh veřejné debaty po letošních prezidentských volbách.
Rozvodovost v Česku v posledních letech klesá. Prodlužuje se také doba, kterou spolu manželé stráví, než se rozejdou. Průměrné manželství, které nevydrželo, trvalo v roce 2016 přes 13 let. Od počátku tisíciletí se tak protáhlo o dva roky. Předloni se rozpadlo 45 procent svazků. Bylo to nejméně za posledních 15 let. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ). Tradiční soužití má podpořit kampaň Národní týden manželství, která začíná v pondělí. Koná se její dvanáctý ročník.
Výsledek prezidentských voleb je všem dávno známý, vzápětí se začaly hledat příčiny. Jak mohl nemocný alkoholik s plejádou ostudných skandálů porazit vzpřímeného a solidního profesora? Je to jasné, vyhrála mu to migrace.
Většina politiků je v pasti. Voliči mají proměnlivé nápady. Političtí soupeři sídlí nejenom v ostatních stranách, ale ti nejnebezpečnější nejspíš i ve vlastním stranickém sekretariátu. Je obtížné být neustále populární, a tedy nechat se znovu zvolit. Média čekají na jejich omyly, protože čtenáři a diváci chtějí slyšet, že politici chybují.
Na krátké a všestranně pozoruhodné tiskové konferenci Miloše Zemana po jeho vítěství ve druhém kole prezidentských voleb položil první otázku Vladimír Keblúšek, v sále byl hluk a novinář neměl mikrofon, musel křičet. Prezident reagoval s obvyklou epickou šíří podaným vtipem na barvu žurnalistova hlasu v tu chvíli, doporučil mu, aby nemluvil „hlasem mutanta“ (zjevně tím chtěl říct, že redaktor mluví, jako kdyby mutoval, a použil nepřesný výraz, jak se Miloši Zemanovi velmi často stává). Urazit novináře, navíc takovým hloupě ponižujícím a vlastně i nízkým způsobem – to by mohlo politikovi způsobit problémy.
Vlastenectví je posledním útočištěm bídáka, praví slavný bonmot britského literáta Samuela Johnsona, jenž nechybí v žádné sbírce citátů.
Toto není článek o prezidentských volbách, i když se k nim budu odkazovat.
Vypadá to jako paradox. Česká republika patří mezi nejbezpečnější a nejsilněji prosperující země Evropské unie. Zažíváme jeden z nejrychlejších růstů ekonomiky. Máme nejnižší nezaměstnanost, nejvíc pracovních příležitostí. Vypadá to, že jsme vítězi globalizace. Řada lidí má ale pocit, že oni jsou poraženými.